Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj maminky, poterbovala bych vas nazor.. Jsem z toho nestastna. Poslednich par dni se moje mala (6 tydnu) obcas vzteka kdyz ji vezmu do naruce, zacne se prohybat, kopat nozickama a plakat, kdyz ji polozim do lehatka tak je chvili klidnejsi ale pak zacne plakat tak ji chci utesit a v naruci nekdy zacne hystercit jeste vic
Rve mi to srdce a zacnu pak brecet s ni, mam pocit ze me nema rada a nechce u me byt
Kdyz si ji vezme tatinek tak je celkem v klidu, je to mozna tim ze ho nevidi tak casto tak ho desne pozoruje, ale ja v tu chvili myslim jen na to ze u neho chce byt a u me se ji nelibi… Je mozne ze se ode mne nechce chovat, nelibi se ji u me, nebo se i snazi neco rict?? Treba ze se ji chce spat a tak… Protoze ted kdyz to udelala, tak jsem ji nakonec dala do postylky a usnula… Tak nevim, chtela bych aby me dite se citili u me v naruci stastne a bezpecne a ne aby bylo nestastne
ach jo..
zrovna jsem zakladala diskusi - muj mladej u me nechce pit
https://www.emimino.cz/…rankovani/2/#…
taky je radeji v lehatku a zrejme je to u nekterych mimin normalni
Jinak s tim uklidnenim se v postylce, to ma taky od mala a starsi to mel zrejme taky - na to jsem ale prisla az kdyz mu byl skoro rok. skoda, mohla jsem si hodne revu usetrit
První syn mi v náručí i spal, nebyl pak sice jakoby mazlicí, ale rozhodně u mě chtěl být, o to větší překvapení pro mě byl druhorozený, který u mě být prakticky nechtěl, strávil první měsíce ležící v korbičce kočáru utažený do osušky, případně ležící na posteli, když byl vzhůru, ale v náručí být skoro nechtěl, u tatínka občas spokojenější, občas ne
Zlomilo se to někdy mezi 3 a 4m, do té doby ani moc nechtěl být v šátku (a to nejsem nějaký začátečník, tak jsem věděla, jak dítě „naučit“), to se zlomilo v 5m a od té doby je u mě spokojený a nošení na ruce už mu nevadí, naopak, chce často ponosit, aby měl rozhled.
Každé miminko je jiné, netrap se tím, on nakonec přijde na to, že u maminky je dobře a pak někdy třeba bude neodložitelný a budeš vzpomínat ![]()
(mimochodem prvorozený začal být vyloženě mazlicí až tak v 1,5r a teď docela často říká „pocemkomňééé“ a sápe se mi do náruče, což teda těch 17kg je celkem záhul
)
Každé dítko je jiné
já jsem zase myslela jakou mu udělám radost, že ho vezmu k sobě do postele, když mu nebylo dobře a budil se v noci… no a on se tam akorát mlel a nevěděl jak si lehnout
no a když jsem ho odnesla zpět do postýlky (už spí v pokojíčku, je starší) tak se šťastně zavrtěl a usnul.
j.a.n.i1 píše:
Každé dítko je jinéjá jsem zase myslela jakou mu udělám radost, že ho vezmu k sobě do postele, když mu nebylo dobře a budil se v noci… no a on se tam akorát mlel a nevěděl jak si lehnout
no a když jsem ho odnesla zpět do postýlky (už spí v pokojíčku, je starší) tak se šťastně zavrtěl a usnul.
Přesně, taky jsem si myslela, že když měl starší hysteráky v noci, jak mu pomůžu, když si ho vezmu k sobě a bylo to snad ještě horší, je zvyklý od 9m spát sám v pokojíčku, skoro mě to až mrzelo ![]()
Gladys píše:j.a.n.i1 píše:Přesně, taky jsem si myslela, že když měl starší hysteráky v noci, jak mu pomůžu, když si ho vezmu k sobě a bylo to snad ještě horší, je zvyklý od 9m spát sám v pokojíčku, skoro mě to až mrzelo
Každé dítko je jinéjá jsem zase myslela jakou mu udělám radost, že ho vezmu k sobě do postele, když mu nebylo dobře a budil se v noci… no a on se tam akorát mlel a nevěděl jak si lehnout
no a když jsem ho odnesla zpět do postýlky (už spí v pokojíčku, je starší) tak se šťastně zavrtěl a usnul.
Tak to máme podobná dítka, taky je od 9m sám v pokojíčku, protože když byl v ložnici, tak jsme ho budili a to i když jsem přišla naprosto potichu a potmě.
