Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Tříleté děti nejsou vždy na školku zralé.
Pokud bych měla tu možnost, dala bych za rok. Pokud bych měla možnost chodit 3 dny v týdnu, udělala bych to.
@Limi123 nerikam, ze jsem ten nazor nikdy neslysela, ze lepsi 5krat, ale vzhledem k tomu, ze takhle skolka mi prisla nejlepsi, co se emocniho zazemi deti tyce, tak jsem za svuj vzala tento nazor (3 dny).. myslim, ze strasne zalezi na konkretnim diteti.
Dávat dál a vyzvedávat po o. Vysvětlovat, že ty musíš do práce a ona do školky. Že ji vyzvedneš hned, jak se nají. Když zjistí, že nemusí každý den, už to bude chtít pokaždé.
No tak ona kdyz uvidi, ze povolis, tak se to cele bude akorat protahovat. Samozrejme nesmis povolit. O vikendu bude voraz, mluvte o tom.
Nějak nechápu, jak si někdo může myslet, že každodenní pobyt ve školce dá dítěti víc, než zázemí fungující rodiny.
Kdybych měla pracovní dobu třikrát týdně, moje dítě by chodilo třikrát týdně do školky. Nazdar. Nějaký názor učitelek na adaptaci, který má každá učitelka jiný, by mě nezajímal.
Vloni jsem to tak měla mít, ale přišel covid, dcera vloni na podzim tříletá zůstala doma, já jsem chodila do práce dvě hodiny denně, byla s babičkou nebo staršími sourozenci.
Letos bude mít 4 roky a do školky vplula jako královna. Žádné problémy a těší se tam. Tak to měly i starší děti, také šly všechny okolo 4. narozenin.
@misuled píše:
@Limi123 nerikam, ze jsem ten nazor nikdy neslysela, ze lepsi 5krat, ale vzhledem k tomu, ze takhle skolka mi prisla nejlepsi, co se emocniho zazemi deti tyce, tak jsem za svuj vzala tento nazor (3 dny).. myslim, ze strasne zalezi na konkretnim diteti.
To určitě. Podle mě pro dítě, co se snadno adaptuje, nebo je už naadaptované, jsou ty 3 dny ideál. Já u toho u syna také skončila, protože víc mi přišlo prostě moc času… Ale věřím, že ta adaptace je potřeba kontinuální, on když pak nešel třeba 4 dny v kuse, tak už se mu tam nechtělo, takže jsem to pak dělala po-st-pá, aby nevypadl z rytmu.
@Limi123 píše:To ráda slyším, že se jí teď daří
@Popeladym píše:
Možná. Toto tvrdila maminka i učitelky. Dnes je to bezvadná, úspěšná holka.
Tak zakl se ptala, co bychom dělaly my, ostatní matky. Já jsem měla ve školce dvě děti, postupně, a nijak strašně to se žádným nebylo. Neustoupila jsem jim, hodně jsem o tom s nima mluvila. Pomohlo asi i to, že na mě bylo spolehnutí a vyzvedla jsem je vždy v domluveném čase. Neměly obavy, že nepřijdu.. Záleží hodně na tom, proč tam to dítě nechce a zkusit se na to zaměřit.
@Pears206 píše:
Nějak nechápu, jak si někdo může myslet, že každodenní pobyt ve školce dá dítěti víc, než zázemí fungující rodiny.
Kdybych měla pracovní dobu třikrát týdně, moje dítě by chodilo třikrát týdně do školky. Nazdar. Nějaký názor učitelek na adaptaci, který má každá učitelka jiný, by mě nezajímal.
Vloni jsem to tak měla mít, ale přišel covid, dcera vloni na podzim tříletá zůstala doma, já jsem chodila do práce dvě hodiny denně, byla s babičkou nebo staršími sourozenci.
Letos bude mít 4 roky a do školky vplula jako královna. Žádné problémy a těší se tam. Tak to měly i starší děti, také šly všechny okolo 4. narozenin.
Hele já neříkám, že by chodil do školky 5× týdně. Jen týden nebo dva - nebo tři, než by si zvyknul.
Můj syn si v 5 letech zvyknul po týdnu, tak pak chodil už jen 3× týdně. Nejsem zastánce toho, dávat tříleté děti do školky. Vůbec. Staršího jsem měla doma do 5. Ale když už, tak ze začátku častěji a na kratší dobu, než méně často na půl dne.
