Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakl.
píšeš, že před jinýma se chová úplně jinak a že všechno přetočí, že za všechno můžeš ty
Tohle je podle postup jak z teb eudělat trosku a služku a začátek domácího psychického a pozěji i fyzického týrání!!!
rodina ho vidí jinak, tobě vnutí myšlenku, že jsi ta špatná, vyhrožuje, že by utekl do zahraničí a nestaral se o nic
![]()
podle mě se snaí tě psychicky zdeptat, aby do budoucna bylo jen po jeho ![]()
a to že v tom vyrůstal je sice vysvětlení, ale ne omluva
@K.Black píše:
Můj tříleťák už taky přes papulu dostal, jednou na mě flusnul jídlo, jednou mě tak kousl, že mi vylítli slzy. Červenou tvář tedy neměl, a na prdelku plesknout nevidím nic špatného, pokud to není denodenně, podle toho co píšeš, dělá můj syn to samé, taky hlučí, křičí, večer chce 5× čůratono je to těžké, třeba jsi opravdu moc hodná a klukovi vše dovolíš
asi bych zašla s mužem někam do poradny, aby Vám poradili, jak vychovávat malého. Ono kolikrát člověk něco pokazí, aniž by věděl co.
taky syna sem tam plácnu, taky dostal párkrát přes pusu, ale ne tak, že by jí měl rudou… ale ne kvůli blbostem…
Ale uživíš, asi nebudete mít takový standard jako teď máte. Možná budeš bydlet v garsonce, ale nebude Tě bolet hlava ze stresu a syn bude v pohodě.
A pochybuju, že tyhle výchovné praktiky nepřenese brzo i na dceru.
Taky jsem měla šílený strach, jak všechno zvládnu. A jde to, líp než jsem čekala. Někdy taky padám únavou na hubu, ale jsem v klidu.
@Anonymní píše:
nejde mi o úplnou rodinu, ale vím, že děti sama neuživím a nechci, aby mi je vzala sociálka, jsou pro mě vším…
Anonymní proboha nenechávej své dítě bít za takové hlouposti
. To by moje dcera byla bita co 5minut
. Běž na sociálku a pozjišťuj si, na co by jsi měla nárok…hmotná nouze, příspěvek na bydlení, přídavky na dítě!!!
Příspěvek upraven 21.03.13 v 11:55
Mám pocit, že k tomu zdeptání nemám daleko… bejvala jsem veselá upovídaná holka, co se pořád smála a teď je ze mě troska, věčně brečím a tak ![]()
@Anonymní píše:
možná přestaň vymýšlet proč to nejde a zkus přemýšlet jak se cítí Tvůj syn a co si z toho odnese do budoucna.. maminky s dětma utíkají do azylových domů a taky nemají na to, aby děti uživily..děti jim nikdo nevezme a ještě jim pomůžou.. Přestaň myslet na sebe a co všechno nepůjde a mysli na syna.. moc držím pěsti, ať to zvládneš a určitě si pak budeš říkat, proč jsi to neudělala už dávno
![]()
@Anonymní píše:
nejde mi o úplnou rodinu, ale vím, že děti sama neuživím a nechci, aby mi je vzala sociálka, jsou pro mě vším…
neboj, sociálka ti je nevezme, toi nehledí na finanční situaci, pokdu jsou děti spokojené
a všchno se dá řešit pokud člověk opravdu chce ![]()
nejtěžší ze všeho je rozhodnout se, jakmile se člověk rozhodne, pak už jde vše samo ![]()
@Peczka píše:
Souhlasím s názorem ještě zkusit toho psychologa. Třeba pomůže brala bych to jako poslední možnost a kdyby se nic nepohlo, tak odejít.
Jako my taky se segrama dostaly i vařechou zaslouženě, když jsme fakt udělaly průser. Ale je rozdíl jestli to dělá bezdůvodně, že si jen vybíjí vztek.
manžel tam nepůjde… už jsem to psala na předchozí stránce, že má takový názor, že nepůjde někam, kde mu za prachy řekne někdo, kdo se předem se mnou domluví (nebo bude stejnej magor na děti jako já) řekne ze je špatnej… navíc prej já svým popisem pravidelně neskutečně přeháním a on takový vůbec není… mám pocit, že snad ani nevidí, jak se chová…
Ani nevies, aka si silna ![]()
Len treba urobit ten prvy krok…vies kolko som ja hucala do mojej segry???
