Manžel chce prodat rodinnou firmu, co si o tom myslíte?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
No a jaký post by zastával v nové firmě? Měl by tam min práce než teď?
Možná je toho na nej teď moc, tak se mu to zdá jako lepsi řešení. Taky ho lákají finance.
Podle mě je skoda prodávat zajetou a prosperující firmu nějakému korporátu, ještě po tom všem, co jste do ní investovali. Nevím, o jaký obor jde, ale jestli je lukrativní i do budoucna, mely by třeba i vaše děti zajištěné dobre místo v rodinné firmě, pokud by chtely
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Známá taky prodává rozjetou firmu. Řekla, že toho má v 50 letech dost. Už nechce tolik pracovat. Chce si užívat vnoučata. Mít zas osobní čas. Prodej firmy, nemovitostí a polností ji zajistí na zbytek života. Nemusí pracovat. Nebo se otrká a bude pomáhat dělat účetnictví a promo partnerovi, který podniká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kelsey1 ono to je docela pochopitelne…určitě vést firmu je obrovská zodpovědnost a hlavně psychicky narocne. Když za ni dostala pekne zaplaceno a nějakou praci muze delat jen pro radost a bez starostí a zbytek casu věnovat sobě a rodině, tak se vlastně ani nedivím. Ne každý se potřebuje za něčím pprad honit.
Takova rozhodnutí jsou o člověku a těžko říct, co je správné nebo špatně
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
A to si nemuze v tom korporatu vyminit, ze bud zamestna oba nebo prodej nebude?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jistotu dvojnásobných příjmů, než má teď? A když jej vyhodí? To bude mít smlouvu tak precizně nastavenou, že bude nepropustitelný? Na jaké pozici tam bude?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nedostal by žádné peníze ted najednou, dostal by za to malinký podíl na té velké firmě. Takze jo, v zásadě by byl nevyhoditelny a mel by podíl na zisku, takze peníze celkem jisté. Ale min práce určitě ne, spíš se bojím ze víc. Ted sice dela v týdnu do večera, ale o víkendech nikdy, bere si dost dovolené, a každý den i když vecer, ale přijde. Tam by hrozily zahraniční cesty protože se každou chvíli slezaji nekde s pobočkami v zahraničí, víkendy si taky nejsem jistá a dovolená by nezalezela jenom na něm. Takze jo, peníze lákavé určitě, ale ze by mel min práce, to ne. Jako me tam zaměstnat by asi snadno vymohl, kvalifikaci na to mám, ale ja přece za takových podmínek pracovat s malým dítětem nemůžu jako druhý rodic, a upřímně ani nechci. Nechci se flakat, ale do sedmi vecer v práci byt uz nemuzu. Bez dítěte jsem to tak roky dělala, ale někdo se o něj starat musí, hlidaci babičky nemame a aby ho vychovyvala chuva, pro to jsem doteď nedrela. Vím jaká je zodpovědnost vést firmu, vzdyt jsem to roky dělala s nim. Je pravda ze to rozhodování by už nebylo na něm. Ale je otázka jestli by to bylo dobre nebo špatně.
- Citovat
- Upravit
@Dn0712 píše: Více
Je to dobrý obor, pro nás ted už určitě jistota až do důchodu, dítě záleží, jestli by si vybralo nějaký obor který by mohlo ve firmě uplatnit, možnosti je nekolik, ale může ho to táhnout úplně jiným směrem. Takže bych to třeba byla pro prodat na důchod, kdyby naše dítě o to nestalo. Je pravda ze k tomu mám proste i osobní vztah, vsechno jsme to budovali vlastníma rukama, a to doslova, každý kus nábytku jsme sestavovali kdysi my dva spolu, každý obraz na zdi jsem vybirala ja. Tak i to asi v mojí nechuti k tomu celému hraje roli.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Jak nebude samozřejmě majoritní vlastník, tak nebude mít prakticky žádný vliv na jakékoliv procesy ve firmě. Bude muset dělat věci, které by jinak ze své vůle nikdy nedělal. Bude jej to činit šťastným? Někdy je lepší být malý pán než velký sluha.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Jak mi to popisujete, tak já bych firmu neprodával. Srdce by mi puklo. Je v tom spousta historie, dřiny. Firma je propojena s vaším životem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já bych měla strach z toho, aby ho ten korporát nesemlel. Protože doteď si tu firmu budoval dle svého rozumu a instinktu, přistupoval k věcem i lidem tak, jak to cítil správně. A na všecko měl přímý vliv. A najednou by se ocitnul vlastně v pozici zaměstnance, kterého někdo řídí shora svým korporátním způsobem. Třeba by mu přibyly tabulky pro tabulky, hromada školení o všem možném i nemožném, třeba by viděl, že se s ostatními zaměstnanci zachází tak, že je mu to proti srsti, a nahoru stoupají lidé, co by je nahoru nikdy nepustil, být po jeho. Ale jeho slovo by najednou bylo zanedbatelné, protože příkaz shora.
