Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Blbě ![]()
Ne, vážně, buď jasně říct, že budete jezdit 1× 14 dní a dodržovat to, i když bude volat, že uvařila… nebo to vzít jako fakt a jednou jet o víkendu a pak někdy v týdnu, tím získáte alespoň jeden celý víkend za 14 dní pro sebe…
Jo a bude hůř…
Nevím, co Ti mám poradit, jenom můžu říct, jak u nás. Já nechci za manželovými rodiči jezdit každý týden, to je pro mě opravdu moc, z více důvodů, ale vysílám muže s klukama samotné - větš. dopoledne, kdy já vařím - jezdí takhle každý víkend a my s malou jedeme jen občas, pak je to tedy na odpoledne.
Moji maminku naopak vídáme v pracovní dny, a to tak, že denně.
A když si to promítnu do ní, která je sama (už má taky svoje roky, i když sedmdesát ještě rozhodně ne), tak jednou týdně by mi přišlo fakt málo. A děsím se dne, kdy by se nedejbože stalo, že by třeba i manželova maminka, ač je podstatně mladší, zůstala sama, jednou týdně by fakt nestačilo. (A to ještě podotýkám, že manžel má bratra, kde ty návštěvy jsou ještě častější než v našem případě.)
No, chápu že chcete mít víkend volný, chápu i, že babička vás tam chce, sama si nedokážu představit být jednou sama a kopat se týden do zadku…
Napadá mě jen to, co dělá moje máma, která taky jezdí za dědou každý víkend - jezdí tam v sobotu dopoledne a domu odpo ve 3..Popř.tam jede už ráno v 8 a po obědě domů..Uklidí, uvaří, pokecá a jede.Když potřebuje víkend volný,nejede, děda už to chápe, ikdyž po srsti mu to ze začátku nebylo.To by vám z víkendu zbylo ještě dost, ne? Taky máma dědovi každej večer volá, on si postěžuje, ona má hlavu jak pátrací balon z něj, ale nemusí tam jezdit, stačí ten telefonát, aby se děda vypovídal..
Každopádně starého psa novým kouskům nenaučíš a někteří staří lidé umí tohle citové vydírání mooooooc dobře (viz opět můj děda).Jak říká j.a.n.i., bude hůř ![]()
děkuju…já vím, nechce být sama, ale musí pochopit, že i my máme svůj život a ne vždycky chut, někam jezdit. nejde to, máme tři děti, nejtarší je 11 let, ta s náma jezdit nechce, chce být být venku s kamarádkama, mám jí nechávat doma samotnou? ne se všema chodí do školy a v týdnu není moc času, musí se taky učit a tak…
Já si myslím, že jedenáctiletá by už za určitých opatření být sama doma pár hodin mohla - měla by uvařeno, byla by dostupná na telefonu, dodržovala by vaše domluvy koho si může vodit domů apod. Otázka je, jak je na ni spolehnutí.
Co se týče původního dotazu, chápu Tě, ale moc neporadím
Tyto problémy jsou v různých obměnách snad všude. Jezdila bych jednou za 14 dní, taky bych nechtěla každý víkend někam cestovat ![]()
A jaký je babička typ? Jestli je moderní, co jí tak pořídit počítač,pokud nemá? Skype? Každý den by vás „viděla“, věděli byste o sobě, byla by třeba klidnější a nevyžadovala by tak časté návštěvy. Tím netvrdím, že Skype nahradí rodinné kontakty, ale třeba by si našla i jiné zájmy, kontakty, přátele. Znám spoustu důchodců, kteří už jsou sami a počítač z těchto důvodů doma mají. Na ICQ,Skype případně hraním her tráví hodiny.
No tohle téma je přesně pro mě!! ![]()
Chlapa rodiče bydlí na vysočině a tchýně nerada cestuje.
Kluk má 3 roky a za tu dobu tady byla 2krát,
kdežto já tam jezdím pořád.
A kolikrát sem se zhádala s chlapem, i s ní že nikam nejedu, že jsem unavená a nemám na cestování náladu.
