Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Zklidnění dítěte sprchou, nedokážu to
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
29.9.12 15:45
@MarieOVMUC píše:
Musím říct, že to, co tady píšete se mi moc líbí, ale jak to vypadá v praxi? Tohle není žádná vytka či rypka, prostě, taky to tak chci a nevím, jak na to. Příjdeme k babičce, dítě nepozdraví a já mám říct babičce, že si musí získat jeho respekt? nebo jak nenuceně a přirozeně docílím toho, aby dítě pozdravilo? Nebo řeklo prosím a díky:)
Normální dítě se opičí po rodičích a po vrstevnících. Když zdraví a děkují rodiče, tak to pak obvykle začne dělat i dítě. No a pokud ne, tak nezbude než „zdravící a děkovací trénink“ v šesti letech před nástupem do školy, protože jsou tady nějaká pravidla, která se prostě dodržují. Šestileté dítě mi už perfektně chápe, že něco se musí dělat prostě proto, že je to „pravidlo“. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 00:11
Tuto praktiku-pod studenou sprchu, znám na vlastním těle, a můžu říct, že se s ní neztotožňuji!!! Dostala jsem ji jednou, z důvodu že jsem nechtěla jíst, (jako dlouhodobě). Mamka si to velice pochvaluje a dodnes na to vzpomíná. Já ale na to dobrou vzpomínku nemám a svému dítěti bych to prostě neudělala!!! je jasné, že dítko se lekne a udělá, co se po něm chce, ale rozhodně to neřeší podstatu problému!!! Syn se vzteká, tak ať se vzteká, my jsme taky nasra**, když nám třeba něco nejde, tak jak bychom chtěli, on se s tím musí vypořádat sám. Takže za mě: Do studené sprchy nikdy, pokud se vzteká nevšímat si a až ho to! přejde prostě trvat na svém, řekla jsem to takto, tak to tak bude 
Přeju, ať se ti se synem daří a nemusí dojít ke sprše 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 08:32
Debata je to super. Některé názory jsem si vzala k srdci. Taky jsem si pořídila knihu Vychováváme dítě a rosteme s ním. Taky se mi moc líbí. Ovšem nevím, zda k podobnému přištupu přesvědčím i manžela. Nadruhou stranu, já jsem s dítětem nejvíc, tak snad mu bude stačit můj pozitivní přístup k němu. Moc mi pomohla myšlenka, že nedělá naschvály, že všechno, co dělá, má pro něj nějaký důvod, i když nám se to zdá nepochopitelné.
Takže děkuji diskutujícím, že se takhle aktivně tady zapojily.
Já si totiž fakt myslela, že když ho nebiju a místo toho ho posílám za dveře a ať přijde, až bude hodný, tak vlastně dělám dobře. Jelikož jsem proti fyzickým trestům. Už teď jsem trochu změnila přístup (ale mám toho hodně ještě před sebou) a už teď se s ním dá dalko líp domluvit, protože věci dělá, že je chce dělat a ne že já ho do toho nutím.
Btw. Včera jsem seděla u doktora. Přišel tam takový děda, chtěl po sestřičce papíry, táhlo z něho jak z putiky. Sestřička mu odmítla něco z toho vydat. Tak pioval a kuvoval 
. Neubránila jsem se a pod jeho odchodu jsem pronesla:„A pak máme mít úctu ke stáří!“ Kupodivu se mnou pár lidí i souhlasilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 18:29
@MarieOVMUC píše:
Musím říct, že to, co tady píšete se mi moc líbí, ale jak to vypadá v praxi? Tohle není žádná vytka či rypka, prostě, taky to tak chci a nevím, jak na to. Příjdeme k babičce, dítě nepozdraví a já mám říct babičce, že si musí získat jeho respekt? nebo jak nenuceně a přirozeně docílím toho, aby dítě pozdravilo? Nebo řeklo prosím a díky:)
Jen vlastním příkladem, dítě prostě časem začne taky zdravit. A nebo ne, pokud se stydí, zatím zřejmě není ve stádiu, kdy by chtělo komunikovat s cizíma, na tom mi nepřijde nic špatného. Nesetkala jsem se dosud u našich dětí s tím, že by nepozdravily, nepoděkovaly atd., pokud není důvodem stud.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 18:32
@omites píše:
Debata je to super. Některé názory jsem si vzala k srdci. Taky jsem si pořídila knihu Vychováváme dítě a rosteme s ním. Taky se mi moc líbí. Ovšem nevím, zda k podobnému přištupu přesvědčím i manžela. Nadruhou stranu, já jsem s dítětem nejvíc, tak snad mu bude stačit můj pozitivní přístup k němu. Moc mi pomohla myšlenka, že nedělá naschvály, že všechno, co dělá, má pro něj nějaký důvod, i když nám se to zdá nepochopitelné.