Tiez sa bala, ze to neutiahne financne, ze zrazu ostane sama bez chlapa, a zvladla to!!! Synovec akoby to vycitil a pomaha jej ako vie…myslim, ze aj tvoj syncek, hoci ma 3 roky ti bude vdacny ![]()
Bude to tazke, ale bude to stat za to!!!
A ze ti vytahal spodnu bielizen, ked mal spat??? Nic horsie??? ![]()
@Anonymní píše:
taky syna sem tam plácnu, taky dostal párkrát přes pusu, ale ne tak, že by jí měl rudou… ale ne kvůli blbostem…
tak na co čekáš? že muž se jednou vzbudí a bude jinej? ne nebude, lidi se nemění, jako ty se nezměníš, jako já se nezměním, můj muž se nezmění atd.
Já jsem v tomhle asi sobec, ale mě jde především o to, abych byla š´tastná já, takže kdyby se mi v manželství nelíbilo, tak jdu pryč. Protože děti vycítí, přetvářku, a jednou ti vyčtou, že jsi s ním zůstávala, že veděli že jsi nešťastná, a nakonec zůstaneš sama, až odejdou z domu.
A dětské tvářičky by měli sloužit k pusinkování a ne k fackování
Zakladatelko. Myslím, že sjem dost tolerantní, moje děti taky občas dostanou na prdel, případně facana(za drzost),ale nikdy ne tak, že mají obtisk nebo horkou tvář.
To, že se syn klepe, když slyší tátu jít domů je opravdu dost blbé.(můj manžel je hodně přísný a po starší i dost řve a kolikrát až moc) ale vždycky ho vítá s radostí. Takže já bych s takovýmhle nebyla. Neboj nějaké dávky dostaneš, byt jak už se psalo, prodat(i když v dnešní době to moc jednoduchý není) a dluhy doplatit.
Asi bych se sebrala a jšla se na sociálku zeptat, že uvažuješ o rozvodu a jsi v takovéto situaci ať ti řeknou na co máš přesně nárok.
Tak pokud mu dá facku, tak je výchovná. Přeci nechceš, aby z tvého malého klučiny vyrostl mamánek, který by se neuměl o nic postarat. Mě také můj otec občas dával facky - pouze výchovné.
Milá anonymní zakladatelko,
je mi moc líto tvých dětí. Taky jsme se se sestrou bály, co bude, až přijde táta domů. Bojíme se ho dodnes!
Ležely jsme v posteli, a když jsme ho uslyšely, že přichází, schovaly jsme se pod peřinou a klepaly se. Sevřená hruď, žaludek…ty pocity už nám nikdo nevymaže. Jen jsme se bály o maminku, aby jí zase netopil ve vaně, nebo aby po ní neházel nože. Vždy když byl zlý, tak nám to nakonec nedalo a my s pláčem běžely do kuchyně zastat se mámy. Samozřejmě, že jsme to schytaly. Já nakonec utekla s rozmláceným nosem, byl sníh a já si pamatuju, jak jsem běžela po zasněženém poli (bydleli jsme na vesnici) a přemýšlela, co mám dělat, aby mi tak krev z nosu netekla, že tak mě podle kapiček krve na sněhu táta vystopuje a zbije ještě víc.
Te´d mám skvělého manžela, krásného zdravého synka a valstní domov. Maminka s tátou zůstala dodnes, psychický teror tak má neustále. Prodělal rakovinu, bez jeho podpory a pomoci, píš naopak, jen jí ještě víc ubližoval. Já se s otcem přestala stýkat úplně. Na jedné návštěvě u našich udělal příšernou scénu před mým manželem a synkem a to byla poslední kapka! Za mamkou jezdím, když není on doma.
Mamce je to samozřejmě líto a stále se ho částečně zastává. Snažila jsem se jí najít byt, vzít jí k sobě, ale ona si nenechá pomoct. Snažíms e te´d na její situaci nemyslet, dlouho jsem se tím trápila, až jsem nakonec zkolabovala v supermarketu…
taky si vzpomínám na to, jak jsme jezdili na sociálku a to poté, co mou malou sestru (3roky jí byly) uhodil tak, že měla nateklou půlku hlavy. Vše jen proto, že nechtěla spát a chtěla mámu, která byla v práci na noční. tenkrát dostal táta podmínku, mamka přísahala, že nás ochrání a tak jsme zůstali u nich.
Víš, zakladatelko, vidět maminku v krvi, přidušenou ve vaně nebo s otřesem mozku…to zůstane navěky v paměti. Zase se klepu, jak to píšu… ochraň prosím svoje děti! Mě a sestře už to nikdo nikdy nenahradí!
Prosím…