Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manželství bez lásky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
16.6.11 13:19
Není to jen momentální krize? My už zažili asi dvě dlouhý a pořádný - taky jsem pomyšlela na rozvod, ale naštěstí nebylo kam jít a podruhé jsem nechtěla brát dítěti tatínka. Možná jste třeba dlouho ve stereotypu. Asi bych začala u sebe. Vždycky když se něco nedaří máme snahu obvinovat z toho toho druhého. Vždyť kvůli nečemu jste si ho vzala, nemohlo se to ztratit.Utrpení většinou pramení z našeho očekávání, že nás druzí budou milovat tak, jak si představujeme. Začala bych u sebe, co bych chtěla změnit, co se mi nelíbí, co mohu pro to sama udělat??? Ostatní přijde samo a začne se to měnit k lepšímu. Vydržte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.11 13:27
tohle mne hodně mrzí, mam výhodu v tom, že přítel není ten typ co by seděl doma podnikáme spolu, takže aktivit je spousta, jenže je sangvinik a já cholerik, což znamená, že mě kolikrát dokáže pěkně vytočit já se vztekam a on se směje. Taky potřebuju trošku klid, protože s psychikou na tom nejsem zrovna nejlíp a ve chvíli kdy ho poprosim jestli může být chvíli sticha začne dělat blbosti ještě víc chce mě tím rozveselit, ale já mam pocit, že se z toho zbláznim a nervy mi stoupaj 
miminko bych moc chtěla, ale zatím to fakt neni možný, dokud se nedam do pohody, protože moje couvání ze vztahlů bude chvilku trvat než se urovná. Čtu tady hodně věcí ale vybírám si většinou to pozitivní, protože to špatný mi nic nedá naopak mě to vrazí zpátky. Vím, že láska se dá znovu najít, že když na to oba přistoupí a chtěj najít společnou cestu a uvědomujou si, že se ve vztahu něco děje pak to jde, ale musí chtít oba bohužel 
pomáhaj různy hry jako že spolu začnete znovu chodit, jdete do kina na večeři, žárlivost funguje, jít někam kde bude plno hezkých holek a najednou máš pocit, že o něj nechceš přijít. Jenže tohle všechno zabere pokud chtějí on i ona 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.12 19:02
Ahoj holky… možná to taky patří sem, to co trápí mě. Jsme s chlapem spolu skoro 3 roky a máme malou holčičku. Dřív mi to asi nějak nevadilo, jak probíhal náš den, naše dny a s tím co má partner za koníčka, jsem do toho šla. Má 3dny posilovnu 2h, den volno, pak další 3dny a den volno… Takže jeho den probíhá tak že ráno v půl 7 odejde a přichází tak k 18h, pak si zapne PC, hraje a na Farmu PC vypne, koukáme na Farmu a pak jde spát. Víkendy většinou jeden den hraje a jeden den máme nějakej výlet někam…což na tohle jsem si už zvykla, ale poslední dobou mě mrzí to a začínám si uvědomovat, že se mě chlap vůbec nedotýká… Nejsem ani hnusná, ani tlustá, ani nic Nevím......ted treba jel do práce a předtím jsem si k němu lehla na gauč a objala ho zezadu jakoby a on se uhl…říkám: „máš mě rád?“…a on? „ne“… vždy tak odpoví… když mu to napíšu třeba smskou, že ho miluju nebo tak…nic, žádná reakce… bojím se že snad časem začnu závidět vlastní dceři že jí se dotýká, jí si všímá Nevím…co to udělal, jsem celá smutná a přešlá a nevím co si mám myslet… spíme spolu cca.tak 1× za 14dní, u sexu se líbáme…občas. Jinak ne. Dáváme si pusu na přivítanou a u loučení. To je celé. Když dám já pusu jemu, tak reakce je: „co děláš..“ apod. Takže fakt nevím… asi jsem to nějak nevnímala a teď se to sesypalo… když se ozvu, dostanu odpověď – že se mě dotýká, ježiš… 
- Citovat
- Upravit
14.8.12 19:22
Ahoj tak mu zkus dát najevo že není jedinej na světě. 
