Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A co na Tvůj manžel. Zkoušel si s ní promluvit. Nějak ji zkus vysvětli, že tam nemůžeš chodit. Jenže je nejhorší, jak jí to řict.
bertík28 píše:
A co na Tvůj manžel. Zkoušel si s ní promluvit. Nějak ji zkus vysvětli, že tam nemůžeš chodit. Jenže je nejhorší, jak jí to řict.
Já tohle poslouchala doma denně,ale od mojí mámy,když jsem například zlobili,tak nám neustále opakovala,at si klidně zlobíme,že ona za chvíli umře a bude to i naše vina,že tu nemoc tím,jak se musí rozčilovat jenom ženeme rychleji ke konečnému stádiu.Pichlo ji v boku,okamžitě na net a byla z toho rakovina žlučníku
Poslouchala jsem to asi 12 let,pak se „zázračně“ uzdravila
Doporučuji stejně jako bertík-at se zapojí manža,je to jeho máti.ALe oni ti hypochondři pak začnou békat ještě víc,se na smrtelné posteli jsou sami a všem jsou ukradení.No je to nezávidění hodná situacion ![]()
bertík28 píše:
A co na Tvůj manžel. Zkoušel si s ní promluvit. Nějak ji zkus vysvětli, že tam nemůžeš chodit. Jenže je nejhorší, jak jí to řict.
Můj manžel ji mám prokouklou, ví, že jí nic není a ignoruje jí.. když se mu snažím naznačit, že by jí měl jít uchlácholit, pomoc jí.. či vyjádřit slůvko podpory.. nechce a ještě je nevrlej na mě.. páč ho to její stálé stýskání taky nebaví… ale volá, spamuje furt jen mě.. jak já to mam řešit? Mam dvě malý děti a svého života dost ne to abych řešila ještě něčí jinej..
Teď nevím,co ti vadí-nepochopila jsem to z textu…že tam musíš chodit se starat o domácnost? nebo že si stěžuje ??
Lenka512 píše:
Teď nevím,co ti vadí-nepochopila jsem to z textu…že tam musíš chodit se starat o domácnost? nebo že si stěžuje ??
že si stěžuje.. já sem na mateřský, pomoc v bytě 1+1 v pohodě zvládnu.. jen kdyby mi to řekla na plnou hubu.. něco mi je, pojd mi s tím a tím pomoct.. nééé ona jen brečí co jí bolí a že to a to nemohla udělat.. já prostě nevim kam tím míří…
To je jasný citový vydírání. Tady asi není jiný cesty než jednoho dne se prostě nadechnout a říct babi, promiň, teď to nejde, vlastně dneska to nejde, zítra musíme támhle, pak bych zase nestihla tohle, promiň babi, vydrží to do středy, Samozřejmě že nevydrží … i kdyby ses takhle nezeptala …
A telefony prostě neber. Bez jakýchkoli výčitek. A co. Když vím, že mi volá ěnkdo, kdo se chce vykecávat, prostě že mně čeká ne příjemnej hovor (ne zrovna se hodící), tak telefon někam zahodím a nechám dozvonit. Popřípadě znova a znova a znova. A příště řeknu, promiň, znáš mně, znáš děti, telefon mi někam zahrabali … jo, všimla jsem si asi třiceti nepřijatých hovorů, ale krmila jsem kluky, měli hlad, to prostě nešlo dělat něco jinýho … a pak? Jo, promiň, pak jsme na to zapomněla, malej mi spadl ze židličky, a pak Ňáký nevyzvednutý hovory … (fakt se stalo. teda ne že by fakt spadl ze židličky, ale fakt jsem nějak celej den neměla čas , a tuplem čas ještě … an něco jinýho, co by mne asi čekalo.)
