Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Takový kocour by letěl. Kočky jsou mrštné, dostanou se všude a úplně ochránit dítě před nepřátelským kocourem nemůžeš. Leda by byli každý v jiné místnosti. Neriskovala bych, že kocourovi něco přelítne přes nos a poškrábe plačícího novorozence, nebo lezoucího zvídavého kojence. Myslím, že dítě je bez diskuze přednější.
Babička má taky takovýho kocoura šílence. A od kluka si nechá líbit vsechno. Ze začátku, když jako mimčo brečel, tak se kocour znechuceně přišel podívat a odklidil se do druhý místnosti. Teď spolu dělají různé blbosti. Když to kocoura přestane bavit, tak skočí na skříň aby na něj kluk nemohl. My mu dělat to co kluk, tak jsme poškrábaný všude.
Ale pořád hlídám a nenechávám je bez dozoru, když si hrají.
Prý se mu udělá něco, co nemá rád, jako se pohladí, když nechce ![]()
No asi takhle, mám dvě Barmský kočky, taky vykastrovaný, naše kočky tedy nesmějí do domu od kotěte, nesnáším bordel po kočkách, ale mají svou místnost, ze které mají udělaný volný výběh ven, ačkoliv sestry, každá je jiná, Lili je andílek, mazlí se, malá jí tahá, až musím zasahovat, protože takové roční dítě neodhaduje chování, ikdyž říkáme malá malá, jak se otočím, je z ní brutus a ta druhá, jmenuje se Sisi, tak to je mrcha hnusná nevrlá už od kotěte, říkám jí stará panna, mlátí všechno živé v okolí, její nejlepší zábava je číhat někde na někoho, Lilinku, psa a skákat po nich a prát je, je přesně taková, pohladit se může, jen když má náladu, to je pak milounká, ale jinak je to mrcha, tak ta je malé vyloženě nebezpečná, malá totiž nerizlišuje, která je která, jsou skoro stejné, a Sisina po ní jde tvrdě, jen se k ní přiblíží, u nás je oddělím lehce, do zimní zahrady, kde jsou kočky, se malá nedostane a venku jí těžko chytí, ikdyž střežím. Mít je doma zavřené pospolu, šedivím a netuším, jak bych řešila.
Také máme takovou potvůrku.. ale zvladla to s námi rok a malému nikdy neublížila, jen jsem jí držela celé šestinedelí mimo ložnici a přežila, sice mi udělala par naschválů, ale jinak je to zlatičko.. ted ji máme u mamy, ale jen z toho duvodu, že jsme jeli na dovcu a jeji byvalý umřel tak jsem nechtela, aby byla sama.. Ale ted si ji budu zas brat domů ![]()
Já jsem úplně jasně nepochopila, jestli třeba kocour okamžitě sekne nebo kousne, když se mu něco nelíbí, nebo se snaží v prvé řadě utéct. Píšeš, že dětí se bojí a vyhýbá se jim. Naše kočka tedy celkem přátelská je, ale málokdy na cizí, jakmile se objevila návštěva, okamžitě se zdekovala a nebylo po ní ani vidu ani slechu (v bytě 2+1). To samé teď, dceří je 14 m a kolikrát o kočce celý den ani nevím, protože nemá na dítě náladu. Taky umí pěkně kousnout a seknout, ale vždy to bylo právě po nějaké provokaci, dávání prášku a tak. Měla jsem strach, co bude dělat, až ji bude divoké batole trápit. Tak v prvé řadě nemá-li na batole náladu, tak ani nevím, že máme kočku. Má-li přístupnější náladu, nechá se batole přiblížit a trápit se, ale vždycky když se jí to nelíbí, je první na řadě útěk. Ale jinak holt hlídám, sleduju a okamžitě zasahuju, snažím se vychovávat spíš dítě než kočku.
Takže bych to zkusila- zpočátku ti stejně bude dítko jenom ležet v postýlce a na podlaze, takže kocour bude mít spoustu času si na jeho přítomnost zvyknout a sama uvidíš. Pokud nemá v povaze, že by na nepříjemné elementy ve svém životě útočil sám od sebe, nechala bych tomu volný průběh, ale samozřejmě bedlivě střežila.
Možná nakonec zjistíš, že kocour se spíš bojí a ignoruje, ale pochybuji, že by jentak šel a napadnul sám od sebe.
