Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Necítím se těhotně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.7.21 11:32
Jsem 25 tt a semtam i zapomenu, že jsem těhotná, dokud mě malý nekopne, nebo mi nezačne břicho zavázet 😃 jinak na bříško nemluvím, ale užívám si olejíčkování. Až budeš cítit pohyby a malá ti bude odpovídat na hlazení, tak to přijde ❤️️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.21 11:33
Já si těhotenství neužívala a svoje děti mám ráda 
neřeš co kde píšou nebo říkají, neměj z toho trauma, jestli dítě jsi napojená atd. Až začneš cítit pohyby, bude ti trošku uvěřitelný, že tam někdo je. Mě to bylo vyloženě nepříjemný, že mi tam někdo bydlí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.21 11:36
@pikola píše:
Já si těhotenství neužívala a svoje děti mám ráda
Mam to dost podobne, ale nepripadam si kvuli tomu jako horsi zena
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.21 11:39
@Ernais píše:
Mam to dost podobne, ale nepripadam si kvuli tomu jako horsi zena
Nikdo neříká, že horší nebo lepší. Prostě těhotenství není jen růžový obláček, občas to dost bolí, je to opruz a člověk se ke koncepci těší až bude konečně konec 
na nějaký napojení nevěřím, pak když je víc dětí tak si člověk na nemá čas na takové blbosti myslet dobrá máma se nepozná, že na břicho mluví
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.21 11:41
Ja si neuzivala ani jedno těhotenství, v obou jsem se trvale modlila, at uz je konec 
A teda ani s jednim ditetem v brise jsem nemluvila, maximalne kdyz kopli, tak jsem je pohladila a usmala se, to jo, to bylo hezky. Ale ze bych mela potrebu si s nima povidat A s prvnim to bylo vubec cely divny, to si clovek ani poradne neumi představit co z toho vyleze (a teprve jak a kudy 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.21 11:45
Buď v klidu, taky jsem si těhotenství neužívala. Nejkrásnější období to pro mě rozhodně nebylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.21 11:52
Tak nějak, jsem 37tt a max když malá někde kopne tak si tak povzdechnu co tam zase provádíš ty malá potvůrko..jinak na ni taky nijak nemluvím, nepoustim hudbu, nečtu…těším se až bude venku to jo… Ani nad vybavičkou jsem se nijak moc nerozplyvala… to spíš budoucí babičky a tetičky…
Hlavně mě nebaví sedět furt doma…do práce sem nemohla, kvůli covidu všude zavřeno, a teď když už je teda někde něco tak zas já už to nedám protože sem hned unavená…bolí mě záda, nohy, všechno…nemůžu nic pořádně jíst, po pár soustech sem plna, pálí mě zaha atd…
těším se na příští léto… 
Příspěvek upraven 22.07.21 v 12:25
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.21 12:11
A jak se chceš cítit těhotně? Chceš mít bolesti zad, šílený migrény, reflux, zvracet, mít vyrážku preeklampsii, ležet v nemocnici x měsíců?
ježiš raduj se z toho že ti je dobře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.21 12:28
@ka2ka zakladatelka asi myslí hlavně to povídání si s břichem a to co vidíš ve filmech…takový to duševno…dlouho se snažili teď se zadařilo a přišlo zklamání že to není jak v těch romantických sladarnach kterýma nás krmí tv a internety…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.21 12:32
Podle mě to je normální, jsem 16 tt, nejde to na mě vidět, takže si to moc neuvědomuji. Taky nevím zda to zvládnu. Člověk se těší i boji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.21 12:52
@Vladusxx píše:
@ka2ka zakladatelka asi myslí hlavně to povídání si s břichem a to co vidíš ve filmech…takový to duševno…dlouho se snažili teď se zadařilo a přišlo zklamání že to není jak v těch romantických sladarnach kterýma nás krmí tv a internety…
no právě ve filmech je každá po..sra..ná z těhotenství a když to není v reálu je z toho celá vyřízená
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.21 13:18
Má to stejně-jsem 12tt po několika ZT jsem strašně rádá že mimi prospívá, ale povídání si, hlazení bříška a takový to uvědomění, že se ze mě stává máma a že ve mě roste miminko prostě nepřichází. Říkala jsem o tom Dr a prý to má hodně žen, koukají na utz a nic, nemám si tak dělat starosti. Většinou se to v plné palbě dostaví po porodu až když máš mimi u sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.21 14:18
Taky jsem někdy podobné stavy během těhotenství měla. Hlavně na konci, jak už se blížil termín porodu jsem si říkala jestli to byl dobrý nápad si pořídit dítě (měla jsem přirozený strach z porodu, z péče o malé miminko, výchovu) 
A teď? Dcerka bude mít dva roky a jsem nejšťastnější máma. 
Vše se časem srovnalo a teď si už vůbec nedovedu představit co by bylo, kdyby tu s námi nebyla. 
PS: a hlavně jsem si říkala: dala ses na vojnu, tak teď musíš bojovat. Už není cesty zpět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.7.21 14:18
Jsem v 39.tydnu a co bych za to dala, kdybych se necitila tehotne Kazdy den novy a novy fyzicky problem, ted uz temer ani chodit nemuzu 
A co se týče toho duševna.. jako prvni tehotenstvi dobry, to se mi celkem libilo, ale na bricho jsem nemluvila, mazani me obtezovalo. Kdyz rejdily brichem koncetiny, rada jsem na to koukala a v duchu mu neco rekla, to je tak vse. Kdyz pak kopal jak magor vetsinu dne, uz to tak zabavny nebylo… (Mimochodem ani hned po porodu neprisel naval lasky a pocitu, ze teprve ted ma zivot smysl) A presto si myslim, ze jsem snad dobra mama a miluju ho… No a ted ve druhym nebyl na nejaky napojovani ani cas 
Tahleta neustala masaz, jak ma byt zenska od pocuranyho testu na vrcholu zivotniho stesti a vsechno musi byt povinne ruzovoucky, zuzovoucky a mimiskovaty, to by snad melo byt trestny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Ahoj ženy, píšu tentokrát anonymně, protože je to pro mě hodně osobní a citlivé a nedokázala jsem o tom říct ani partnerovi.
Jde o to, že jsem v 17. týdnu, ale necítím se jako bych byla těhotná. Miminko bylo plánované, snažili jsme se 2 roky a až teď se teprve podařilo. Dokonce čekáme vymodlenou holčičku. Těhotenství jsem si užívala i přes každodenní celodenní nevolnosti asi do 10. týdne a pak to začalo upadat. Teď už je na mě těhotenství i vidět, bříško už neschovám, malá je zdravá, krásně roste, ale místo toho, abych si užívala to, že je všechno v pořádku, tak se těhotně necítím, těhotenství už si nějak neuvědomuju, nedokážu si užívat toho, že ve mě roste dítě, na malou se nedokážu nijak napojit, neumím k ní mluvit, nic. Myslela jsem si, že to přijde automaticky, ale u mě je to naopak a všechno se tak nějak vytratilo, což mě samozřejmě hrozně mrzí
Když si tohle všechno v průběhu dne uvědomím, místo radosti přijdou obavy jestli to zvládnu. Jestli zvládnu porodit, jestli budu dobrá máma…
Měla jste to tak taky některá? Jak se napojit na malou, abych si těhotenství mohla vědomě užívat?