Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
5× je moc, jednou říct normálně, jednou důrazně a pokud je to bez reakce, tak přimět k vykonání fyzicky, tj. například odchytit, posadit, obout bačkory, posadit k tomu stolu, když běhá večer, tak odchytit, jít do stejné úrovně očí, a říct pevným klidným hlasem „je večer, už se chováme v klidu, neběhame“. A takto pořád.
Nicméně s tím běháním, dělají to všechny děti, nebo téměř všechny, když měli sousedi malé děti, tak byl rachot od nich, pak se to zklidnilo, teď zase někdy večer dělají curbes ty moje. Zase je člověk nemůže přilepit na židli a čekat, že se nehnou, tak nějak rozumně usměrňovat, ale nebuzerovat, pak už jsou děti vořvaný, zahlceny a matku zkrátka ignorují.
ok, len to budem pri nom opakovat aj najmenej mesiac, kým sa to naučí
Mně třeba funguje spíš když začnu vysvětlením, např.: „Venku je velká zima, podlaha je studená, šáhni si.. tak abysme neměli studený nohy tak si dáme bačkůrky, jo? Nejdřív pravá, teď, levá..“. Prostý „povel“ můj syn taky nějak moc nebere
Ale to s tím lítáním je těžké, prostě některé děti neposedí ![]()
už som to sem písala, ale zopakukem - ked má syna obliecť na noc manžel, dieťa šaškuje, skáče po posteli, behá po byte, doknca si začne vyberať dalšie hračky?!…ked to trvá pridlho, vbehnem do izby a hlasom speváka z AC/DC tam nakričím (ešte nemám uplne hlasivky v poriadku, tak nejako tak znie môj hlas) a muž, že prčo kričím…ked ja idem moje slniečko zlatunké prezliekať, tak do minuty-dvoch je prezlečený - niekedy sice kope, ale po chvili prestane…manžel mu dovolí všetko
To je ještě OK, syn má 2r. A je to velice chytré a nadané dítě. V podstatě ho zajímají jenom lumpačiny. Taky nechce poslouchat, někdy má světle chvilky.
Naposledy jak si nechtěl obout zimní boty, ale rval si na nohy jarní, tak jsem spustila klasické jak napočítam do tří, tak si mě nepřej. Tak tedy počítám jedna, dva a jak následovala trojka, tak z chodby na mě syn tži a ukázal 3 prsty. No, začal se smát a utíkat..
Inak Niekdy je lepšie nahučať, prípadne aj po zadku capnuť. Ja „milujem“, ked varím a dieťa, že ide miešať.To dovolím, ale on po chvili kukne na mňa a ide CHYTIT HRNIEC. Hrnce sú síce na zadnom horáku, ale so stoličkou, ktorú používa aj v kupelni, by dočiahol. Ked zvresknem, že nech ide preč, tak aj on začne kričat. Ale vtedy sa mi nedá vysvetlovať kludným hlasom, že nedotýkaj sa hrncov, ked sú práve rozpálené. A on vyslovene to vidím na ňom, že čaká na moju reakciu. Ked mieša, je to ok, ale nech nič nechytá.
Syn má zápal stredného ucha, zajtra ideme na kontrolu. Ako sa vyšetruje, či dobre počuje? Lebo keď mu poviem, aby si upratal hračky, tak nereaguje ani na piaty raz a ja neviem, či preto, že ma nepočuje, alebo preto, že ma nechce počuť. Lebo ja mu to 5× poviem kľudným hlasom, až potom začnem kričať. Ja si skôr myslím, že má selektívnu hluchotu, ale kto vie?
Dcera selektivní hluchotou trpí taky. Aplikuju pravidlo jednou říct normálně, podruhé důrazně, potřetí chytnu a donutím. Nebo zařvu, když nemám svůj den. Pokud jde o uklízení, oblékání a podobné „povinnosti“, do třetí fáze to dojde bez výjimky vždy. Nebo když má o něco poprosit. To řešíme desetkrát denně už skoro rok, nikdy jsme neslevili z nároků a ještě ani jednou se nestalo, aby poprosila automaticky. Vždycky je to „CHCI…“. Tak prostě všechno opakujeme do zblbnutí a snad jí to někdy docvakne.
No, ja si tiež zakričím, ale potom sa rozkašlem a kvôli mojej chorobe má hlas ako spevák z AC/DC.
Tak situácia z dnešného večera. Syn si mal upratať hračky - konkrítne dať časti stavebnice do krabice,namiesto toho skákal po kuchyni, behal po byte, až keď som na neho zrúkla, začal upratovať. Keď ho muž prezliekal na noc, tak skákal po posteli (syn, nie manžel), až keď som zvýšila hlas, tak prestal. A manžel mu nič nepovie, ani keby neviem čo dieťa robilo.