Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@blumen no a co kdybys mu řekla, ať si to jde po sobě vytřít sám?
Nebo začni chodit v přezůvkách, to tu vodu neucítíš…
Možná najdeš dokonalého partnera, který si i tu koupelnu po sobě vytře sám a bez říkání, když dojde domů z práce, tak první umeje nádobí, vysaje, uklidí, vynese koš… a pak ti třeba řekne, že jsi minule ten prach setřela špatně, vezme bílou rukavici a půjde ti ukázat, kde nějaké to smítko zbylo… dělám si legraci, ale ono je to prostě vše o prioritách… mě je třeba nějaká kapka vody v koupelně na zemi jedno, když neplave celá koupelna a neteče to ven… tak vezmu mop a buď to setřu sama, nebo to nechám uschnout, jen otevřu dveře, aby to víc větralo a nebo řeknu tomu, kdo to udělal, ať si to jde uklidit sám… a tím to hasne… na nějaké výlevy a vztek nemám chuť, nemám prostě potřebu z toho dělat víc než to je… raději sednu a plánuji s manželem, kam pojedeme na výlet nebo kam si zajdeme… a mám štěstí, že on to vidí stejně… to je vše…
@blumen a jinak bych ještě dodala - tak ho nekontroluj… proč máš potřebu ho kontrolovat, jestli to udělal dokonale? Nejspíš takový není, někdo je prostě v tomto směru dokonalejší, jiný ne… pro někoho je priorita dokonale čistý a uklizený byt a očekává ode všech, že to mají stejně, pro druhého je důležitější zase něco jiného… většinou ten první typ má stejně nakonec pocit, že to nikdo neudělá tak dobře jako oni a i tu vytřenou koupelnu by nakonec s remcáním šli vytřít znovu a lépe… důležité je mít stejné nebo podobné priority, podobný náhled na život a důležité věci… a taky s partnerem jsme kvůli něčemu jinému, co nás spojuje, ne kvůli tomu, že zvládne dobře uklidit byt… nebo ne?
@blumen tím že to bereš pořád tak negativně, tak si to děláš akorát horší. Pokud s ním chceš být, tak to tak neber, taky nejsi jistě dokonalá. A pokud nechceš, tak odejdi a už tě nebude štvát. Najdeš si jiného chlapa, který třeba tohle dělat nebude..ale může mít zas jinou mouchu. Po děckách taky uklízím furt dokola..jasně jsou malí, třeba se to naučí..ale chlapa už moc nepřevychováš, nejsi jeho matka, ale partnerka, která by měla unést i jeho chyby. ![]()
Asi bude problem jinde, kdyz to tak sleduji. Dneska nad tim premyslim vic a bohuzel je to asi tak, ze nemame moc spolecnych zajmu. Ja bych sla cvicit, na kolo po praci, do kina, ale muz chce sedet doma u pocitace a mit svuj klid. A tim padem ja jsem taky doma a soustredim se na ten uklid
muzu jit sama ven, vim, ale mne se samotne ven nechce (to jsem delala jeste, kdyz jsem zila sama
). Nejak jsem pocitala, ze kdyz spolu budeme zit, budeme spolu travit vic casu (ale ne sezenim u pocitace). Fakt se soustredim jen na domacnost:-( zajimave ze mi to nedoslo driv a az ted v teto diskuzi… Pokud se ted nerozejdeme, tak si zkusim najit zase sve zajmy jako driv… A bud se prida nebo mi to tak bude vyhovovat nebo se rozejdeme stejne… Tim padem si myslim, ze pro me nebude domacnost prioritou, no
driv jsem fakt zila jinak, meli jsme vztah na dalku a kazdy si delal co chtel… Ted je to 3 roky jinak, jsme spolecne a nejak se to vse zmenilo. Dik za rady a tipy
@blumen no, společné zájmy jsou jedna z dost podstatných věcí… vztah se buduje hlavně společnými zážitky, společně prožitými chvilkami a pak máte zase spolu na co vzpomínat a o čem mluvit, na co se těšit, plánovat… a druhá podstatná věc je názor na finance, na hospodaření a na výchovu dětí… v tomhle by mezi partnery neměly být zásadní rozpory… no a pak ještě vztah k sexu, ale to se většinou pozná jako první, jestli si lidi v tomto sednou nebo ne… a pak teprve začnou řešit to ostatní…
Když si najdeš své koníčky a zájmy a on se nepřidá, tak se akorát budete odcizovat… až nebudete žít spolu, ale vedle sebe… tak přeju hodně štěstí… a držím palce… ať už to dopadne jakkoliv… hlavně aby to bylo nejlepší pro tebe…
@blumen no jo, tak při vztahu na dálku se toho moc nepozná, i když my jsme spolu před svatbou nežili, vzali jsme se a bydleli u rodičů a teprve od narození staršího dítka jsme jen spolu. Taky mě za tu dobu štvalo kdeco, ale časem jsem došla k tomu že to je úplně zbytečné si takhle otravovat život a komplikovat vztah. Mojemu na mě taky vadí spousta věcí, se kterýma nic nedělám a není to nic proti němu (třeba skoro vždy zapomenu dát dolů páčku sprchy a jeho to pak postříká)..to jsou prostě prkotiny, resp. je to jeho osobnost, nemůže se změnit napovel a kolikrát ani z lásky to nejde. Prostě se s lecčíms ten druhý musí smířit.
