Manželství bez lásky

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymni
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.09 09:45
Manželství bez lásky

Nechce se mi ani dlouhosáhle popisovat náš manželský příběh. Prostě klasika. Zamilování, společné bydlení, svatba, první dítě kdy se začala rozbíhat krize, druhé dítě kdy mi spadly růžové brýle definitivně a ve stejný okamžik jsem si uvědomila, že už láska není. Že je mi jedno jestli bude mít milenku, že je mi jedno kam jde, je mi jedno co tam bude dělat i kdy se vrátí. Vím, že na tom už nelze nic změnit, prostě to už nejde vrátit zpátky. Bylo hodně věcí i situací, které udělal, nebo spíš nedělal. Já se s tím nedokázala poprat tak, abych tu lásku pořád udržovala v chodu.
Navrhla jsem rozvod, upřímně jsem manželovi řekla, že naše krize je už natolik velká, že k němu nic necítím, nedokážu s ním mít sex, přesto rozvod tvrdě odmítá.
Pořád si myslí, že to nemyslím vážně, že se to zlepší až děti odrostou. Já vím naprosto jistě že už se to nezmění. Už dlouho žijeme jen vedle sebe nikoliv spolu. Každý máme jiné zájmy, komunikace s manželem je téměř nemožná, času kdy jsme spolu je velmi málo. Děti má rád, ale neumí se jim věnovat, takže ani v tomto ohledu naše manželství nic nepřináší.
Nemáme ani jeden mimomanželský vztah.

Dohodli jsme se tedy, že spolu zatím zůstaneme. Já bych to neutáhla finančně, on zase chce zachovat zdání rodiny a být s námi. Budeme dál žít vedle sebe, dokud to půjde.

Máte někdo podobný model soužití? Jde to vůbec. Dá se takhle žít a existovat? Vím, že to není navždy, ale v současné době prostě není rozvod řešením. Manžel by to nepřekousl, já zase myslím na děti, kterým chci ty podmínky ponechat pokud možno stejné, bez minimálních zásahů (stěhování, změna prostředí, separace od prarodičů)

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Reakce:
eviska22
Ukecaná baba ;) 2011 příspěvků 04.04.09 10:35

Ahoj, inko, je mi líto, že to máte doma takhle. Děti to vnímají, možná by bylo lepší opravdu jít od sebe a mít zas spokojenou mámu a tátu..(můj názor)
My s manželem taky už nejsme tak strašně zamilovaní (6let se známe) ale máme se moc rádi a i když je někdy krize, tak je to fajn.
A což zajít do manželské poradny?

Anonymni
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.09 11:35

Evisko myslím, že manželská poradna nevyřeší ten základní problém-lásku. Může nám doporučit co dělat, jak vzájemně lépe komunikovat, jak si rozvrhnout péči o děti, jak být tolerantnější, ale bohužel už mi nevrátí lásku a touhu po manželovi. Beru ho jako spolubydlícího nebo bratra, není mezi námi sex. Já už nemůžu i když jsem se častokrát snažila přemoct tak si pak připadám jako použitá. Není to forma trestu pro něj, ani nechuť k sexu, ale to, že už s ním prostě nemůžu.
Chápu situaci kdy jsou krize, ale ti dva se mají stále rádi, chtějí spolu být, netouží po nikom jiném, ale tohle už u nás neplatí. Jsme spolu 9 let, zamilovanost opadla ještě dřív než jsme se rozhodli mít děti, ale stále jsem měla pocit, že on je ten nejlepší člověk na světě, se kterým chci mít děti a chci s ním žít až do konce života.
Před třemi lety se situace ale změnila, zvykla jsem si žít sama s dětmi, on byl pracovně neustále pryč, nestaral se ani o náš vztah, ani o děti. Začali jsme se hádat, já byla čím dál unavenější, on čím dál nabitější ze svých možností v práci.
A pak jsem si prostě uvědomila, že už je prostě láska pryč. A taky jsem si uvědomila, že nemilovat toho druhého bolí stejně jako nebýt tím druhým milován.
Bolí mě to, neumím to změnit. Vážím si ho, necítím k němu nic zlého, chci s ním vycházet. Chtěla jsem abychom si dali svobodu a každý šel svou cestou, abychom mohli být šťastní oba. On to odmítl. Takže jsem přistoupila na podmínky-žít spolu, ale každý zvlášť i nadále. Nic jiného mi teď na rodičovské ani nezbývá. Mladší dítě je ještě malé na školku.