Jednou jsem tohle zažila, korporát koupil malou zavedenou firmu a najednou se veškeré pořádky převrátily vzhůru nohama. Bývalý šéf tam sice na vedoucí pozici zůstal, ale vliv na to měl mizivý. Zaměstnanci postupně odcházeli, jedno oddělení korporát zcela zrušil, protože mu nezapadlo do konceptu, prostě firma najednou směřovala o dost jinam. Šéf po dvou letech sám odešel, založil si novou firmu a postupně k sobě natáhnul bývalé zaměstnance a budoval novou klientelu, protože ta jeho původní zůstala korporátu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ugluk píše: Více
Ano to je přesně proc ja bych tam nikdy nesla. My máme dost osobní vztahy i se zaměstnanci, takovou pohodu prostě, cílem bylo aby tam všichni pracovali rádi, klienti byli taky spokojeni…přijde mi to jako opak korporátního prostředí. Přesně co píšeš se tam všechno odehrává. Firem už takhle odkoupili víc a nezůstal kámen na kameni. Ja ve velké nadnárodní firmě jako mladá pracovala, tak vím co to je. Manžel ne, ten se spíš vypracovaval od menších k té naší, tak si to možná neumí úplně představit. Ted ma hodně starosti s tím aby to celé utahl, to chápu, pak by mel starosti aby se zavděčil vedení, plnil plány a podobně. Ale prostě jeho argument je, ze na takové příjmy my nikdy nedosáhneme sami, coz ma pravdu.
- Citovat
- Upravit
Prodej bych zablokovala. Ty ses obětovala kvůli dítěti i manželovi (jinak byste se v péči víc střídali) a teď, když máš možnost se vrátit, by tě manžel vyšachoval. Nelíbí se ti to oprávněně. Ale ty to samozřejmě můžeš vidět i jinak, máš celý obrázek situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Pokud nezachovají „přirozený ráz“ firmy, jak už provedli jiným odkoupeným firmám, tak bych do toho nešel ještě s větší razancí. Když dojde k akvizici, tak tímto firma, jak ji znáte, postupně zanikne. Korporát si ji přetvoří k obrazu svému, vy s tím bohužel nebudete moci nic udělat, jen se na to smutně dívat. Jelikož je firma součástí vašeho života, dokážu si to představit jako dívat se např. na kočku - dlouholetého rodinného miláčka, která umírá na neléčitelné onemocnění.
Já se teda tomu korporátu nedivím, chová se tak, jak by se zachoval každý (můj business, moje pravidla). Každá firma má nějaký vývoj, roste, roste… dostane se do bodu, kdy buď koupí konkurenci, nebo se prodá (za hodně peněz) konkurenci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Podle mě se tvůj manžel dlouhodobě chová jako docela hajzl.
My prodávali firmu ze zdravotních důvodů, byla to nutnost a ten korporát ji do 5 let zlikvidoval, i když zaměstnanci měli dobré smlouvy a nevyhodili je.
Oni odešli sami, protože nějaká worklife balance tam neexistovala, což u nás bylo naprosto zásadní.
U tvého manžela by mě štvalo, že ačkoli jste byli rovnocenní, dostatečně se nepodílel na péči o dítě a neumožnil ti nevypadnout z oboru. A u Vás to určitě bylo po nějaké době možné. To, že dítě nedáte chůvě nebo do jeslí, neznamená, že se o něj nemůže starat vlastní otec 
.
