Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, jak je na tom vaše maminka se zdravím, ale je tu více možností.
Může si najít zájmy a kamarádky, to by pak tak moc nepotřebovala vaši přítomnost. Ale pokud na toto nikdy nebyla, tak to asi nepůjde.
Další možnost je, že by jí bylo řečeno, že nejde, aby jste se tam tak často stavovali, že se musí přestěhovat blíž(na stejné místo, kde bydlíte vy-nevím, jestli je to finančně možné). To by pak bylo možné, zastavit se tam v týdnu jen tak. Děti by tam mohly trávit občas hodinku nebo dvě.
Mohli by jste pořídit dvougenerační dům s jedním menším a jedním větším bytem-opět nevím, jak je to finančně únosné.
V druhé a třetí možnosti je trošku problematické, jestli by u vás maminka nebyla nasáčkovaná neustále.
Vím, že starší lidé se nechtějí moc stěhovat, ale kdyby jste jí vysvětlili, že u ní tak budete častěji, tak by si možná dala říci.
Ještě ke konci bych chtěla říct, že ani možnost, že by jste ji navštěvovali na víkend jednou za 14 dní, mi nepřijde správná a únosná-pokud ji máte rádi a vycházíte spolu. Máme v rodině staršího člověka a neexistuje, aby byl týden sám-postará se o sebe. Jednou týdně se tam stavují pravnoučata(děti), určitě je tam každý týden na chvilku i jedna vnučka a střídají se tam s dalšími vnoučaty(dospělými) a dcerami.
Příspěvek upraven 02.01.11 v 10:17
Tak jí to prostě řekněte na rovinu ne?? Jako já v návštěvách nevidím žádný poblém mám 90 letého pradědu a někdo z rodiny za ním jezdí 2× do týdne dříve to bylo jen o víkendu z prahy do ústí nad labem… Taky nás to nebaví, ale je to starý člověk a stáří by se mělo ctít… Co budete dělat až nebude tvoje maminka schopná se o sebe postarat, nebo až bude potřebovat pomocnou ruku? Odstrčíte jí do domova?
Je jí smutno, ve stáří potřebuje člověk předávat svoje vědomosti mladším generacím
ona ví, že tady už dlouho nebude tak nechce být sama já to naprosto chápu…
jÁ BYCH SI S NÍ O TOM PROMLUVILA, zakamuflovatto na nedostatek času, proježděný benzín, aktivity dětí a že budete jezdit 1× za 14 dní
Jak pše Sany80s : taky máme v rodině starého člověka a neexistuje aby byl týden sám! ![]()
Šema píše:
Jana206 tchýně na icq chodí a můžu ti říct, že nééé jednou jsem si jí musela vymazat. Protože první co je se zeptá kdy přijedeme .. tak jí to vysvětluju a ona ti pak vzkáže že máme přijet. Takže je to ještě horší.
No to já se s ,,tchýní,, nemazlím, řekla jsem jí, že dokud bude kouřit v bytě nikdy k ní nepřijedu
i když mě furt nutí, nedostane mě tam ani za nic ![]()
No, u nás to je tak, že manža je ze třech dětí. oba bratři s rodinama bydlí kousek takže se vidí docela často. I po nás tchýně chtěla návštěvy každý týden,je pravda, že jsem byla extra protivná a tak jsme to zkrouhli na každých 14 dní.(Ona taky nechtěla koukat na mou nadmutou hubu), teď už jezdíme tak jednou měsíčně- manžel jde občas o víkendu do práce, takže prostě nestíhá a když tchýně začala(že jsme dlouho nepřijeli) tak jsme jí řekli, že má přijet na víkend ona k nám a sehnali ji spojení)- no to se nechtělo, takže už ani na nás nenaléhá. Taky si pořídila internet a SKYPE-takže spojení kdykoliv(musím říct, že od té doby už tolik nenaléhá)
Myslím, že celkově pořídit internet by mohlo pomoct. Manžova maminka když se nudí tak se neužírá nikde v koutě, že je sama,ale surfuje a potom volá co kde našla.atd…
Ono je to v tomhle věku těžko…někteří jsou na tom tak, že ač vysvětlujete, oni to stejně jedním uchem vpustí tam, druhým ven, prostě krátkodobá paměť nefunguje a dožadují se pozornosti jako malé děti. Moje babička byla fyzicky naprosto fit, měla 84, ale krátkodobá paměť fuč. Půl roku jsme přemlouvali, domlouvali, nakonec jsme uznali za lepší, že se přestěhujeme my k ní, protože starý strom nepřesadíš a babi nám bydlení nabídla.
musíte? nemusíte! jen je potřeba jí to říct. Že vás tak trochu vydírá? A co bude za pár let? Až se bude chytat za srdce a předstírat infarkt? S jídlem roste chuť… takže jí vysvětlete, že to opravdu nejde jezdit k ní pořád. A že to manžel bude muset překousnout? Bude ale musí si zvyknout. Jen dotaz, to se s manželem sebereš a jedeš tam? Nikam bych nejezdila, jestli manžel mermomocí musí k mamince, tak ať jede sám.