@Popeladym píše:
A řekne, proč tam nechce?
Jen pořád opakuje, že už tam nechce. A když se jí zeptám, tak se jí tam nelíbí chce být semnou a když musím do práce tak klidně bude sama doma…
@Popeladym jojo, ale to jsou ty „normální“ děti, které si zvyknou.
Já reagovala na ten příběh, kdy ta holčička dělala scény ještě v predškolacích. Já si prostě myslím, že byla nějakým způsobem buď nevyzrálá, nebo měla závažný důvod, proč tam nechodit. Podle mě nemohlo nějaké ustoupení ve 4 letech být příčinou toho, že v 6 vyváděla, tam muselo být něco jiného.
Můj syn naprosto nebyl zralý na školku do 5 let a také by to celé doslova prořval. A je dobře, že do ní nemusel… On do 5 let odmítal mluvit s kýmkoliv i s vlastními prarodiči, kteří se k němu chovají hezky a které vídal od narození. Ale lidé vidí jen to, že je třeba nepozdraví… A já že si ho neumím vychovat. Už nevidí to, že je to kvůli tomu, že pouhé pozdravení ho často přivede do tak extrémního stresu, že není schopen promluvit. Lidé pak mají pak přednášky o důslednosti, příkladu etc. Ale pravý důvod nevidí. A tak to mohlo být i u té holčičky.
@Anonymní píše:
Jen pořád opakuje, že už tam nechce. A když se jí zeptám, tak se jí tam nelíbí chce být semnou a když musím do práce tak klidně bude sama doma…
Hehe to říká můj triletak taky, že chce být se mnou a že bude radši sám doma. Ale když tam pak prijdu, tak si v hraje… Beru to, že si zvykne. Naštěstí doma nebrečí.
@Russet píše:
Dávat dál a vyzvedávat po o. Vysvětlovat, že ty musíš do práce a ona do školky. Že ji vyzvedneš hned, jak se nají. Když zjistí, že nemusí každý den, už to bude chtít pokaždé.
Nemám možnost ji každý den vyzvedávat po O
Starsi dcera na skolku nedozrala nikdy
, jeste posledni den predskolaku predvadela po ranu protazene xichty. Nicmene chodila 5krat tydne na dopoledne a socialne ji to dalo fakt hodne. A mladsi dceru mam naopak vylozene skolkovou. Tuhle jsem se pred skolkou zakecala s jednou maminkou a dite se rozervalo a vzlykalo: „Mami, ale ja uz tam chciii.“ Kluk skolku tak nejak tise trpel, nedelal sceny, ale kdyz mohl, byl radsi se mnou doma.
Kazdopadne nejake zavery bych delala tak po 6 tydnech pravidelne dochazky. I nase vylozene skolkova si dala zpocatku nejake ty ranni scenky.
@Anonymní píše:
Nemám možnost ji každý den vyzvedávat po O
Pokud je zvyklá spát, vyzvedávat po O je blbost. Děti pracujících rodičů, které chodí do školky brzy, bývají unavené.
Dal bych ji zítra do školky (na dopoledne). A ať chodí klidně jen 3× týdne, ale v předem jasně definované dny. Ne že si fnukne a nejde.
Moje cerstve dvouletá taky kvikala první asi 3 týdny (ale ona chodila ze začátku jednou týdně) „neci kolka“ večer, ráno, v autě, po příchodu domů. Při předávání bylo slzavém divadlo pro tatínka (vozil on), za pět minut po jeho odchodu klid.
Mluvili jsme o tom, vysvětlovali, proč je potřeba, aby tam chodila, jaké mají jesličky pozitiva, dodávali důvěru, jak všechno krásně zvládá a co umí, takže se nemusí ničeho obávat, jak se chovat v situaci, když si nebude s něčím vědět rady, jak den v jesličkách bude probíhat.
Hlavní je, aby byl rodic v klidu. A přiznám se, že vzhledem k výživnosti mých dětí mě nějaká scénická a vzteklý či ubreceny výstup nebo citová manipulace ze strany dítěte nechávají poměrně klidnou. Ti, co je pro mnoho rodičů strašnou hysterickou scénou, je pro mě po zkušenostech s mými dětmi jen slabý čajíček.