Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel nepomáhá:(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.10.09 10:13
ahojky
taky bych mu dala mimčo na hlídání a šla třeba s holkami na kefe nebo na nákupy nebo nekam..aspon na hodinu dve,
já mám teda to štestí že muj muž mi pomáhal vždy..už od narození a taky proto žemusel..mela sem nezdařený císař a 4 mes otevřené břicho tak to ani jinak nešlo nepomáhat
jinak me taky zarazilo, jak nekdo nezvládne vytřít..já to delám také každej den a když nekde sme tak obden, do toho vyžehlím, popř, utřu prách.. uvařím a naše díte je taky živel..a času mám na vše ostatní mám ješte dosti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.09 10:29
A jak to bylo, když jsi musela na ko po šestinedělí? Hlídal manžel? Nebo tchýně?
Určitě to rychle řeš, nebo to bude čím dál horší. Jak jednou ukážeš, že můžeš, tak pak už pořád musíš. Pak k tomu přibude ještě zaměstnání a nebudeš vědět co dřív.
Do návštěv se nenech nutit, ať tam manžel zajde sám a ty si zatím v klidu odpočiň. U nás fungovalo - vezmeš dítě na procházku k babičce, potřebuju žehlit / cídit koupelnu / vyklidit spíž … Nebo si objednej masáže a manželovi řekni, že ti je dr. napsal jako rehabilitaci na ztahaný záda.
A hlavně - neptej se, jestli pohlídá, prostě mu to oznam. Jeho otcovské povinnosti přece nezkončily zplozením 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
11.10.09 13:22
Já mám doma taky chronického nepomáhače, ač mi to nikdo z příbuzných nevěří, protože venku, či před tchýní se o kluky postará (a vím, že to umí), doma je to ale úplně opačně, tam ho to podle jeho slov nebaví, takže tam buď u PC, nebo jako ležící spící 
Že by někdy vzal kočárek, nebo vzal oba kluky na procházku na hřiště, o tom nemůže být řeč. Ale zhruba tak od 2 let (to se narodil mladší) bere alespoň toho staršího, s tím problém nemá. Jde většinou o nákupy, jízdy autem, myčka, nebo i výlety na víkend od jeho 3 let. Prostě náš táta je typ otce který nemá problém postarat se o starší dítě, které už je trochu samostatné a mluvící, ale postarat se o mladšího pro něj problém je. Moje pokusy změnit to, vedly akorát v dlouhotrvající krizi v manželství, takže pokud je prostě tenhle typ táty, kterého mimina děsí, pak raději zatni zuby a vydrž! Ono to velmi rychle uteče, i ty probdělé noci budou čím dál lepší a když se nastavíš na to, že to prostě zvládneš ty sama, s tím, že čím bude dítě starší ho budeš postupně zapojovat (nejde to hned a násilím vynutit).
ALE!!! myslím, že děláš velkou chybu v tom úklidu a dokonalé péči. Píšeš, že ti dítě přes den nespí, což je v tomhle věku poměrně výjimečné, nespí ani v kočárku, nebo šátku (nosítku)? Každou chvíli kdy je dítě klidné (hraje si s hrazdičkou, převaluje se na dece) nebo spí využij vždy jen a jen pro sebe, žádný úklid! V tuhle chvíli relaxuj, nesnaž se stíhat. My máme také psa, chlupy jsou všude už druhý den po vytření a luxování, nicméně já vytírám max. 2× týdně-většinou jen jednou a obě moje děti to také přežily, nikdy nebyly nemocné (3 roky a 7 měsíců a 1 rok a 8 měsíců). Pokud se naskytne nějaká práce jako je mytí nádobí, udělám to hned, hračky taky neuklízím, maximálně je v pokoji shrnu večer na hromadu a třídění hraček pak probíhá v rámci hraní a pomoci obou kluků. Žehlit jsem začala až teď, do té doby jsem jen skládala. Vařím na 2-3 dny. Udržuj pořádek v tom smyslu, aby ti z toho nebylo psychicky úzko, ale zároveň tam nechávej provozní nepořádek, aby manžel večer neviděl jen čistý byt a spinkající dítko.
