Mateřství a depka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Anonymní píše: VíceÚplně stejně. Mimina mě nikdy zvlášť nebavily, péče mi přišla stereotypní, náročná, do toho nevyspání, málo času na sebe, málo času na manžela, nutnost se ve všem přizpůsobovat mimču. Ale uteklo to děsně rychle. V roce už jsou celkem použitelní a ve třech už je to paráda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kolikrát naopak ráda vzpomínám na první půl rok, kdy syn nepotřeboval víc než krmení, plínky a případně kontakt - ten vyloženě nevyžadoval. Nyní má skoro 2 roky, má svoji hlavu a věř, že bude pak zase hůř, když se snažíš něco vysvětlovat, vychovávat, učit a dítě se ti vzteká ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Dahlia0409 tomu já rozumím, že každé to období má něco. Jen asi fakt nejsem miminovská, třeba u neteří a synovců dokud byli mimina, nemohla jsem k nim ani se přiblížit. Teď jak jsou větší, a celkově jak rostli, stali se z nás kámoši a já s nima naopak ten “vysvětlovací a vychovávací” čas trávila a trávím moc ráda ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mám syna 8m a tyhle staví průběžně mám furt. Nejvic mi vždy pomůže, když ho dám manželovi a na 2 hodiny vypadnu z baráku nebo jedeme na výlet. Syn je tedy od narození na UM, takže jsem se stihla vždy vrátit domů (s manželem se u flašky syn furt jenom smál a nejedl).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Měla jsem to stejně… Začalo to být mnohem lepší, když už začala chodit a víc rozumět.
Nechci strašit, ale ono každé období má něco. ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mám to naopak. Tak do roka. Nic tomu nevadilo, spalo to poměrně často, kočárek byl kámoš, takže jsem mohla vyrazit všude tak kam to s ním šlo. Ještě se to nevztekalo. Co se naučila chodit je to pro mě mnohem horší. Nestíhám ji, pořád musím přemýšlet nad tím kam jdeme, či tam budeme dělat jestli ji sama chytím. Když se začne vytékat už je to fakt náročný ji dotáhnou od auta domu. Nějaké skály, vyhlídky, rozhledny, kopce… Chytání. To nedávám. Hlavně teda ta vzdorovitosti a rozpustilost, pořád se musí hlídat. Ty mimina půl dne prospí (teda některá). Kam je člověk dá tam jsou, neutečou.
Všechna období budou mít nějaká mínus. Přiznávám, že to s dětmi zase tak moooc neumím. ![]()
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Právě, mám to stejně. Pro mě je rozhodně větší stres teď, než miminko. Teď už To bude je horší
Sice je to jednodušší třeba u jídla, už jí sám a tak, nebo si dojde, ale stejně, miminko bylo miminko ![]()
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Dahlia0409 píše: Více
Leželo, spalo, neutekli, neutíkala.
Lepší je to v tom, že se domluvíme, sama dojde, přinese, odnese, zuje, svlíkne, umyje, podá. Ale jako sednout si někam do kavárny, na lavičku, deku… To nedá. Jak není v pohybu někde na hřišti, louce, herně, tak úplně zbytečný výlet.
Nedávno jsem mluvila s kamarádkou. Děti má dvě. Roční a 5let. Se starším to nějak nedává, nestíhá… S mladším je to větší pohoda.
Taky bude záležet na povaze dítě. Prostě s některými to jde, kam je člověk postaví tam stojí. Určitě za některé situace může povaha rodiče& dítěte. Naše dcera mnohem aktivnější než jsme kdy byli mi. Než já teda úplně. Semnou mohli kamkoliv jít a věděli, že se budu držet,, u nohy,, a neuteču. Vždycky jsem byla taková bojácná. To, náse zvíře je úplný opak. Aktivní, energická, rychlá, extrovertní. Takže asi proto nám to někdy drhne.
- Citovat
- Upravit
Ani nevíš….
