Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já bych svoje dítě taky nedala nikomu u koho by takhle řval…pokud ho chtějí hlídat šla bych s nima,…a pokud by s tím měli problém tak by zůstali doma oni ![]()
Take bych syna nedala nikomu, ke komu ma vylozene averzi. Za me urcite postupne zvykat. A pres koureni u deti nejede vlak. Prejidani - budiz - babicky a dedeckove jsou proste rozmazlovaci a zas tak casto se o vnoucka nestaraji, aby to mohlo byt na skodu.
Potíž je v tom, že je to moje matka. O to je to pro mě horší. A také brblá. Z nějakého důvodu chce jít ven jen s ním, a prostě nechce pochopit, že asi potřebuje víc čas. Mně se také nelíbí tahle možnost terapie a mám strach aby se mi ještě víc nesekl…
Jasně sem tam něco navíc sníst fajn, jenže naposledy u nich doma při naší návštěvě padlo,,To by bylo, abys domu nejel nepřejezenej"
takže nejsem tak úzkostlivá máma? Rozum mi říká, to co vám, postupně a když tak budou oni doma ![]()
@Anonymní píše:
Potíž je v tom, že je to moje matka. O to je to pro mě horší. A také brblá. Z nějakého důvodu chce jít ven jen s ním, a prostě nechce pochopit, že asi potřebuje víc čas. Mně se také nelíbí tahle možnost terapie a mám strach aby se mi ještě víc nesekl…
Přesně takhle to mám já s mými rodiči. Všude jinde je syn 28mes trochu nervózní ale pak je v poho. U našich prostě řve. Je to hysterickej brekot. Už je to tedy malinko lepší co je starší ale ty první minuty na návštěvě nic moc. A naši kuřáci jsou. Hulí jak fabriky. Máma proč jim ho nenechám na víkend. Jednak tam jezdíme tak 4× do roka naši k nám vůbec. Takže kontakt nic moc a jednak bych ji v tom zahulenym bytě prostě nenechala. Naštěstí to naši tak nějak zkousavaj.
K tvému dotazu. Nenechala bych ji. Šla s nimi a snažila se je je zkamaradit. A co nejvíce bych o nich mluvila, že to je hodná babička a tak. Ale nic násilím. Chce to čas.
Děkuji za podporu. Taky se mi moc nelíbí, že by měl být v zakouřeným prostředí. Z návštěvy pak div nejdeme i my do pračky (kromě oblečení
) Bude muset pochopit a vzít to, tak jak si přeji já. A ne, že on si zvykne (přes řev) Ale bude zle, bere si vše osobně a uráží se. Ach jo…
@Anonymní píše:
Ahoj holky
Prosím omluvte anonym, ale potřebuji poradit. Synovi je 26 měsíců a od narození řve v blízkosti mojí matky a jejího manžela. U nikoho jiného tak neřve, přítelovi rodiče, moje sestra, teta ani cizí lidi tak na něj nepůsobí jako oni dva. A teď si začala prosazovat, že přijede k nám, já jí dám kočár (bez kočáru si netroufám, je to rychlík) a půjde s ním ven. SAMA bez nás. Že prý za chvíli přestane řvát. Jenže nedávno jsem ho potřebovala pohlídat chvíli v čekárně u lékaře a to co jsem viděla mi stačilo. Řval u ní tak, že se div neudusil, ale u nikoho jiného to opravdu nedělá. Oni k nám jezdit nechtějí, my jsme tam bývali často. Další problém je, že jsou kuřáci. Ona mi slíbí, že u něj kouřit nebudou, ale za rohem už pálí. Pořád by ho přecpávali a to je se vším. A teď se ptám, mám je nechat přijít, strčit dítě do kočáru a nechat řvát? A nebo jít ven společně třeba na písek a postupně se skamarádit? Moc se mi nelíbí šoková terapieMě přijde, že mě nebere jako jeho mámu… Moc se omlouvám za sloh
