Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Lucie_Sx rozumim. To zatim takhle neni. Sleduji jak se chova k matce, ona je jeste horsi nez ja, kdyz se ji na neco zepta tak jeji strucna odpoved prichazi az po chvili, kdy se ji zepta znovu, ze chce jen slyset ano/ne. Ale kdyz jsou okamziky ze necemu fakt treba nemuzu rozumet a on po me chce neco vedet, tak to se na me nejak nerozciluje.
@Anonymní píše:
Zatim je takovej, ze jinak je klidnej, kdyz pak prijde nejaka neshoda v ty nasi komunikaci tak nijak ani nekrici, jen to umi rict takovym tim dominantnejsim zpusobem. Treba napr. resili jsme moje narozeniny, a on ci bych chtela, rikam nevim at neco vymysli, na to rekne ze prave taky nevi, jestli si nepreju treba neco do bytu, rikam ze nevim, a zase reknu at si neco vymysli on, na to on zase rekne uz s tim trochu nervnim prizvukem, ze at mu dam 3 typy, ze neco vybere a ja jak citim ze na me zase zvysuje ten hlas tak mu odpovim ze faaakt nevim, ale s takovym tonem aby vedel ze pane boze, ted fakt nevim co chci. Zatim co on, se hodi do 5 sekund do klidu, ja jsem protivna dalsich 20 minut,.protoze mi,,vynadal" ze nevim co chci k narozkamtakze asi takhle vypada nase komunikace. Ale nejake kriceni na sebe atd.to neni. Proste nekdy nedavam jakym tonem po me chce urcity veci, protoze on to chce hned, a ja jsem trochu opak a jeste tvrdohlava.
Hele, upřímně, já tenhle typ odpovědí taky nemám ráda, protože to znamená, aspoň u mého partnera „nevím a vědět nebudu, protože jsem líný se tím zabývat a nejsem schopný ani na rovinu přiznat, že to chci přehodit komplet na tebe“. Takže lépe říct buď „teď momentálně nevím, ale budu o tom přemýšlet a když mě něco napadne, řeknu ti to“ nebo „nechci sama sobě nic vymýšlet, chci abys mě překvapil“. Zvyšovat hlas na někoho v situaci, kdy se bavím o jeho narozeninách ovšem taky není dobré, na to bych ho upozornila s tím, že když teda neví, co ti dát k narozeninám, tak si přeješ, aby se nerozčiloval. On se se svým vztekáním taky musí naučit pracovat. Rozčilovat se může, ale nemusí to být adresné, nemusí se rozčilovat na tebe. V případě, že by tě měl nějak sekýrovat, tak se třeba domluvte, že půjdeš na 5 minut vedle, on si zanadává, uklidní se, ty to zase nebudeš brát osobně a za 5 minut můžete mít zase klid. Pokud ti vadí to rozčilování jako takové, to bude asi problém, pokud ti vadí jen to, že se v tom vzteku obrací na tebe, tak to řeš, s tím se dá pracovat, i cholerik se může vyvztekat, aniž by tím někoho urážel.
Fakt bych ti doporučila to, co jsem psala na začátku. Přečíst si o svém temperamentu, o jeho temperamentu, sepsat si, co vám vadí a jak to řešit a pak uvidíte, jestli je to schůdné nebo ne. On totiž cholerik není jen to, že je někdo vzteklý, on má i své klady a když je budeš umět rozpoznat a využít, můžete si velmi rozumět. Ale hlavní věc je se pochopit. Navzájem.
Já si myslím, že problémem není jeho povaha, ale vaše komunikace. Myslím si, že když ty se naucis strucne odpovídat bez příběhu okolo, tak on nebude muset zvyšovat hlas a ty nebudeš mít důvod být uražená.
V rodině máme taky takového vypravěče a mně to pije neskutečně krev. Dělat to můj partner, tak po čase začnu taky protacet oči a budu nervózní. Když se treba zeptá, jakou barvu nábytku chceš, tak odpověz tu a tu, a pak to klidne dopln o tu omacku, kterou bud bude poslouchat, nebo nebude, ale odpoved dostal a bude spokojeny. Nemusíš to doplňovat o dvaceti minutovej příběh, kterej on si musi vyslechnout, aby dostal odpověď.
Proste mas, co jsi chtěla, jasne jsi chtěla chlapa, co bude vyjadřovat své emoce, tak ho mas. Když ho s. reš, hned to poznáš ![]()
Jednoduse to priznej, když se zase zakecas (“je, promin, já jsem se zase rozjela, mas se mnou fakt trpělivost, vlastně jsem ti chtěla říct hlavně to a to”) a bude. On taky umí připustit, ze to přehnal, tak se zachovej taky tak a vyřešeno.
