Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojte. Ani nevím jak začít. Jsem v manželem 9 let. Máme dvě krásné a úžasné dcery 6 let a 3 roky. 2 roky zpátky jsem skončila na psychiatrii, celkové vyčerpání mi rozjelo úzkostnou poruchu. Tedy myslela jsem si, že je to tady tím. Neustále se mě tam ptaly co manžel a já říkala že super, že se stará o deti. Malinké bylo 8 měsíců. Jenže po nějaké době jsem si uvědomila, že je to právě on co mě depta. Už delsi dobu jsem věděla, že doma to není v pořádku. A často se to projevuje právě úzkostí. Neustále mi vyhrožuje když odejdu tak mi nedá děti, že nic od něho nedostanu. Je hrozně žárlivý, začala jsem už pracovat. Když přijdu pozdě z práce tak mě serve kde jsem tak dlouho. Když si po práci Sednu, tak mě serve proč jako sedím a ať jdu něco dělat. Před kamarády mě zesměšňuje. Ale je toho každopádně víc. O dost víc. A poslední kapka byla facka kterou jsem dostala. Chci odejít, ale strašně se bojím. A hlavně o děti. Neměla jste to některá podobně? Nemůžu se na něho ani podívat. Děkuji
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Já vím, že ti moje reflexe bude teď už úplně k ničemu, ale nechápu, proč se dnes obecně věnuje tak malá péče a zodpovědnost výběru partnera, manžela a otce dětí.
Obrat se na Bily kruh bezpeci, Rosu apod.
Pomuzou ti.
Schovavej dukazy, smsky, nahravej, pri facce volej policii.
Drzim palce, to zvladnes.
@Farář Marcel píše:
Já vím, že ti moje reflexe bude teď už úplně k ničemu, ale nechápu, proč se dnes obecně věnuje tak malá péče a zodpovědnost výběru partnera, manžela a otce dětí.
Ono to takové nebylo. Byl moc pozorný a hodný. Děti byli vyloženě z lásky, to jsem si přála. Ale po druhém dítěti na které tlačil, se to změnilo.
@Lucie_Sx píše:
Obrat se na Bily kruh bezpeci, Rosu apod.
Pomuzou ti.
Schovavej dukazy, smsky, nahravej, pri facce volej policii.
Drzim palce, to zvladnes.
Ono to nebyla facka, že by mi odletěla hlava. Ale strašně mě urazila, zesměšnila. A když jsem začala brečet, tak mi řekl že jsem hysterická před dětma. Sice se omluvil, ale co taková omluva znamená. Pro mě po těch omluvach nic. Navíc kdybych ho prý nenastala tak se to nestane. Jako bych si za ní mohla vlastně sama.
@Jeminanic Nebudeš první ani posldení, která se rozvede. Teď máš ideální příležitost, když už chodíš do práce. Déle bych v tom nezůstávala, ještě Tě víc zadupe.
Máš nějakou oporu? Rodiče, sourozenci? Svěřila bych se jim. ![]()
@Farář Marcel píše:
Já vím, že ti moje reflexe bude teď už úplně k ničemu, ale nechápu, proč se dnes obecně věnuje tak malá péče a zodpovědnost výběru partnera, manžela a otce dětí.
Tohle je naprosto zbytecny prispevek. Ne nadarmo ted i v CT zacali tocit dokumenty, kterak generace dnesnich dospelych mela za rodice lidi, kteri se na soucit a emocni vychovu svych deti absolutne nezamerovali a naopak, dost z nas, zazilo i urcitou formu tyrani. Tedy pak ne vzdy lze vybrat partnera podle parametru „tenhle bude ten vhodny“. Nemaji zkusenosti, nemaji moznost to videt jinak. A teprve diky vlastnim zazitkum se, a to taky ne vzdy bez odborne pomoci, muze clovek poucit a jit dal. Takze ty mistryne, ktere maji potrebu davat na odiv sve perfektni zkusenosti a dobry vyber (proc tak asi maji tak velkou potrebu to sdilet a rypat v diskusnich forech..) by se radeji mely jit venovat treba vareni sobotniho obeda. Nebo zaroven pridat nejaky postreh, ktery zakladatelce pomuze a ne ji jeste nalozi.
Jinak, zakladatelko, jak bylo psano-Bily kruh (facka a zesmesneni opravdu neni v poradku) a hlavne dobry pravnik a sbirat dukazy. Hodne stesti.
@brisco píše:
@Jeminanic Nebudeš první ani posldení, která se rozvede. Teď máš ideální příležitost, když už chodíš do práce. Déle bych v tom nezůstávala, ještě Tě víc zadupe.
Máš nějakou oporu? Rodiče, sourozenci? Svěřila bych se jim.
