Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tohle není normální. Bude se to stupňovat. Pokud on nevidí problém a nechce na sobě pracovat, tak vezmi nohy na ramena a odstěhuj se a ukonči to.
Co s ním, když ho to chytne? Sbalit si věci, odejít a smazat veškeré kontakty. S takovým psychoušem se nedá žít.
Rozejít. Když jsou tohle „mráčky“ na začátku, vynásob si to x 100 a máš doma ukázkového žárlivce a citového vyděrače, co bude „hodný“ jenom když budeš „poslušná“. Jsi hodně mladá, nejlepší roky před sebou nepokaž si je. Když už ale chceš mít tuhle zkušenost, hlavně vždy mysli na antikoncepci.
Ani jsem nečetla ty plusy, ty mínusy stačily až až. Holka uteč, ten tě psychicky zdeptá
Pokud se toto projevuje už v prvním půl roce vztahu, tak to není dobré a cítíš to i ty, proto sem píšeš. Za mě tohle nemá smysl udržovat, nějaké maličkosti se ve vztahu vždycky objeví, ale tohle mi nepřijde v pohodě a natož po tak krátké době, kdy to má být vše zalité sluncem.
Díky za reakce.
Říkal mi, že příliš lidem nevěří. Opravdu tomu nemám dát prostor? Není šance, u takového muže, že časem vypěstujeme v našem vztahu důvěru? A bude těch nálad ubývat? Nebo jsem vážně naivní?
@Anonymní píše: Více
Ano jsi nezkušená a naivní. Vůbec neuvažuj o tom, že ho změníš. Naopak on tě stáhne ke dnu!!!
Jo, tohle jsem zažila. Jsme spolu 5 let a tohle přesně znám. Takže jsem si začala jet svoje. Je protivnej, tak mu to řeknu. Dnes už se nebojím mu říct, ať si jde děláš dusno jinam. Rozdíl je tedy v tom, že můj muž mi 100% věří, nelustruje mě a žárlí obyčejně trosku jako každý. Takže tohle nezažívám a to jsem pohledná. Jemu zájem cizích chlapů nevadí, drží si mě pevně za ruku a vysílá triumfální signály. Takže u nás je to stejné v tom, že z minuty na minuty je protivnej jak pupen na zadku. ![]()
Když je takový a nemá k tomu objektivními důvod - problémy v práci či zdravotní stav, tak mu otevřené řeknu, že mi na to nejsem zvědavá. Od doby, co ví, že kolem něj nebudu našlapovat potichu se vždy celkem rychle vzpamatuje.
Jde to kolem mě. A on je zase ten úžasný. U toho mého mám podezření na deprese, ale nezdá se mi ta rychlost změn. Spouští mu to hodně práce tedy.
@medvidka píše: Více
Nechci ho měnit, určitě ne. Jen věřím, že třeba zažil nějakou zradu a že třeba důvěru můžeme budovat…
@alisekR píše: Více
To jsem také zkoušela. Že je protivný nebo tak, mu vpálit. No jeho reakce je vždy, že ne, že je vše v pořádku, ale dál je dusno. Dlouho mu to vydrží a málo co ho zlomí.
@Anonymní píše: Více
Obávám se, že to je ten typ, co by tě doma přivázal k topení, aby měl jistotu, že mu nezahneš. Když byl schopný udělat takovou scénu kvůli kolegyni, co tě svezla autem. Vykašli se na nějaké budování důvěry, s psychopatem se nic budovat nedá, on si vždycky něco najde. Věrnost se nedá dokázat a ty bys byla akorát věčně v nervech, s čím zase přijde (což se mmch děje už teď). Je to nemocný člověk, nehraj si na samaritánku
Chápu, že ty plusy tě drží u něj
ALE umíš si představit, že budeš doma s dítětem, s minimálním příjmem, závislá na něm, on převezme otěže a kontrolu
z toho jde strach
bohužel - jste ve fázi, kdy by mělo být vše zalito sluncem, tohle nejsou „mráčky“, ale sakra velké mraky, ze kterých může být obrovská ničivá bouře..
pokud ho miluješ a on tebe, zkusila bych tomu dát šanci po důkladném rozhovoru, kdy mu řekneš, že pokud tě bude kontrolovat a ničit svými náladami, tak jdeš od toho… řekni mu to zcela jasně
a hlavně netěhotni…
hodně štěstí.
