Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problematičtí jsou oba, ale zatímco s tím prvním by se dalo pracovat, ten druhý je totálně ztracený případ.
@Anonymní píše:
@Hoa Mai kdyz ja vubec nevim jak s jeho temperamentem pracovat. Nechci byt zase takova, ze se nastvu na vse co mi vytkne, ale me nekdy opravdu staci jen ton. Ale musim se bud naucit ho brat takovy jaky je, nehledat v tom nic vic a nebo to proste skoncit, protoze on se nezmeni, je to jeho povaha, jeho bratr je uplne stejny.
Tak to, ze nevis, je jedna vec, druha vec je ta, jestli se to chces nebo nechces naucit. Resp. meli byste oba dva, ve vztahu to nikdy to neni ukol pro jednoho. ale musite si naslouchat. Je otazka, jestli on je ochotny s tebou komunikovat na civilizovane urovni, nebo nema zajem resit problem. Meli byste si sednout (idealne pote, co si aspon jeden z vas neco precte o danych temperamentech, co potrebuji a co nemaji radi), sepsat nebo rict si, co vam na tom druhem vadi a rict si, jestli jste schopni se tomu vyvarovat nebo ne. Veci jako protaceni oci nebo zvysovani hlasu by to provazet nemely, nicmene dokazu pochopit, ze jestli te zadal uz vickrat, abys byla strucna a ty mu sverepe vypravis romany, tak ho asi trochu privadis k zoufalstvi.
Zminovala jsi priklad, ze ty priteli zacnes neco rozvlacne vysvetlovat, protoze mas pocit, ze je to potreba, ale on od tebe chce strucnou odpoved. To by na cholerika dost sedelo. Mam to uplne stejne. Cholerik potrebuje odpovedi strucne, jasne, co kde kdy jak proc. Tecka. Nejake rozvlacne dostavani se k jadru pudla je pro ne vycerpavajici a casto zbytecne. Coz ale neznamena, ze ho nezajimaji okolnosti, jde spis o zpusob, jakym mu to podas. Takze kdyz te sam pozada o to, abys byla strucna, tak mu neserviruj napred omacku, ale rekni to jadro pudla a pak treba dodej ‚no a abys byl uplne v obraze, tak okolnosti byly takove, ze…‘. Ja to mam s partnerem uplne stejne. On je flegmatik, rozvlacny, nez se k necemu dobere, strasne to trva. Ale proste jsme si to (uz kdysi davno) v klidu rekli, mam i tu vyhodu, ze partner je vedec, takze jsem mu to vysvetlila tak, ze potrebuju, aby na me mluvil jako kdyby psal vedecky clanek: na zacatku kratke, strucne, vystizne shrnuti, a pak to klidne muze rozvest a mluvit treba hodinu. Ale kdyz zacne napred tou omackou, tak me znervoznuje, ze nevim, k cemu se chce dobrat.
Dam ti jeste jeden priklad - mame v rodine jednoho mnohem vyhranenejsiho cholerika, nez jsem ja. Velice schopny clovek, na vysokem manazerskem postu. Na mnohe muze pusobit arogantne a sebestredne, ale kdyz s nim clovek umi komunikovat, zjisti, ze je to velmi ochotny clovek, ktery dokaze pro druhe spoustu veci zaridit aniz by za to neco chtel. Mame vedle sebe rekreacni objekty, on v tom svem ma velkou dilnu a ja od nej casto neco potrebuju. Napr. jsem potrebovala zaridit pro deti houpacku. Deti si vymyslely, ze by mela byt pro vic deti najednou, castecne s ohradkou pro prtata a aby sla zakomponovat urcitym zpusobem do jejich domecku ve vetvich. Kdybych za nim prisla a rekla: ‚Pepo, vis, jak maji deti ten domecek ve vetvich, tak oni by tam chtely dat houpacku. Ja jsem si napred rikala, ze bych nejakou koupila, ale tam, kam bychom to chteli povesit, by se kupovana houpacka nehodila a navic deti by chtely takovou, aby na ni mohly delat to a to, nepodarilo se mi sehnat to, co bych potrebovala, tak jsem si rikala, ze…‘ No to by vyletel z kuze, pravdepodobne by taky zacal protacet oci v sloup a delat nervozni gesta a tvarit se, ze ho otravuju a zdrzuju. Jeho tohleto vsechno nezajima, nebo aspon ne na prvnim miste. Ja vim, ze za nim musim prijit a rict: ‚Pepo, potrebuju vyrobit houpacku a vymyslet, jak ji zavesit.‘ Staci. To je to, co on potrebuje vedet. Na to mi rekne:‚Ano, tehdy a tehdy budu mit cas, prijd a reknes mi, jak to chces.‘ Ja za nim pak prijdu, dam mu ‚technicky‘ popis, kam to potrebujeme, jak to ma vypadat a vyhnu se nadbytecnym informacim jako ‚chtela jsem koupit, divala jsem se na net, ale nepovedlo se mi nic najit…‘ a za dve hodiny mam vyrobenou a povesenou skvelou houpacku pro 3 deti s ohradkou a provazovym zebrikem do domecku. A opet by byl nervozni, kdybych zacala s nejakymi rozvlacnymi diky a jak jsme radi, ze to pro nase deti udelal a jestli nechce neco za material. Jeho nejvic uspokoji, kdyz mu reknu: ‚Jo, takhle jsem to chtela.‘ Tecka.