Láska je hrozně křehká věc, jakmile vyhasne, tak už nepomůže ani dobrá vůle zkusit to znovu. Takhle znovu to totiž zkouším už 2 roky a je to pro mě nesmírně vysilující. Jsem šťastná že mám děti, jsem šťastná protože mám spoustu zájmů ale v tom vztahu už šťastná být neumím.

zakladatelka

Pudloslava
Vesmírná mluvilka 34963 příspěvků 04.04.09 11:51

Ahoj, ja nemuzu moc kecat,protoze jsem zatim spokojena v manzelsstvi
tak jen, co nam rikali na pripravach
laska vyprcha a krize prijde skoro vzdy, je potreba s tim pocitat a necekat idilku az do konce
je treba rikat si „mame spolecny ukol“

podle me si rozvodem moc nepomuzes, najdes si noveho chlapa a za par let se to bude opakovat, s tim, ze budou zase dalsi problemy s detmi a tak..... je to to, co chces? Kazdych 5 let menit rodinu?

Ja se snazim s prichodem krize pocitat a psychicky se na to pripravit … to nejhorsi obdobi se da prekonat a pak zit tak nejak „normalne“, bez vasne ale spokojene, v rodine. Snad se mi to podari, bojim se toho.

tak to beru, ze s manzelem jsme rodina a rodina se nemeni, jako rodice ani deti nevymenis, tak proc manzela

neco jineho by samozrejme bylo, pokud by byly objektivni duvody, domaci nasilil zavazne charakterove vady, alkoholismus… a nebo kdyby ta nechut proste prekonat nesla -

na tvem miste bych vyhledala nejakeho manzelskeho poradce

ja teda mam k manzelstvi asi jiny pristup, brala jsem si ho „do smrti“ a ne „dokud te budu milovat“

teda doufam, ze te tady neprudim, kdyz uz treba neni cesty zpet, potom se omlouvam. Nejsem moralistka za kazdou cenu, schvalila jsem rozvod kamaradce - ale tam jsem videla, ze to od zacatku nebylo ono, ona se snazila svym obetovanim zvednout sebevedomi zamidrakovanemu a zjevne hloupejsimu chlapovi, ktery si dokazoval na ni, ze je macho.
mozna je toho mezi vami spatneho vic, nez pises, ja pochopila, ze jediny problem je´, ze uz se nemilujete.

Anonymni
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.09 12:13

Pudloslavo ale jak žít v manželství bez lásky, ve vztahu kde nedostáváš ani nemůžeš dávat lásku, ve svazku ve kterém není štěstí? Není to právě pro děti příliš pokrytecké? Co si odnesou do svých vztahů, kdy neuvidí dotyky mezi tátou a mámou, radost a štěstí mezi nimi. Není lepší jim ukázat jinou cestu? Co když mi jednou řeknou: Mami, bylo by lepší vidět tě šťastnou než jako tu, která zachovává manželství za každou cenu, abychom byli úplná rodina.
Vdala jsem se z lásky, z lásky jsem chtěla mít děti. Chtěla jsem s manželem žít, mít úplnou rodinu, nepodvádím ho, nehledám si nikoho dalšího, zároveň jsem ale hodně sama. Sama na děti, sama na svoje myšlenky, sama na život. Necítím oporu (kromě té finanční, která je samozřejmě také podstatná), lásku ani ochotu něco řešit, komunikovat. Manžel se mnou chce být, aby nic nemusel řešit. Nezmění se takže ani nemůže očekávat, že já se do něj někdy opět zamiluju.
V téhle diskuzi neřeším rozvod (ten teď nepřichází v úvahu) ale řeším jak v takovém manželství bez citů žít. Jak se chovat. Jak tedy zachovávat rodinu a neodcházet od toho, ale zároveň se z toho nezbláznit a neutrápit.

