Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
klasický " paňár "
![]()
K jídlu na talíř jeden druh, nechceš, nejest, ale nic jiného…
Herní konzole? Já ani nevim jak to vypadá a hraje ale vypla bych eletriku nebo prostě odpojila kabely, prostě to nejde.
Kdyby dostal záchvat vzteku tak vodu do rozprašovače a krapet ho zchladit ![]()
A todle dělá i u mamky nebo jen u vás? ![]()
Je to šestiletý kluk a prostě to na vás zkouší. Asi to nebude příjemné číst, ale v tomto případě naprosto selhává tvůj manžel. To on by měl nastavit mantinely. Neřešit, jak to má kluk doma s mámou, to je v celku úplně jedno. Jakmile je u vás, platí vaše pravidla, která budete mít společná pro všechny vaše děti.
Přijde mi to z jeho strany jak volání o pomoc, děti potřebují cítit ty hranice, aby se cítily bezpečně ukotvené ve světě- on se prostě snaží zacházet dál a dál a pořád očekává, kdy už narazí…a nenarazí, protože tatínek mu zase o krok ustoupí.
Zkuste ho nevychovávat jinak, než vaše vlastní dítě, myslím, že tím mu prokážete největší službu.
Tak hlavní problém bych viděla v tom, že mu manžel všechno to vymýšlení toleruje… Vybral si koblih, tak bych mu koupila koblih a pokud ho nechce, tak ať ho nejí, ale nic jiného nebude. A takhle se vším. Bude to asi pár vyhrocených návštěv, ale do budoucna mu to jedině prospěje.
Taky záleží, jak to má doma u mámy, možná by si o tom měl muž s ex promluvit. Děti se často chovají doma normálně, ale u táty zkouší, co jim projde a přitvrzují víc a víc. Chápu, že táta ho vidí málo a chce mu dopřát, ale tímhle způsobem mu určitě neprospěje a ani sobě, jak je už teď vidět. Nakonec bude ten pobyt u vás tak nepříjemný, že to může ovlivnit jejich vztah.
Proč okolo něj tak skáčete? Chce tuto kobliho, koupí se mu, nejí ji. No tak ji nejí, no. Ale nebudu mu péct kvůli tomu bábovku nebo chodit do obchodu pro cukr. Prostě máš smůlu. To s těmi hrami a televizí - podnikněte s dětmi spíše něco bez techniky nebo pusťte dětem nějakou společnou pohádku, na kterou se budou dívat oba. Co se stane, když chlapec nedostane, co chce?
Extra radu nemám, rozumím ti jak to asi leze na nervy.. Když tu mám děti na hlídání tak musí dodržovat moje pravidla, taky si postaví hlavu, že to/ono nebude protože tam není moučkový cukr, fajn posypu- nechci-fajn, beru.. jiné jídlo až to další.. Nové příchozí zkouší, prudí, pak to vzdají a jedeme po našem, ale to je rozdíl, protože tu jsou pár hodin a pak mažou domů. Prvně bych se dohodla s manželem co a ano a co ne. Ku příkladu máš 1× na výběr, jestli ani tak ne, pešek odchod. Máš naprostou pravdu, že nemůžeš mít pravdila pro malou a pravidla pro malého to opravdu nejde. Možná že obavy manžela z reakce syna, jsou daleko větší než bude ta samotná reakce. Děti jsou tvárné a když se jim neustoupí tak se vycentrujou, ujasní si pravidla hry a jede se dál. Vždyť nikdo nechce abyste na něho byli přísní, nebo zlí.. vyžadování pravidel je všude kam příjde- doma, u táty, ve školce, škole…
No ono to může byt i tím, ze tátu tak málo vidí. Vynucuje si pozornost, aby zaplacnul nespokojenost nebo neštěstí. Proč ho nemáte častěji? Špatně se vychovava, když s ním netravite čas.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, potřebuju nějakou radu někoho nezávislého, protože sama už nevím…manžel má z prvního manželství syna šestiletého syna. Je hodný, nezlobí, mám ho ráda a máme k sobě pěkný vztah. V tomto problém není, ale je v tom, že si strašně vymýšlí a manžel ho v tom podporuje, no podporuje, protože ho má jednou za 3-4 týdny. spíš mu všechno toleruje a klučina diriguje celou rodinu. Jdeme si sednout na terásku kde je k dispozici dětské hřiště (klouzačky, písek, houpačky atd.) manžel se jednou napije piva a on už hučí kdy už půjdeme, tam nechce jít tam se mu to nelíbí, naporoučí si tam plno jídla manžel mu to objedná on se v tom porýpe a už to nechce, objedná si džus, servírka odejde a on že už ho nechce že chce jiný. ale