Michaelakkk píše:
Tak jí to prostě řekněte na rovinu ne?? Jako já v návštěvách nevidím žádný poblém mám 90 letého pradědu a někdo z rodiny za ním jezdí 2× do týdne dříve to bylo jen o víkendu z prahy do ústí nad labem… Taky nás to nebaví, ale je to starý člověk a stáří by se mělo ctít… Co budete dělat až nebude tvoje maminka schopná se o sebe postarat, nebo až bude potřebovat pomocnou ruku? Odstrčíte jí do domova?Je jí smutno, ve stáří potřebuje člověk předávat svoje vědomosti mladším generacím
jÁ BYCH SI S NÍ O TOM PROMLUVILA, zakamuflovatto na nedostatek času, proježděný benzín, aktivity dětí a že budete jezdit 1× za 14 dníona ví, že tady už dlouho nebude tak nechce být sama já to naprosto chápu…
Nikdo neříkal, že je nám na obtíž, že jí chceme strčit do domova!!!A není neschopná se o sebe postarat!!!Nejsme jediná rodina kterou má, ale jsme jediní, kdo za babi jezdí tak často ještě za ní jezdí její bratr, co bydlí ve vedlejší vesnici…
Taky nedělám rozdíl, že je to manželovo mamka a ne moje…mám jí ráda, ale občas člověk fakt nemá náladu jed, má jinou práci, víkend je jediná doba, kdy manžel může udělat i něco doma..vymalovat (dneska nepřijedem, malujem…hmm, malujete..tak zítra…)a tak a těch víkendů máme opravdu málo, dva víkendy v měsíci chodím do práce. KDyž
Napsala jsem, že barák ve kterém bydlí, dřív měli jako chalupu ( je to normální barák na vesnici, žádná samota)
Jasný, nejstarší můžu nechat samotnou doma ( bývá sama)…ale..bojím se, kdyby něco, tak je prostě jiný, přijed rychle 33 km nebo vrátit se třeba z města…holka je v pubertě a bez dozoru se jjí prostě bojím nechat…
Ach jo, budeme si s babi muset opravdu znova promluvit a navrhnou stěhování…nešla by do neznámýho, bydlela tady…
DanMaj píše:
Ono je to v tomhle věku těžko…někteří jsou na tom tak, že ač vysvětlujete, oni to stejně jedním uchem vpustí tam, druhým ven, prostě krátkodobá paměť nefunguje a dožadují se pozornosti jako malé děti. Moje babička byla fyzicky naprosto fit, měla 84, ale krátkodobá paměť fuč. Půl roku jsme přemlouvali, domlouvali, nakonec jsme uznali za lepší, že se přestěhujeme my k ní, protože starý strom nepřesadíš a babi nám bydlení nabídla.
jj, jedním uchem tam a druhým ven..to je přesný
bydlení, taky nás napadlo, jít bydlet k ní..asi by to bylo náročný, ale zvládli bysme to…jenže, nechceme na vesnici, já bych to možná i zkousla, ale manžel určitě ne…taky staší děti se nechtěj stěhovat…
ynax1 píše:
musíte? nemusíte! jen je potřeba jí to říct. Že vás tak trochu vydírá? A co bude za pár let? Až se bude chytat za srdce a předstírat infarkt? S jídlem roste chuť… takže jí vysvětlete, že to opravdu nejde jezdit k ní pořád. A že to manžel bude muset překousnout? Bude ale musí si zvyknout. Jen dotaz, to se s manželem sebereš a jedeš tam? Nikam bych nejezdila, jestli manžel mermomocí musí k mamince, tak ať jede sám.
Někdy jedu, někdy ne…
No, alespoň nemusíš jet když nechceš a pošleš jen manžu. U nás tchýně trvá na tom, že jsme rodina a budem jezdit jako rodina a když manžel řekl, že přijdëde sám s dcerou tak mu řekla, co by tam dělal, že on ji nijak nebere,ale že se mnou chce dát kafčo:-( Tak alespoň jedna dobrá věc-netrvá na tom,aby jste jeli všichni.
