Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Těžko říct. Do prvního zubu, do období vzdoru?
Každopádně si toho važ. Často to bývá na začátku spíš stres, zvláště u prvního dítka.
Hormony, dělají své.
i v tom dobrém slova smyslu umí pracovat. Přeji co nejdelší tenhle stav. ![]()
@Jareach to je právě to. Už jsme pár problémů podobnych zubu měli, ale z nějakého důvodu to najednou nevidím jako problém ale věc která se má proste stát
ale je toho víc.. i partnera najednou miluju takového jaký je, předtím jsem, i když jsem se tomu bránila, na něm viděla chyby a štvali mě, teď ne… Jediné co mě trápí, že lidé kolem mě třeba zbytečně řeší něco co nemusí, přála bych si, aby se taky tak uvolnili. No buď jsem se zbláznila, nebo opravdu pracují poporodní hormony ![]()
A třeba ne…třeba to nepřejde… ![]()
Taky mám pocit, že jsem si mateřstvím spoustu věcí prerovnala a je to setrvalej stav…a obecne jsem mnohem klidnější, šťastnější atd…a zároveň pokornejsi, takže me banality okolí tolik nerozciluji a koukám na to jinak…
I když ted mam par týdnů do druhého porodu, možná pak začnu mluvit jinak… ![]()
U prvního dítěte jsem to taky tak měla. Byla jsem nadupaná hormonama, pořád jsem se usmívala, byla jsem jak sjetá nějako drogou láskyplnosti a dobré nálady
Kdy to přešlo? Tak to fakt nevím, ale potřebovala bych si občas zase dát malou dávku ![]()
Mela jsem to tak i v sestinedeli. Vydrzelo to asi 1,5 roku. Holt, hormony…
Já spíš po porodu asi půl roku pociťovala během dne třeba 5× návaly štěstí, pocit štěstí prostě. (Taky tedy návaly pláče). Po půl roce už tedy nic z toho. Ale třeba ti to zůstane, uvidíš.
@Malinkydablik píše:
Už delší dobu přemýšlím nad tím, že nemám žádný problémsamozřejmě že se mi v životě nedějí jen radostné věci, ale když je zrovna zle, zůstávám pořád vnitřně v naprosté pohodě, cítím, že se to muselo odehrát a beru si z toho poučení. Cítím že na všechno najdu odpověď sama v sobe.. Dřív jsem to tak neměla, problémy jsem potřebovala proresit a tím téměř vždy i nafouknout, a pak jsem z toho byla vždycky nějaký čas zdrbla. Prostě klasika… A najednou, jak kdybych dosáhla stavu naproste blaženosti. Podotýkám že cíleně nemedituji, necvicim jogu, ani nezkousim žádné výzvy
prostě to přišlo samo… Pozvolna po pár tydnech po porodu. A drží se mě to. Máte to někdo taky tak? Jak dlouho tato blaženost asi vydrží?
Nevydrzi to vecne, ale preji Ti aby to tak zustalo co nejdyl.
Ja to mam uz ted behem tehotenstvi. Driv jsem byvala hysterka, ted jsem nejvyrovnanejsi clovek na svete
je pravda, ze to citim skutecne uvnitr sebe, tu vyrovnanost. Tak snad to vydrzi opravdu co nejdele
je to krasne.
Tak to fakt neznám… Jednak mi mateřství z jakéhosi neznámého důvodu srazilo sebevědomí a jednak se ze mě stal nervák. Tu vyrovnanost a zenový klid ti můžu jen tiše závidět ![]()
Už delší dobu přemýšlím nad tím, že nemám žádný problém
samozřejmě že se mi v životě nedějí jen radostné věci, ale když je zrovna zle, zůstávám pořád vnitřně v naprosté pohodě, cítím, že se to muselo odehrát a beru si z toho poučení. Cítím že na všechno najdu odpověď sama v sobe.. Dřív jsem to tak neměla, problémy jsem potřebovala proresit a tím téměř vždy i nafouknout, a pak jsem z toho byla vždycky nějaký čas zdrbla. Prostě klasika… A najednou, jak kdybych dosáhla stavu naproste blaženosti. Podotýkám že cíleně nemedituji, necvicim jogu, ani nezkousim žádné výzvy
prostě to přišlo samo… Pozvolna po pár tydnech po porodu. A drží se mě to. Máte to někdo taky tak? Jak dlouho tato blaženost asi vydrží? 