hlavníí problém je doma.co se mu dá k jídlu tak s tím má problém. chce koblih tak se mu koupí přímo ten na který ukáže, jednou do něho kousne a už ho nechce protože tam je moučkovej cukr, upeču bábovku tak jí taky nechce protože tam ten moučkovej cukr není. tak manžel ho jde koupit (protože já ho doma skoro nepoužívám) posype mu to, on to okouše a tam kde je ten cukr zůstane okouše a zůstane to na talíři. snídaně i večeře se mu dávají na třikrát protože to nechce a bude to jenom s tím a tím, to nechce protože tam je to a to…už jsem z toho na prášky. a to už se ho ptáme co by chtěl, on si řekně a stejně si prostě pokaždé vymýšlí. další věc je že pořád si chce hrát jen hry na konzoli, manžel mu to zapne a za minutu už chce zase jinou hru, tak mu jí dá, pak chce pustit film, za deset minut zase chce hry a tak se to opakuje celý den že manžel nemá ani 5 minut klidu na cigáro. dcerka je zvyklá ráno koukat na pohádky a nemůže, protože i když manžel řekne ne že se sestřička ted dívá tak tak dlouho otravuje, že to prostě nevydrží, dceři to vypne a pustí mu co chce. a na manželovi jde fakt vidět, že i když má syna rád tak je rád když ho po dvou dnech vrátí k mámě. já mu do toho nezasahuju, ale bavili jsme se o tom a ví, že se mi to nelíbí, jemu ostatně taky ne ale nemá na to prostě nervy. a nejvíc se bojím toho, že až dcera bude větší tak prostě takové vymýšlení se jí v žádném případě tolerovat nebude a příjde manželův syn jemu to procházet bude a nebude se kvůli němu moct ani podívat na pohádku nebo si pohrát venku protože jemu se to zrovna tam nebude líbit, on bude dostávat večeři na 3× podle toho co si zrovna navymýšlí a ona bude muset jíst to co k večeři bude tak ho nebude mít ráda a další věcí je, že já už pak taky ticho nebudu, protože nesnáším když se mezi sourozenci dělají rozdíly i když ten druhý u nás bude 1-2× do měsíce. holky, fakt prosím o radu co s tím, protože teď pěníme jen my s manželem (já potichu, on zas na něj nemá nervy, ale až malá bude větší a bude mít už z toho víc rozumu tak se dopracujeme k tomu že ho nebude mít ráda. s klučinovou mámou se už o tom manžel snažil promluvit, ale ta ho úplně utřela. ona totiž aby měla klid si kluka nechá dělat co chce a taky aby měla klid co chce udělá
A proč je s ním manžel tak málo času? Domnívám, že když by s ním byl častěji, tak by méně syna rozmazloval a více vychovával.
Já děti nemám tak to beru ze svyho pohledu, ale tohle by mu neprošlo, večeře je taková pro všechny stejná a když nechceš tak nejez, on se párkrát povzteklí a dojde mu že u taty mu to proste neprojde, ale je to i na na vás jestli to vydržíte a bude důslední…at si u mámy třeba leze po stropě ale u vas jsou jiná pravidla a basta
Je nutné jasně stanovit mantinely. chceš tento koblih? dobře, ale pokud ho jen nakousneš, další nebude a ani nic dalšího. a neustoupit. Rozhodně bych dítě nebila, i když to k tomu hodně svádí. Zkusila bych ho třeba vytáhnout na výlet do lesa---- a tam ho nechala
---ne to je samozřejmě legrace, ale třeba by při pobíhání na čerstvém vzduchu přišel na jiné myšlenky a neměl potřebu být tolik otravný. Taky se mi zdá, že si vymýšlením upevňuje roli, asi se cítí nejistý, zkusila bych se zaměřit při výchově tímto směrem.
@achesa1 píše:
No ono to může byt i tím, ze tátu tak málo vidí. Vynucuje si pozornost, aby zaplacnul nespokojenost nebo neštěstí. Proč ho nemáte častěji? Špatně se vychovava, když s ním netravite čas.
Je rozmazlený…a to teda pěkně! nechápu komentáře typu: měla jsi s tím počítat
Rozmazlené děti jsou i v úplných rodinách! K nám jezdí manželův syn 1× za 14 dní na víkend, o prázdninách ho máme na měsíc…ale toto neznám! Chválím nevlastního syna do nebes - a to občas taky ujede - bude mu 13. Přičemž s manželem jsme spolu 8 let, takže od jeho 5ti let. Tohle nikdy nedělal! Je to jen o výchově - máma toho má asi nad hlavu, tak ho nechává a tatínek je rád, že ho vidí, tak proč mu to nedopřát.