V době kdy jsem kojila jsem se taky z domu netrhla, když kojení přestalo, tak jsem už zahlásila, že je čas mít 1 den v týdnu pro sebe a taky jsem začala cvičit a sem tam jsem na jeden den o víkendu odjela mimo město kvůli svému koníčku a nechala ho hlídat společně s babičkou (mladšího sám prostě hlídat nechtěl). Jeden den z víkendu jsem určila jako spací, to znamená, že se večer! domluvíme že v sobotu spí déle on ( a nechám ho spát třeba do 11 hodin) a v neděli zase spím já a on se probudí společně s dětmi, obleče je a nasnídá-mě zavře dveře aby mě nerušili. Naučila jsem se taky to, že tenhle jeden v týdnu je maximum které od něj můžu očekávat, protože on jinak vstává i v týdnu až po 9 hodině (dělá od 10h) a pokud se musí probudit dřív, tak s ním není žádná řeč (což vede k hádce), odpoledne je sdílnější, takže vím, že požadavky můžu směřovat až tehdy.
A ještě jedna důležitá věc, stejně jako by oni neměli zlehčovat naši práci doma (stejně to všichni dělají, protože i když hlídají děti tak nemusí vyprat, vyžehlit, uklidit a zařídit tisíc věcí denně), tak bychom neměli zlehčovat jeho mužskou práci tam venku. Ono to mělo hodně do sebe když byly jasně dané a vymezené role a každý se smířil s tou svojí, byť si osobně myslím, že ta ženská je o dost složitější. Tím nechci říct, že chlap nemusí pomáhat! Ale já bych to brala jako bonus ke svojí práci s dětmi a doma a náležitě bych to pak taky ocenila. Jste oba v nové situaci a musíte se s ní oba naučit pracovat, násilím nic nepůjde, on musí zjistit postupem času jak náročné to je a řekla bych že časem zjistí že pokud se nezapojí přijde o hodně on sám.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
11.10.09 13:50
a ještě mě k tomu napadly dvě věci. Manžel tě nutí abys chodila ty s dítětem ke tchýni, nebo aby ona chodila k Vám? V tomto případě bych mu řekla, že nemáš čas na to, abys chodila za ní, ale pokud bude chtít přijít, může přijít k vám a hlídat u vás doma, zatímco ty si uděláš co potřebuješ. Může samozřejmě také vzít kočárek ven, to rozhodně na hodinku zvládne.
druhá věc je ta, že my ženy jsme prostě na dlouhodobou zátěž související s péčí o dítě nastavené. chlapi jsou úplně jiná sorta, která je naopak nastavená na krátkodobý výkon, kde se vyčerpá veškerá energie a pak se musí regenerovat. Dá se to přirovnat k sexu, kdy jsou schopni ohromného výkonu, pak ejakulace a zvadnou. Ženská může klidně znovu, její síla je rozložená do menší síly, zato dlouhodobá. Pokud se snaží být žena mužem, tedy být neustále aktivní, řídit a kormidlovat, vydávat maximum energie najednou pak taky uvadá. Pokud má muž dlouhodobě pomáhat v domácnosti a s dítětem, pak zase zhasíná jeho potenciál. V zá:,–(ě je krásné, když má někdo chlapa, který se postará o dítě, uvaří, ocení ženskou námahu, každý den vyvede dítě na hřiště a ještě se cítí dobře, ale je to spíš anomálie, která pokud má být v pohodě, musí být kompenzována zase jinde a jiným způsobem vybití. Když někdy pozoruju své okolí, tak se nedivím, že ti chlapi pak zdrhají, protože my ženy po nich chceme někdy nemožné, aby vydělávali peníze a večer aby se s námi starali o děti, aby s námi trávili všechen čas, ale ten čas, aby byl využit hlavně podle nás. Tím nechci rozhodně říct, že chlapi jsou chudáčci když po nich chceme i něco jiného než aby se doma rozvalili, dostali jídlo a večer jsme jim ještě předvedli konkubíny, ale že někdy neškodí uvědomit si to, že není samozřejmostí, aby plnili obě dvě role-mužskou i ženskou.
nepřihlášená B.
- Citovat
- Upravit
11.10.09 16:34
Mě manžel zpočátku s mimi taky moc nepomáhal (babičky jsou daleko), bál se ho prostě dotknout, aby mu neublížil. A ani teď se moc nezapojuje, večer přijde utahany z práce a chce mít klid (to já ale taky).
Naštěstí se jednu sobotu nabídl, že půjde s malým ven (zašli sice do práce něco spravovat, ale i tak chválím). No a od té doby jsou víkendové procházky jenom chlapská záležitost.