Společné zájmy jsou krásná věc, no vzhledem k dětem si jich moc neužíváme, první rok v podsatě vůbec, ale potom jak to jde tak se snažíme, ať už s dětmi, nebo když je hlídání tak spolu..je to kolikrát třeba jen jendou za čtvrt roku co jsme spolu pár hodin sami (v kavárně, na výstavě..) ale aspoň něco..a máme plány do budoucna, stejně tak se snažíme užívat si toho co je teď. Sáhli jsme si na dno, komunikace mezi námi vázne, jsme oba introverti a můj muž je velmi náročná povaha a já zase velmi citlivá. Ale jsme spolu 10let, ledacos jsme zažili, máme děti, mnoho nás k sobě váže a těšíme se na další roky.
Musíš si ujasnit co od života a od vztahu a od partnera chceš, co už nemůžeš tolerovat a proč. Držím palce.
@andelka83 já myslím, že pokud člověk opravdu nemá vyložně za koníček nějaký nebezpečný sport nebo podobné aktivity, tak se ani po narození dětí nemusí nějak výrazně omezovat, spíš jen přizpůsobit stavu a věku dětí…
@Regina Hero no, nevim..záleží na dětech a možnosti hlídání, nebo na tom zda je možné je vzít s sebou. My jsme měli takové intelektuální zájmy, já třeba i čtení a to teda bylo tristní první rok, zvlášť když přibylo druhé dítko. Taky záleží na osobnosti, někomu nevadí děti tahat porůznu, ale mi to moc nesedí, neužila bych si to. Ale sem tam jsem se taky dokopala a bylo to fajn. Od obou jsem se prvních 7měsíců ani nehla, nedalo se. Ale u prvního jsem v jeho 1roce dodělávala školu, to byl taky v podstatě koníček a teď od září chci pilovat angličtinu (starší jde do školky, mladší už se dá hlídat)..záleží fakt od toho jací jsou rodiče a děti. Někomu vadí jet s dětma někam, bojí se o ně, nebaví ho balení, nenadálé situace ho stresují..některé děti zas potřebují režim..Ale to si musí spolu dohodnout rodiče, aby to bylo pro oba a všechny v pohodě.
@andelka83 tak já to beru podle nás… hlídání nemáme (i když občas už hlídá syn), takže jsme odjakživa brali děti všude sebou… na hory a do lesa to šlo v pohodě, s kočárkem tam, kde to bylo možné, jinak s krosničkou na zádech… fotografování se dá provozovat všude tam, kam jedeme, takže jeden na zádech dítě, druhý batoh s fotovýbavou… na kola to taky šlo, přes zimu jsme nejezdili, když bylo prtě malé, pak už bylo větší a bylo léto, takže do vozíčku a šup… na offroady se dá s dětmi bez nejmenších problémů, cestování se taky dá provozovat i s prťaty, takže dalo by se říct, že nás nic nezastaví… a teď, když bude mít prtě dva roky, tak už je to naprosto v pohodě, jen vynecháváme dlouhé prohlídky hradů a zámků, nebo chodíme tam, kde se dá i bez průvodce… ale do muzea na vycpaná zvířátka bez nejmenších problémů… zejména poté, co to mají zařízeno tak, že je tam spousta věcí, na co se dá sáhnout, ochytat si, podívat se zblízka a podobně… a nevadí jim ani spaní mimo domov, v autě a ve střešním stanu a ani delší jízda autem, než někam dojedeme… a po večerech se zase můžu věnovat svému koníčku - vyrábím šperky, učím se cínovat a tak… jen to čtení, to jsme nějak omezili, jak já, tak manžel… už to není každý týden do knihovny pro deset kousků ![]()
No, ale teď po pěti letech konečně budeme mít víkend sami pro sebe, bez dětí… konečně…
![]()
