Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manželství bez lásky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.4.09 15:04
Pudla má pravdu, určitě zajdi do poradny, než hodíš flintu do žita!
Jinak já k tomu z vlastní zkušenosti taky nemám co říct, ale v práci jsem se zabývala mj. rozvody a porozvodovým uspořádáním, kolikrát jsem si říkala, že kdyby ti lidé na začátku věděli, do čeho jdou, možná by do toho ani nešli. Celá léta tahanic o výživné, styk s dětmi, pak nový tatínek, nová macecha… k podstoupení tohoto už musí být opravdu hodně závažné důvody.
Trochu v tom, co píšeš, postrádám, jestli by nešlo manžela přimět k nějakému aktivnějšímu přístupu, aby i on na vašem vztahu zapracoval, navštívil odborníka, zkusili jste to oba a podobně.
Navíc ve své situaci si odloučením nepomůžeš, protože budeš i nadále osamělá, jako se cítíš teď.
Trochu váhavě - a bez toho, že bych to paušálně schvalovala - mi přichází na mysl, zda by v tvém případě nebyl řešením mimomanž. vztah. Samotné mi to připadá šílené, ale rodina by zůstala zachována a to, co ti teď tak moc chybí, bys třeba našla jinde. No možná je to tedy nesmysl a takovou věc bych nikomu neradila, ale život není černobílý, že.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
4.4.09 15:08
Holky,
myslím, že jste nepochopily jednu základní věc. Zakladatelka nechtěla poradit, jak to vyřešit. Chtěla vědět, jestli se dá žít v manželství bez lásky a s vědomím, že se nic z toho, co kdy k manželovi cítila nevrátí.
Tohle nevyřeší žádný manželský poradce, protože nikdo neumí zařídit, aby se člověk do někoho zamiloval, aby ho dotyčná osoba přitahovala a byl s ní šťastný. A o to tu jde hlavně. Jsou dvě rozdílné věci žít s někým, vedle koho se rády probouzíte a žít s někým prostě ze zvyku a možná i s vědomím, že na konci života si řeknete, že jste to možná tenkrát měly udělat jinak…
Zakladatelko,
já sama dobře vím, že tohle prostě člověk neplánuje… A nikdy bych nevěřila, že by mě to mohlo potkat. Je pravda, že tady asi těžko někdo řekne, jaké to je žít 30 let s někým, koho nemiluješ a jsi s ním kvůli dětem, chtělo by to jiný server. Když to řeknu hodně blbě - žít se dá v lecčems, člověk si zvykne na všechno. Je otázka nakolik je pro tebe důležitá sounáležitost s partnerem, pocit blízkosti, intimity a vůbec všechny ty věci, které drží lidi pohromadě i jinak, než jen jako rodiče. Rozhodnutí je vždy jen a jen na každém z nás. Držím palce, ať se rozhodneš správně a ať jsi brzy šťastná i ty, každý člověk si to zaslouží.
- Citovat
- Upravit
4.4.09 15:10
Zakladatelka se ptala, jestli v tom někdo žije, neptala se, jak to má řešit. Odborník jí po třech, čtyřech, pěti letech vyhaslého vztahu bude na úplné houbeles, ten jí max. řekne, že se má skutečně rozvést, aby nepřišla o rozum.
Dětem je možná jedno, jestli je maminka šťastná, ale nešťastná maminka reaguje a chová se o dost jinak vůči okolí a vůči dětem na prvním místě. A to jim jedno být nemůže.
Z příspěvku zakladatelky je zřejmé, že udělá pro děti první poslední, sama se kvůli tomu upozadí. Ale nikdo to po ní nemůže chtít a dívat se na ni křivě, když to neudělá.
Doufám, že 30 let v tom žít nebude 
. Děti jsou chytřejší stvoření, než si myslíme.