Řešení: chceš co je? nechceš, tak máš smůlu! Něco podobného řeším teď u tříleťáka v jídle ![]()
Pro rejpalky: s manželem jsme se seznámili až po jeho rozvodu. ![]()
@brko píše:
Je nutné jasně stanovit mantinely. chceš tento koblih? dobře, ale pokud ho jen nakousneš, další nebude a ani nic dalšího. a neustoupit. Rozhodně bych dítě nebila, i když to k tomu hodně svádí. Zkusila bych ho třeba vytáhnout na výlet do lesa---- a tam ho nechala![]()
![]()
---ne to je samozřejmě legrace, ale třeba by při pobíhání na čerstvém vzduchu přišel na jiné myšlenky a neměl potřebu být tolik otravný. Taky se mi zdá, že si vymýšlením upevňuje roli, asi se cítí nejistý, zkusila bych se zaměřit při výchově tímto směrem.
O výchově při takovém minimálním styku nemůže být řeč, to potvrdí každý psycholog.
Příspěvek upraven 03.06.15 v 12:13
No já si myslím, že si spíš chce užít přítomnost tatínka. 6 letý kluk neumí vyjádřit své city, že mu táta chybí, ale brát si syna jednou za 3-4 týdny je opravdu málo a klučíkovi táta asi chybí
Ahoj holky, potřebuju nějakou radu někoho nezávislého, protože sama už nevím…manžel má z prvního manželství syna šestiletého syna. Je hodný, nezlobí, mám ho ráda a máme k sobě pěkný vztah. V tomto problém není, ale je v tom, že si strašně vymýšlí a manžel ho v tom podporuje, no podporuje, protože ho má jednou za 3-4 týdny. spíš mu všechno toleruje a klučina diriguje celou rodinu. Jdeme si sednout na terásku kde je k dispozici dětské hřiště (klouzačky, písek, houpačky atd.) manžel se jednou napije piva a on už hučí kdy už půjdeme, tam nechce jít tam se mu to nelíbí, naporoučí si tam plno jídla manžel mu to objedná on se v tom porýpe a už to nechce, objedná si džus, servírka odejde a on že už ho nechce že chce jiný. ale hlavníí problém je doma.co se mu dá k jídlu tak s tím má problém. chce koblih tak se mu koupí přímo ten na který ukáže, jednou do něho kousne a už ho nechce protože tam je moučkovej cukr, upeču bábovku tak jí taky nechce protože tam ten moučkovej cukr není. tak manžel ho jde koupit (protože já ho doma skoro nepoužívám) posype mu to, on to okouše a tam kde je ten cukr zůstane okouše a zůstane to na talíři. snídaně i večeře se mu dávají na třikrát protože to nechce a bude to jenom s tím a tím, to nechce protože tam je to a to…už jsem z toho na prášky. a to už se ho ptáme co by chtěl, on si řekně a stejně si prostě pokaždé vymýšlí. další věc je že pořád si chce hrát jen hry na konzoli, manžel mu to zapne a za minutu už chce zase jinou hru, tak mu jí dá, pak chce pustit film, za deset minut zase chce hry a tak se to opakuje celý den že manžel nemá ani 5 minut klidu na cigáro. dcerka je zvyklá ráno koukat na pohádky a nemůže, protože i když manžel řekne ne že se sestřička ted dívá tak tak dlouho otravuje, že to prostě nevydrží, dceři to vypne a pustí mu co chce. a na manželovi jde fakt vidět, že i když má syna rád tak je rád když ho po dvou dnech vrátí k mámě. já mu do toho nezasahuju, ale bavili jsme se o tom a ví, že se mi to nelíbí, jemu ostatně taky ne ale nemá na to prostě nervy. a nejvíc se bojím toho, že až dcera bude větší tak prostě takové vymýšlení se jí v žádném případě tolerovat nebude a příjde manželův syn jemu to procházet bude a nebude se kvůli němu moct ani podívat na pohádku nebo si pohrát venku protože jemu se to zrovna tam nebude líbit, on bude dostávat večeři na 3× podle toho co si zrovna navymýšlí a ona bude muset jíst to co k večeři bude tak ho nebude mít ráda a další věcí je, že já už pak taky ticho nebudu, protože nesnáším když se mezi sourozenci dělají rozdíly i když ten druhý u nás bude 1-2× do měsíce. holky, fakt prosím o radu co s tím, protože teď pěníme jen my s manželem (já potichu, on zas na něj nemá nervy, ale až malá bude větší a bude mít už z toho víc rozumu tak se dopracujeme k tomu že ho nebude mít ráda. s klučinovou mámou se už o tom manžel snažil promluvit, ale ta ho úplně utřela. ona totiž aby měla klid si kluka nechá dělat co chce a taky aby měla klid co chce udělá