Tak to s tím rozvláčným vysvětlováním mi delal ex, brrrr, jak já to nesnáším, fuj
takže chapu toho tvyho, ze ho to vytáčí, jsem úplně to same. Po nějaké době už jsem to fakt nedavala a taky protacela oci, je to neskutečně únavné, když chceš poresit úplně jednoduchou věc, což by s normálním protějškem v konverzaci zabralo tak minutku dvě, a musíš poslouchat nějaký z mého pohledu nesouvisejici ciráty, u kterých po třetí větě už nejses schopen vnímat, o co jde, ale tomu druhymu to připadá neskutečně důležitý ![]()
Naštěstí můj muž umí komunikovat normalne a to je pak úplně o něčem jiným, snadná rychlá a pohodova domluva je přesně to, co já chci ![]()
@Semtex takovou jsem mel nadrizenou v praci. Byla schopna pindat desitky minut o irelevantnich a jasnych vecech, pricemz prace, kterou bylo nutne udelat bohuzel stala a resila se az potom.
Takze nejen z toho duvodu jsem z ni radeji udelal ex-sefovou. ![]()
Naprosto souhlasim, ze lidi, kteri se nejsou schopni cilene a konstruktivne vyjadrit k problemu jsou pro me taky obtezujici a je pro me velmi tezke jim to nedat najevo, kdyz uz ne verbalne, tak treba zivanim anebo otravenym oblicejem.
Nebavi me takovi lidi a doma takovou partnerku bych tezko snesl. ![]()
K tomu rozvláčnému vysvětlování : obecně je důležité se v jakémkoli vztahu ( i pracovním i přátelském) naučit přejímat jen 50% zodpovědnosti. Ne míň, ne víc. I v rozhovoru. Podám zásadní informace a pokud partner potřebuje doplnit, zeptá se. Takto se člověk i lépe dorozumí v cizím jazyce. Netvořit zdlouhavé věty, ale nechat 50% na tom druhém.
@Hoa Mai kdyz jsem cetla tvuj prispevek tak to bylo jako bych cetla jeho slova. Presne jak rikas, to on chce. Strucne. Kdyz spolu ale mluvíme o osobnich vecech tak se bavi v klidu. Je hodne zasadovi. On je taky dost inteligentni, dokaze cloveka hodne precist. Co nesnasi je odpoved nevim, ta ho dohani k silenstvi. Nikdy jsem takove cloveka nepotkala, dost dlouho se takhle neprojevoval. Nekdy jsem asi zbytecne vztahovacna. Napr.jsme se bavili a rikal ze je ten typ chlapa, ze kdyz neco dela ze je vzteklej. Malovali jsme a stehovali nabytek, on se nastve, a zacne mi davat presne strucne ukoly a nervnim tonem, me se to nelibi, protoze to beru jako kritiku na sebe, takze mu reknu co je na me zase hnusnej a uz jsme v tom. On dokaze do 5 sekund se vyklidnit, jenze ja jsem pak nafoukla dalsi hodinu protoze si myslim ze je na me zlej a nemel by se ke me takhle chovat. Ted kdyz to pisu tak vidim jak smesne to je. Zase ocenuji, ze i kdyz je vzteklej ze neni ten typ co by s tim hodil o zem a rekl, se*u na to a odesel. Ne, v klidu to dela dal az na jeho teda komunikacni naladeni. Jinak ze by byl trena agresivni, do neceho mlatil, nebo nekomu sproste nadaval, to ne. Ale ta komunikace u nas vazne a nekdy se uplne nechapeme.