A ani v pokojíčku ho nesmím kontrolovat, otevřu dveře a je vzhůru.
j.a.n.i1 píše:Gladys píše:Tak to máme podobná dítka, taky je od 9m sám v pokojíčku, protože když byl v ložnici, tak jsme ho budili a to i když jsem přišla naprosto potichu a potmě.j.a.n.i1 píše:Přesně, taky jsem si myslela, že když měl starší hysteráky v noci, jak mu pomůžu, když si ho vezmu k sobě a bylo to snad ještě horší, je zvyklý od 9m spát sám v pokojíčku, skoro mě to až mrzelo
Každé dítko je jinéjá jsem zase myslela jakou mu udělám radost, že ho vezmu k sobě do postele, když mu nebylo dobře a budil se v noci… no a on se tam akorát mlel a nevěděl jak si lehnout
no a když jsem ho odnesla zpět do postýlky (už spí v pokojíčku, je starší) tak se šťastně zavrtěl a usnul.
A ani v pokojíčku ho nesmím kontrolovat, otevřu dveře a je vzhůru.
Přesně, rušili jsme se a i teď, když ho jdu zkontrolovat při nemoci, tak se občas vzbudí, do toho 1,5r jsem tam nemohla strčit čumák
u nas to bylo dlouho naopak…chtela byt jen u me…a u taty rvala jak tur…byl z toho taky nestastnej…cim to ti nejsem schopna rict ani ted po dobe.. ![]()
Markétka to jako miminko měla taky tak, u mě většinou řvala a řvala, propínala se, ale je fakt, že byla dost dráždivé dítko a do toho ji trápily prdíky. Takže asi jedno k druhému. No a já byla vystresovaná prvorodička, takže jsem si všechno moc brala, hormony dělaly taky svoje, takže když přišel manžel, tak se většinou u něj v náručí uklidnila, ale prostě jen proto, že z něj necítila tu nervozitu a ten stres, děti na to mají nějaký šestý smysl. Takže buď v klidu, ono se to srovná, hoď se do pohody a vůbec se tím netrap. Já jsem si taky myslela, že když budu jako dělat, že jsem v pohodě, že to malá nepozná, ale prostě to moje vnitřní naladění vycítila. Teď už vím spoustu věcí, co tehdy ne, taky už bych to všechno zvládala teď jinak, ale to se mi to teď kecá
![]()
U nás první nemazlící, nechtěla se chovat, nic. Přišlo to na ní až kolem 2 let. Druhorozený je mazlík od narození ![]()
Každé dítě je prostě jiné…
Ještě jsem si vzpomněla, že kamarádky dcerka nebyla vůbec mazlící a už vůbec ne chovací, kojit ji musela jenom v leže, na posteli nebo na gauči, utěšit v náručí taky nechtěla, to řvala ještě víc. Prostě nebyla kontaktní…
Jojo, já jsem dceru neuměla nikdy v náručí uspat, nechtěla… Syna uspím v pohodě. Vidím to i různém poporodním kontaktu.
Saxana22 píše:
Jojo, já jsem dceru neuměla nikdy v náručí uspat, nechtěla… Syna uspím v pohodě. Vidím to i různém poporodním kontaktu.
Tak já nevím, Matesa mi po narození odnesli, přinesli zabalenýho, pak zase odvezli na šestinedělí. Franta měl 100% bonding. Skoro mi přišlo, že když se ode mě Fanouš prakticky za celou dobu neoddělil, že tím pádem nemá potřebu pak u mě být. ![]()
Nebo to možná je tou dráždivostí, Mates byl lehce hypotonický kdežto František lehce dráždivý, při pasení hodně zakláněl hlavu, měl náběh na to být uječenější, nespavější.
Gladys píše:Saxana22 píše:Tak já nevím, Matesa mi po narození odnesli, přinesli zabalenýho, pak zase odvezli na šestinedělí. Franta měl 100% bonding. Skoro mi přišlo, že když se ode mě Fanouš prakticky za celou dobu neoddělil, že tím pádem nemá potřebu pak u mě být.
Jojo, já jsem dceru neuměla nikdy v náručí uspat, nechtěla… Syna uspím v pohodě. Vidím to i různém poporodním kontaktu.
Nebo to možná je tou dráždivostí, Mates byl lehce hypotonický kdežto František lehce dráždivý, při pasení hodně zakláněl hlavu, měl náběh na to být uječenější, nespavější.
Vsadila bych na tu dráždivost (osobní zkušenost).