Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Myslím, ze nejsem v pořádku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
25.10.17 18:14
Omlouvám se za překlepy. Snad to pochopíte. Mobil zlobí… Díky!
- Citovat
- Upravit
Doe_Jane
25.10.17 18:16
Vyhledej, za to nic nedáš, třeba ti to pomůže 
první krok už jsi udělala, uvědomila sis že máš problém
- Citovat
- Upravit
25.10.17 18:18
Rozhodně, psycholog tě navede na zdravější styl myšlení. Možná potřebuješ i zaléčit a to psycholog také pozná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.17 19:04
No určitě si zajdi za psychologem. Není se za co stydět. Můj kamarád si za psychologem, jak on sám říká, chodí pokecat. Prý si s nikým jiným nepopovídá tak dobře 
Držím Ti palce. A pokud to není úplně mimo Tvoje přesvědčení, dodělej si třeba tu VŠ. Ne jen že ukážeš své,,úžasné´´ rodince, že něco dokážeš, ale dokážeš to hlavně sobě.
Jinak s Tvojí mámou mě to mrzí. Vhání mi slzy do očí, když slyším o tom, že máma opustila svoje dítě. Jako matka toto nedokážu pochopit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Žaňulin
25.10.17 19:08
Myslím, ze psycholog by byl dobrej krok. Neber to jako neco špatnýho, jenom myslím, ze ikdyby te kdokoliv ujišťoval, ze ses samostatná a kam ses v životě dostala, mas přítele, byt a dobrou práci, a ze by ses mela vykaslat na svoje špatne rodiče, kteří snad ani nejsou rodiče, a žít si svůj vlastní život a neopakovat jejich chyby. Myslím jen ze by to nemělo cenu ikdyby ti to řeklo 1000 lidi, Ptz je to v tobě tak moc zakoreneny, ze musíš změnit absolutně svoje chápání sebe sama a naučit se mit rada. Takže za me určitě psycholog nebo nějakej odborník.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.10.17 19:10
@prcekniky píše:
No určitě si zajdi za psychologem. Není se za co stydět. Můj kamarád si za psychologem, jak on sám říká, chodí pokecat. Prý si s nikým jiným nepopovídá tak dobře
Držím Ti palce. A pokud to není úplně mimo Tvoje přesvědčení, dodělej si třeba tu VŠ. Ne jen že ukážeš své,,úžasné´´ rodince, že něco dokážeš, ale dokážeš to hlavně sobě.
Jinak s Tvojí mámou mě to mrzí. Vhání mi slzy do očí, když slyším o tom, že máma opustila svoje dítě. Jako matka toto nedokážu pochopit.
Někdy mám dny, kdy se cítím v pořádku a jindy zase dny, kdy nejsem schopna nic. A i když už je to s mámou dlouho, pořád to hrozně bolí..Občas si říkám, co asi tak dělá, jak se má.
A občas prostě jen ležím, v hlavě prázdno, po těle hrozná bolest a brečím. Jsem moc ráda, že jsem si ulevila, nechci se vzdát, i když na sobě nevidím nic dobrého, chci to najít a být v klidu…
- Citovat
- Upravit
Žaňulin
25.10.17 19:10
@prcekniky nemyslím si ze by mela dodelavat VŠ pokud sama nechce jen proto aby jim neco dokázala. Jejich přístup je katastrofa, takže myslím ze by byla opět jen zklamaná znjejich reakce. Její problém nezačal jej ten nedodelala VŠ. Ale celkove rodiče…
- Citovat
- Upravit
Žaňulin
25.10.17 19:12
Myslíš ze by si zvládla mamu vyhledat a zeptat se ji proc to udelala?! Ja jen ze kdyz budeš vědět co a jak tak se můžeš posunout dal…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.10.17 19:16
@Žaňulin píše:
Myslíš ze by si zvládla mamu vyhledat a zeptat se ji proc to udelala?! Ja jen ze kdyz budeš vědět co a jak tak se můžeš posunout dal…
To už jsem i několikrát zkoušela, neměla zájem…
- Citovat
- Upravit
25.10.17 19:26
@Žaňulin píše:
@prcekniky nemyslím si ze by mela dodelavat VŠ pokud sama nechce jen proto aby jim neco dokázala. Jejich přístup je katastrofa, takže myslím ze by byla opět jen zklamaná znjejich reakce. Její problém nezačal jej ten nedodelala VŠ. Ale celkove rodiče…
Proto jsem psala, že by to dělala hlavně pro sebe. Třeba by mělo pocit, že něco dokázala. Určitě není dobré, aby ji dělala, pokud vyloženě nechce. Ale to už jsem tam taky psala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.17 19:29
@Anonymní píše:
Někdy mám dny, kdy se cítím v pořádku a jindy zase dny, kdy nejsem schopna nic. A i když už je to s mámou dlouho, pořád to hrozně bolí..Občas si říkám, co asi tak dělá, jak se má.