nedovolila bych to. Dítě mi věří a přišlo by mi to jako podraz. Ty jsi jeho máma a ty určuješ pravidla - buď bych šla s nima a nebo nic. Drž se
Náš chlapeček tahle brečel u jedné s babiček kolem 6m u nikoho jiného nebrečel…nikdo jsme nechapali proc..a prestal ve chvily kdy babicka prestala pouzivat parfem..do ted kdyz se nastrika rano a prijde k nam treba odpo je zle! a to mu ne 18m…takze asi takhle ja bych u někoho kdo smrdi kourem taky být nechtěla..na VŠ když si vedle mě sedali kuřačky chodila jsem si přesedat…oni tim jsou citit porad a detem to proste může vadit..navic ted už si i zřejmně vypěstoval určitou averzi…
@Ginuš přesně tak to cítím, že ho zklamu, podrazím.,,objednali" se na zítra a já nevěděla co s tou situací, dodali jste mi kuráž, děkuji
No a ty pravidla, to se ji nelíbí, že já bych si neco určila
@Samuše já si to taky myslím, ale cigarety jsou pro ně vše a nepřestanou…
@Anonymní píše:
@Ginuš přesně tak to cítím, že ho zklamu, podrazím.,,objednali" se na zítra a já nevěděla co s tou situací, dodali jste mi kuráž, děkujiNo a ty pravidla, to se ji nelíbí, že já bych si neco určila
@Samuše já si to taky myslím, ale cigarety jsou pro ně vše a nepřestanou…
pokud se urazí, tak ať. Pokud vás bude chtít vidět, musí respektovat tvoje pravidla. Ona už si své dítě vychovala a je to na tobě. Bohužel občas bojuju s tchyní, tak to znám. Teď koupila 10 kinder vajíček k velikonocům (mláděti jsou 2 roky
) takže zabavuji a má to na rok
její argument byl, že byla akce
. S mojí mamčou zas bojuji kvůli dudlíku
taky byla uražená, ale už respektuje muj názor. Drž se a stůj si za svým
@Anonymní píše:
Ahoj holky
Prosím omluvte anonym, ale potřebuji poradit. Synovi je 26 měsíců a od narození řve v blízkosti mojí matky a jejího manžela. U nikoho jiného tak neřve, přítelovi rodiče, moje sestra, teta ani cizí lidi tak na něj nepůsobí jako oni dva. A teď si začala prosazovat, že přijede k nám, já jí dám kočár (bez kočáru si netroufám, je to rychlík) a půjde s ním ven. SAMA bez nás. Že prý za chvíli přestane řvát. Jenže nedávno jsem ho potřebovala pohlídat chvíli v čekárně u lékaře a to co jsem viděla mi stačilo. Řval u ní tak, že se div neudusil, ale u nikoho jiného to opravdu nedělá. Oni k nám jezdit nechtějí, my jsme tam bývali často. Další problém je, že jsou kuřáci. Ona mi slíbí, že u něj kouřit nebudou, ale za rohem už pálí. Pořád by ho přecpávali a to je se vším. A teď se ptám, mám je nechat přijít, strčit dítě do kočáru a nechat řvát? A nebo jít ven společně třeba na písek a postupně se skamarádit? Moc se mi nelíbí šoková terapieMě přijde, že mě nebere jako jeho mámu… Moc se omlouvám za sloh
I moje jsi vybira kdo se ji libi a kdo (24mes.) Mela i obdobi ze by sla i cizimu. Deti se porad meni. Ted rve a za pulroku je bude zboznovat.To co plati dnes zitra uz nemusi.Nase je kocarkova takze porad vyuzivam sportak. Bohuzel me nikdo dite nekocarkuje takze Ti v tom neporadim. No kdyz je rychlik tak pro vlastni klid jim bych byla s nima venku.
