Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
To je to, co řikám, u některých “ulpívajících” se z toho pak muže stát závislost a volně to přejde do neustálého šmírování. Stačí kolik kamer všude je, jak se všechno zaznamenává, nahrává zvuk. Za mnou teď byl v práci na noční bývalý kolega a musela jsem se až smát, jak jsme se tou obrovskou budovou proplétali, abychom nebyli na kamerách.
Me prijde, ze to nutkani vedet kdykoliv polohu nekoho jineho je uz trochu uzkostne chovani
Ale jestli to vyhovuje vsem, co se navzajem sleduji, tak je to v poradku.
@Fukitol píše: Více
Neustále zaměstnáváš svůj mozek cizím životem a nemáš čas žít ten svůj.
Brrr, mraziva myslenka, že by mě nekdo/kdokoliv chtěl „polohovat“/smirovat. Zavání to minulymi dobami a zdá se, že to u někoho pretrvava dodnes, fujtajxl
…Mám na mysli dospele pricetne jedince. Pokud se dohodnou, jejich věc.
@Fukitol píše: Více
Já pochybuju, že i kdybych to sdílení polohy měla, sledovala bych, kde drahý je.
Nad tím uvažuju tak 3× do roka, kdy není doma podstatně později, než obvykle doma bývá, a to mu teda volávám, jestli náhodou není někde přeraženej.
Co z toho, když zjistím, jestli je zrovna v Praze, Sokolově nebo v Ostravě? ![]()
Prostě není doma, a jestli chce někdo vyřešit vosy pod pergolou, musí se s ním domluvit jindy, nebo mu dám číslo na mladýho. ![]()
@sirikit píše: Více
Naco by si narocne sledovala a vyhodnocovala rozne zariadenia, ked mozes zavolat a opytat sa ![]()
@Mkmkz píše: Více
Asi tak.
Akorát teda když jsem tenkrát byla na té strouze a nešťastně mu to volala, jeho první otázka samozřejmě byla, kde jsem, a já vůbec nevěděla. ![]()
Protože jsem se vracela domů z Nového Města na Moravě podle navigace, a fakt mě nenapadlo sledovat, tím míň si pamatovat, kterýma prd3l3ma světa zrovna projíždím.
![]()
@sirikit píše: Více
A kdo te teda nakonec vytah? Ja takhle skončila za tmy v poli, stopla jsem si kolem projíždějící auto a resila az rano odtahovku s ramenem.
@Arturie píše: Více
Já jsem se nakonec s pomocí svého strážného anděla vycukala sama, protože to náledí bylo fakt děs, policajti to neřeší, protože k žádnému zranění nedošlo, odtahovky byly totálně zasekané a měly co dělat, aby neskončily v pangejtu samy.
Další varianta byla vydržet do rána, a to jsem fakt nechtěla. ![]()
Takže po centimetrech po trávě a zázrakem se podařilo, ale vzpomínám na to jako na naprostou cestu hrůzy - člověk měl zataženou ručku, brzdu zašláplou do podlahy, a to auto stejně jelo, kam chtělo.
![]()
@sirikit píše: Více
Ja v zimě jezdim jen po městě a dálnici, protože už jsem taky zažila jednoho chlapa s lopatou, sypač nikde, kdyz na Seči napad sníh a cela firma sjížděla ten kopec u hotelu ![]()
Edit: ale jses dobra, ze ses z toho dostala sama
@Arturie píše: Více
Zázrak, velebnosti.
![]()
Velký štěstí, že ta strouha byla poměrně mělká a travnatá, takže to s pomocí boží šlo.
A to, znáš mě, to s tou vírou mám poslabší.
Pak jsem zbylých asi 60 km jela připosr… dvěma pravými koly po krajnici, nebo drnech za ní, a to většinu cesty asi tak dvacítkou.
Byla jsem úplně hotová, jak jsem pořád hodnotila, jak moc to klouže, když mi začalo ujiždět auto pod zadkem jinam, než kam jsem mířila.
A byly tam úseky, kam kdybych sjela a těch pár metrů letěla, najdou mě až na jaře.
![]()
Po takovém zážitku možnost sdílení polohy přehodnotíš.
@sirikit píše: Více
Ja to urcite nepřehodnotím. Polohu jde v krizi sdílet i pres WhatsApp. Když jses schopna telefonovat, máš signál, tak můžeš sdílet.
@Arturie píše: Více
Tak s kým ty bys taky tu polohu sdílela? ![]()
Stejně by tě spíš přijela zachránit nějaká odtahovka, v drtivé většině se pohybuješ v civilizaci a počítám, že víš, kde jsi.
@sirikit píše: Více
Asi tak. V létě by me nikdo nehledal a v zimě by si možná po pár dnech vším syn, že nejsou nakrmeny kočky a prázdná lednice. A jestli mi to teda někdo odklikne na mobilu, až budu mít Alzheimera, bude mi to už jedno. Ale dokud mám všech pět pohromadě, považuju to za ztrátu svobody.