Podle toho co píšeš je to vůl. Mě přítel teda taky neříká že mě miluje ale dává to tak jaksi najevo tím jak se chová
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.12 19:25
@xyyz píše:
Ahoj tak mu zkus dát najevo že není jedinej na světě.
Jinak se chová fajn, baví se slušně vše fajn…ale prostě jak jde o city nebo doteky, končíme… :-/ Nějak nevím jak to vyřešit no..
- Citovat
- Upravit
14.8.12 20:30
A dříve jste se tulili, líbali??? Já jsem třeba „netulící a nelíbací typ“, takže my takové věci doma taky neděláme Máme se rádi, ale prostě nemáme potřebu si to takto pořád dávat najevo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.12 20:34
Ani my se nelíbáme…jen občas a jen tak.....za ručičky se nevodíme a nehladíme se!!!při sexu je to jiné, ale jinak ne, nejsme takový tulící nebo jak vy to nazýváte 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.8.12 07:05
Já taky nemyslím nějaké furt ošahávání se a ocicmávání se, ale takový to kdy cítíte z toho chlapa, že vás nechce.. 
Dnes ráno jsem si lehla do jeho deky, protože malá plakala a on spal v obýváku, protože ted řídí 400km, tak aby se vyspal, a ráno jsem si lehla do jeho deky, a on? „Jééé, bude to smrdět“… a furt takovýhle kecy… když něco řeknu, řekne jen „hm“, na cokoli… Dáváme si pusu fakt jen při loučení a vítání a když doma chodím v tričku a kalhotkách a tak, tak mě třeba občas plácne přes zadek, ale to fakt vyjímečně. Nesnáším, třeba se loučíme ve dveřích a když mi dá pusu na rozloučenou, tak mi vyndá prsa třeba, sáhne na ně a odejde. A nechá mě tam stát… to úplně nenávidim a on to ví…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.8.12 18:33
Ahojky, tak už se to docela zlepšilo…dva dny se už chová docela jinak a líp.. Nevím… jsem ted zvedavá jaký bude víkend, co budeme dělat.. pokud ho teda nestráví u PC..
- Citovat
- Upravit
umea
17.8.12 18:58
Myslim, ze problem je hlavne v tobe, ne manzelovi…
Nevim proc, mam pocit, ze si sve osobni problemy a pocity projikujes exklusivne do vztahu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.8.12 19:02
@umea píše:
Myslim, ze problem je hlavne v tobe, ne manzelovi…
Nevim proc, mam pocit, ze si sve osobni problemy a pocity projikujes exklusivne do vztahu.
Aha, jo to bude ono. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.6.17 21:35
@Anonymni píše:
Nechce se mi ani dlouhosáhle popisovat náš manželský příběh. Prostě klasika. Zamilování, společné bydlení, svatba, první dítě kdy se začala rozbíhat krize, druhé dítě kdy mi spadly růžové brýle definitivně a ve stejný okamžik jsem si uvědomila, že už láska není. Že je mi jedno jestli bude mít milenku, že je mi jedno kam jde, je mi jedno co tam bude dělat i kdy se vrátí. Vím, že na tom už nelze nic změnit, prostě to už nejde vrátit zpátky. Bylo hodně věcí i situací, které udělal, nebo spíš nedělal. Já se s tím nedokázala poprat tak, abych tu lásku pořád udržovala v chodu.
Navrhla jsem rozvod, upřímně jsem manželovi řekla, že naše krize je už natolik velká, že k němu nic necítím, nedokážu s ním mít sex, přesto rozvod tvrdě odmítá.
Pořád si myslí, že to nemyslím vážně, že se to zlepší až děti odrostou. Já vím naprosto jistě že už se to nezmění. Už dlouho žijeme jen vedle sebe nikoliv spolu. Každý máme jiné zájmy, komunikace s manželem je téměř nemožná, času kdy jsme spolu je velmi málo. Děti má rád, ale neumí se jim věnovat, takže ani v tomto ohledu naše manželství nic nepřináší.
