Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jo ještě dodávám, že manžel se před okolím chová jako ten nejlepší chlap a táta, ale jak se zavřou dveře, mění se v to, co jsem popisovala ![]()
Je mi líto tvých dětí… Kdybych svoje dítě dohnala k tomu, že se bude třást, kdy přijdu domu, řekla bych si, že jsem zrůda. R.
Promiň ale s takovým chlapem bych nebyla, kdyby dal chlap mému dítěti facku, tak by dostal pánví po hlavě a letěl by fofrem pryč.
Mluvila jsi s ním o tom? Tohle opravdu není vhodné pro děti, pokud neuzná, že se chová špatně, šla bych od něj…
@Verca1989 píše:
Promiň ale s takovým chlapem bych nebyla, kdyby dal chlap mému dítěti facku, tak by dostal pánví po hlavě a letěl by fofrem pryč.
Mluvila jsi s ním o tom? Tohle opravdu není vhodné pro děti, pokud neuzná, že se chová špatně, šla bych od něj…
Jsou to jejich děti, pokud dobře chápu ![]()
Zkus si s ním o tom promluvit, taky záleží, jak bys to zvládala (všechno, ne jen finančně!) bez něj a na dalších milionech věcí… ![]()
Odešla bych od něj, tohle je neodpustitelný! Nenechala bych bít moje dítě!
@Seizdra možná jsou jejich ale on se jako otec nechová, pokud ho vlastní děti obtěžují a ještě je mlátí, je to tak akorát dárce spermatu…
Mluvíme o tom pořád, manžel mi tvrdí, že je to moje vina, že jsem moc hodná a všechno mu dovolím. Myslím, že postarat se bych zvládla bez problémů, ale nevěřím si finančně… Navíc máme společnou hypotéku na byt. Manžel mi vyhrožuje, že když od něj odejdu, uteče do zahraničí, protože on by alimenty a hypo neuplatil… (vydělává okolo 20 tisíc) Navíc mu to příjde normální, protože v tom sám vyrůstal…
K tomu mlácení… Jasně, nemám ještě zkušenosti z vlastním potomkem, ale já taky dostala kolikrát (a občas docela často) před prdel… Od VLASTNÍ mamky! Jsem prostě názoru, že občas to je potřeba. Ne teda za každou blbost, ale pokud dítěti je třeba 8 a dělá naschvály, kope do psa (jak už se tu taky párkrát psalo) atd., tak jako omlouvám se matkám, které vše řeší objetím, ale taky bych se teda taky neudržela. Samozřejmě taky těžko soudit, kde je ta hranice takhle z pár slov.
Zakladatelko, zajímalo by mě, co by ti na tenhle text řekl chlap, kdybys mu ho dala přečíst… Jakoby jeho názor, jak to vidí on, třeba by ti lecos vysvětlil, kolikrát si člověk věci, který dělá, ani neuvědomuje ![]()
@Anonymní píše:
Mluvíme o tom pořád, manžel mi tvrdí, že je to moje vina, že jsem moc hodná a všechno mu dovolím. Myslím, že postarat se bych zvládla bez problémů, ale nevěřím si finančně… Navíc máme společnou hypotéku na byt. Manžel mi vyhrožuje, že když od něj odejdu, uteče do zahraničí, protože on by alimenty a hypo neuplatil… (vydělává okolo 20 tisíc) Navíc mu to příjde normální, protože v tom sám vyrůstal…
to je právě ten problém, on v tom vyrůstal, přijde mu to normální, tím by se mělo začít, to by se mělo vyřešit. Já bych se pokusila ho přesvědčit k návštěvě psychologa…takové chování k dítěti opravdu normální není, neřeknu, když dítě dostane na zadek, pokud fakt zlobí ale facky apod., to teda fakt ne…
On určitě nebyl nadšený tím, jak se choval otec k němu, tak proč to praktikuje na svých dětěch? Mluvila jsi s ním o tom i v tomto stylu?
@Anonymní píše:
Mluvíme o tom pořád, manžel mi tvrdí, že je to moje vina, že jsem moc hodná a všechno mu dovolím. Myslím, že postarat se bych zvládla bez problémů, ale nevěřím si finančně… Navíc máme společnou hypotéku na byt. Manžel mi vyhrožuje, že když od něj odejdu, uteče do zahraničí, protože on by alimenty a hypo neuplatil… (vydělává okolo 20 tisíc) Navíc mu to příjde normální, protože v tom sám vyrůstal…
No tak to je blbý, pokud si myslí, že to je normální protože v tom vyrůstal, tak to teda hodně štěstí s jeho „převýchovou“. Ta už je asi bohužel nemožná
Byl takovej vždycky??