Oporu mám v mojí mamce. Ale jak mi sama říká rozhodnout se musím sama. Každopádně mě podrží v jakékoliv situaci. Ona mi byla největší opora, když jsem byla na psychiatrii. Dávala mi třeba peníze. Můj muž ne. Ještě po mě chtěl rodicak, když jsem se vlastně o malou nestarala. Nejhorší je, že pokud odejdu tak se budu muset zadlužit. Protože mám holý zadek. Jak se říká. Můj manžel mi třeba koupil auto, podotýkám že jedno má on, ale nejezdí s ním do práce protože to má minutu pěšky. Takže mi koupil auto, které si napsal na sebe a já mu ho musím splácet.
@Jeminanic píše:
Oporu mám v mojí mamce. Ale jak mi sama říká rozhodnout se musím sama. Každopádně mě podrží v jakékoliv situaci. Ona mi byla největší opora, když jsem byla na psychiatrii. Dávala mi třeba peníze. Můj muž ne. Ještě po mě chtěl rodicak, když jsem se vlastně o malou nestarala. Nejhorší je, že pokud odejdu tak se budu muset zadlužit. Protože mám holý zadek. Jak se říká. Můj manžel mi třeba koupil auto, podotýkám že jedno má on, ale nejezdí s ním do práce protože to má minutu pěšky. Takže mi koupil auto, které si napsal na sebe a já mu ho musím splácet.
Ale blbost, všechno, co je nabyté v manželství je vás obou, ať je to napsané na koho chce.
@Farář Marcel píše:
Já vím, že ti moje reflexe bude teď už úplně k ničemu, ale nechápu, proč se dnes obecně věnuje tak malá péče a zodpovědnost výběru partnera, manžela a otce dětí.
Přesně tak. Již dlouho mi při čtení některých zdejších příspěvků vrtá hlavou, kam ty ženské na takové exoty, manipulátory a nepoužitelné jedince pro manželství vlastně chodí.
@K82 Tak já hlavně ve svém příspěvku myslím na ty, kteří si ještě zatím mohou vybírat. A vůbec, rozhodně svůj příspěvek nepovažuji za zbytečný, maximálně za neveselý. Autorka příspěvku jistě ještě několikrát v životě bude vybírat partnera, tak ať to pojme o dost pečlivěji a nepodceňuje spoustu věcí zřejmých hned v začátku…
@Jeminanic píše:
Ono to takové nebylo. Byl moc pozorný a hodný. Děti byli vyloženě z lásky, to jsem si přála. Ale po druhém dítěti na které tlačil, se to změnilo.
Tomu nevěřím, že se z citlivého a hodného najednou z ničeho nic po druhém dítěti stane hulvát. Lidé se nemění, a pokud, tak jen málo. Spíš jsi měla nasazené růžové brýle a neviděla to.
@Jeminanic píše:
Oporu mám v mojí mamce. Ale jak mi sama říká rozhodnout se musím sama. Každopádně mě podrží v jakékoliv situaci. Ona mi byla největší opora, když jsem byla na psychiatrii. Dávala mi třeba peníze. Můj muž ne. Ještě po mě chtěl rodicak, když jsem se vlastně o malou nestarala. Nejhorší je, že pokud odejdu tak se budu muset zadlužit. Protože mám holý zadek. Jak se říká. Můj manžel mi třeba koupil auto, podotýkám že jedno má on, ale nejezdí s ním do práce protože to má minutu pěšky. Takže mi koupil auto, které si napsal na sebe a já mu ho musím splácet.
Vy nemáte společné jmění, že mu musíš splácet auto, které je jeho? To ho splácíš na smlouvu? Z takového manželství bych odešla a klidně začala od nuly.
@Farář Marcel píše:
@K82 Tak já hlavně ve svém příspěvku myslím na ty, kteří si ještě zatím mohou vybírat. A vůbec, rozhodně svůj příspěvek nepovažuji za zbytečný, maximálně za neveselý. Autorka příspěvku jistě ještě několikrát v životě bude vybírat partnera, tak ať to pojme o dost pečlivěji a nepodceňuje spoustu věcí zřejmých hned v začátku…
Dalsi zbytecny koment. Jestli jsi opravdu farar, mysli na ty potrebne predevsim ve sve farnosti a zaroven potrenuj cilenou pomoc-tohle neni tema zalozene obecne, ale jednou konkretni osobou, ktera jiz pochopila, ze zrejme udelala chybu. A nejmenuje se to tema „jak si priste vybrat lepe“ a ani se zakladatelka na nic takoveho neptala.
Takze misto nev yzadanych rad a necitlivych poznamek lepe trenovat empatii, farari.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat