Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Tak pokud mu dá facku, tak je výchovná. Přeci nechceš, aby z tvého malého klučiny vyrostl mamánek, který by se neuměl o nic postarat. Mě také můj otec občas dával facky - pouze výchovné.
No, já nevím dítě by z rodiče mělo mít respekt, ale rozhodně ne strach. Není facka jako facka.
@Anonymní píše:
Tak pokud mu dá facku, tak je výchovná. Přeci nechceš, aby z tvého malého klučiny vyrostl mamánek, který by se neuměl o nic postarat. Mě také můj otec občas dával facky - pouze výchovné.
ale nedám tříleťákovi facku, že má rudou tvář… zakladatelka
Vychovna facka je oxymoron.
Zakladatelce drzim palce, at sebere silu odejit. Neumim si predstavit nic horsiho nez to, ze se dite klepe strachy z vlastniho rodice.
@Anonymní píše:
ale nedám tříleťákovi facku, že má rudou tvář… zakladatelka
Ne, ty jen necháš manžela, aby to dělal. což vyjde celkem nastejno. jak psaly ostatní, rozmysli si, jestli opravdu chceš, aby v tom tvé děti vyrůstaly ![]()
@Anonymní píše:
Tak pokud mu dá facku, tak je výchovná. Přeci nechceš, aby z tvého malého klučiny vyrostl mamánek, který by se neuměl o nic postarat. Mě také můj otec občas dával facky - pouze výchovné.
A to se za svůj názor (nebo snad své výchovné facky, které jsi dostávala) stydíš, že se tajemně a zbaběle skrýváš za roušku anonymity??? ![]()
A ještě něco:
můj táta je v kolektivu oblíben, neustále vtipkuje, všem pomáhá, skvělý kamarád a společník. Pár lidí už vidělo, jeho druhou špatnou stránku, ti co ne, nevěří a sama na jejich místě bych taky nevěřila. Můj manžel věděl, co dovede jen z mého vyprávění, už měl však příležitost to vidět na vlastní oči a nestačil se divit.
Často si představuju, jak na jeho pohřbu mám proslov, ve kterém všem řeknu pravdu o tom, jaký byl. Víš jak je to příjemný pocit, když si představím, ty přátele s otevřenou pusou? Vážení a proč si myslíte, že několik dveří u nás doma bylo spravovaných, mělo místo skla dřevěnou desku nebo sklo, které bylo úplně jiné…měl sílu, pěstí prorazil dveře…
@Anonymní píše:
A ještě něco:můj táta je v kolektivu oblíben, neustále vtipkuje, všem pomáhá, skvělý kamarád a společník. Pár lidí už vidělo, jeho druhou špatnou stránku, ti co ne, nevěří a sama na jejich místě bych taky nevěřila. Můj manžel věděl, co dovede jen z mého vyprávění, už měl však příležitost to vidět na vlastní oči a nestačil se divit.
Často si představuju, jak na jeho pohřbu mám proslov, ve kterém všem řeknu pravdu o tom, jaký byl. Víš jak je to příjemný pocit, když si představím, ty přátele s otevřenou pusou? Vážení a proč si myslíte, že několik dveří u nás doma bylo spravovaných, mělo místo skla dřevěnou desku nebo sklo, které bylo úplně jiné…měl sílu, pěstí prorazil dveře…
Já nevím jak ostatní, ale já u vás asi nebyla ![]()
EDIT: Po přečtení jsem pochopil aprvní anonymní komentář, nepochopila jsem ironii, už chápu. No, tak to teda taky hodně štěstí, hlavně nedopadnout stejně a nejít v jeho krocích ![]()
Příspěvek upraven 21.03.13 v 12:12
Nemas moznost odejit s detmi na cas treba k rodicum? kamkoliv..nekdo z rodiny, kamaradka..
Vy dva sami jste zatim nic nevyresily, debaty jsou k nicemu, bud se rozhodne to resit nekde v poradne nebo to dopadne zle…sam zatim chovani dokazat nezmohl..
Nejvetsi problem ale je, ze si to ani neuvedomuje, ze nema potrebu nic zmenit..
Kdybys ho aspon nejak presvedcila, ze to co dela je spatné..
Opravdu odejdi, aspon na tyden nebo neco a rekni BUD a ANEBO…je to tezke..ale jinak to u vas nevidim..
Bud bude pote svolný to resit, ALE za pomoci psychologa (ver, ze sam to opravdu nezvladne)..jinak to nema cenu..pak ti nezbyva nic jineho nez odejit..
Je to uplne typicke domaci tyrani-psychicke, na diteti uz i fyzicke. Pises, ze jsi pred tim mela zkusenosti jen s „hnusnymi“ chlapy, ze manzel byl jiny, ze se to zmenilo po detech. Manzel nesnese, kdyz pracuje atd. Taky zarli, ze hlavni tvoji pozornost maji deti, zarli, msti se na synovi…Je to jako z ucebnice. Je mi to moc lito, moznosti, jak to reait, je nekolik:
Rozhodnuti je na tobe. Preji jen hodne stesti. Psycholog nejsem, jen jsem pracovala na krizove lince a mam skoleni od psychologu na toto tema..
