Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Moje dcera mě nenávidí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.2.22 21:13
U nás to trvalo asi tři měsíce než vzal na milost tátu. Ale nás je hodně poddajny a dalo se s nim vždycky dobre domluvit takže to asi netrvalo tak dlouho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 21:18
U nás trvalo čtyři roky(od narození), než začal syn,, mít rád " tátu. Do té doby visel jen na mně. Teď už alespoň nebrečí, když ho táta vyzvedává že školky a chce se od něj nechat mýt /pomoct oblékat a podobně. Chce to svůj čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 21:19
@Anonymní píše:
Ahoj, četla jsem to tu mockrát a i s úsměvem, ale došlo i na mě. Hlavně mi to přijde jiné, než se tu psalo. Myslela jsem, že jde o klasiku, dcerka moje zlatíčko první tři roky a najednou obrat o 180 stupňů a jen tatínek. A není to jen úsměvné „když přijde manžel z práce, děti zapomenou že existuju“. Hlavně mi přišlo, že se to týká mladších dětí, máme skoro 4 letou. Hele, můžete mi někdo říct, jestli to trvá, pokud jde jen o fázi, měsíce nebo třeba roky, než se to vrátí, řekněme do normálu? Aneb jak dlouho trvala fáze „jednoho rodiče“ u vás? Díky za zkušenosti, ještě rovnou dodám, že ke změně u nás nedošlo žádné, šlo to postupně a v současnosti je schopna brečet, že s ní budu doma já, když je nemocná.
Neslo by změnit název diskuse?? Přeháníš…pokud tě dcera jednou bude nenávidět, tak to bude vypadat úplně jinak… Nehysterči…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 21:58
Je to úplně normální. Bavila jsem se tuhle s mamkou a taky jsem to tak měla, že jsem měla „radši“ tatínka a trvalo to asi půl roku. Teď si to vůbec nepamatuju a mamku mám moc ráda. 
Zbytečně vyšiluješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 22:16
Neblázni, dle nadpisu jsem myslela, že máš dceru minimálně v pubertě a něco strašného jsi jí provedla 
to, co popisuješ se děje běžně, starší má také „raději“ tátu, je mu vzácnější… Fakt se z toho nehroutím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.2.22 22:21
Faze jednoho rodice u nas je normalni. Prvni syn (6 let) je tatanek a chce tatu a druhy je mamanek(3,5) a chce mamu. Je to celkem prakticke. Na ruzne aktivity se takto delime. Prestoze kluci jsou jen 2 roky a 8 mesicu od sebe, tak kazdy je treba v lyzovani a vubec ve sportovnich aktivitach jinde. Mame to tak roky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.2.22 22:39
@Anonymní píše:
Ahoj, četla jsem to tu mockrát a i s úsměvem, ale došlo i na mě. Hlavně mi to přijde jiné, než se tu psalo. Myslela jsem, že jde o klasiku, dcerka moje zlatíčko první tři roky a najednou obrat o 180 stupňů a jen tatínek. A není to jen úsměvné „když přijde manžel z práce, děti zapomenou že existuju“. Hlavně mi přišlo, že se to týká mladších dětí, máme skoro 4 letou. Hele, můžete mi někdo říct, jestli to trvá, pokud jde jen o fázi, měsíce nebo třeba roky, než se to vrátí, řekněme do normálu? Aneb jak dlouho trvala fáze „jednoho rodiče“ u vás? Díky za zkušenosti, ještě rovnou dodám, že ke změně u nás nedošlo žádné, šlo to postupně a v současnosti je schopna brečet, že s ní budu doma já, když je nemocná.
U nás tak od roka do dvou a půl. Teď jsem zase jednička já. Bylo to hrozné.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.2.22 23:34
@Anonymní píše:
U nás tak od roka do dvou a půl. Teď jsem zase jednička já. Bylo to hrozné.