Takže děkuji diskutujícím, že se takhle aktivně tady zapojily.
Já si totiž fakt myslela, že když ho nebiju a místo toho ho posílám za dveře a ať přijde, až bude hodný, tak vlastně dělám dobře. Jelikož jsem proti fyzickým trestům. Už teď jsem trochu změnila přístup (ale mám toho hodně ještě před sebou) a už teď se s ním dá dalko líp domluvit, protože věci dělá, že je chce dělat a ne že já ho do toho nutím.Btw. Včera jsem seděla u doktora. Přišel tam takový děda, chtěl po sestřičce papíry, táhlo z něho jak z putiky. Sestřička mu odmítla něco z toho vydat. Tak pioval a kuvoval
K tomu dědovi – viděla jsi film Český sen? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 21:40
@MarieOVMUC píše:
Musím říct, že to, co tady píšete se mi moc líbí, ale jak to vypadá v praxi? Tohle není žádná vytka či rypka, prostě, taky to tak chci a nevím, jak na to. Příjdeme k babičce, dítě nepozdraví a já mám říct babičce, že si musí získat jeho respekt? nebo jak nenuceně a přirozeně docílím toho, aby dítě pozdravilo? Nebo řeklo prosím a díky:)
- skutečně je to o tom, že dítě nás zkopíruje časem, až na to bude připravené. Stačí jen děkovat dítěti, dělit se s ním, a není dobré ho k tomu nějak nutit, ani kritikou - že př. babi je smutná, protože jsi ji nedal pusu…Náš začal hodně komunikovat s lidma kolem druhého a půltého roku, ale třeba babi a dědu začal zdravit až kolem tří a půl let, teď bude mít čtyři a vítá se s nimi hodně, přitom oni opravdu měli problém rozdýchat, že je nezdraví a neloučí se s nimi..a že je odmítá. Dítě začíanjí zajímat vztahy mezi lidmi po třetím roce a začíná být pomalu empatické..takže začíná opakovat to, co jsme my dělali jemu..když jsme se dělili, začne se dělit, když jsme mu přáli hezkou cestu, tak nám ji taky popřeje…ale je dobré netlačit předem, že pozdrav, poděkuj..protože pak si k tomu může vybudovat určitý odpor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 21:51
@Blandik píše:
- skutečně je to o tom, že dítě nás zkopíruje časem, až na to bude připravené. Stačí jen děkovat dítěti, dělit se s ním, a není dobré ho k tomu nějak nutit, ani kritikou - že př. babi je smutná, protože jsi ji nedal pusu…Náš začal hodně komunikovat s lidma kolem druhého a půltého roku, ale třeba babi a dědu začal zdravit až kolem tří a půl let, teď bude mít čtyři a vítá se s nimi hodně, přitom oni opravdu měli problém rozdýchat, že je nezdraví a neloučí se s nimi..a že je odmítá. Dítě začíanjí zajímat vztahy mezi lidmi po třetím roce a začíná být pomalu empatické..takže začíná opakovat to, co jsme my dělali jemu..když jsme se dělili, začne se dělit, když jsme mu přáli hezkou cestu, tak nám ji taky popřeje…ale je dobré netlačit předem, že pozdrav, poděkuj..protože pak si k tomu může vybudovat určitý odpor.