EDIT: Tak to dopadá, když průběžně odesílám koment čtvrt hodiny 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.09 15:12
Ahoj,
jsem taky z rozvedene rodiny,ale nasi spolu byli az do mych 18tin-kvuli diteti(mne)…Coz u nas znamenalo kazdodenni hadky a dusno i o vanocich..(jejich vztah skoncil rekla bych nekdy nez jsem sla do prvni tridy)
Samozrejme jsem jako dite chtela aby byli spolu,i kdyz se vecer hadali a ja brecela v posteli.Ale uz kolem 14jsem vedela ze by pro vsechny bylo lepsi kdyby bydlel tatka jinde a vsichni jsme byli v pohode.
Kdyz spolu dva lidi uz nemuzou zit a nemiluji se,trpi prave predevsim deti.Jestli to umi bez hadek a v pohode,jako kamaradi-proc ne.
Ja si neumim prdstavit zit v takovem vztahu,z obou lidi,predevsim asi z zeny je na konci jen vyhasla troska…
Svatbu jsem mela v kostele,z vlastniho presvedceni.Pripravy byli u nas taku uzasny,hodne nam to dalo a nikdy na nekolik vet nezapomenu.Budu se snazit aby to slo jak jsme slibili,ale ne za cenu nekolika znicenych ci poznamenanych zivotu.
Nerikam „rozved se“,neznam vas,treba mate jeste sanci a nebo si reknete budeme kamaradi a budeme tak stastni…At se rozhodnes jakkoliv,preju hodne sil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.09 15:14
Ja vicemene souhlasim s Pudlou… hlavne v te casti o manzelske poradne. Urcite bych to aspon zkusila.
Na me to trochu pusobi, ze jsi vlastne hlavne sama, proste doma s detmi, manzel porad v praci, aby vas uzivil. Nevim jestli se treba obcas dostanes nekam ven sama, bez deti.
Meli jste po narozeni deti cas jeden na druheho?
Z toho co pises mi pripada, ze manzel to za krizi nepovazuje, ze to vnima jako prechodny stav, dokud jsou deti male a neumeji se o sebe postarat samy.
Jinak k tomu jak to berou deti - ja zila sama s mamkou, neprijde mi, ze bych stradala, tatu jsem vidala o vikendech a stacilo mi to.
Mam nekolik kamaradu, jejichz rodice spolu zustali „kvuli detem.“ Ono je to mozna hrozne fajn, dokud jsou ty deti uplne male a jeste to az tak nevnimaji (myslim to jaky vztah ma mamka s tatou). Ale vsichni mi kamaradi, mi pozdej rekli, ze by vlastne byli radsi, kdyby se rodice rozesli a oni se casem nemuseli placat v tom, koho z rodicu uznavat jako autoritu a ktereho poslechnout (ono to casem prijde - „Muzu zustat venku do pulnoci?“ a mama odpovi Ano a tata Ne). A pokud jsou dva spolu jen kvuli detem, prijdou hadky a jednoho dne se to neudrzi a prijdou i pred detmi. Ja jsem sama za sebe rada, ze tata s mamou sli od sebe, dokud jsem byla mala a ja si toho moc nepamatuju.
To je muj nazor, radit ti nic nemuzu, protoze sama mam zatim spokojenme manzelstvi. Myslim, ze s timhle bys mela odbornika aspon zkusit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.09 15:19
Já bych si dovolila nesouhlasit s tím, že odborná porada není namístě. Čtu ráda Plzáka a ten z poradenské praxe píše, že i hodně rozvrácené vztahy, když oba spolupracují, jde napravit, ne vždy, ale někdy ano.
A cituji „manželská láska pak znovu vyjde jak únorové slunce“.
A proto si myslím, že než to zakladatelka v sobě vyřeší, tedy zda ve vztahu setrvá nebo ne, měla by se poradit s někým, kdo má nadhled, odborné znalosti a zkušenosti.