A občas prostě jen ležím, v hlavě prázdno, po těle hrozná bolest a brečím. Jsem moc ráda, že jsem si ulevila, nechci se vzdát, i když na sobě nevidím nic dobrého, chci to najít a být v klidu…
Na každém je něco dobrého a nemůžeš za to, že jsi nevyrůstala v harmonické rodině. I když máš dny, kdy jsi v pohodě, terapie s psychologem Ti neublíží. Naopak - může Ti jen a jen pomoct. Držím Ti palce, ať je líp. A kdybys chtěla se někdy jen tak vypsat, klidně mi napiš do zprávy
A hlavně si pamatuj - psycholog není žádná ostuda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Žaňulin
25.10.17 19:43
O to je to horší no… ale jak uz tu bylo řečeno, ty nemůžeš za to jaký mas rodiče a jak se k tobě chovali. Ikdyz důvod nevíš, zkus se to naučit brát tak jak to je. Kdyby se tohle vsechno nestalo, nejsi takova jaká ses a nejsi tam kde ses, a nezapomeň na to ze ses tam dostala sama. Přece jenom si schopna vést normální život a plnit si svoje sny a jít si za tim co ty sama chces a o čem si přesvědčena. Ikdyz si musela vědět ze rodiče nebudou rádi, přesto ses rozhodla jít do práce a školu ukončit. A to je dobře. Je to tvůj život a musíš ho žít jak ty chces, ne jak to chce někdo jinej.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahojte,
). Chodila jsem a gymnazium, na které chodili samic bohatí a dostávala jsem i rámci občas pěknou sodu, protože jsem neměla to, co oni…
Mám takový dost citlivý problém. A to psychický. Necítím se vůbec dobře, nemám žádné sebevědomí, sebe samotnou nesnáším. Rodiče jsem zklamala, protože jsem nedodě´ala VŠ, ale začala pracovat (na velmi dobré pozici, ale než titulu holt). Když jsem byla malinká, vykašlala se na mě maminka, že o mě nestojí. Pak neprojevovala zájem, až ve 20ti, kdy jsem ještě studovala VŠ, peněz jsem moc neměla, od táty skoro nic(jeho přítelkyně mu trochu utnula peníze pro mě) a máma na mě platila necelé 2000. Honila mě po soudech, že už jsem dost stará a abych ji peníze co jsem měla od 18ti od ni vrátila. Asi to ve mně nechalo všechno nějaké stopy. Jako teenager jsem docela zlobila, ale doma na mě byli opravdu velmi přísní. Pro ránu si nešli daleko. Dokonce jsem se jednou předávkovala paralenem ( nic jiného jsem nenašla a v te době prd věděla
Teď bydlím s přítelem, ale nesu si to dál. Závidím všem, co se mají lépe a mám pocit, že na mě se lepí smůla, že jsem hrozná a že za nic nestojím…
Já nevim, asi bych měla vyhledat psychologa, co?
Díky, žen jste i to přečetli…