Došlo tak daleko že byla mezi mnou a chlapem krize,
několikrát za rozchod. Protože to jsou jeho rodiče a oni maji první místo. Teď čekám druhý a řekla se a říkám pořád, a i budu říkat, že až já uznám za vhodný tak pojedu, a jestli mě do toho někdo bude kecat, zvedám telefon a okamžitě zvyšuju hlas a vysvětluju.
On je tam prostě doma a proč ho tam nepouštím,.. on je přeci chudák..
Ale že já chci bejt taky s nim když dělá denně 12ctky,
a nechci jet někam kde náš pořád někdo otravuje..
jako…
![]()
Zrovna dneska tam jedeme znovu.
Na otočku. A zrovna dvakrát se mě nechce-vůbec spíš.
V noci sem nespala a měla nějaký křeče, kdo ví jestli poslící, jsem 28t.. A jedu jen proto aby byl klid-zase se přemáhám já. Takže až se fakt narodí malá tak končím ![]()
Jana206 tchýně na icq chodí a můžu ti říct, že nééé jednou jsem si jí musela vymazat. Protože první co je se zeptá kdy přijedeme .. tak jí to vysvětluju a ona ti pak vzkáže že máme přijet. Takže je to ještě horší. ![]()
Nevím jestli to, že babička bydlí na chalupě si mám představit tak, že bydlí na samotě u lesa, pak je to asi horší, protože v okolí nikdo a samota na ni doléhá…v tom případě by byla rada asi skutečně jen přestěhovat, třeba citovým vydíráním pro změnu z vaší strany:) Ale jestli je to třeba v nějakém menším městečku, tak zkusit zapátrat jestli se tam nenajde něko, kdo by babičce dělal společnost každý druhý víkend. Ideální by byla nějaká její vrstevnice se společnými zájmy, nebo naši takhle zajistili babičce u Saleziánů, že za ní pokaždé někdo přijde, dobře zprocesované to mají kupříkladu Svědkové Jehovovi, tam najednou ten osamělý člověk získá přátel, že se mu o tom v životě nesnilo (ne že bych to doporučovala, v tomhle případě je to spojeno bohužel s výplachem hlavy) nebo existují i placené služby, paní, co přijedou, uvaří, poklidí, popovídají…
No a jestli tohle není možné, nebo babička stojí skutečně jen o vaši, nikoliv jakoukoliv společnost, tak co si ty víkendy trochu zpříjemnit? Naložit babčku do auta a odjet hromadně na výlet? Nebo požadovat, aby jednou za 14 dní pro změnu přijela ona k vám, tím byste vyřešili i problém s 11letou dcerou- ta by si mohla jít po svých.
No je to složitá situace, ale nejprve se na něčem musíte domluvit ty a manžel. Pokud se spolu shodnete, že budete jezdit jednou za 14 dní, tak to sdělte babičce, ona se bude chvilku vztekat a pak si zvykne. A vaše babička nemá žádné kamarádky nebo nějaké koníčky, že by zabila nějak čas? Naše babičky bydlí od nás 200km a to ještě obě v jedné vesnici, takže když tam jedeme jednou za měsc (někdy i míň) tak ještě víkend mudíme rozdělit na půlku. A babičky chápou, že tam nemůžeme být furt, že máme taky svůj život, ale samozřejmě, že když je nějaká mimořádná situace, tak jedeme častěji. Třeba když se babička vrátila z nemocnice po operaci, vzala jsem si týden volno, byla tam s ní a pak další týden mamka, ale to je mimořádka a víme to my i babička.
Hm, tak u nás je to naopak..tchýně jezdí každou sobotu k nám…a je takovej generál, že si nikdo nedovolí říct, že by sme chtěli mít někdy klid ![]()
těším se na léto, až „nebudeme“ doma a budeme mít chvíli pro sebe ![]()
Jana206 píše:
Já si myslím, že jedenáctiletá by už za určitých opatření být sama doma pár hodin mohla - měla by uvařeno, byla by dostupná na telefonu, dodržovala by vaše domluvy koho si může vodit domů apod. Otázka je, jak je na ni spolehnutí.Co se týče původního dotazu, chápu Tě, ale moc neporadímTyto problémy jsou v různých obměnách snad všude. Jezdila bych jednou za 14 dní, taky bych nechtěla každý víkend někam cestovat
jojo mě nechali rodiče ve 12ti poprvé na delší dobu samotnou…no a pak mě hledali po odděleních v dětské nemocnici ![]()
Nase mama tez nechce jezdit za nami, toz se vidame sporadicky… ona je sice duchodec, ale jinak celkem fit a rozhodne se ji se psem cestuje snadneji nez me s ditetem.
