Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Miminko a mé úzkosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.2.16 20:18
Není to neobvyklé chování, prostě se ti rozbouřily hormony. Lék - vypni počítač. Na tyhle úžkosti má nejhorší vliv, vážně. Po dvou, třech dnech bez vrčení téhle bedny se ti udělá o hodně líp. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.16 20:19
O tom ze vyhledas pomoc nepremyslej, ale udelej to.. 
nic na tom neni, netreba se za to stydet..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.16 20:19
@Anonymní píše:
Dobrý večer, omlouvám se, že píši anonymně, ale je to pro mě citlivé a trochu se i stydím.. Mám deseti měsíční holčičku a od té doby, co jsem našla pozitivní těhotenský test, se o ni bojím..až příliš.. Stále ji pozoruji, jakmile najdu, jakýkoli flíček na kůži, nebo se mi cokoli jiného nezdá, panikařím..hledám na internetu příznaky různých nemoci..nespím.. Je mi z toho na nic..a děsně se bojím..přemýšlím, že vyhledám pomoc..ted v zimě se to obzvlášť prohlubuje..malá si ted nově chytá ručičky a pohybuje s nimi nahoru a dolů..hned mě napadl autismus nebo podobná nemoc
měla nějaká maminka někdy podobné pocity?
neboj, to má každá druhá. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.16 20:22
Měla jsem to ze začátku cca do půl roku, manžel ze mě rostl, teď už je to lepší (11m)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.16 20:27
Jak píšou holky, radím nějakou pomoc. Já jsem částečně opak. Když vidím, že něco má dítě, tak taky třeba hledám info, ale jen informativně, ne honem honem v nervech a stresu. Naopak k dr jdu třeba až jako poslední možnost, ne jako první (jako plno matek). Nemám monitor dechu, věřím prostě instinktu. Ten mi řekne, zda je či není něco v pořádku 
Řeším všechno v klidu Dcera má 4 roky a 8 měsíců, syn 4 měsíce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.16 20:33
Různé obavy máme opravdu všechny… 
Kojíš ještě? Pokud ano, částečně to může být ovlivněno i tím… Já měla takhle šílených prvních 8M, pak se malá odstavila a za 2M začal být klid 
Jediné, co stále přetrvávalo, byl panický strach ze zánětu středního ucha 
Takže v momentě, kdy si sáhla na ucho, jela jsem téměř okamžitě na ORL / pohotovost 
Mě pomohly info od ORL lékaře, který mi celý vývoj zánětu vysvětlil a já pochopila, že ne každé zakňouráni znamená hned akutní zánět
Pokud od pediatra na kontrolach nemáš informace o možném podezření na nějaké vývojové vady, nestresuj se zbytečně dopředu a užívej si miminka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.2.16 20:42
Klid, já jsem jednou volala doktorce na soukromej mobil, že má malá stroupeček krve v pupíku, co mám dělat..? chudák doktorka, ale zachovala dekorum a poradila
snad mi tenkrát bylo omluvou, že malá je prvorozená a ještě strašně malinká, tak jsem to ještě neměla tak v paži
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.2.16 20:43
Děkuji ano, ještě kojím..manžel je ze mě taky vyřízenej..jako sama cítím, že to je celkem extrém, ale nemůžu si pomoct..dřív jsem byla celkem racionálně uvažující..ted to jde z kopce..samotnou mě mrzí, že si ani malou takhle pořádně neužívám
- Citovat
- Upravit
7.2.16 20:46
@Anonymní píše:
Děkuji
to mě taky strašně štve, že místo toho, abych si užívala, tak jen pozoruju kdejakej flek, pak jsem se naučila pravidlo, že dokud není teplota, tak se snažím nevzrušovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.2.16 21:10
Ahoj, taky mám podobné období za sebou, cca od 3 do 7 měsíců malé. Ted ji je rok a jsem v pohodě, ale to období bylo šílené, silela jsem, že to neskončí, nemohla jsem spát, jíst, třásly se mi ruce. Ustalo to, ale
musela jsem pro to něco udělat…:
1. Internet zcela vynechat - je tam 90% balastu a najít seriózní informace je tam velmi těžké.
2. Jít mezi lidí - přinutila jsem se minimalne každý druhý den nekam vyrazit - k mámě, za tchyni, za kamarádkou.. prostě nebýt sama. Ono to nepomůže úplně tak na ty úzkosti samotne, ale na chvíli prijdes na jine myslenky a psychika má čas " regenerovat"
3.Svěřila jsem se mámě a zavolala ji vždycky, když na mě šla úzkost, spolu jsme to probraly a často se podařilo „záchvat“ odvrátit
4. Využila jsem online chat linky důvěry - dvakrát. Jsou tam školení a dali mi ty správné otázky a podporu. Tenkrát jsem ještě nechtěla vyhledat psych. pomoc, toto byl kompromis.
