Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Úplně tě chápu. Dcera (4) je úplně stejná a přesně z tohoto mám strach. V kroužcích dělá koniny jen tehdy, když začnou i ostatní holky. Prostě se snaží zapadnout… Přicmrndnu se a počkám na rady s tebou ![]()
@BlueFairy píše: Úplně tě chápu. Dcera (4) je úplně stejná a přesně z tohoto mám strach. V kroužcích dělá koniny jen tehdy, když začnou i ostatní holky. Prostě se snaží zapadnout… Přicmrndnu se a počkám na rady s tebou
Děkuji ![]()
Bohuzel neporadím, ale počkám si na rady. Mám syna a je to úplně to stejne…Navádí ho tedy jen jeden kamarád, ale co rekne, to udělá. Potom jen slyším: „XY“ ríkal, at udělám…Nevím, jak mu vysvětlit, ze má svou hlavu…
Jo a ten dohled nepomůze. Aspon v našem pripadě ne, jsme s nimi porád - venku. Začnou si šeptat a je vymalováno…
Já bohužel taky osobní zkušenost nemám a věřím, že je to dost zapeklitý problém. Taky si počkám na rady, možná budeme později řešit stejný problém.
Něco podobného se ale stalo kamarádům, když jejich dcera začala chodit do školy. Řekli jí k tomu něco v tom smyslu, jako že ji chápou, že nechce trhat partu, ale že má vlastní rozum, aby věděla, jestli se ta a ona věc dělá nebo ne a pokud něco provede, bude za to potrestána, jako by to vymyslela ona sama. Prý to zabralo a byl klid. Ale podrobnosti bohužel nevím.
Dcera bude mat 4 roky a tiez som si vsimla, ze sa nechava navadzat inymi detmi. Snazim sa jej stale opakovat, ze nech robi len to, co sa jej paci a ze nemusi posluchat ine deti. Hovorime si, co robili a ci si mysli, ze to bolo spravne alebo nie. Rada by som docielila, aby vedela vyhodnotit, ci to, co po nej chcu, sa moze alebo nie a aby nekonala proti svojej voli. Uvidim, ci to bude aspon trosku ucinne…
Ahoj emimiňáci!
Potřebovala bych poradit v otázce navádění od vrstevníků. Syn - předškolák - je od mala v partě dětí (jsou celkem 4). Jsme sousedé a máme dobré vztahy (děti i my - maminky). Avšak všímám si delší dobu, že se vyskytly situace, kdy se syn nechal navést od dětí. A on jak ovečka poslušná vše udělá. Například ho navedla jednou holčička, že má rozkopnout plastovou flaštičku od pití a on to udělal. Včera se situace vyhrotila a slyšela jsem, jak na ně křičí cizí maminka, že prý pošťuchují jejího syna. Když jsme se doma ptala, co se vlastně stalo a kdo to vyprovokoval (jsou zvyklí být u baráku sami a hrát si), jmenoval jednoho chlapečka z party. Prý říkal, že toho dotyčného chlapce k sobě nechtějí a ať ho „zbijí“. No, a ti zbylí z party ho začali pošťuchovat. Když jsem se zeptala proč vlastně dělá co mu řeknou, odpověděl: „Když já se bojím, že se pak se mnou nebudou bavit“.
Nechci vychvalovat syna, ale je velmi citlivý, hodný a uvědomělý, chytrý. Samozřejmě občas dostal přes zadek (symbolicky) výchovnou, ale spíše jsme se snažili k němu přistupovat slovní domluvou, a to víc na něj platí. Nenecháme si na sobě dříví štípat, ale vždy jsme se snažili, aby si byl vědom následků a nesl za to zodpovědnost.
Setkali jste se s tím ve vašem okolí a jak jste postupovali?
Napadlo mě zvýšit dohled samozřejmě na ně venku. Nechci mu tyto kamarády zakazovat, jsou od malinka na sebe fixovaní a budou spolu i ve třídě ve škole.
Jak ale vhodně postupovat preventivně?