Jojo, děti se opravdu nejvíc učí nápodobou. Náš 2.5letý Ondra zatím mluví velmi špatně, ale „tujuju“ (= děkuju) říká už hodně dlouho Prosím při žádosti zatím neříká, asi ani nechápe smysl toho slova a ani to neumí vyslovit… To nucení do líbání babiček si z dětství živě pamatuju a ještě teď je mi z toho zle, to bych svému děcku fakt neudělala, naopak je bráním, když je babička nutí a oni nechtějí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 21:53
@omites - to je supr, že vidíš výsledky…mě hodně vychází prostě jen opakovat to, co dítě chce, kultivovaně, celou větou..př. se vzteká, že něco chce..tak mu prostě jako první reakci nabídnu - ano, chceš to a to, proto a proto..a třeba dodám a jsi smutný, že to nefunguje…pak mu to neřeším ani neodvádím pozornost…tohle mi pomáhá udržet emoce v klidu a současně mě to nastavuje na kompromis, dává mi to čas, abych nevypustila automatickou reakci typu - tohle nesmíš a taky abych si mohla rozmyslet, jakou mám já potřebu a jak mi bude, když tuhle potřebu nebudu mít…
HOdně mi pomohlo chápání, že jeho svět je jeho svět a můj svět je můj svět. On ve svém světě chce zpívat na maximum nebo se mu tam něco nedaří a můj svět chce klid…jenže můj svět nemá právo převálcovat ten jeho, není na předním místě a tak já nemám právo hodnotit, jestli je hodný nebo ne (vůbec hodný a zlobivý je pro mě špatně - protože to je moje hodnocení jeho osoby a nástroj manipulace - teĎ se mi líbí, jak se chováš a teď se mi to nelíbí…). Takže se snažím mluvit za sebe - já pořebuji klid.
Přeji hodně zdaru na nové cestě, nám dala neskutečně moc, nejen ve vztahu s dítětem, ale i v manželství..je to o nevlastnění, svobodě, vlastním vzoru…a knížka Vychováváme děti a rosteme s nimi mi dala opravdu hodně, ale ža na druhé čtení, a vycházela jsem z Respektovat a být respektován, když jsem změnila komunikaci, tak se mi změnily i vzorce uvažování v hlavě.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 22:00
@ivuska.h - já si pamatuji takové to - no, poděkuj, pozdrav..a vadilo mi to. Naomi dokonce píše, že ty nucené děti k tomuto, pak mívají v dospělosti vnitřní problém to dělat, necítí se v tom dobře… Vím, že u našeho to bylo tak, že jednu dobu hodně zdravil, cizí lidi na ulici..atd. jakoby si to trénoval, ale když přišli babi a děda, tak buď jim honem už něco říkal, nebo je nechtěl a nebyl v pohodě, takže chtěl k nám…oni ho měli tendenci dost nutit, a on pak jim třeba říkal - když mě budete nutit, tak já vám řeknu, že mi to vadí…a oni to samozřejmě komentovali tak - že pěkné věci ho učíte, přitom neumí ani pozdravit..prostě jim vadilo, že když nepozdravil, že jsme ho k tomu nevyzvali..a pak najednou zlom, změna a najednou se s nimi začal zdravit, vítat, skákat radostí, když je viděl..(to nastalo po tom tří a půltém roce), kdy vidím, že skutečně už to dělá ze srdce, že to není tréning..a taky nám hodně přeje při odchodu - dneska jen manžel za známým a naše dítko mu řeklo - hezkého Rosťu …a současně ruku v ruce s tím šlo i to, že najednou začal dávat v klidu to jejich nucení, nechá je vymluvit, nerozčílí ho to, a pak jim k tomu řekne svoje a tím to hasne..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 22:06