@Verca1989 píše:
@Seizd ra možná jsou jejich ale on se jako otec nechová, pokud ho vlastní děti obtěžují a ještě je mlátí, je to tak akorát dárce spermatu…
Jj, já právě jenom jestli jsi třeba „nepřehlídla“, že kluk není třeba z jinýho vztahu nebo tak
![]()
To je mi vás upřímně líto, takovej teror
.
Pokud by to bylo jen trošku možné (finance, zázemí), tak bych ho opustila. Pokud bych ho dřív vlastnoručně nezabila.
Máš se na koho obrátit? Rodina, přátele?
Já synovi občas taky jednu dvě přes zadek plácnu, ale když soustavně vymejšlí blbosti… manžel ho seřeže tak minimálně 3× týdně…
Když bych mu tohle dala přečíst, řekne mi, že jsem pitomá kráva, která si věčně jen stěžuje na blbosti a že jsem manželka na ho*no a všechno si to vlastně dělám sama tím, jak se chovám…
@Dendiska píše:
To je mi vás upřímně líto, takovej teror.
Pokud by to bylo jen trošku možné (finance, zázemí), tak bych ho opustila. Pokud bych ho dřív vlastnoručně nezabila.
Máš se na koho obrátit? Rodina, přátele?
rodina mi nevěří, že je takovejhle… před nima si hraje na úžasnýho chlapa… taky poslouchám, že bych mohla mít horšího chlapa, že by mohl chlastat, nenosit domů peníze atp…
Prosím o radu, už jsem zoufalá, znechucená, otrávená, protivná a nějak netuším, co dál…

S manželem jsme spolu něco málo přes 4 roky. Začátky byly krásný, měla jsem pocit, že jeden druhýho doplňujeme a že spolu prostě máme být, že je to osud… Po pár předchozích vztazích jsem měla pocit, že chlap musí bejt na ženskou jen hnusnej, musí jí podvádět a psychicky týrat. Pak jsem ale potkala manžela a on byl na mě neskutečně hodnej, rozuměli jsme si snad ve všem, dokázali jsme se hodiny válet v posteli a jen si prostě povídat, pořád jsem se s ním smála a bylo mi s ním úžasně… Pak jsme si pořídili miminko, manžel hrozně chtěl syna a má ho, po dvou letech se nám narodila ještě dcera.. Synovi jsou tři, je neskutečně živý a upovídaný dítě, celej já. Manžel ale měl dětství na prd, otec ho bil nebo mu nadával kvůli každé blbosti a manžel teď to samé předvádí doma. Vadí mu, že syn moc mluví, že křičí, že když má spát, nespí, ale povídá si v postýlce, to, že občas vyvede nějakou lumpárnu, je starší tak by podle něj měl mít rozum a nedělat blbosti, vadí mu, že syn chodí i věčer, než usne na nočník (ano, je pravda, že někdy příjde třeba 4× protože nechce spát, ale pokaždé se vyčůrá). Manžel tráví dost času za počítačem (pc hry, facebook atp.) a vadí mu, že se od toho musí zvednout, aby synovi udělal třeba pití. Nikdy jsem po něm nechtěla moc věcí, dělá nádobí a chodí s košem… Občas, když ho jo dlouho otravuju, tak zamete, ale má u toho hromadu keců, nebo si chvíli hraje s dětma (a pak celý den poslouchám : „A kdo se ti staral o děti?, Kdo si ti hrál s dětma?“). Teď jsem začala na internetu podnikat a trávím u toho dost času, on se může zbláznit, že nemůže tolik sedět u pc on, že občas taky musí udělat něco kolem dětí, že večer padám naprosto vyřízená a hned usínám (asi tejden nebyl sex). Syna zhruba od dvou let bije (facka, na zadek) kvůli každé blbosti, vybíjí si na nás na všech vztek řevem, vzteká a uráží se, když mu řeknu svůj názor. Navíc má jednu šílenou vlastnost, nikdy se nedokáže upřímně omluvit a vždy, když něco „provede“ přetočí to tak, že za to vlastně můžu já… Když už mám všeho plný zuby a do krve se pohádáme, naslibuje hory doly, ale vydrží mu to maximálně dva dny. Dva dny zpětně dal synovi facku, že měl úplně rudou a horkou tvář, ale hodinu mi do očí tvrdil, že mu žádnou facku nedal, že si syn vymýšlí. Já sama jsem podrážděná z toho, že je pořád zima, že mám hromadu práce, že nemám tolik času na děti a domácnost, přestala jsem kojit a tak, ale tyhle pocity už jsem měla i před tímhle vším… Už vážně nevím co dál, jsem zoufalá, tenhle život mě ubíjí. celé dny mě neskutečně bolí hlava ze stresu, syn se klepe, kdy táta příjde domů a jestli ho zas bude mlátit, když na něj manžel zvýší hlas, začne se celý klepat a brečet…
Omlouvám se za zmatek, ale prostě je to zmatek mých pocitů a psala jsem, jak mi to přicházelo na mysl…