Takoví muži jsou nejistí sami sebou a proto se na okolí snaží „hrát“ opak, jak jsou drsní. Ale postupně začnou pomalu přitvrzovat a ty na to nejdřív přistoupíš, protože jsi zamilovaná a „o nic nejde“. Ale pak je toho víc a víc, už to není tak krásné a růžové a to horší začíná převládat. Nedej bože, když máte děti a ty pak nemáš kam jít.
Sestra od jednoho takového utekla se dvěma dětmi. Nikdo jsme nic nevěděli. Nakonec už se mu nelíbilo ani když jela na návštěvu domů. Naštěstí měla kam jít. Dodnes nemá úplný klid a to už je to deset let.
Opravdu to nedělej, zkus si tady najít nějaké příběhy, je to dost děsivé.
Ženy, pomozte prosím nestranným názorem. Ale pozor, bude to dlouhé čtení.
Jsem ve vztahu s mužem, jsme spolu krátce, půl roku. Mně je 26, jemu 33. Zpočátku jak to tak bývá, bylo vše skvělé, ale je to měsíc, co jsme se sestěhovali a první mráčky jsou na světě.
Partner je dost vztahovačný, náladový a žárlivý. To je můj názor, moje verze. Dle něj je vše v pořádku. Ale já už poslední dobou nemůžu. Dávat si stále pozor na pusu, co mohu, nemohu říct. Přijde mi i dost chladný. Uvedu pár příkladů a ať je to objektivní, plusy i mínusy našeho soužití. Také uvádím, že bydlíme v jeho bytě, stěhovala jsem se k němu cca 20km.
Plusy
Mínusy
V podstatě mi přijde, že mám doma dva muže. Toho milého, pozorného v dobré náladě a pak toho podrážděného a nekomunikativního, který umí udělat dusno a naschvály.
Změny nálad: vypozorovala jsem, že ho přejde nálada klidně z minuty na minutu, protože je dost vztahovačný, že třeba řeknu něco vtipem a on si to vezme osobně a stáhne se a já pak celý den přemýšlím, co přesně se ho dotklo:-) Jelikož jak má po náladě, tak zpravidla nekomunikuje nebo tvrdí, že je vše v pořádku, i když je evidentně vidět, že není. Taky je často takto mrzutý, když vyrazím s kámoškou na kafe, jedu k ségře apod. Vyčte mi, že se mu nevěnuji, že chce být na prvním místě. Ale koho baví sedět doma s nafučeným chlapem, který třeba nechce nikam jít? Tak se seberu a udělám si vlastní program, ale opět - špatně:-) To mi pak řekne, ať si dělám co chci, ale v momentě, kdy to udělám je dusno a je ublížený.
Když si promluvíme - buď ho rozmluvím nebo se bavíme, když není zrovna uražený, tak si vše vysvětlíme, vždy mě to uklidní, protože získávám jeho pohled a i když mi kolikrát přijde, že ho naštvala blbost, opravdu mi pomáhá pochopit ho a příště se té situace vyvarovat.
Jenže co mi vadí… on se chová dotčeně, uraženě, někdy mě i ignoruje, případně je nepříjemný, když je v té jeho náladě a prostě musím počkat až ho to přejde. Asi nevím jak na něj? Ale opravdu moc mi na něm záleží a nechci to po tak krátké době vzdát. On tvrdí totéž, že tam city jsou, říká mi, že jsem jeho, on můj a že je semnou moc spokojený a neshledává na mě žádné závady, že nám to klape. Ale to chování tomu prostě neodpovídá, když je v té své náladě.
Co si o tom myslíte vy, nestranně? Co s ním, když ho to chytne?
PS prosím anonym nebo smazat