@Blandik Klárka babiččino (= moje babička) nucení moc nezvládá, po chvíli se většinou hrozně rozzuří a já pak poslouchám, že děcko neumí poslouchat 
Jenže když ji babička furt pronásleduje s dotazama, jestli nemá žízeň, jestli jí není zima, že správně se to a to maluje jinak atd., tak to jednoho dožere… Autoritu má nulovou, protože v podstatě nekomunikuje, jen vydává povely. Jenže babi si to prostě nenechá vysvětlit, asi mě ani nevnímá, když se o to snažím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 22:13
@ivuska.h - hm, tak to je jako u nás, tedy bylo to stejné u nás..babička organizuje, neposlouchá, co dítě pořádné říká, když si hrají, tak přebírá hned roli generála a dítě organizuje, k tomu vyvíjí tlak - kdy už k nám konečně příjdeš spát, tenhle tu už spal, tahle ta už spala a ty pořád nic…bohužel ona tak nutila, že když jsme tam přišli, tak malý spustil už ve dveřích..stačilo, že na něj babička promluvila a na něco se ho ptala, on prostě jen chtěl jít si vzít autíčka a jít si sám hrát..takže si pamatuji, že třeba ještě ve třech letech a pár měsících jej tam manžel měl hodinu na rukou, a při jakémkoliv dotazu babičky, malý ji začal odmítat..a pak se to všechno změnilo, bylo to ze dne na den, najedou chtěl jít s babičkou venčit psa (jednou i druhou, která je takový přirozený rabr), my byli vosk..najednou ji nechal domluvit a jen řekl, co on chce, nechce…
Oni si to taky nenechali vysvětlit, a brali to jako naší děsnou výchovu…trošku nesnadno se to rozdýchává a hlavně je pro mě těžké ho tam nechat samotného /ne že by on chtěl, nechce), bohužel babi se ho pokaždé zeptá, kdy už k ní půjde spát - nechápe, že tím akorát malého naučí automatické odpovědi - jen s mámou nebo tátou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 22:22
A jak bys řešila situaci, kdy kojíš mimino a batole (2,5) ti skáče po gauči, kde kojíš nebo třeba pouští zvukovou hračku v blízkosti mimina nebo jen tak ječí, aby upoutalo tvou pozornost? A mimino už reaguje, odtrhává se od prsu, leká se, sleduje, co se děje. Když je prostě potřeba, aby batole reagovalo hned a ne, až k tomu samo dospěje.
Jiná situace - dosud si skoro nevšímal kočky, kterou máme. Poslední měsíc ji pronásleduje. Hází po ní věci (lehké - pěnové puzzle, míčky a tak, nic ohrožujícího, ale i tak je z něj kočka na nervy), když kočka spí, tak na ní zblízka zakřičí, různě do ní žďuchá, prostě provokuje. Ona je zatím v klidu, ale je jí 11 a už se začíná ježit a nemá daleko k seknutí. Což by mi ani tak nevadilo, ale on jí provokuje tak, že by ho klidně mohla seknout do obličeje.
Nemůžu přeci jen říkat - kočky se netrápí a čekat, až mu to dojde a nechá ji být 
A další situace - mimino se kojí po dvou hodinách. V mezidobí je nutné jít ven, musím nakoupit, vyřídit další pochůzky. Nemám čas čekat, až se batole samo rozhodne, že se tedy půjde oblékat. Musím vyrazit hned po nakojení a oblečení, jinak to nestíhám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 22:42
@strace píše:
@BlandikA jak bys řešila situaci, kdy kojíš mimino a batole (2,5) ti skáče po gauči, kde kojíš nebo třeba pouští zvukovou hračku v blízkosti mimina nebo jen tak ječí, aby upoutalo tvou pozornost? A mimino už reaguje, odtrhává se od prsu, leká se, sleduje, co se děje. Když je prostě potřeba, aby batole reagovalo hned a ne, až k tomu samo dospěje.