Nemáme ani jeden mimomanželský vztah.Dohodli jsme se tedy, že spolu zatím zůstaneme. Já bych to neutáhla finančně, on zase chce zachovat zdání rodiny a být s námi. Budeme dál žít vedle sebe, dokud to půjde.
Jak to dopadlo, zakladatelko? Jsem teď na stejné lodi
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.11.17 22:41
@Anonymni píše:
Evisko myslím, že manželská poradna nevyřeší ten základní problém-lásku. Může nám doporučit co dělat, jak vzájemně lépe komunikovat, jak si rozvrhnout péči o děti, jak být tolerantnější, ale bohužel už mi nevrátí lásku a touhu po manželovi. Beru ho jako spolubydlícího nebo bratra, není mezi námi sex. Já už nemůžu i když jsem se častokrát snažila přemoct tak si pak připadám jako použitá. Není to forma trestu pro něj, ani nechuť k sexu, ale to, že už s ním prostě nemůžu.
Chápu situaci kdy jsou krize, ale ti dva se mají stále rádi, chtějí spolu být, netouží po nikom jiném, ale tohle už u nás neplatí. Jsme spolu 9 let, zamilovanost opadla ještě dřív než jsme se rozhodli mít děti, ale stále jsem měla pocit, že on je ten nejlepší člověk na světě, se kterým chci mít děti a chci s ním žít až do konce života.
Před třemi lety se situace ale změnila, zvykla jsem si žít sama s dětmi, on byl pracovně neustále pryč, nestaral se ani o náš vztah, ani o děti. Začali jsme se hádat, já byla čím dál unavenější, on čím dál nabitější ze svých možností v práci.
A pak jsem si prostě uvědomila, že už je prostě láska pryč. A taky jsem si uvědomila, že nemilovat toho druhého bolí stejně jako nebýt tím druhým milován.
Bolí mě to, neumím to změnit. Vážím si ho, necítím k němu nic zlého, chci s ním vycházet. Chtěla jsem abychom si dali svobodu a každý šel svou cestou, abychom mohli být šťastní oba. On to odmítl. Takže jsem přistoupila na podmínky-žít spolu, ale každý zvlášť i nadále. Nic jiného mi teď na rodičovské ani nezbývá. Mladší dítě je ještě malé na školku.Láska je hrozně křehká věc, jakmile vyhasne, tak už nepomůže ani dobrá vůle zkusit to znovu. Takhle znovu to totiž zkouším už 2 roky a je to pro mě nesmírně vysilující. Jsem šťastná že mám děti, jsem šťastná protože mám spoustu zájmů ale v tom vztahu už šťastná být neumím.
zakladatelka
Muzu se zeptat kde jste dnes?
- Citovat
- Upravit
28.3.22 16:30
Ahoj, drahá zakladatelko. Mám stejný "problém ", proto jsem narazila na tvůj příspěvek. Chtěla bych ti napsat můj pohled na to a jak bojují já, třeba ti to pomůže, můžeš už teď vidět, že v tom nejsi sama 
Jak jsi psala, manžel toho už spoustu udělal, nebo spíš neudělal. Z toho tkví všechna ta bolest, ztráta úcty, ztráta duvery, tedy lásky. A vzdala jsi to, uzavřela ses. Mám pravdu?
My jsme se s manželem nebrali z lásky, ale z intuice, že si toho druhého máme vzít. Nevím jestli to byla chyba nebo ne. Můj manžel přes všechno zachovává rodinu a je věrný minimálně fyzicky ( má problém s pornem občas ) miluje svoji dceru co nejvíc umí, snaží se postarat se o rodinu co nejlíp dokáže, oproti jiným mužům nechodí ani do hospody, je slušný a občas i přinese domu něco, co je potěší. Za to všechno si ho mohu vážit. Jsme spolu manželé zatím 3 roky. Za tu dobu jsme měli mezi sebou spoustu boju. Ale to všechno mě změnilo a teprve se mohu učit skutečne lásky, uvědomila jsem si že láska nejsou emoce a pocity. Když jsme naštvání na naše dítě, znamená to že ho zrovna nemilujem? Ne, že ne. Milujem ho z celého srdce a důkazem toho je, že pro něj chceme a děláme to nejlepší.