@Anonymní píše:
Napr.jsme se bavili a rikal ze je ten typ chlapa, ze kdyz neco dela ze je vzteklej.
A to je prosím podle jaké typologie chlapů?
Já na choleriky nejsem ani trochu zvědavá, to teda radši toho flegmouše. Přijde mi, že se ti osud vysmívá-něco ve stylu, dejte pozor, na co si přejete, mohlo by se vám to splnit. Prostě máš asi pravý opak toho, než co jsi měla a po sestěhování samozřejmě vyvstanou třecí plochy. Ty se časem buď obrousí nebo neobrousí. Rozvláčné vysvětlování z tvé strany by mě taky nebavilo. Nepřijdete mi zrovna moc kompatibilní. ![]()
Já bych zase asi psychicky nezvládla flegmatika, strašně by mě to ničilo manžel je cholerik, ale dá se s ním pracovat, když moc držkuje tak mu řeknu že se opravdu nemusí snažit shazovat mě kvůli svému nízkému sebevědomí, on si uvědomí že to tak je (neřekne to samozřejmě
) ale hned se stáhne. Já jsem tvrdohlavá a moje ego je také obrovské takže je to někdy náročné ale milujeme se, jsme spolu už nějaký ten rok a zvládáme to vykomunikovat. Máme synka, který byl a pořád je velmi náročný a i to nějak zvládáme, syn je také vzteklounek (hihi genetika je mrcha) navíc jedu spíš výchovu vysvětlováním, a to je teprve náročné
Při práci, když manželovi něco nejde je vzteklý, to je asi klasika u cholerika, ale nehází věcmi, jen nadává a člověk na něj nesmí mluvit, to stejné u mě… Dva cholerici, dvě obří ega, ale jde to komunikovat když je tam ten cit, mít u sebe někoho submisivního tak ho zničíme… Já i on… Takže se s ním musíš naučit komunikovat, nesmíš být moc vztahovačná. Všechno je ale těžké a musí tam být láska, která vám pomůže, jinak to nepůjde…
@Anonymní píše:
@Lucie_Sx bojim se ze jsem si spravne nevybrala. O to hur ze jsme spolu zacali bydletcim vic ho poznavam tim vic jsem prekvapena co z neho nekdy vyleze a kdyz se nastvu tak mi je predhazovano, ze jsem nafoukla celej den.
nekdy premyslim co to z neho mluvi. Ego?
Po roce vztahu, byste meli byt stale na oblacku. Necitis se v tom vztahu dobre a bude to jen horsi.
@Anonymní píše:
@Hoa Mai kdyz jsem cetla tvuj prispevek tak to bylo jako bych cetla jeho slova. Presne jak rikas, to on chce. Strucne. Kdyz spolu ale mluvíme o osobnich vecech tak se bavi v klidu. Je hodne zasadovi. On je taky dost inteligentni, dokaze cloveka hodne precist. Co nesnasi je odpoved nevim, ta ho dohani k silenstvi. Nikdy jsem takove cloveka nepotkala, dost dlouho se takhle neprojevoval. Nekdy jsem asi zbytecne vztahovacna. Napr.jsme se bavili a rikal ze je ten typ chlapa, ze kdyz neco dela ze je vzteklej. Malovali jsme a stehovali nabytek, on se nastve, a zacne mi davat presne strucne ukoly a nervnim tonem, me se to nelibi, protoze to beru jako kritiku na sebe, takze mu reknu co je na me zase hnusnej a uz jsme v tom. On dokaze do 5 sekund se vyklidnit, jenze ja jsem pak nafoukla dalsi hodinu protoze si myslim ze je na me zlej a nemel by se ke me takhle chovat. Ted kdyz to pisu tak vidim jak smesne to je. Zase ocenuji, ze i kdyz je vzteklej ze neni ten typ co by s tim hodil o zem a rekl, se*u na to a odesel. Ne, v klidu to dela dal az na jeho teda komunikacni naladeni. Jinak ze by byl trena agresivni, do neceho mlatil, nebo nekomu sproste nadaval, to ne. Ale ta komunikace u nas vazne a nekdy se uplne nechapeme.
No, pomalu se to zacina otacet a borec se zda byt cim dal mensim problemem v tom vasem vztahu.
@Anonymní píše:
@Lucie_Sx bojim se ze jsem si spravne nevybrala. O to hur ze jsme spolu zacali bydletcim vic ho poznavam tim vic jsem prekvapena co z neho nekdy vyleze a kdyz se nastvu tak mi je predhazovano, ze jsem nafoukla celej den.
nekdy premyslim co to z neho mluvi. Ego?