Nehledám náhradu na jeho post, hledám schůdnou cestu pro život, pro svoje děti, pro nás dva.

zakladatelka

Anonymni
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.09 12:32

Zakladatelko,

ani nevíš, jak moc Ti rozumím. Jsem se svým mužem už 16 let, máme dvě děti a dá se říci, že ještě cca před 2 roky bylo vše relativně v pohodě. Narodilo se nám druhé dítě, vše se zdálo být v pořádku, ale tlak v práci a uplakané mimi bylo víc, než dokázal nějak „strávit“. Přišlo pár výbuchů na mou adresu, s dvěma dětmi a z toho jedním neodložitelným, toho doma člověk až tolik nezvládne a tak tradičně po příchodu domů vyndal napřed mě, pak dětem… Já se dlouho snažila na vztahu nějak pracovat, on vždy říkal, že na to nemá čas. Opakovaně jsem mu říkala, že se mi nelíbí jak se ke mě chová, vždy se to na chvíli zlepšilo, ale pak to jelo dál ve starých kolejích. A přišlo to, co muselo. Tak jak to píšeš - je mi jedno jestli někoho má, je mi jedno kde je, je mi jedno úplně všechno. I to, co mě dřív štvalo jde najednou mimo mě. Děti má rád, ale taky se jim moc nevěnuje, je pro nás finančním zázemím - tak jako u vás, ale žijeme vedle sebe, ne spolu. Nepřitahuje mě, sex s ním mi nic neříká, byť jinak rozhodně nejsem frigidní. A přemýšlím si pořád dokola, jestli tohle je život. Připadám si mladá na to, abych do smrti žila v manželství pro formu, abych kvůli dětem obětovala sebe. Navíc si myslím, že i on si zaslouží lásku a ženu, pro kterou bude vším. Slovo rozvod u nás zatím nepadlo, ale jedno vím jistě - do smrti se takto žít spíš nedá. :(

Pudloslava
Vesmírná mluvilka 34963 příspěvků 04.04.09 13:14

Hele to ja bych si musela vymejslet, abych neco radila - od toho jsou fakt odbornici. veskere moje myslenky jsou jen domnenky.

Ohledne prospechu deti - zeptejte se nejakych deti rozvadejicich se rodicu, jestli by si prali, aby maminka byla stastna, nebo aby rodice zustali spolu … ja jsem z rozvedeneho manzelstvi… deti jsou mimochodem pekne sobecka stvoreni, holt maji sve potreby…

Pak me jeste napada, ze treba zena muze prozivat krizi a chlap o tom vubec nevi. Pro chlapa je prej znamka klapajiciho manzelstvi, ze ma doma navareno, pro zenu to, ze si s chlapem povida. K tomu me napada zase jen jit do poradny …jak dotahnout chlapa do poradny? Asi to nastolit tak „bud poradna, nebo rozvod“

Nevim, jak moc skutecne v tom manzelstvi trpite,nemohu proto soudit ani radit. Jsou okolnosti, za kterych fakt nema cenu se obetovat.
Ale jak zit… jak jste zili v puberte, kdy jste povazovali rodice za debily? Taky to nejak slo.

Na tech pripravach nam taky rikali, ze manzelovi je treba nepokryte nadrzovat, ze ho nikdy nesmime objektivne srovnavat s ostatnima. Mozna je to trochu i o autosugesci.

ale neberte me vazne, jdete do poradny, tam snad budou vedet, o cem mluvi.

Pudloslava
Vesmírná mluvilka 34963 příspěvků 04.04.09 13:32

jeste se omlouvam, ze kecam, kdyz tomu nerozumim, musim totiz lezet doma, nudim se a pisu do vsech diskusi.

Anonymni
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.09 13:40
Pudloslava píše:
Ale jak zit… jak jste zili v puberte, kdy jste povazovali rodice za debily? Taky to nejak slo.

Pudlo,
já tedy nevím jak ty, ale jednak jsem ani v pubertě rodiče za debily nepovažovala a jednak puberta je v poměru k nějakým řekněme dalším 30-40 letům manželství poměrně krátké časové období. Řekla bych, že takového puberťáka, který považuje rodiče za debily, otázka jak v tom žít, až tak netrápí. :lol:

Ono se ne nadarmo říká, že situaci druhého nemůžeš posoudit, dokud v ní sama nejsi. Pak třeba zjistíš, že naučené teorie jaksi nefungují a že teorie a praxe jsou dvě zcela odlišné věci. Dokud vše funguje a člověk je spokojený vidí vše trochu jinak, no. :roll:

Pudloslava
Vesmírná mluvilka 34963 příspěvků 04.04.09 14:00

vsak ja to celou dobu rikam, ze nevim o cem mluvim, jeste jednou sorry

Len-til-kah
Extra třída :D 13992 příspěvků 04.04.09 14:11

Co Ti můžu napsat? Je to těžké, když člověk chce pro ty prcky to nejlepší, i když kvůli tomu sám trpí. Jednou tomu utečeš, jen jde o to, kdy. Ale to musíš rozhodnout sama. Jsi moc silná ženská, drž se!