No ale to je samozřejmě jen můj názor a nechci ho nikomu vnucovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.09 15:20
Je fakt, ze vetsina otazek ve zdejsich diskuzich jsou spise takove ‚recnicke otazky‘, pokud se dotazujici pta na konkretni vec typu ‚jakou znacku trouby‘, tak si relativne muze udelat i jakousi predsatvu, kterou znacku nakonec zvolit, ale pokud se nekdo pta, zda ranni prdeni muze znamenat tehotenstvi, tezko se dopatra v nasledne diskuzi toho, jestli se v jejim pripade o tehotenstvi jedna, ci ne (zamerne pouzivam nadsazku)
Tohle tema je opravdu tak individualni a slozite, Pudla ma naprostou pravdu, ze tady muze pomoct jen odbornik, protoze co clovek, to nazor a to jina zivotni situace…nekdo bude radit zustat kvuli detem, nekdo zase kvuli detem nezustavat…stejne si to clovek musi v sobe nakonec vyresit sam (i pres konzultaci s odbornikem)…mne osobne pripada, ze ty jsi vnitrne rozhodnuta s manzelem nezustavat a pokud to tak skutecne vnitrne citis, tezko te nakonec v manzelstvi nekdo udrzi…
Laska, to je taky takovy osemetny pojem…rekla bych, ze v dlouholetem manzelstvi jde nakonec spis o vzajemny respekt, pochopeni a toleranci…zamilovanost nepretrva nikdy a laska ma hodne podob…
Nejhorsi je, ze spravne by si clovek mel vybrat partnera trochu s rozmyslem, bez te ‚slepoty zamilovanosti‘, no, ale to vetsinou neni proveditelne…musim proste dat na misky vah vsechny hodnoty, ktere muj partner ma, nejen to, ze se mi z nej podlamuji kolena…ale ja tady zas blbe kecam, mam sama za sebou rozvod a dalsi dlouholety nevydareny vztah…musela jsem si tim asi projit, abych se prostresovala k tomu, ze jsem vic zacla premyslet ne o partnerovi, ale o sobe, v tom je totiz vetsinou ten problem…musim vedet, co ja chci, co od zivota ocekavam, co jsem schopna nabidnout, co jsem schopna obetovat, nedelat dokola ty same chyby, (stejne je nekdy delam), ale uz si je aspon uvedomuji…partnerstvi je nekdy fakt docela veda, clovek musi pracovat hlavne sam na sobe…
Ale jak rika Pudla, jsou to jen osobni domneky a zkusenosti kazde z nas, asi neprenosne na nekoho jineho…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
4.4.09 16:03
Výběr partnera-myslím, že člověk přes všechno dlouhé poznávání toho druhého, nemůže tušit kam se za další léta ten druhý (i on sám) bude ubírat, jak se bude měnit jeho náhled na svět. A láska z nás často dělá i bez předstírání lidi o hodně lepší než jsme byli. Z mého manžela dělala láska dlouhá léta také hodně divů.
Byli jsme rozdílní vždy, ale spojovaly nás společné zájmy. Tento společný zájem, ale manžel už nemá-respektive jeho jediným zájmem, kterému věnuje všechen volný čas, je práce. Práce je jeho koníčkem zároveň. Já mám zase zájmy z jiné oblasti, rozhodně ale nejsem typ člověka, který sedí jen doma s dětmi. Pokud to jen jde a pohlídá mi babička, tak chodím na semináře, nebo jiné akce. Manžel ví dobře, že jsem samostatná bytost, jako takovou mě bere a respektuje mě. Představa společně stráveného času v jeho práci mě neláká. Manžel je workoholik, což je až poslední 3 roky. 6 let předtím to byl úplně jiný člověk než jakým je teď. I já se určitě změnila. Změnilo mě mateřství, ale zase ne natolik, moje hodnoty, to co chci a v co věřím to zůstalo úplně stejné.
