Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Upřímně a ve zkratce?
Dostaněš z něj solidní psycho…časem určitě jo. Tyto nevyrované osoby ( smrdí to bipolární poruchou ) většinou do toho,,citového bahna" stáhnout i okolí
@MacyBlack píše: Více
Ale právě řeším jak se v takové situaci zachovat? Když to na něj přijde a je nepříjemný a nekomunikuje?
Protože mít vlastní program bez něho nepřipadá v úvahu. A když mu říkám, že někam půjdeme spolu, něco podnikneme, nechce.
Doporučuji se s ním rozejít a to co nejrychleji. Myslíte to dobře s tím budováním důvěry, ospravedlňováním že má třeba špatné zkušebosti atd… Já se obávám, že vykazuje znaky chorobné žárlivosti. A ta bohužel opravdu nemá nic společného s výše zmíněným. Lidé chorobně žárlivý trpí na velmi časté ataky silných obav a strachů, že partner někoho má, že je podvádí, že si určitě najde někoho lepšího. Jsou to ale iracionální strachny a nemají nic společného s tím, jak se partner chová, jestli nedává záminky atd.. Můžete sedět 24/7 doma odřiznutá od světa a telefonu, ale stejně je ty myšlenky budou přepadat. Je to porucha psychiky. Partner se obvykle dostane do pasti a začne se maximálně snažit nedávat důvody, přestane chodit ven, mezi kamarády, přestane se bavit s cizími lidmi dokonce často lidé přistoupí na to, aby jim partner kontrolovat emaily, messenger, zprávy, někdy v extému je nucen omezit i kontakt s rodinou. Je to ale cesta do pekel. A žárlivost se bude stupňovat. Jediná, opravdu jediná možnost je, že se partner začne léčit. Začne chodit k psychologovi na pravidelná sezení a bude se snažit budovat svoje sebevědomí, naučí se ty myšlenky potlačit, zahnat z hlavy. Bude muset přenastavit svoji hlavu. A pak máte nějakou šanci. Zní to blbě a tohle jste asi fakt nechtěla slyšet, ale vážně mají ostatní pravdu. Nejlepší je bič a pryč dokud není pozdě. Jop a jedna důležitá věc… Opravdu nemá zádný vliv jak moc se budete snazit a omlouvat ho a snažit se ho chápat. Nedejbože se snažit nedávat mu zámiňky. Za chvíli můžete zjistit, že už nemůžete o něko říct, že mu to sluší nebo je hezky oblečený, aby to partner nebral jako útok. Může to být ještě horší! ![]()
Tak jako tohle je na mě moc
Měla jsem podobný vztah, řekla bych snad i totožný. Byli jsme s partnerem skoro půl roku, přešně jako ty s tím svým. Dokonce se ke mě nastěhoval po několika měsících scházení se. Vše vypadalo skvěle do té doby, od té doby jako by ukázal svoji pravou tvář. Byl neustále nejistý, pořád se musel o něco přesvedčovat, nedokázal vůbec fungovat v partnertví, neustále mi něco vyčítal, ujištoval, vždy mi řekl že je vše v pořádku i když tomu tak nebylo, provozní věci co jsme řešili za chodu řešil a vyčítal hodinu a dvě, neustále měl hrozný poznámky na to, že po mě čumí chlapi a vždy když sem se ho zeptala, zda nežárlí tak řekl že ne, že si dělal srandu. Tak určitě.
Poté z něj začalo lézt že vlastně nemá ani nějak zajištěnou finanční stránku, že mu každý měsíc skoro nic nezbýva a právě se to hlavně projevilo na spoelčným bydlení. Kdy většinu nákupu jsem táhla, nedoplatky za elektřinu, vodu, nějaké věci do domácnosti šly za mnou. Přitom když jsme se spolu scházeli tak žádný takový věci neprokazoval, finanční stránku měl v pohodě a začalo to tím společným bydlení, kdy si myslel že má své jisté a ukázal svoji pravou tvář. Nikdy po mě něřval, nebyl hnusný, nebyl sprostý a po tom mi dokázal říct fakt hnusné věci.
Celou dobu mi připadalo, že má neustálé mindráky a že si je musí léčit na mě.