Moc děkuji za názory. Ja ani nevim, kdy k tomu doslo, ze vlastne nic nedelame. O vikendech jsem vetsinou v praci, ale kdyz mam volno, tak jedeme na vylet (ja vse zorganizuju a vymyslim a manzel se prida a je to vzdy naprosto super). Ale problem je v tom mezicase mezi vylety. Treba kdyz jsem v praci o vikendu, tak on je fakt cely vikend doma a na nic nesahne a odpociva nebo dokonce porad spi. A to asi vadi, ze neni aktivni nez to, ze je doma ten binec. A mam strach, ze i s detmi pak bude sedet jwn doma, kdyz budu v praci.. Rika, ze ne, ale tomu moc neverim, no. Zkusim se ted uklidnit, najit si konicky pro sebe v tydnu. Jinak celkove mame stejne nazory a shodneme se, hadame se porad jen kvuli uklidu a ted vim aspon proc… O tech vikendech a pri vyletovani to je vzdy parada, ale bohuzel to neni casto… A na to pekne brzy zapomenu a vybavuje se mi to skarede, ten stereotyp a uklizeni po nem, starani se o vsechno. Tak kdyz nezapomenu napisu, jak to u nas dopadlo…
@Regina Hero právě že to záleží na rodičích, my taky rádi cestujem, ale s dětma si netroufám moc, bylo by to pro mě mnohem víc stresu než pohody. Ale občas na výlety jezdíme taky, jen to nesmí být moc často, pro mě je to psychicky náročné. Ale když už vyrazíme, užijem si to a je to čím dál lepší (děti mají 3 a rok a čtvrt). Auto nemáme a na kole nejezdíme (já neumím), takže to cestování je trochu adrenalinovější u nás (vlak, MHD..)
@blumen můj muž je třeba taky takový, sám něco nevymyslí, ale když už něco vymyslím já, přidá se a pak je rád a poděkuje, že jsme to dobře vymyslela a že to bylo super.
@andelka83 no, tak to my jsme asi velmi odvážní… když měla malá rok (starší čtyři), tka jsme byli na tři týdny v Albánii… vzali jsme to přes hory až k moři, spali v autě a střešním stanu, někdy v hotelu, v penzionu, prostě jak kde… někde v horách prostě neseženeš, takže sklopit sedačky, roztáhnout spaní a u ohníčku venku posezení… my bychom zase byli nesví, kdybychom měli být několik víkendů doma… pokud není nutné něco udělat, opravit a tak… takže vyrážíme kamkoliv, ať už na procházku po městě nebo okolí, nebo do lesa nebo na nějakou akci… děti bereme od začátku sebou, takže jsou zvyklé…
Hele my chlapy často rádi děláme prostě jedno velké nic…
http://www.youtube.com/watch?…
@blumen píše:
Asi bude problem jinde, kdyz to tak sleduji. Dneska nad tim premyslim vic a bohuzel je to asi tak, ze nemame moc spolecnych zajmu. Ja bych sla cvicit, na kolo po praci, do kina, ale muz chce sedet doma u pocitace a mit svuj klid. A tim padem ja jsem taky doma a soustredim se na ten uklidmuzu jit sama ven, vim, ale mne se samotne ven nechce (to jsem delala jeste, kdyz jsem zila sama
). Nejak jsem pocitala, ze kdyz spolu budeme zit, budeme spolu travit vic casu (ale ne sezenim u pocitace). Fakt se soustredim jen na domacnost:-( zajimave ze mi to nedoslo driv a az ted v teto diskuzi… Pokud se ted nerozejdeme, tak si zkusim najit zase sve zajmy jako driv… A bud se prida nebo mi to tak bude vyhovovat nebo se rozejdeme stejne… Tim padem si myslim, ze pro me nebude domacnost prioritou, nodriv jsem fakt zila jinak, meli jsme vztah na dalku a kazdy si delal co chtel… Ted je to 3 roky jinak, jsme spolecne a nejak se to vse zmenilo. Dik za rady a tipy
Nechci tě moc děsit, ale to co tady píšeš je jako kdybys mi vzala z pusy. A před měsícem jsem se odstěhovala. Teď zase žiju sama a jsem ráda, že nemám doma chlapa, kterej sedí celý odpoledne u počítače… Akorát s tím rozdílem, že já chodim do školy, do práce, večer se učim, do toho vařim.. A on seděl u kompu a ještě mě sprdnul, jaktože neni vytřeno, když teď jsem na řadě já… ![]()
@Regina Hero tak to jste dobrí. Já bych měla osypky jen na to pomyslet
každá rodina je jiná no, jako každý člověk. Hlavně že vy dva to vnímáte stejně, a o to jde. ![]()