A teď by ještě šel do práce, kde by otec malého dítěte jezdil na zahraniční cesty? Ani náhodou. A zájmy rodiny jsou přednější? Pro tvého manžela teda rozhodně ne.
A jestli si myslí, že podíl na firmě mu v korporátu zajistí jistotu práce, tak mi přijde dost mimo.
- Citovat
- Upravit
Ahoj, ocitla jsem se v takové složité situaci a nejsem schopna to vidět objektivně a racionálně. Budu ráda za názory.
S manželem jsme jako mládí plní ideálů začali spolu podnikat pred víc než 10 lety. První roky byly fakt těžké, spousta dřiny za skoro žádné peníze. Vrstevníci v našem oboru si už užívali pěkné peníze, volný čas a svobodný život ještě bez dětí, my dreli. Ale říkali jsme si, ze je to prp naší budoucnost. Ta vlastní firma byl spíš jeho sen než můj, ale prostě mohla jsem se rozhodnout jakkoliv a šla jsem do toho, a nikdy neodeslal. Pak se to začalo vracet a dneska je to zavedena firma s jistotou prace a příjmů, dlouholetými klienty i zaměstnanci, práce co nás baví, parada. Vyplatilo se. Ja jsem ale v podstatě tri roky mimo na rodicaku. Neplanovala jsem takhle z toho úplně vypadnout, ale kombinace pomerne náročného ditete a nulové pomoci od kohokoliv z rodiny mi nedala na výběr. Prostě jsem neměla kdy se praci věnovat a dohodli jsme se tak, ze dítě nebudeme dávat třeba chuvam nebo cpát odmalička do jeslí, ze proste budu doma jak bude potřeba, dítě se pak v klidu adaptuje ve školce, nebudou nervy s jeho nemocemi, vzdyt je to přece naše, tak si to uděláme tak aby to pro nas bylo vyhovující. Je pravda ze kvůli tomu na manželovi te prace zůstalo po mém odchodu fakt hodně, úplně se nepodařilo aby někdo nový převzal úplně vsechno, nikdo neznal tu práci a klienty a jejich historii tak dlouho. Takze ja jsem byla na dítě pořád sama, domů chodil tak aby ho aspoň pozdravil pred uspavanim, takze jsem si to taky oddrela, ne ze ne. Ale peníze jsem nemusela resit a hlavně ta jistota návratu do svého mi za to stála.
No a ted kdyz přišla ta chvíle, kdy se začínám pomalu vracet, moc jsem se na to těšila, tak me manžel pěkné zaskočil. Dostal nabídku na sloučení nasi firmy a velkým korporátem s tím, ze by tam mel jistotu asi tak dvojnasobnych příjmů než má ted. Je tím nadšený, je pravda ze bysme byli za vodou a o nějaký můj příjem už by vůbec nešlo. Ale pro me by tam pochopitelně místo nebylo, na nejake zkráceně úvazky matek se skolkovymi dětmi tam nejsou zvědaví. A přišli bychom o to, ze je to naše. On argumentuje tím, ze s těmi penězi co by tam nešetřil, když se na to bude chtít vykašlat, může pak začít dělat znovu na sebe. Podle me je to blbost ale, je mu už přes 40 a za pár let začínat znovu podnikání od nuly, no to tedy nevim. Ja bych si asi musela časem najít naky zkrácený úvazek bůhví kde, pokud bych nechtěla zůstat úplně doma. Jsem z toho zaskočena a zmatená, mela jsem nějaké plány, představy o budoucnosti, a taková varianta me ve snu nenapadla. Nemůže to udelat bez mého souhlasu, patří mi pořád půlka, i když v posledních letech byla moje účast jen na papíře. Nevím jestli mám právo mu to zablokovat, jestli vůbec není blbost o tom i přemýšlet, protože pro nás jako rodinu by to jednoznačně bylo finančně výhodné…jestli si nevymyslim kvuli svému egu, ze ja přijdu o dvoji pozici, zájmy rodiny jsou přece prednejsi. Vím že by ho to hodně mrzelo a nevím úplně co by to udělalo mezi námi, jestli by to v něm nebylo další roky, ze jsem nás o tohle připravila. Nebo jsem jenom dlouho up uta na jednu představu budoucnosti a neumím ted přepnout ze to bude jinak…nevím, fakt nevím, neumím si to srovnat v hlavě.