No v tomhle pripade bych babicce vysvetlila, jak je to pro vas narocne a ze budete jezdit - nevim - za mesic a jinak muze ona kdykoliv prijet k vam a budete radi, kdyby si nasla nejake bydleni bliz u vas, mohla bys ji i obcas neco doma pomoc, je stara na cely barak a bla bla bla - prinejmensim projevit ochotu, ikdyz z toho nic nebude, stary lidi se neradi stehujou
Ahoj…nevím jak začít.
Manželovi zemřel táta před 6 lety, mamka (ted 72 let) zůstala sama. Je mi jasné, že to pro ní je težký, ale…ted po nás vyžaduje, abysme za ní jezdili každý víkend, cesta tam a spátky je cca 60km, takže žádná dálka, nechci aby to vyznělo blbě, ale prostě nás to nebaví, tam každou sobotu nebo neděli jezdit. Hlavně víme, že když nepojedem tak BUDEME MUSET určitě jet V TÝDNU ( neříkám, že je to vždycky pravidlo, ale většinou jo). Manžel je rád, že je víkend a může si odpočinou a místo toho, MUSÍME jet za mamkou. Manžel je našvaný, pak je protivný i na mě…to překousnu, vím proč to tak je…manžel vyrůstal jako jednináček, má o dost let starší sestru, ale ta tam jezdí hodně málo, mamka to po ní ani nevyžaduje.
Třeba včera, když manža s mamkou mluvil po telefonu, tak jí řekl, že dneska URČITĚ nepřijedeme, no a dneska telefon, kde jsme??? Že už na nás čeká!!! a že uvařila (normálně nevaří), manžel na ní, vždyt jsem ti říkal, že dneska nepojedem…mamka (smutně, naštvaně..citové vydírání???)…hmmm, tak já si to sním sama, nedá se nic dělat. A hned bylo po náladě, manžel naštvanej, já samo taky..no jak to dopadlo, JELI JSME.
Už nevíme co s ní, jasný, je jí smutno, ale když přijedeme, tak jí stačí, že ví, že jsme tam a nijak extra se nám nevěnuje, fakt jí stačí ten pocit, že jsme přijeli.
Musí přeci pochopit, že za ní nebudeme jezdit pořád, chtěli jsme tak jednou za 14 ní, ale nikdy to nevyšlo, vždycky se našlo něco, proč jsme museli přijet…
Chtěli jsme, aby šla bydlet do stejného města, co bydlíme my, měla by to k nám blízko a mohli jsme za ní docházet, nebo děti sami (máme tři) holky, už by to zvládly a hlavně by nemusela mít pocit, že je sama…bydleli tady, ale pak se ještě když děda žil pak odstěhovali, do baráčku, který měli jako chalupu..ten ale prodat nechce, protože by to „děda nechtěl“ …blbost, děda by určitě nechtěl,aby se tam trápila…
Taky nám často říká, že jí doktor řekl, že se nemůže namáhat, že nemá nic dělat ( kvůli srdci), ale že doktorovi řekla, že to nejde, aby nic nedělala, když je na baráku SAMA!!!Jenže ona NIC nedělá…ani prach pořádně neutře, nevaří (jenom minimálně), jenom leží a čte nebo spí…
Co s babičkou (maminkou) máme dělat??? Nechceme aby měla pocit, že na ní kašlem, tak to ani není, máme jí rádi,ona nás taky, „pomáhala“ manželovi, když jsem třeba byla v porodnici, ikdyž on nechtěl, aby přijela o děti se umí postarat…ale neptala se ho a vzala to jako hotovou věc, že přijede a bylo to ......
Jak máme, trošiliiiiinku omezit návštěvy???