odborník-nevím jak by mi v dané situaci pomohl, protože zde už neřeším krizi, ale lásku k manželovi, která už není a nebude. Myslím, že v hlavě mám srovnané to co chci i to co nechci. Nejsem ale momentálně finančně soběstačná. Pokud bych se snažila být, tak bych musela nastoupit do práce a dát děti hlídat, najít si podnájem, což je pro mě v jejich věku větší zlo než žít s manželem, kterého doma vídáme jen na přespání, nebo o víkendech kdy regeneruje z pracovního šílenství. Můj manžel je spokojený a raději zavírá oči, přiznal, že je to mezi námi už na pováženou, ale i za tu cenu nechce nic měnit na ničem ze svého života. Proč by taky chtěl něco měnit? Má ženu, která se postará o děti, o domácnost, zároveň je to samostatná jednotka, má své zájmy, dává mu volnost a jediné co po něm žádá je větší pozornost vůči dětem.
samota-je něco jiného být sama, volně dýchat a věřit v lásku která třeba časem přijde, než být sama v manželství.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
4.4.09 17:26
Anonymni píše:
Holky,
myslím, že jste nepochopily jednu základní věc. Zakladatelka nechtěla poradit, jak to vyřešit. Chtěla vědět, jestli se dá žít v manželství bez lásky a s vědomím, že se nic z toho, co kdy k manželovi cítila nevrátí.Tohle nevyřeší žádný manželský poradce…
ja teda myslim, ze prave na tohle by dokazal poradce odpovedet nejlepe, jestli to ma cenu, jak pripadne vztah zachranit nebo jestli to vzdat… od toho ti poradci jsou - aby poradili. Ne, nic za tebe nezARIDI, PILULKU NA STASTNY VZTAH TI NEDAJI … ale poradi podle me lepe nez banda nezkusenych nahodne vybranych zenskych na internetu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.09 18:13
Já bych ti taky navrhovala poradnu,ono je někdy lepší to zkusit vyřešit a popovídat si.Rozvod není vždycky řešení.Když budete oba chtít,tak to půjde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.09 18:53
Ahoj „anonymní“…předem ti chci napsat,že úplně chápu čím procházíš,protože jsem to sama zažila na vlastní kůži.Jsou tomu skoro 4 roky,kdy se můj manžel začal chovat velmi zvláštně.Tenkrát jsme spolu byli manželé už skoro 10 let.Měli jsme velmi hezké a pohodové manželství.Narodily se nám dvě holčičky a všechno probíhalo tak normálně.Podotýkám,že jsem si ho také brala s tím,že vedle sebe zestárneme a budeme spolu dokud nás smrt nerozdělí.Ale osud to zařídil všechno jinak.Ještě chci dodat,že já se vdávala a měla jsem za sebou už 4 vážnější vztahy,takže jsem žádná naivka nebyla.Manželovi se začalo zajídat manželství,já jsem najednou byla nula a to i v posteli,začala mu vadit zodpovědnost za děti,vyčítal mi,že všechny peníze vráží so rodiny a sám si neužívá…atd.Jednoho krásného dne mi navíc oznámil,že já se s ním nechci milovat tak často jak by chtěl.Podle jeho tak cca 7 krát denně…začal mi zakazovat a dětem pouštět tv a pc,prý to vysílá ufo vlny,doma chodil v čepici a pod ní nosil alobal,prý,že to odráželo negativní vlny z vesmíru…zkrátka mě došlo,že něco není v pořádku po psychické stránce.Zkoušela jsem ho dostat na psychiatrii,vše marné.Začal jsezdi t po nocích do veřejných domů,aby se konečně sexuálně uspokojil a odešel se svou milenkou neznámo kam.Za dětmi se stavoval zá:,–(ně v noci,kdy už dávno spaly…Zkoušela jsem to zachránit,ale vše marné.Vzdala jsem to,ublížil mi tím,že jsme najednou vzduch.Byla to nekonečně dlouhá doba,za týden po odchodu jsem zhubla o 12 kilo,jen jsem se starala co nejlépe to šlo o tenkrát 6 a 4 leté děti,jezdila do práce…Po 5 měsících nejistoty si manžel chtěl poprvé vzít život,když mě zavolali na pohotovost,tam mi poprvé někdo věřil,že manžel má psychiatrickou diagnozu.Potvrdila se poté,co jim málem roztřískal JIP na třísky a druhý den po operaci pobíhal nahý po nemocničním parku…Byl několik měsíců hospitalizovaný na psychiatrii,byla to paranoinní schizofrenie-střední forma.Na podzim téhož roku se pokusil ještě jednou o sebevraždu.Po roce nás hned napoprvé rozvedli,on je na plném invalidním důchodu,holky si bere 1 krát za 14 dní na neděli.Měl víkendy a noc,ale poté co loni přestal užívat léky a opět skončil s těžkou atakou na psychiatrii,vyběhala jsem si u soudu úpravu styku.