Máme tři kočky. Jedna byla týraná takovým malým spratkem na přes hubu.. druhá je z útulku a dost divoká a ujančená a třetí taková normální flegmatická britka..s tou se dá dělat všechno, když už jí něco just vadí (jako když se po ní válí desetikilové mimino a okusuje jí uši) tak si teda mňoukne o pomoc, ale neublíží.. u té týrané jsem se bála, ale ta zas jak se k ní blíží jakékoli dítě, tak bere nohy na ramena a vyleze si na skříň, z kama všechno sleduje velice povýšeným pohledem.. a ta divoká útulková se malého bojí, protože ječí a jí se to nelíbí, navíc je to malé, divné, smrdí to člověčinou, mrňavé a lozí to po čtyřech jako ona, tak to evidentně moc nechápe a drží si odstup. Když po příchodu z porodnice malý spal, tak si troufla k němu přijít a očichat ho.. a on zrovna v té chvíli pšíknul a kočku jsme pak několik hodin nenašli, měla z toho skoro smrt. ![]()
Moc všem děkuji… pokud bude dělat nějaké problémy bude muset jít pryč, ikdyž si to nedovedu představit…
ta představa je hrozná!! ale dítě ochránit musím! třeba nás překvapí a bude hodnej
ale to možná tak ve snu…
zautočí jen když se mu něco nelíbí a provede… jinak bez důvodně ne… a když přijde návštěva, tak si lehne s námi do pokoje a poslouchá a dělá důležitého… ale od cizího se pohladit nenechá! a pomazlit se přijde, jen když chce on a on má náladu. někdy si ale říkám, že jsem si měla radši pořídit psa, že ty vychováš a přeci jen, tě poslechnou víc a jsou hodnější… takhle když budu muset dát kocoura pryč, tak se budu jen trápit a on taky…
Můj kocour pokousal půlku mé rodiny, útočil na psy a přesto po sobě nechá děti šlapat. Určitě počkej, jak bude reagovat až se mimi narodí. Pokud nebydlíte v garsonce, zajisti, aby dítě spalo v místnosti, kam kocoura pouštět nebudete (naši se to museli naučit, předtím měli všude přístup) respektive budete zavírat dveře, nebo dáte do dveří rám se sítí…protože pro kočku platí zákaz jen do doby, dokud jí sleduje majitel (pokud tedy hodlá zákaz respektovat
). Tu zakázanou místnost bych vyrobila co nejdřív, aby si to nespojila s „dítě doma, omezený prostor“. Nechápu, jak si někdo může pořídit zvíře a hned, jak najde na testu //, tak přemýšlí, jak se ho zbavit (není myšleno na zakladatelku, která tuto možnost zatím vylučuje) aniž by zjistil, jak bude vlastně na dítě reagovat. To mi fakt hlava nebere ![]()
@Kakika je to parchant, ale dát ho pryč nechci. říkala jsem, že ikdybych měla spát s mimčem v jiné místnosti a pániček s kocourem v druhé, tak to tak uděláme… ale když půjde do tuhého nebude jiná možnost než to vyřešit tak, že jí dát pryč… dítě s námi bude spát v ložnici. to mám ted ložnici zavírat a učit kocoura, že s námi spát nebude? to nevím jestli zkousne…
@peli je jasné, že pokud to bude takový mrzák, že to na něm poznáš, že by mimču ublížil, tak z domu půjde. Zase nejsem takový radikál, co by si nechal zeškubat dítě jen z principu, že kočka pryč nepůjde. Ale štve mě, když nikdo ani neví, jaká bude reakce a hned se zvířat zbavují. Je lepší, když to naučíte kocoura už teď, ale abych pravdu řekla, já na to srdce neměla a kocouři šli do kuchyně až když jsem šla rodit (takže první 3 dny si je tu rovnal chlap
). Z reakce Berryho mělo strach dost lidí, i já, ne že ne. Přeci jen je to Maincoon (obří plemeno) a mě dvakrát prokousl ruku (jsem tintítko, takže fakt prošel skrz, dr. na pohotovost nevěřili, že je to od kočky
), ale musím říct, že k dětem super. Ono to ležící mimino ho spíš otravovalo, párkrát se přišel podívat, ale většinou dělal, že mimino neexistuje. Postupně se ten kontakt zvyšoval podle toho, jak se kluk rozlejzal. Klukovi budou 4 roky, holka má přes rok a půl a když nepočítám pár drobných škrábanců (kdybych kocourovi dělala to, co oni, tak jsem opět na potovosti
) které si fakt děcka zasloužila, je to prostě pohoda soužití.