Ono je třeba vymezit hranice. A to víš, když se zapichujou ty kůlky, i když se jedná jen o optickej kůlek, nemusí to vůbec být betonová zeď jak ta v Berlíně, nemusíš ze vteřiny na vteřinu začít být zlá a odmítat i zvedat telefon, tak ona se bude vztekat a dělat a zkoušet - to hlavně - větší nátlak. Bude zkoušet, jestli ta tvoje vůle je fakt tak pevná,a nebo jestli má slabiny - a jestli podlehneš. Protože ono „jednou“ je nikdy, ale „dvakrát“ je zvyk …
Přeju hodně síly. Vydrž. ![]()
Emilie píše:
To je jasný citový vydírání. Tady asi není jiný cesty než jednoho dne se prostě nadechnout a říct babi, promiň, teď to nejde, vlastně dneska to nejde, zítra musíme támhle, pak bych zase nestihla tohle, promiň babi, vydrží to do středy, Samozřejmě že nevydrží … i kdyby ses takhle nezeptala …A telefony prostě neber. Bez jakýchkoli výčitek. A co. Když vím, že mi volá ěnkdo, kdo se chce vykecávat, prostě že mně čeká ne příjemnej hovor (ne zrovna se hodící), tak telefon někam zahodím a nechám dozvonit. Popřípadě znova a znova a znova. A příště řeknu, promiň, znáš mně, znáš děti, telefon mi někam zahrabali … jo, všimla jsem si asi třiceti nepřijatých hovorů, ale krmila jsem kluky, měli hlad, to prostě nešlo dělat něco jinýho … a pak? Jo, promiň, pak jsme na to zapomněla, malej mi spadl ze židličky, a pak Ňáký nevyzvednutý hovory … (fakt se stalo. teda ne že by fakt spadl ze židličky, ale fakt jsem nějak celej den neměla čas , a tuplem čas ještě … an něco jinýho, co by mne asi čekalo.)
Ono je třeba vymezit hranice. A to víš, když se zapichujou ty kůlky, i když se jedná jen o optickej kůlek, nemusí to vůbec být betonová zeď jak ta v Berlíně, nemusíš ze vteřiny na vteřinu začít být zlá a odmítat i zvedat telefon, tak ona se bude vztekat a dělat a zkoušet - to hlavně - větší nátlak. Bude zkoušet, jestli ta tvoje vůle je fakt tak pevná,a nebo jestli má slabiny - a jestli podlehneš. Protože ono „jednou“ je nikdy, ale „dvakrát“ je zvyk …
Přeju hodně síly. Vydrž.
moc děkuji, tohle by se dalo vyzkoušet.. zkusit na ní její vlastní politiku.. páč ona mi toto co píšeš dělá když „potřebuju“ já jí.. nezvedá telefon, moje děti nezájem.. jen když ona chce.. toto co píšeš by mělo být fér.. né pro ní asi ale oběcně bychom si neměli co vyčítat..
Já jsem tohle dělala, když tchýně otravovala skoro každý den, jestli si může půjčit malou ven. Nemohla pochopit, že s ní ráda chodím ven. Já jsem s ní ráda venku. Párkrát jsem odpověděla na sms až večer. A často jsem ho zapomněla v ložnici, i když ne naschvál. Za tohle by se na mě přítel pěkně naštval. Ale mam zatím pokoj. Jestli chtějí malou vidět, ať se na ni příjdou podívat.
Já bych ji vyslechla jedním uchem tam druhým ven, politovala a pak řekla, že mám práci, musím jít za dětma atd… Dokud by mě přímo nepožádala o konkrétní pomoc, tak bych dělala blbou, že nechápu, co tím skuhráním chce říct.
Telefony bych jí nebrala, možná tak jeden z deseti…
Anonymní píše:
mám 60tiletou tchýňku a příjde mi, že skorem denně umírá… včera mi dokolhala ke dveřím, že spadla na schodech a bolí ji koleno.. dnes mi zněla do telefonu jak v posledním tažení, bolej jí záda.. Chodí do nemocnice druhým týdnem na nějaké infuze aby ji záda povolili ale co den ji vidím před barákem jak je na zahrádce a stará se o kytičky jen v triku v tomto počasí.. říkám jí ať neblbne, že se teď musí šetřit dyž chodí do té nemocnice ale ona ne, furt se tlemí a pak ji to takhle chytne a já ji mam chodit se starat o domáctnost?… Co mam dělat.. je to tu každej den, týden, měsíc.. kdy ji něco je.. trvá to roky a já už dodělávam.. Má i jiné mouchy ale toto je nyní aktuální a já zas nevím kudy kam..
Zamknout a nevpustit do baráku?? Nezvedat telefony?? Blbá rada, ale účinná podle mě… Páč kdo je blbéj, blbéj zůstane až do smrti smrťoucí…
![]()
Anonymní píše:bertík28 píše:Můj manžel ji mám prokouklou, ví, že jí nic není a ignoruje jí.. když se mu snažím naznačit, že by jí měl jít uchlácholit, pomoc jí.. či vyjádřit slůvko podpory.. nechce a ještě je nevrlej na mě.. páč ho to její stálé stýskání taky nebaví… ale volá, spamuje furt jen mě.. jak já to mam řešit? Mam dvě malý děti a svého života dost ne to abych řešila ještě něčí jinej..