To co popisuješ ty, se opravdu nezlepší, píšu z pozice někoho, kdo ten vztah chtěl za každou cenu zachránit a nešlo to tak jako tak. On to měl zase tak že ho bejvalka totálně zničila a že nevěří ženám, a nedokáže se úplně otevřit. Snažila jsem se ho táhnout jak finnačně tak psychicky, ale po nějaké době tě to začně ždímat a brát životní energii. Taky jsem si říkala, když spolu bydlíme, že to zachráníme, jenže to nezachráníš prostě
Snad mi připadá, že se to pomalu žene k manipulaci z jeho strany a to není vůbec dobrý. Ten pravý partner by tě neměl stavět do takové role.
Bohužel se bojím, že se tohle bude jen zhoršovat, u náš to šlo do extrému po zhruba půl roce. Jestli můžes tak uteč dokud to jde. Tady se bohužel nic nezmění, jen se to bude zhoršovat. ![]()
@Anonymní píše: Více
Proboha, nedělej ze sebe samaritánku, že ho chceš zachraňovat!!! To ať tě anis nenapadne!!! Jedna známá takto „zachraňovala“ svého přítele, dokonce si s ním udělala děti + svatbu… A nakonec musela od něho pryč, lehké to nebylo… A ta známá taková čistá duše, co chce pomáhat… Vykašli se na to!!!
@Anonymní píše: Více
„Nepřipadá v úvahu“… To zní strašně. Tak on se kvůli něčemu naštve a ty pak nesmíš nic? Víš, že se té snaží trestat? Jak dítě se zarachem. A to vše po měsíci bydlení? To to moc dlouho nevydržel, jsem zvědavá co bude za rok, za tři…
@Barbucha3 píše: Více
Za rok (možná ani ne za rok) z ni bude totálně zdeptaná osoba, která se bude bát cokoliv říct nebo udělat jen aby ho nenaštvala. Úplně mě mrazí jen při té představě natož to realně zažívat.
Je to půl roku? Možná bych to typovala i na bipolární poruchu. Nebo je to rovnou manipulátor, který se jen teď klube.
Vezmi nohy na ramena a zdrhej. Hodně rychle a hodně daleko.
Zdrhej, skoro všichni (ne-li) úplně všichni ti to tu píšou. Vzácná shoda. To že má nálady ok, ale ty kontroly a to, že když je uraženej tak ty nic nesmíš, to je alarmující. Začala bych tím, že když bude uraženej, tak si prostě půjdeš po svým a uvidíš co on na to - vsadím se, že až se vrátíš, tak ti udělá takovou scénu, že se snad vzpamatuješ sama a ukončíš to. Nemáš toto zapotřebí. Nikdo nemá.
Zakladatelka - ano, bohužel se téměř všichni shodujete… přemýšlím co víc k tomu vylíčit, abych ho před Vámi ještě nějak „zachránila“. Asi bez šance. Nicméně vím, že s žádnou jinou ještě domácnost nesdílel, max na víkend, asi to nikdo nevydržel.
@Anonymní píše: Více
Nezachráníš. Jeden red flag za druhým. Nebrat. Ty před tebou to pochopily hned.
@Anonymní píše: Více
Jak program bez něho neexistuje? Když se urazí a nekomunikuje, tak co bys chtěla dělat? Normálně někomu zavolej a běž ven a uvidíš pravou tvář svého „skvělého“ přítele.
Jestli kvůli němu zůstaneš doma a snášíš útrpně jeho uražený ksichty, tak už jsi udělala první krok oběti psychického týrání. A takhle se postupně bude utahovat smyčka, až budeš sedět jen doma pod kontrolou, aby nebyl problém.
@Anonymní píše: Více
Ty musíš prostě tvrdě narazit aby se ti rozsvítilo. Bohužel. Pak by tě ani nenapadlo napsat, že přemýšlíš co k tomu ještě víc vyličila abys ho nějak zachránila
hele, před náma ho nemusíš obhajovat, to ty jsi oběť, my ne.
@Anonymní píše: Více
Zeptám se… Co tě k němu váže? Ty výše psané plusy (hodný, pozorný, podílí se ma domácnosti a tak.. ) to má hodně chlapů. A ještě k tomu je mají permanentně a né jen, když se jim chce a „mají náladu“
A proč ho vlastně chceš zachránit a to i před námi? Jsi do něj stále ještě zamilovaná a vidíš s ním budoucnost nebo je to spíš lítost? 🙂