Začala jsem si to mateřství trochu užívat, až teď (dcera, 2,5r)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Každý věk má svoje. Mimina jsou náhodou super. Jak píšou výše, leží a neutečou, nevylézají s kočárku a nechtějí chodit po svých. Můžeš kamkoli kdykoli dojít, jak chceš daleko, můžeš jít s kočárkem běhat. Mimina jedí jen mléko, přičemž ho konzumují na rozdíl od batolat kulturně a jsou s tím hotoví za pět minut, takže žádné omezení ohledně jídla. Nesnaží se pomáhat, takže domácí práce jdou dělat ještě relativně rychle. Jsou lehká, takže se ještě dobře nosí. Čůrají jenom do pleny. Neodmlouvají, cíleně nezlobí, neválí se na chodníku, nezbírají vajgly.
Užívej, z hlediska svobody pohybu bude mnohem hůř.
Já jdu za dva měsíce po třech a půl letech s dvěma dětmi doma do práce. To je moje světlo na konci tunelu. Hrozně se těším
. Ale jestli mě něco mrzí, tak že jsem starší dceru měla za covidu v zimě, kdy venku bylo -15. Úplně závidím, kdo mají miminka na jaře nebo v létě, to kočárkovací období, to je vlastně strašná paráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já ti rozumím. Miminovské období jsem prostě nějak přežila (i když u nás do toho vletěla první a následně další vlna covidu). Lepší to bylo od roka, roka a půl. Od dvou paráda. Ač je to teda náročné, syn je dost aktivní a vzteknout se umí od malička taky. Já jsem taková jako dítě nebyla, ale vyhovuje mi to velmi. Teď jsou mu 4,5 a je to skvělé-parťák, spoustu věcí umí, spousta ho zajímá, člověk s ním leccos podnikne.
Ono se to po kouscích bude zlepšovat, vydrž ![]()
- Citovat
- Upravit
Po šestinedělí jsem měla chuť sbalit si kufry a odstěhovat se. Chápu tvoje pocity a jsou u spousty žen úplně normální
zvykneš si.
Synovi teď na podzim budou 3 a už je to lepší. Ale těším se, až bude ještě větší a už s ním bude trochu lepší spolupráce.
Nijak zvlášť si ty malé děti neužívám a na mateřské tak nějak přežívám, ale jak píšu už je to o hodně lepší ![]()
Můj manžel je skvělý a každých půl roku mě vyžene na víkend s kamarádkou a postará se o syna. Poprvé jsem byla pryč, když bylo synovi 8 měsíců a bylo to boží. Ale já teda nekojila. Pokud to půjde, výraz si alespoň na den nebo odpoledne a udělej se jen pro sebe
Má to výborné očistné účinky ![]()
Drž se
- Citovat
- Upravit
Měla jsem podobné stavy a… Teď mám čtyřletou a říkám si, jaká to byla pohoda, když byla miminko. Aktuálně máme období obřích scén cca 3× denne, kdy kvili a kvili a já většinou ani nevím, co se stalo. K tomu mám ctrnactomesicniho kluka a ten zase pořád všude leze a všechno chce jist.
Na obojí mi pomáhá dítě k někomu odložit a vyrazit třeba aspoň na benzínku na kafe.
- Citovat
- Upravit
@Kolicek95 píše: Více
Taky máme covidove zimní dítě. Mě teda spíš trochu mrzí, že je v té zimě takový divný shon. Dárky, návštěvy, vánoce, Silvestr, zima, škrábat, topit, tuna oblečení. Zima je takové zvláštní nervózní období. Nikam se moc neda
- Citovat
- Upravit
Ahoj holky, tak by mě zajímaly vaše zkušenosti. Mám holčičku, má 8 týdnů. Je chtěná, plánovaná, milovaná. Přesto se někdy musim hrozně krotit, ovládat, nutit. Já prostě nedávám ty mimina, který mě potřebujou nonstop, řvou, jsou naprosto neodložitelný. Sleduju pak svý bezdětný známý nebo známý, co maj děti odrostlý… a vlastně si připadám, jak když mi skončil život. Já vím, že to je etapa, že to je nová životní kapitola, jen to teď tak nedokážu moc cítit. Nemůžu se dočkat, jak z ní bude třeba tříleťák a starší, z kterého už bude parťák.
Noci probdělý, malá uřvaná, já mátoha. Chci už světlo na konci tunelu. Měly jste to některá podobně?