Anonymní píše:ynax1 píše:Někdy jedu, někdy ne…
musíte? nemusíte! jen je potřeba jí to říct. Že vás tak trochu vydírá? A co bude za pár let? Až se bude chytat za srdce a předstírat infarkt? S jídlem roste chuť… takže jí vysvětlete, že to opravdu nejde jezdit k ní pořád. A že to manžel bude muset překousnout? Bude ale musí si zvyknout. Jen dotaz, to se s manželem sebereš a jedeš tam? Nikam bych nejezdila, jestli manžel mermomocí musí k mamince, tak ať jede sám.
Možna někdo řekne že to zase rěším moc razně, ale jen povim jak je to u nas.
Muj přitel pochazi z rodiny kde bylo zvykem, že bybička každou neděli přijela na navštěvu, když ji jeho mamka řekla že to musí omezit, odpověděla „Tak ja se teda oběsim“. Zabralo to dokonalé!
Do jeho 13 let podina neměla z vikendu vůbec nic! V sobotu se uklizelo, v neděli navštěva babičky.
A tak u nas funguje že s prarodiči se vidime jednou za měsíc, časte navšt'evy mi vadi a omezuji mně. Letos jsem odložila i Vanočni navštěvu protože v pohodě by se to nedalo zvladnout, babička to pochopila
I zde plati pravidlo jake si to udělaš, takové to máš!
No jo, jenže když má člověk na výběr mezi sebeomezováním a výčitkami svědomí, tak může volit jedině menší zlo, a stejně má pořád dojem, že prohrál.
A taky tak nějak doufá, že se mu ten zájem k stáru zase vrátí. Ona to není sranda, být sám.
Ahoj, kdybych nic neudělala, bude mi moje máma volat denně a o víkendu několikrát (má to zadara
) a ptát se, co nového a co dělá malá. Pak nejlépe jednou v týdnu by celý den hlídala a jiný den bychom za našima dojeli všichni (70km). Jenže jak si to kdo udělá, takové to má, že, a vše lze zařídit. S malou vše zvládnu, případně hlídá manžel, když jedu do prahy (bydliště našich), není jediný důvod, aby to máma věděla a když mě terorizuje voláním, jednoduše nezvedám a zavolám, až sama chci. Citově vydírat zkusila jednou a těžce narazila. Nechci vypadat jak nějaký drsoň, ale se spoustou lidí to holt jinak nejde, než si to člověk uvědomí, má je v baráku nebo jim denně volá. Takže pokud se nechcete s babi vídat tak často, frekvenci musíte určit vy a nikdo jiný. To neznamená na babičku kašlat, ale máš svůj život a svojí rodinu a energii máš vkládat do svých dětí a ne do rodičů, oni jí zas vkládali do vás a vaše děti budou zas do svých dětí, opačně to funguje špatně. Já vím, že jsem ti neporadila, jak to máš udělat, ostatně to stejně je na vás, ale spíš jsem ti chtěla dodat sílu v pevném rozhodování, protože to mám lehce podobné a nějakou dobu jsem se cítila jako ta špatná a nevděčná, ale tak to není a dávno je mi dobře a ten chvilkový špatný pocit za to vše stál ![]()
Když si uvědomím kolik času „obětovala“ moje matka pro mně (mladá, upracovaná, unavená…) tak mi přijde normální, že jí to jednou oplatím. Teď tím, že se věnuju jejím vnoučatům a ona vidí jak se rozvíjejí, tím, že buduju svou rodinu a kariéru a možná zanedlouho tím, že se o ni budu aktivně starat (pomáhat, platit ošetřování a hojně ji navštěvovat…). Máme to tak stejně s bratrem, naši rodiče se naší pozornosti a pomoci nemusejí doprošovat, jsme tak vychovaní. Mám kolegyni (ještě ne 40, manažerka, vdaná, dvě děti do 10 let) stará se denně o nemocného tatínka - vozí mu jídlo ze závodky, poklízí (už ne denně, najala si paní na úklid), střídá se s dalšími členy rodiny v návštěvách, už dva roky to takhle vede denně a pokud to nebude tatínkův zdravotní stav vyloženě vyžadovat tak nechce slyšet o tom, že by se o něj nepostarala.
Taky bych chtěla aby se o mně moje děti postaraly až to budu potřebovat a nechci aby se o mně vyjadřovaly jako o „té babě co se za ní musí furt jezdit“, takže kmitám a doufám, že to ocení a přijmou za své.