A jestli si myslíte, že já odpočívám, tak se musím přiznat, že jsem hloupá, protože vařím, uklízím, žehlím. 
Když já nesnesu nepořádek. Budu se muset nad sebou zamyslet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.09 09:57
Mě taky nepomáhá. Nebo minimálně. Má výmluvu víc než dobrou, práce na baráku pro něj je jak na kostele (spíš víc).
K tomu uklízení - já bych asi toho stihla víc, kdybych pořád neseděla na emiminu.
Ale některé práce jsou blbé - takové, od kterých se nedá odběhnout. Třeba vykošťujte si kuře, když mimino vyžaduje po 5 min vracení dudlíčku. Najednou řev a vy s rukama od kuřete, než si je umejete, tak je dítě fialové a slzičky až na polštáři.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.10.09 23:21
Ahojky,
doporučuji to, co ostatní, strčit mimíska manželovi a jít si vyrazit. Nebuď otrok svého dítěte a zároveň manžela.
Ten můj také moc nepomáhá, nežije ani s náma, tedy napůl, takže jsem si zvykla, že hlavní zátěž je na mě, ale někdy si jdu lehnout, když jde mímos po obědě spát. Nebo se sama sobě věnuji, když mímos usne, takže jsem třebas do půlnoci na PC. Hrůza, ale nějak pytlikovat to musím. Malému bude teď rok. Naštěstí je takový, že se umí zabavit sám, takže mohu vařit v pohodě, dělat můj koníček-domácí výroba sýrů, také v pohodě. Ale když přijede přítel, tak se snažím mu ho nasměrovat. Bohužel nejvíc, jako člověku, který se o mímose dokáže postarat nejlépe věřím sama sobě, čímž si trochu škodím nedůvěrou v okolí.
Hodně štěstí a buď svá a neboj se pro:,–(it svou.
mimochodem akce tchýně, u toho buď tvrdá, jelikož málokdo má tchýni v pohodě, takže se snaž paní ukázat, že máš svou domácnost a svůj režim a že Ti ho nikdo nebude organizovat.
Pá
y
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 20:12
Ahoj, mám krizi, oživuji toto téma. Mám pocit, že můj muž nic doma nedělá, přijde z práce a po příchodu domů už JEN sedí u počítače. Pomůže mi, ale musím mu napsat přesně, co kdy jak má udělat. Samotného ho to vůbec nenapadne. Sám nenakoupí, neudělá si večeři, teda maximálně si udělá občas toast, když nejsem doma. Teď jsem přišla z práce domů v 9 večer, on byl doma od 5 a neudělal vůbec nic! Ani to nádobí neumyl nebo mi nepomohl schovat suché prádlo. Celou dobu jen ležel, že prý byl unavený. Jako já nemám být unavená? Přece nemůžu pořád jen spát, ne? Je to normální? Buď spí nebo dělá něco u compu.
Sice mu můžu napsat, co má udělat a zavolat mu, ale mě už to taky obtěžuje, pořád na všechno myslet 
I účty platím já, na všechno musím myslet jen já. A to nemáme děti. Dřív jsem to tak asi nevnímala nebo byl víc aktivní, teď mě to už ale neskutečně štve!! Přece kdybych byla doma já tolik hodin, tak dělám něco užitečného, ale toto? Práci máme náročnou stejně.
Samozřejmě jsme se kvůli tomu včera pohádali a já jsem ta nejhorší, že ho pořád otravuju, ať mu dám prý pokoj, že se chci jen hádat. Já se ale hádat nechci, ale přece nemůžu dělat, že to nevidím, že se o vše starám já, ne? I když ho pošlu do obchodu, tak za chvíli volá, že neví, jaký salám a sýr má koupit, a že ten meloun asi není zralý, že to nepozná atd… skončí to tak, že musím jít nakoupit já, protože on se nedokáže rozhodnout. Už mám ponorku.
Jsou vaši muži aktivní? Nebo je do všeho musíte nutit? Já ho musím nutit a pak jsem já ta semetrika, co furt jen buzeruje Když mě by se tak líbilo, kdyby šel nakoupit, když jsem v práci a třeba pomohl sám s nádobím a překvapil mě, prd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 20:17
S některými věcmi s emusíš smířit (taky dělám seznamy na nákup a musím být na telefonu), a bylo by dobré si říct přesně co kdo bude dělat. rozdělit si to, klidně ať si něco vybere..bude to důkaz dobré vůle, že má možnost volby, ale tobě se ulehčí.