Je mi vás strašně líto:(Obávám se, že dokud nebudeš chodit do práce, a mít vlastní příjem, situace se nevyřeší. Takže krok číslo jedna je začít chodit do práce, a pak se s dětmi odstěhovat. Už teď můžeš zajít na sociálku a zeptat se, kolik bys dostávala peněz od státu už teď při odstěhování. Určitě ti ochotně poradí. A taky jsou azylové domy pro matky.Tady nejde o tebe, ale o děti. Přece nechceš, aby vyrůstaly v takovémhle prostředí…
Všem moc děkuju za rady a názory… potřebovala jsem asi slyšet, že nejsem ten blázen já… pozjišťuju si co a jak a půjdu pryč… možná se podívám, jestli neseženu levný podnájem, měla bych mít nárok na příspěvek na bydlení…
moc děkuju ![]()
@Anonymní píše:
Milá anonymní zakladatelko,je mi moc líto tvých dětí. Taky jsme se se sestrou bály, co bude, až přijde táta domů. Bojíme se ho dodnes!
Ležely jsme v posteli, a když jsme ho uslyšely, že přichází, schovaly jsme se pod peřinou a klepaly se. Sevřená hruď, žaludek…ty pocity už nám nikdo nevymaže. Jen jsme se bály o maminku, aby jí zase netopil ve vaně, nebo aby po ní neházel nože. Vždy když byl zlý, tak nám to nakonec nedalo a my s pláčem běžely do kuchyně zastat se mámy. Samozřejmě, že jsme to schytaly. Já nakonec utekla s rozmláceným nosem, byl sníh a já si pamatuju, jak jsem běžela po zasněženém poli (bydleli jsme na vesnici) a přemýšlela, co mám dělat, aby mi tak krev z nosu netekla, že tak mě podle kapiček krve na sněhu táta vystopuje a zbije ještě víc.
Te´d mám skvělého manžela, krásného zdravého synka a valstní domov. Maminka s tátou zůstala dodnes, psychický teror tak má neustále. Prodělal rakovinu, bez jeho podpory a pomoci, píš naopak, jen jí ještě víc ubližoval. Já se s otcem přestala stýkat úplně. Na jedné návštěvě u našich udělal příšernou scénu před mým manželem a synkem a to byla poslední kapka! Za mamkou jezdím, když není on doma.
Mamce je to samozřejmě líto a stále se ho částečně zastává. Snažila jsem se jí najít byt, vzít jí k sobě, ale ona si nenechá pomoct. Snažíms e te´d na její situaci nemyslet, dlouho jsem se tím trápila, až jsem nakonec zkolabovala v supermarketu…
taky si vzpomínám na to, jak jsme jezdili na sociálku a to poté, co mou malou sestru (3roky jí byly) uhodil tak, že měla nateklou půlku hlavy. Vše jen proto, že nechtěla spát a chtěla mámu, která byla v práci na noční. tenkrát dostal táta podmínku, mamka přísahala, že nás ochrání a tak jsme zůstali u nich.
Víš, zakladatelko, vidět maminku v krvi, přidušenou ve vaně nebo s otřesem mozku…to zůstane navěky v paměti. Zase se klepu, jak to píšu… ochraň prosím svoje děti! Mě a sestře už to nikdo nikdy nenahradí!
Prosím…
Tohle je naprosto přesné. Na co čekáš, to chceš dopadnout stejně???
@Anonymní píše:
Všem moc děkuju za rady a názory… potřebovala jsem asi slyšet, že nejsem ten blázen já… pozjišťuju si co a jak a půjdu pryč… možná se podívám, jestli neseženu levný podnájem, měla bych mít nárok na příspěvek na bydlení…
moc děkuju
My jsme na krizove lince doporucovali ze zacatku azylovy dum. Z nekolika duvodu-clovek tam ma lidi, co ho podpori a pomuzou mu se zpocatku odrazit a zacit znovu-spolupracuji se socialkou, uradem prace, psychology. Pomuzou vyridit socialni davky, najit praci, pak i nove bydleni. Navic vetsinou muzi delaji natlak a divadlo-prosi na kolenou, vyhrozuji (ze u soudu z zeny udela blazna a deti uz nikdy neuvidi deti), atd. Je dobre byt pod neci ochranou a nechat si pomoct a poradit.
Nechápu, co některé máte doma za ho…a, co nechápu ještě víc, že to můžete dopustit
Tohle bych u partnera nesnesla, ano, může dát jednu na zadek ale vlepit mu facku, že má horkou tvář
Chudák tvůj syn, že s takovým „tátou“ musí vyrůstat. Jako to ti vážně stojí za to žít s takovým chlapem? Sedí u pc, nic nedělá, bije syne, když už ti pomůže má okolo keců jako kdyby postavil snad dům?