A co na Tvůj manžel. Zkoušel si s ní promluvit. Nějak ji zkus vysvětli, že tam nemůžeš chodit. Jenže je nejhorší, jak jí to řict.
Tvůj manžel není blbéj, taky nebuď… Ale holt to jsou ty ženský, co se nechaj opít rohlíkem a citově vydírat…
![]()
PS: Zkouší to na tebe, protože ty jediná si to necháš líbit… U tvýho manžela a u jiných lidí nemá šanci, tak otravuje tebe, protože ví, že ty ji vždycky velmi ochotně a ráda pomůžeš, tak proč by za tebou nešla si pobrečet, když ty máš pro ni vždy pochopení, vyslechneš ji, poradíš a ještě ji pomůžeš s domácností, no nekup to!! Za trochu breku a stěžování to přece stojí!!
![]()
taky bych ignorovala mobil…a pak kdyžtak dělala „blbou“, že jsem ho neslyšela… je o tvůj mobil, tak záleží na tobě, jestli ho zvedneš nebo ne…do toho nikomu nic není…
a zavolala zpět až pozdě večer..
ale nechápu tvůj postoj
…na jednu stranu ti vadí, že si sěžuje, na druhou stranu přemlouváš manžela - který jí prokouknul - aby se jí věnoval… on k tomu má správný postoj…tak ho měj taky takový…
etatinek píše:Anonymní píše:bertík28 píše:Můj manžel ji mám prokouklou, ví, že jí nic není a ignoruje jí.. když se mu snažím naznačit, že by jí měl jít uchlácholit, pomoc jí.. či vyjádřit slůvko podpory.. nechce a ještě je nevrlej na mě.. páč ho to její stálé stýskání taky nebaví… ale volá, spamuje furt jen mě.. jak já to mam řešit? Mam dvě malý děti a svého života dost ne to abych řešila ještě něčí jinej..
A co na Tvůj manžel. Zkoušel si s ní promluvit. Nějak ji zkus vysvětli, že tam nemůžeš chodit. Jenže je nejhorší, jak jí to řict.Tvůj manžel není blbéj, taky nebuď… Ale holt to jsou ty ženský, co se nechaj opít rohlíkem a citově vydírat…
PS: Zkouší to na tebe, protože ty jediná si to necháš líbit… U tvýho manžela a u jiných lidí nemá šanci, tak otravuje tebe, protože ví, že ty ji vždycky velmi ochotně a ráda pomůžeš, tak proč by za tebou nešla si pobrečet, když ty máš pro ni vždy pochopení, vyslechneš ji, poradíš a ještě ji pomůžeš s domácností, no nekup to!! Za trochu breku a stěžování to přece stojí!!![]()
![]()
Přesně, víš, proč tvůj muž reaguje ignorací? Páč jí zná. Ty máš svojí rodinu, o kterou se máš starat a která má být pro tebe na prvním místě, tchýně netchýně. Udělej si program, jdi na prochajdu, nakoupit..a že zrovna zazvoní u dveří? Sorry, ale máš taky svojí práci
U nás je to slabší odvar, naštěstí ke mně se skuhrání nestíhá dostat, dřív jí manžel utne ![]()
mám 60tiletou tchýňku a příjde mi, že skorem denně umírá… včera mi dokolhala ke dveřím, že spadla na schodech a bolí ji koleno.. dnes mi zněla do telefonu jak v posledním tažení, bolej jí záda.. Chodí do nemocnice druhým týdnem na nějaké infuze aby ji záda povolili ale co den ji vidím před barákem jak je na zahrádce a stará se o kytičky jen v triku v tomto počasí.. říkám jí ať neblbne, že se teď musí šetřit dyž chodí do té nemocnice ale ona ne, furt se tlemí a pak ji to takhle chytne a já ji mam chodit se starat o domáctnost?… Co mam dělat.. je to tu každej den, týden, měsíc.. kdy ji něco je.. trvá to roky a já už dodělávam.. Má i jiné mouchy ale toto je nyní aktuální a já zas nevím kudy kam..