Bylo by hezké kdyby fungovalo všechno automaticky, ale takoví chlapi všichni nejsou. Ani je obvykle nenapadne něco udělat, když by mohli odpočívat. A popravdě, tohle je problém nás žen i později jako matek..místo abysme se šly s dítkem natáhnout, tak doděláváme a uklízíme..v tomhle bysme s eměly od mužů poučit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 20:18
@blumen
Můj přítel neudělá doma vůbec nic. On se pomalu ani pořádně nenají. Je pravda, že dost pracuje (doma na počítači) a pak je unavený, ale nějaký domácí práce, to u něj neexistuje…Akorát ještě dělá nepořádek… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 20:18
Jo a doporučuju knížku Pět jazyků lásky. Vypadá to že tvým jsou skutky služby, kdežto tvého muže nějaký jiný a proto se nechápete a míjíte.¨Pro tebe by bylo důlazem lásky a zájmu kdyby cestou zpráce sám nakoupil..ale on to může vidět plně jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 20:21
Věčný problém, můj muž není jasnovidec, poraďte, co mám dělat 
Buď ráda, že udělá, co řekneš, s nákupy bych mu řekla, ať ti nevolá a zkrátka něco koupí, nebo mu u věcí, které by mohli dělat problém napiš variantu nebo že to nemusí být a je to 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 20:21
@blumen a já myslela, že to co popisuješ je u chlapů normální 
…ne samozřejmě si dělám ironickou legraci, protože to mám doma taky. U nákupů sice volá, ale ne moc často. Taky mě tím vytáčí, a čím dál víc, ale bohužel po 17letech soužití s tím asi prd nadělám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 20:25
A myslím si, že přebíráš zodpovědnost i za něj, takový to „prosim tě pocem, já se nemůžu dívat, jak toděláš špatně“. A asi se i bojí, žeby dostal sprďáka, kdyby přinesl špatný meloun - no a, já taky neumím poznat zralý meloun, zkrátka nějakej bafnu a doufám
A nebo si to rozdělte na blbuvzdorný věci, kde se nic neváží, nemůže to být přezrálé atd a ty nakupuj ten zbytek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 20:26
@andelka83 píše:
S některými věcmi s emusíš smířit (taky dělám seznamy na nákup a musím být na telefonu), a bylo by dobré si říct přesně co kdo bude dělat. rozdělit si to, klidně ať si něco vybere..bude to důkaz dobré vůle, že má možnost volby, ale tobě se ulehčí.
Bylo by hezké kdyby fungovalo všechno automaticky, ale takoví chlapi všichni nejsou. Ani je obvykle nenapadne něco udělat, když by mohli odpočívat. A popravdě, tohle je problém nás žen i později jako matek..místo abysme se šly s dítkem natáhnout, tak doděláváme a uklízíme..v tomhle bysme s eměly od mužů poučit.
Já ho vůbec nebuzeruji, co má koupit. Poprosím ho, ať doplní ledničku - sýr, šunka, toasťák, zelenina, prostě tak všeobecně. A on po mě chce přesnou značku, já ale nevím konkrétně, co mají v tom obchodě, kde je, řeknu mu, kup šunku a sýr, co se ti líbí - a on se vrátí jen s toastákem a to je vše… Ty taky musíš dělat přesné seznamy? Mně už to momentálně nějak unavuje pořád na vše myslet.
@Levandulina Chceš říct, že děláš všechno ty? A tobě to nevadí? Já bych to mohla udělat, ale mně se jedná o princip. Proč by on měl sedět u počítače a hrát si hry nebo co to tam dělá a já kolem něho kmitat? Jak jsem se teď vrátila domů a všude bordel, tak mě to neskutečně vytočilo
Asi mám krizi i kvůli tomu, že uvažujeme o mimču a mně děsí představa, že se budu starat o miminko a on zase sedět za počítačem Přitom vím, že když mu to napíšu, tak to nějak udělá, ale pořád u psát vzkazy a úkoly jak malému miminu… Ach jo!!! Snad mě to brzo přejde. Třeba si tu uvědomím, že je nakonec zlatý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