5. Chodit hodně ven, s kocarkem na procházky. Kamkoliv. Ideálně taky s nějakou maminkou.
No a pokud to sama brzy nezvladnes, neboj se říct si o lékařskou pomoc, já od toho byla jen krůček - poslední záchvat byl tak hrozný, říkala jsem si, že jestli prijde ještě jedna ataka úzkosti, tak půjdu k lékaři. Naštěstí byl opravdu poslední a mám už skoro půl roku klid. Držím palce.
- Citovat
- Upravit
7.2.16 21:14
Ja byla uplne magor. Nevim jak moc to mas extremni. Ale me pomohli jedine antidepresiva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.2.16 10:30
Člověku je vzdy lépe, kdyz ví, ze v tom není sám..asi mi pomůže si o tom promluvit s odborníkem..manžel ani mamka mi dost dobre nerozumí..zastaveni kojení me uz taky napadlo, ale uz k tomu pomalu spejem, kojím jen v noci..všude kolem me se to hemží smutnymi příběhy vázne nemocných deti..nevím, proč prave ja bych měla mít štěstí…
- Citovat
- Upravit
8.2.16 12:30
@Anonymní píše: Člověku je vzdy lépe, kdyz ví, ze v tom není sám..asi mi pomůže si o tom promluvit s odborníkem..manžel ani mamka mi dost dobre nerozumí..zastaveni kojení me uz taky napadlo, ale uz k tomu pomalu spejem, kojím jen v noci..všude kolem me se to hemží smutnymi příběhy vázne nemocných deti..nevím, proč prave ja bych měla mít štěstí…
protože o těch nemocných se píše, tak to vypadá, že jich je skoro stejně jak zdravých, naštěstí zdravých je nesrovnatelná většina a nevidím důvod proč by tvé dítě k většině nemělo patřit, nicméně tento tvůj příspěvek mě tak nějak utvrdil, že by si tu lékařskou pomoc mohla vyhledat, máš hrozně negativní myšlenky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.2.16 13:42
Zakl.
Moc hezky ty body popsala jiná anonymní maminka… K tomu není mi co dodat, určitě bod 4., chat linky důvěry, nebo bych zkusila jen na pokec k nějaké psycholožce (asi bych se vic snažila vyhledat pomoc u jiné ženy, myslím, ze te lip pochopí) a jen si popovidat, antidepresiva a psychiatra ještě nech v šuplíku…
Pokud shrnu to, co jsem s malou prožila během prvního roku, tak můžu říct, ze jsem byla fakt slušně hrabla a ze samostatně fungujícího člověka jsem jeden čas byla totálně neschopná, proste jsem mela jen tu svou malou a vše ostatní slo bokem A ja mela ještě problém ji někomu půjčit, takže skoro pul roku si ji nikdo, kromě manžela, nemohl pochovat, nebo max na 5min
Mas kolem sebe i jine maminky, nebo zkus začít chodit na nějaké kurzy, pohybové aktivity, to mi taky pomohlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Dobrý večer, omlouvám se, že píši anonymně, ale je to pro mě citlivé a trochu se i stydím.. Mám deseti měsíční holčičku a od té doby, co jsem našla pozitivní těhotenský test, se o ni bojím..až příliš.. Stále ji pozoruji, jakmile najdu, jakýkoli flíček na kůži, nebo se mi cokoli jiného nezdá, panikařím..hledám na internetu příznaky různých nemoci..nespím.. Je mi z toho na nic..a děsně se bojím..přemýšlím, že vyhledám pomoc..ted v zimě se to obzvlášť prohlubuje..malá si ted nově chytá ručičky a pohybuje s nimi nahoru a dolů..hned mě napadl autismus nebo podobná nemoc
měla nějaká maminka někdy podobné pocity?