Diky, hodne jste mi pomohli. Budeme to muset probrat a najit to nejlepsi reseni pro nas oba.
@Semtex píše:
Proste mas, co jsi chtěla, jasne jsi chtěla chlapa, co bude vyjadřovat své emoce, tak ho mas. Když ho s. reš, hned to poznášJednoduse to priznej, když se zase zakecas (“je, promin, já jsem se zase rozjela, mas se mnou fakt trpělivost, vlastně jsem ti chtěla říct hlavně to a to”) a bude. On taky umí připustit, ze to přehnal, tak se zachovej taky tak a vyřešeno.
No to mas vlastne pravdu ![]()
Rok je příliš krátká doba, buď si to sedne, nebo ne. Základem je komunikace, bav se s ním o krásných věcech, ale i o tom, co ti vadí a jaké stavy těžce dáváš. Pokud to není nějaký hlupák, tak mu to dojde a zaujme k tomu jasný postoj.
@Aquarius79 ja vim no, to si take uvedomuji ze s nim spis resim hlavne jeho nalady, ze se moc nesnazim mezi nami udrzet to hezke. Me nektere veci dochazeji pozdeji
Když někdy k takové situaci dojde, tak je dobrá omluva. Lidé ztrácejí schopnost se omluvit, či přiznat chybu. Naopak člověk, který to dovede je o to více ceněn. Ale pozor na to, neomlouvat se za každou cenu. Jsou totiž manipulátoři, kteří tě umí dostat do stavu permanentní viny a z omlouvání pak nevylezeš. Takže raději si všechno pomaloučku promyslet a pak teprve jednat.
@Semtex píše:
Tak to s tím rozvláčným vysvětlováním mi delal ex, brrrr, jak já to nesnáším, fujtakže chapu toho tvyho, ze ho to vytáčí, jsem úplně to same. Po nějaké době už jsem to fakt nedavala a taky protacela oci, je to neskutečně únavné, když chceš poresit úplně jednoduchou věc, což by s normálním protějškem v konverzaci zabralo tak minutku dvě, a musíš poslouchat nějaký z mého pohledu nesouvisejici ciráty, u kterých po třetí větě už nejses schopen vnímat, o co jde, ale tomu druhymu to připadá neskutečně důležitý
Naštěstí můj muž umí komunikovat normalne a to je pak úplně o něčem jiným, snadná rychlá a pohodova domluva je přesně to, co já chci
Taky bych se z toho posra. l
@Chytrak píše:
@Semtex takovou jsem mel nadrizenou v praci. Byla schopna pindat desitky minut o irelevantnich a jasnych vecech, pricemz prace, kterou bylo nutne udelat bohuzel stala a resila se az potom.
Takze nejen z toho duvodu jsem z ni radeji udelal ex-sefovou.Naprosto souhlasim, ze lidi, kteri se nejsou schopni cilene a konstruktivne vyjadrit k problemu jsou pro me taky obtezujici a je pro me velmi tezke jim to nedat najevo, kdyz uz ne verbalne, tak treba zivanim anebo otravenym oblicejem.
Nebavi me takovi lidi a doma takovou partnerku bych tezko snesl.
Jak zacne nekdo tyhle sve eseje, tak uz mavam rukou. Take nemam zajem tohle poslouchat. Zeptas se kudy se jede na Jicin a pribeh zacina jak sel vcera okopavat brambory.
Vesmír ti poslal, cos chtěla a ted je to podle tebe moc ![]()
zkus se na vztah podívat očima cizýho člověka ![]()
Zatim je takovej, ze jinak je klidnej, kdyz pak prijde nejaka neshoda v ty nasi komunikaci tak nijak ani nekrici, jen to umi rict takovym tim dominantnejsim zpusobem. Treba napr. resili jsme moje narozeniny, a on ci bych chtela, rikam nevim at neco vymysli, na to rekne ze prave taky nevi, jestli si nepreju treba neco do bytu, rikam ze nevim, a zase reknu at si neco vymysli on, na to on zase rekne uz s tim trochu nervnim prizvukem, ze at mu dam 3 typy, ze neco vybere a ja jak citim ze na me zase zvysuje ten hlas tak mu odpovim ze faaakt nevim, ale s takovym tonem aby vedel ze pane boze, ted fakt nevim co chci. Zatim co on, se hodi do 5 sekund do klidu, ja jsem protivna dalsich 20 minut,.protoze mi,,vynadal" ze nevim co chci k narozkam
takze asi takhle vypada nase komunikace. Ale nejake kriceni na sebe atd.to neni. Proste nekdy nedavam jakym tonem po me chce urcity veci, protoze on to chce hned, a ja jsem trochu opak a jeste tvrdohlava. 