Já si uvědomuji, že musím se nejprve změnit já a znát svoji hodnotu, vědět že to jak se ke mě chová, nemá nic společného se mnou. A dívat se na mého muže tak, co on právě teď potřebuje slyšet apod. Samozřejmě to ne není vůbec jednoduché, pro nás pro ženy, které chtějí být milované. Můžeme se spolu učit a proměňovat se, pak teprve můžeme být spokojeni, s manželem i bez.
Moje naděje je, že jednou určitě bude mezi námi harmonie a láska. Protože Bůh je láska, a on má moc změnit srdce, vztah a dát tu skutečnou lásku mezi nás, pokud jdeme za ním apodobne. Bůh nám taky doporučuje abychom se nerozváděli, protože to může být ještě horší pro nás všechny.
Na závěr, soucítím s tebou. I pro mě je těžké být v takovém vztahu, kde není láska. Ale to všechno nás může udělat lepším člověkem, maminkou, ženou, pokud se pro to rozhodneme. A všechno zle je dočasne.
Můžeš se ozvat " esmera2@seznam.cz", i vy, pokud si někdo chce popovídat nebo taky společně se podporovat, a mít to jednodušší o trochu 
Ahoj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Tak je mi az smutno z toho jak se ve vasem pribehu poznavam. Jsme spolu sice o moc min a o to horsi to asi je. Zacina mi pripadat ze uz nic necitim. partner me strasne stve vsim co dela a rika,uz jsme na sebe alergicti. Mame miminko-8 mes.a takhl ejsem si to vazne nepredstavovala. Jak pistete, mela jsme x dlouhodobych vztahu pred nim a myslela jsme si ze on je vazne nekdo s kym to bude fajn,inteligentni,bez zavazku,solidni a zadny rapl. to on je,jenze je bezmezne flegmaticky a pohodlny,nez neco udela trva to 100 let a ja na to nemam nervy. prijde mi ze zijeme v bordelu a provizoriu a vim ze jemu to ak staci. o nic se nesnazi,nema zadne cile, chodi do prace - zadnou karieru nedela,proste ma ‚teple mistecko‘kazdy mesic prijde prumerna vyplata, v pul seste padla a vikedny volne a je spokojeny. nechce nic vic. jen si dat kafe a precist noviny,popripade knizku. sem tam pivko. nema zadne pratele v miste bysliste (zijeme v zahranici) chova s ejakoby tu byl na pulrocni stazi a ne jiz leta s vyhlidkou ze tu nejspis zustaneme. strasne me to ubiji a vyvrcholilo to nedavno kdyz mel narozeniny - me se proste nechtelo nic chystat ale tak strasne moc se mi nechtelo, nac taky, neustale se hadame. koupil ajsme dort a tim to haslo, stejne jsme se pohadali…nema to cenu. Jeho musim opakovane zadat i o to aby vynesl odpadky, sam neudela nic. Je mi strasne lito naseho miminka, to si nezaslouzi. Nechci mu brat tatu ale sama dobre vim ze zadne dite nikdy nezachranilo vztah.
Meli jsme se brat ale ja cukla,melo to byt uz brzy ale ja necitim lasku, necitim ji v sobe ani necitim ze bych ji dostavala. nemam si ho zac vazit on je proste pecival. typ cloveka co si neumyje boty jak je rok dlouhy, chodi tak nak otrhany osuntely, proste mi neimponuje.v podstate od druhe pulky tehotenstvi spolu nespime,nemam na nej vybec ale vubec chut.
ted co s tim?rika se ze dokud se dva hadaji maji se radi, ja tedy nevim. nejhorsi je ze v zemi kde zijeme kdybychom se rozesli on ma narok na stridavou peci, staci o ni pozadat. neumim si predstavit ze bych nevidela sve dite jeden tyden ze dvou,nevedela co dela,jak se ma… Musim s nim vydrzet minimalne dalsich 15 let ale jak? on se nezmeni to vim. a ja ho nemam mit za co rada, nemam proc si ho vazit.
citim se v pasti…