A to bylo období, kdy k nám můj bratr skoro ani na návštěvu nemohl, protože kocoura dopálil tak, že ten po něm šel jak slepice po flusu ![]()
Pokud by kocour byl útočný sám od sebe, tak by šel…a nejspíš by šel i kdybych nečekala miminko ![]()
pokud je ale jak už bylo psáno ten typ, co spíš zdrhne a sekne až když ho „přitlačíte ke zdi“ např. s tím práškem, tak bych to asi zkusila, s maximální dávkou obezřetnosti, mě v tomhle kočky přijdou hrozně nevyzpytatelné…
nicméně já nejsem zastáncem koček v bytě, podle mě patří číča na zahradu, takže od toho se odvíjí i můj názor.
@peli My taky nemáme extra přátelskou kočku - k ostatním. Bála jsem se, protože spí s námi v posteli, že když jí vykážu z ložnice, kde máme i postýlku pro mimčo, bude to brát tak, že jí už nemáme rádi.
Tak jsme v Ikei pořídili moskytiéru nad postýlku, aby do ní nemohla skočit k prckovi. Ale problém není ani když s námi prcek spí v posteli, kočka stejně spí u nohou.
Každopádně tak do jeho 2 měsíců si ho nevšímala, měla respekt z řevu. A ted si ho po každé procházce kontroluje, jestli jsme ho přivedli zpátky, očuchá si ho v autosedačce nebo v lehátku. ![]()
A minulý týden jsem dokonce malého chovala na pohovce, kočka skočila vede nás a prcek se k ní natáhnul, rád chňapá po věcech, a pohladil jí. Tak sice koukala jako puk, ale neprotestovala. ![]()
Držím palce! ![]()
@Kakika s tou ložnicí já fakt nevim… mám strach, že on pak začne být zlej, počůravat věci atd… a to nedělá… on je zvyklej spát s námi v posteli a jinak nespí, kolikrát nám už musí dát najevo, že by rád do ložnice a spát… je to asi blbé, ale nejdříve to zkusíme všichni dohromady a uvidíme jak to půjde… když ne, tak se bude muset zavírat…
@Octavie jéé, to by bylo fajn, kdyby to u nás dopadlo stejně…
třeba nás překvapí ![]()
@peli hele, v pohodě, mě se nezpovídej
Musím říct, že zalehnutí bývá spíš od moc přítulných koček a dle mě je to spíš pověra…nevím, neznám nikoho, kdo by mi potvrdil byť jediný případ a aby to nebylo „jedna paní povídala“. Kocouři s námi spali pak od cca půl roku věku dětí…to už jsem neměla strach, že by je zalehli. Teď mají tedy dočasné vyhnanství, protože ten „agresivní“ mi v noci budí děti, když jim leze pod peřiny se přimazlit
![]()
Ahoj, o kočkách a miminek, jsem tady toho přečetla hodně… ale nikde jsem nečetla, že by měl někdo taky kočku, která moc přátelská není… proto zakládám tuhle diskuzi.
ale taky ví, co znamená slovo nesmíš… ale je hodně svůj, je to PAN KOCOUR! umí být taky pěkně divokej, zákeřnej a někdy i zlej, ale to se mu musí něco udělat, dát prášek, nebo ho pohladit, když on zrovna nemá náladu, dělat mu to co on nemá rád a tak podobně… tak to umí prostě vrátit… ale umí být i úúúžasnej! chodí na zahradu, v létě lítá kde se dá v zimě se drží spíše doma. vzala jsem ho od matky celkem brzo, už přesně nevím, v kolikátém týdnu… když k nám někdo přijde na návštěvu, tak z toho nadšenej taky není a dětí se bojí a vyhýbá… jinak je čistotnej, šikovnej… jen ta jeho nepřátelská povaha… je takovej jakej je a jestli je to jeho povahou nebo proto že jsem ho dostala brzo, nevím… začínám mít strach, jak přijme mimi, jestli nemůže on něj něco chytit, jestli mu neublíží atd, atd… dávát ho pryč ale nechci!! máte někdo zkušenost, kdo měl podobného né moc přátelského kocoura a pak přišlo miminko? moc děkuji!
poslední dobou hodně přemýšlím o naší kočce a ještě nenarozenému mimi.
máme kocoura, je 3letej, vykastrovanej, britka s normální, spí s námi v posteli, a myslím, že snad může všechno… takovej rozmazlenec…