Vzala bych to postupně pozvolna a dohromady. Chápající máma to pochopí, u nechápající bych se asi neobávala, že jí to nějak ublíží. Případné uražení většinou dotyčného přejde. Ty jsi máma a tak o svém dítěti rozhoduješ ty (nebo otec), ty víš co tvé dítě nejvíc potřebuje, už jen proto, že s ním trávíš nejvíc času.
@Anonymní píše:
Ahoj holky
Prosím omluvte anonym, ale potřebuji poradit. Synovi je 26 měsíců a od narození řve v blízkosti mojí matky a jejího manžela. U nikoho jiného tak neřve, přítelovi rodiče, moje sestra, teta ani cizí lidi tak na něj nepůsobí jako oni dva. A teď si začala prosazovat, že přijede k nám, já jí dám kočár (bez kočáru si netroufám, je to rychlík) a půjde s ním ven. SAMA bez nás. Že prý za chvíli přestane řvát. Jenže nedávno jsem ho potřebovala pohlídat chvíli v čekárně u lékaře a to co jsem viděla mi stačilo. Řval u ní tak, že se div neudusil, ale u nikoho jiného to opravdu nedělá. Oni k nám jezdit nechtějí, my jsme tam bývali často. Další problém je, že jsou kuřáci. Ona mi slíbí, že u něj kouřit nebudou, ale za rohem už pálí. Pořád by ho přecpávali a to je se vším. A teď se ptám, mám je nechat přijít, strčit dítě do kočáru a nechat řvát? A nebo jít ven společně třeba na písek a postupně se skamarádit? Moc se mi nelíbí šoková terapieMě přijde, že mě nebere jako jeho mámu… Moc se omlouvám za sloh
Já tak řvala u strýce a to jenom proto, že měl knír a já se bála. Jedna holčička z manželovi strany ječela u tchyně jak tur a pak se přišlo na to, že se bojí jejich brýlí. Tak já nevím…zkusila bych se zaměřit na to zda se něčeho na nich nebojí. Nebo nekřičeli někdy před ním nebo tak?
Určitě si nenechte do toho kecat. Je to tvoje dítě, tobě věří a cítí se v bezpečí, tak mu to nemůžeš udelat. Jasné, prarodiče si chtějí užívat vnoučka, ale nemůžou to dělat „násilím“. A jestli přijde nějaké „vyhrožování“, tak by se měli trošku nad sebou zamyslet. Chápu, jsou to rodice, ale všechno má své hranice. Aby se mi kvůli nim zhroutilo dítě, opravdu ne. Prostě postupně a hledat příčinu. Pevné nervy a nedej se ????!
Kouření by mě teda neskutečně štvalo…
@Anonymní píše:
Ahoj holky
Prosím omluvte anonym, ale potřebuji poradit. Synovi je 26 měsíců a od narození řve v blízkosti mojí matky a jejího manžela. U nikoho jiného tak neřve, přítelovi rodiče, moje sestra, teta ani cizí lidi tak na něj nepůsobí jako oni dva. A teď si začala prosazovat, že přijede k nám, já jí dám kočár (bez kočáru si netroufám, je to rychlík) a půjde s ním ven. SAMA bez nás. Že prý za chvíli přestane řvát. Jenže nedávno jsem ho potřebovala pohlídat chvíli v čekárně u lékaře a to co jsem viděla mi stačilo. Řval u ní tak, že se div neudusil, ale u nikoho jiného to opravdu nedělá. Oni k nám jezdit nechtějí, my jsme tam bývali často. Další problém je, že jsou kuřáci. Ona mi slíbí, že u něj kouřit nebudou, ale za rohem už pálí. Pořád by ho přecpávali a to je se vším. A teď se ptám, mám je nechat přijít, strčit dítě do kočáru a nechat řvát? A nebo jít ven společně třeba na písek a postupně se skamarádit? Moc se mi nelíbí šoková terapieMě přijde, že mě nebere jako jeho mámu… Moc se omlouvám za sloh
Určitě bych jí ho samotného nedala. Prostě společně dokud si na ně postupně nezvykne.