Je uplne fuk, cim to je. Staci, ze s takovym se neda. Nepitvej duvody.
@Anonymní píše:
"kdyz jsem cetla tvuj prispevek tak to bylo jako bych cetla jeho slova. Presne jak rikas, to on chce. Strucne. Kdyz spolu ale mluvíme o osobnich vecech tak se bavi v klidu. Je hodne zasadovi. On je taky dost inteligentni, dokaze cloveka hodne precist. Co nesnasi je odpoved nevim, ta ho dohani k silenstvi. Nikdy jsem takove cloveka nepotkala, dost dlouho se takhle neprojevoval. Nekdy jsem asi zbytecne vztahovacna. Napr.jsme se bavili a rikal ze je ten typ chlapa, ze kdyz neco dela ze je vzteklej. Malovali jsme a stehovali nabytek, on se nastve, a zacne mi davat presne strucne ukoly a nervnim tonem, me se to nelibi, protoze to beru jako kritiku na sebe, takze mu reknu co je na me zase hnusnej a uz jsme v tom. On dokaze do 5 sekund se vyklidnit, jenze ja jsem pak nafoukla dalsi hodinu protoze si myslim ze je na me zlej a nemel by se ke me takhle chovat. Ted kdyz to pisu tak vidim jak smesne to je. Zase ocenuji, ze i kdyz je vzteklej ze neni ten typ co by s tim hodil o zem a rekl, se*u na to a odesel. Ne, v klidu to dela dal az na jeho teda komunikacni naladeni. Jinak ze by byl trena agresivni, do neceho mlatil, nebo nekomu sproste nadaval, to ne. Ale ta komunikace u nas vazne a nekdy se uplne nechapeme.
Seš si jistá, že se jedná o naštvání?
Nepracuje v nadřízené pozici?
To, že není agresivní a do ničeho nemlátí (jak píšeš) je jen známka toho, že to není nervák, ale podle mě ve stresových situacích přepíná do takového toho technického módu a chce ten úkol vyřešit.
Za mě cajk
![]()
Nesnáším ty rozvláčné vypravěče.
Kdyz ono je dost dulezity, jestli je ten clovek „normalni cholerik“, nebo jeste nejak narusenej. Blbe se to rozeznava. Ex byl ten druhy pripad a fakt to neslo.
Chtel strucnou odpoved, ale nejsem telepat, abych poznala jakou, kdyz polozil otazku, ktera se dala chapat ruzne.
Kdyz neco delal, tak se taky vztekal, ale vzdy kvuli necemu jinemu, byla jsem v total stresu, jestli neudelam neco, co odstartuje nastvani, urazeni a nekolikadenni nemluveni.
Pak taky byla hruza, kdyz chtel ode me neco vysvetlit, popsat, a z meho popisu (pro vsechny ostatni dobreho) to nechapal, to pak vinil me, ze to vysvetluju spatne. Vlastne za vsechno jsem mohla vzdy ja, ne on.
Ty nuance mezi normalnim a patologickym chovanim jsou tak jemne, ze to clovek bez zkusenosti nepozna a takto podle popisu uz vubec ne.
Protoze nez to vygraduje do neceho fakt nesnesitelneho, tak to trva i roky a do te doby ma clovek pocit, ze to asi dela nejak blbe on sam, kdyz ten druhy tak reaguje.
Ano, ja jsem hodne tvrdohlava. A kdyz mam pocit ze me nekdo chce dostat kam nechci tak se mnou nikdo nehne. Ja si uvedomuji ze ze 70% tech hadek je moje vina protoze vim jakej je, ale presto si to nenecham libit, protoze on na me nema takhle se mnou mluvit.
takze ja palicata, urazliva a on vznetlivej ale hned klidnej
ale porad ma hodne kvalitnich vlastnosti kterych je vic, proto to nevzdavam, ale jak to tady tak ctu tak bych mela na tom zamakat. Proste 10 let vztahu s nekym kdo mi nikdy nic nevycetl udelalo ze me cloveka, kterej ma pocit ze ho chce nekdo ovladat, nezvladam pochopit jeho potreby v komunikaci, pritom mi to rika, ale ja to proste neslysim. Musim zacit chapat jeho povahu, tim nerikam ze to nekdy neprezene, vse neni jen moje chyba. Nekdy vedu boj se svymi nezpracovanymi domnenkami.