Toto mi dělají dnes a denně a Jůla skutečně nepije, pokud nemá klid, v lepším případě, v tom horším mě hryzne 
Takže jim řeknu, že kojím a potřebuju chvíli klid, ať jdou do pokoje, že se jim pak budu věnovat. Někdy provokují a nechtějí odejít, takže pak prostě nasadím „přísný“ tón a to už většinou funguje. Snad jednou jsem se musela uchýlit k násilí, když kolem mě na gauči O. tak skákal, po opakovaném varování, že na mě skočil a kopl Jůlu, tak to jsem ho pleskla, opravdu jsem v tu chvíli neměla čas a prostor na jiné řešení, s vřeštícím miminem v ruce a navíc jsem byla fakt naštvaná. Jinak jen opakuju, že Jůlinka potřebuje na pití klid, že musí být ohleduplní, ať třeba mezitím nachystají nějakou hračku, něco nakreslí atd.
@strace píše:
Jiná situace - dosud si skoro nevšímal kočky, kterou máme. Poslední měsíc ji pronásleduje. Hází po ní věci (lehké - pěnové puzzle, míčky a tak, nic ohrožujícího, ale i tak je z něj kočka na nervy), když kočka spí, tak na ní zblízka zakřičí, různě do ní žďuchá, prostě provokuje. Ona je zatím v klidu, ale je jí 11 a už se začíná ježit a nemá daleko k seknutí. Což by mi ani tak nevadilo, ale on jí provokuje tak, že by ho klidně mohla seknout do obličeje.
Nemůžu přeci jen říkat - kočky se netrápí a čekat, až mu to dojde a nechá ji být
Ondra takhle jednu dobu hodně útočil na další děti. Řeším to důrazným pokynem, že děti to bolí, že nesmí bouchat, házet atd. Jemu je to pak pokaždé líto, pohladí, pofouká (jeho forma omluvy, říct to ještě neumí) a řekne, že už to nebude dělat. No stejně to za čas zas udělá… On podle mě nechce vyloženě ublížit, ale spíš na sebe upozornit, třeba mě někdy bouchne, když si ho nevšímám a pak se ke mě lísá, tak dost pomohlo, že jsem mu vždycky řekla, že pokud se chce pomazlit, nemusí mě kvůli tomu bouchat, že stačí přijít… Ta nevím, nemůže skrz tu kočku ventilovat nějakou žárlivost a snahu upozornit na sebe?
@strace píše:
A další situace - mimino se kojí po dvou hodinách. V mezidobí je nutné jít ven, musím nakoupit, vyřídit další pochůzky. Nemám čas čekat, až se batole samo rozhodne, že se tedy půjde oblékat. Musím vyrazit hned po nakojení a oblečení, jinak to nestíhám…
Snažím se motivovat pozitivně. Chceš jít ven? Chceš si hrát s dětma? Chceš jít se mnou něco koupit? Většinou odpoví že ano a já na to, že se teda musí obléct. Někdy to ale nezabere, párkrát takhle vyšel před barák bez bot nebo tak, ale málokdy vůbec stoupl nohou na trávník a hned valil pro boty No a když nezbírá nic a fakt spěchám, když začne hysterák, tak prostě násilím obleču (nebiju, jen ho prostě obleču) a jdeme. Horší je, když to ze sebe začne zas strhávat, to jsem nedávno zažila, když jsme se chystali k zubařce s uraženým zubem, ideální začátek Tak holt vřeštěl, nabídla jsem mu jiné tričko, to pak už vřeštěl trochu míň a za nějakou dobu se zklidnil… Prostě klasický hysterák, to se holt nedá nic dělat. Krom té ledové sprchy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.10.12 22:43