A mně už ani nejde o tu jedničku, ale aby mě od sebe neodhaněla… Dneska řekla jen tak mimochodem, že má radši tátu 
- Citovat
- Upravit
ETerka89
4.2.22 00:01
Potrebuje to ke svému zdravému vývoji v oblasti vztahů. Je to dobře, že si tím prochází a není upoutá jen a pouze na jednoho člověka. Ber to pozitivně, rozšiřuje si obzory 
- Citovat
- Upravit
4.2.22 00:13
U nás žádné preference jednoho či druhého rodiče vůbec nepozoruji.
Nicméně manžel se na výchově našich dětí podílí skutečně velkou měrou a ve výchově jsme naprosto jednotní.
Není to tak, že bych já nebo on byl ten vzácnější nebo ten hodnější.
Děti máme dvě a obě preferují rodiče rovnoměrně.
V hodně věcech se musíme s manželem střídat.
Nicméně když měla ta mladší cca 3 roky, tak řekla, že mě nemá ráda. Myslím, ze se toho až sama lekla, protože jsem pouze chtěla ať si obuje boty, což ona nesnáší. Vůbec jsem v ten okamžik nevěděla, co říct, byla jsem hodně smutná. Později za mnou sama přišla a řekla, že to tak nemyslela a od té doby už to neřekla. Zatím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.22 06:23
@Anonymní píše:
A mně už ani nejde o tu jedničku, ale aby mě od sebe neodhaněla… Dneska řekla jen tak mimochodem, že má radši tátu
Tohle mi starsi syn rika uz nekolik let, ze ma radsi tatu. To je jeste dobry. Taky mel obdobi asi pul roku, kdy mi rikal, ze me nema rad. Pravidelne kazdy den. Ja ho ukladala. Rekla jsem mu, ze ho nam rada a on na to, ze me rad nema. Normalne vecne, informativne. Ne, ze by to rekl ve vzteku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.22 07:22
Dcera nyni 4 roky. Kdyz pro ni prijdu do skolky, skace radosti, doma si se mnou hraje v pohodě. Ale jakmile prijde tatinek, nebo je doma, holka visi jen a jen na nem, po nem chce veskerou pozornost. Ja ji nechávám, mam aspon cas na sebe a muzu se venovat mladsimu diteti. Myslim, ze je to spojene u nas i tim, ze pritel dela na smeny a ona jej vidi jen jeden tyden, dalsi je on v praci, kdyz je mala doma. Chce to cas, uvidis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.22 07:30
Nikdy jsem toto nezažila, docela jsem překvapena, ze něco takového deti dělají. Jako ze upřednostňují maminku napr. před babickou, ano, to chapu. Ale ze nechtějí k matce? Zvláštní…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.22 07:45
@freeport píše:
Nikdy jsem toto nezažila, docela jsem překvapena, ze něco takového deti dělají. Jako ze upřednostňují maminku napr. před babickou, ano, to chapu. Ale ze nechtějí k matce? Zvláštní…
Bud rada, zes to nezazila. Takto jsem si rodicovstvi taky nepredstavovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, četla jsem to tu mockrát a i s úsměvem, ale došlo i na mě. Hlavně mi to přijde jiné, než se tu psalo. Myslela jsem, že jde o klasiku, dcerka moje zlatíčko první tři roky a najednou obrat o 180 stupňů a jen tatínek. A není to jen úsměvné „když přijde manžel z práce, děti zapomenou že existuju“. Hlavně mi přišlo, že se to týká mladších dětí, máme skoro 4 letou. Hele, můžete mi někdo říct, jestli to trvá, pokud jde jen o fázi, měsíce nebo třeba roky, než se to vrátí, řekněme do normálu? Aneb jak dlouho trvala fáze „jednoho rodiče“ u vás? Díky za zkušenosti, ještě rovnou dodám, že ke změně u nás nedošlo žádné, šlo to postupně a v současnosti je schopna brečet, že s ní budu doma já, když je nemocná.