Angua
Hvězda diskuse 50730 příspěvků 04.04.09 14:13
Anonymni píše:
Ono se ne nadarmo říká, že situaci druhého nemůžeš posoudit, dokud v ní sama nejsi. Pak třeba zjistíš, že naučené teorie jaksi nefungují a že teorie a praxe jsou dvě zcela odlišné věci. Dokud vše funguje a člověk je spokojený vidí vše trochu jinak, no. :roll:

Já teda taky nevím, o čem mluvím, páč jsem spokojená moc, ale podle téhle teorie by se manželským poradcem mohla stát pouze rozvedená, týraná a zneužívaná žena - jak jinak by byla schopná někomu poradit, když si tím neprošla? To je přece blbost… Ono je kolikrát lepší mít ten nadhled nezainteresovaného…

Co se týče těch puberťáků, ti to tak přece neberou, že je to jenom na chvilku - mají pocit, že jejich rodiče jsou prostě kreténi a nikdo a nic to nemůže změnit - nikdy. (ne všichni, samozřejmě, já jsem taková taky nebyla) Jde o to, že když je někdo v nějaké blbé situaci, tak je třeba tak zoufalý, že už nevidí šanci na zlepšení - viz. diskuze typu „naučí se někdy usínat?“ No jistěže naučí, do 15 v noci pobrekávat nebude, že jo :lol:

Sory, že to není úplně k tématu ale nedalo mi to :wink:

Angua
Hvězda diskuse 50730 příspěvků 04.04.09 14:20

Jo, jinak souhlasím s Pudlou, děti to tak podle mě neberou, že chtějí, aby maminka byla šťastná a odešla od tatínka a našla si nějakého jiného pána, do kterého by se zamilovala, protože s tatínkem už to „není ono“.

Děti chtějí, aby maminka s tatínkem byli spolu (pokud tam není nějaké týrání apod.) Mně je skoro 26, mám svoji rodinu a když na moji mamku přijde období „všecko mě tu se*e, jsem tu za služku, seberu se a odejdu“, tak mi z toho taky není dobře, když bych si třeba představila, že by naši spolu nebyli… A dítě např. pětileté to určitě prožívá tisíckrát hůř…

Anonymni
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 04.04.09 14:24

anonymní-Nikdy bych nevěřila, že se dostanu do podobné situace. Měla jsem už jeden dlouholetý vztah, kdy jsem ale milovala po celou dobu. Rozchod tehdy přišel úmyslně-byli jsme mladí a každý od vztahu očekával něco jiného, ale láska ta existovala. A teď jsem v situaci, kdy už prostě nemůžu vykřesat nic z toho, co mezi námi existovalo dřív. Můžu s ním dobře vycházet, můžu k němu být slušná, ale nemůžu už nic předstírat, ani to nastartovat zpátky k lásce. To už prostě nejde. A řekla bych, že bez lásky se dlouhodobě žít nedá a jen kvůli dětem už vůbec ne. Jsou moc chytré na to, aby to nepoznaly.

pudlo-já jsem také z rozvedeného manželství, odmalička, takže vím co to obnáší. Já osobně byla jen s maminkou (u otce jen o víkendech) šťastná, nic mi nechybělo. Myslím si, že když jsou ti dva k sobě slušní, respektují se, nehází na sebe špínu a otec má stále o své děti zájem (což si myslím, že můj manžel rozhodně mít bude), že to děti poznamená jen minimálně. A pro mě bylo důležité když jsem viděla, že je máma spokojená, protože se to odráželo na její náladě a postoji k nám dětem. Nebylo to růžové, ale rozhodně jsem nikdy nechtěla, aby mamka žila znovu s mým otcem.

Možná bych se asi měla ptát na serveru pro padesátnice, jaké to je žít 30 let v manželství kvůli dětem a jestli není lepší žít jinak.

zakladatelka

Pudloslava
Vesmírná mluvilka 34963 příspěvků 04.04.09 14:40

ja jen opravdu muzu opakovat - jdete k odbornikum...... nikdo z nas tady neni kompetentni neco radit …

podobne zkusenosti jsou cenne, ale kazda situace je jina a vase nemusi probihat stejne. Odbornik by tomel umet posoudit objektivne.

Stránka:  1 2 3 4 Další »
Váš příspěvek
Reklama