Chci tím nakonec říci,že si myslím,že nemá cenu se trápit ve vztahu,který nefunguje,děti to pochopí a navíc,když se dohodnete na střídání o děti…může to krásně fungovat.Musela jsem se také postavit na vlastní nohy…manžel vydělával jako manager velké peníze…pomohla sociálka a trochu rodiče.Určitě bys za čas poznala někoho milého,někoho,kdo by tě udělal štastnou,někoho kdo by měl rád vaše děti.Myslím si,že když tam není láska,není žádná šance.Sama chodím k psycholožce,pomůže,navede mě kam se dát.Ale rozhodnutí je jenom a jenom na tobě.Hodně síly…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.09 20:35
Ahoj, já prožívám něco podobného. Je to strašné. Mám dvě děti a vždycky jsem si myslela, že naše rodina je spokojená. Ale..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.09 21:04
Ahoj,
nasi se rozvedli po 23 ti letech souziti vedle sebe. Ani nevim, zda se brali z lasky, nebo ze museli, to si myslim, ze byl hlavni duvod. Pamatuji si i mesic kdy spolu nemluvili, obcas i hadali , ne pred nama, vzdy vecer, ale deti nejsou hluche ani slepe.JInak jsme meli i spolecne dovolene, Vanoce, ale chybelo tomu to kouzlo rodiny, deti to citi. Kdyz se rozvedli, uz jsem nezila doma, rekla mi to babicka, jen tak mezi reci, ale to uz zil kazdy za sebe. . .
Rozved se, odejdi od manzela, zacni novy zivot, deti jsou vnimavi, a hodne si pamatuji…
Tot z pohledu ditete 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.4.09 21:13
Zakladatelko , i já jsem něco podobného prožila. Byla jsem vdaná, měli jsme holčičku a asi po roce od jejího narození to začalo jít tvrdě do kopru. Dopadlo to tak, že jsme vedle sebe bydleli jako spolubydlící, já spala s dcerou, on v pokojíčku. Začala jsem si plánovat čas po svém, už jsem pak ani neměla chuť s ním někam jít, bylo to všechno pozvolné, ale trvalo to přes 3 roky. 2 roky z toho jsme spolu nespaly. Nemohla jsem se rozvést, protože jsem byla na mateřské a neutáhla bych to. Když bylo dceři 3,5 roku, šla jsem do práce, do 2 měsíců podala žádost a dodnes toho nelituju. Ale nedá se to porovnávat, já měla doma fakt kreténa
Nepomohlo by vám se zkusit od sebe odstěhovat? Třeba že bys zkusila požádat manžela, ať pro záchranu manželství si na půl roku najde podnájem, třeba se ti začne stýskat, i když si to teď nemyslíš. Ale láska se zpátky dostává špatně 
Držím palce. Ještě bych chtěla dodat, že po rozvodu jsem byla fakt šťastná, spadl ze mě obrovský balvan. Je pravda, že mi rodiče hodně pomáhali s dcerou (vyzvedávání ze školky, hlídání a tak), ale děsně jsem si to užívala. Po 6 letech jsem se znovu vdala a teď mám i mimino, ale těsně po rozvodu jsem tohle fakt neplánovala, byla jsem ráda, že jsem se chlapa v bytě zbavila Takže dodávám odvahu, je lepší být sama, než otrávená s někým.
Tess , to je teda příběh. Patříš mezi ženy, který si teda prožily svý, klobouk dolů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