@strace - já jsem v takové situaci nebyla, čekám miminko teď každým dnem a budeme mít čtyři roky rozdíl..dobře si ale pamatuji, že s batoletem dva a půl roku prostě není moc domluva a čím více se tlačí, tím více se sekne…Osobně bych prostě jen povídala jak se batole cítí - vidím, že potřebuješ skákat na gauči, když kojím miminko..asi by sis přál, abych se teď věnovala tobě /prostě to, co bych měla pocit, že to dítě chce/…snažila bych se ventilovat i jeho negativní pocity vůči miminku aniž bych je hodnotila - jde o to, aby batole mělo pocit, že mu rozumíš, víš jak se cítí a že jeho pocity nepovažuješ za špatné, že je nehodnotíš, tím dítě získává půdu pod nahama..naopak, když najednou batole začíná poslouchat, jak se špatně chová, poslouchá kritiku a pokud třeba řekne, že mimiknno nesnáší, tak mu jetšě maminka řekne, že tohle není správné, tak batole se začíná cítit ohroženo a právě jetšě více doráží…Když by mi začal skákat nebo pouštět hlasitou hračku u miminka - tak bych mu jen řekla, asi by sis přál, abych se ti teĎ mohla věnovat..a pokud by s tím nepřestal, tak bych se zvedla a vzala miminko na židli…pokud by mě pronásledoval, miminko by začalo plakat ..tak bych jen řekla, vypadá to, že miminko má ještě hlad, zatím se nenapilo dostatečně…co s tím? Jestli mi rozumíš - nešla bych s batoletem do boje - že nech toho, vidíš, co děláš, nemůže se napíš, potřebuji klid, buď z ticha…to nebude fungovat, neříkám, že tohle bude fungovat hned, ale nezažehne to v batoleti pocit, že je špatné a že dělá věci špatně…Chápu, že situace miminko a batole je velmi, velmi náročná, snažila bych se v tom bruslit tak, abych neranila city batolete, aby měl pocit pochopení a nesouzení a abychom nějak zvládali běžný provoz..tedy jako základ - první obléct batole, pak teprve sebe a nakonec miminko..nečekala bych od batolete žádné ohledy na sebe, ani pochopení, že si má pospíšit..
Když batole volá po pozornosti, pak ji potřebuje, bude si ji chtít získat ať pozitivní nebo negativní, pokud nedostane pozitivní, bude mu stačit ta negativní…ono je to docela složitější, je to o tom, jak moc používáš zákazy, příkazy, jak často jdeš proti vůli dítěte, jak často se cítí bezmocné…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.12 06:46
@ivuska.h
On tu kočku takhle trápí i když u toho nejsem a pak se přijde prásknout 
.
Velmi dobře mluví, v celých větách i dává souvětí, pálí mu to neskutečně a někdy nechápu, kam chodí na ty výmluvy.
Jen řeknu, že tohle se kočičce nedělá, že by jí mohl ublížit nebo že se jí to křičení nelíbilo a že by ho mohla seknout. Dokonce už jsem jednou šla kolem něj a zcela nečekaně mu zaječela kousek od ucha. Chytnul hysterák, pak když se zklidnil, tak jsem mu řekla, že takhle to dělá kočičce a že je jí to úplně stejně nepříjemný.
Efekt - nula. Asi dokud ho nesekne, tak to dělat nepřestane.
Ohledně odchodu ven - na otázku „Chceš jít ven? Vezmeme odrážedlo nebo motorku?“ mi odpoví „Nechci, teď si chci hrát s vlakama. Potom půjdeme ven a vezmeme motorku.“ Já na to „Chápu, že si chceš hrát s vlaky, ale potřebuji jít ven teď, abychom stihli nakoupit.“ On „Nakoupit půjdeme potom nebo až se vyspinkám (tj. odpoledne), teď si chci hrát s vlakama.“
No a v tu chvíli respektující přístup končí… (Nebiju, zatím funguje zvýšit hlas a dát to rozkazem nebo manipulací - tu v poslední době používám vlastně skoro pořád).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
