Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj všem,
možná potřebuji slyšet pár názorů, možná se potřebuji jen svěřit.
Jsme s přítelem 4.rok, máme 15-ti měsíční holčičku, nové bydlení, vesměs nám nic nechybí. Počínaje porodem, byl pro mě první rok mateřství velmi náročný, až to na podzim dospělo k depresím a následně v lednu i k antidepresivům. Hodně jsme se s přítelem hádali(vlastně denně), já si všechno brala strašně osobně, všechno jsem obrečela a každá maličkost mě dokázala neskutečeně rozhodit. V té době mi prostě nějak přišlo, že jsem jen služka, matka, žena v domácnosti. Že nikoho nezajímám, že se mě nikdo nezeptá jak se mám, jestli si dám blbý kafe, natož jestli něco nechci (a teď nemyslím materiálně). Prostě jsem měla pocit, že jen „dávám“. A teď k věci. Na začátku prosince jsem přítelovi našla v telefonu smsky ( a teď mě kárejte, vím, že se to nedělá), kde si psal s nějakou Šárkou, psal jí Zlatí, posílal jí pusinky a ona holitovala, když šel k zubaři, plánovali vířivku na 4 hodiny…Zjistila jsem to v noci a já ho musela jít vzbudit, protože jsem v tu chvíli (při těch depresích), chtěla udělat to nejhorší. On se dušoval, že to nic neznamená, že ani neví jak vypadá, že jí zná asi týden, že je to jen nějaká holka z on-line her, že mu bylo při těch našich hádkách strašně smutno, že se cítil sám. Že už to nikdy neudělá, že miluje mě a chce být jen se mnou. Od té doby byl jak vyměněný, bylo vidět, že se fakt snaží, hodně mi začal pomáhat, i s malou, byl pozorný. Jenže mě to prostě pořád leží v hlavě. Přeci někomu, koho neznám, nepíšu zlatí a neposílám mu pusu?! V noci nespím, zdají se mi hrozné sny, telefon bych mu nejradši projížděla tisíckrát za den. Máte někdo radu, jak to překonat? Už jsem ze sebe zoufalá! Díky moc
@Lucciia cauky! Tak za prve ti chci rict, ze podle me byla hrozna chyba divat se priteli do mobilu…ja vim, asi ti to nedalo…ale uz se stalo. Je jak vymeneny, protoze ma spatne svedomi. Doufam, ze mu to nevycitas nebo nepredhazujes, to by bylo dle meho nazoru spatne. Zkus se chovat, jako by se nic nestalo. Kdyby s tebou nechtel byt, tak s tebou neni. Mozna ti rikal pravdu a v dobe, kdy tys na tom nebyla psychicky moc dobre, on potreboval sam nejakou podporu a nechtel te jeste vic zatezovat, kdo vi. Zkus si na papir napsat, co vsechno spolu mate spolecneho, krasneho -jak uz jsi napsala - bydleni, mimco, nejaky konicek…a jeste neco. Maly je uz dost velky, aby to nejakou dobu vydrzel bez maminky. Nemas nejake hlidani? Babicku? Zkus priteli navrhnout nejaky vikendovy relaxacni pobyt. Potrebujete si oba psychicky odpocinout, moct dobit baterky. Ver mi, zkus to priteli odpustit. Pokud jste do te doby meli hezky vztah a tobe prasky pomohly z depresi, zkuste zacit tam, kde jste pred depresemi skoncili. Preju hodne stesti! ![]()
Deprese jsou svinstvo a když se k ním přidá žárlení a nedůvěra, je to cesta do pekel. Říkala jsi někdy chlapovi, jak se cítíš? Oni mají poměrně otupělé vnímání okolí ![]()
Jinak já taky sem tam nějakého známého oslovím drahý nebo tak nějak
chlapci jsou ješitové a někteří za hezké slůvko metají salta vzad ![]()
Na druhou stranu tě chápu, že jsi rozhozená, ale co tak malinko ubrat? Dát se do gala, navonět se… počkat na chlapa v županu a pod ním nějaké pěkné prádelko? ![]()
Taky doufám, že kdyby se mnou nechtěl být, tak se mnou asi není. Několikrát jsme si spolu vyrazili, udělali hezký večer, jenže bohužel jsem to vždycky vymýšlela a zajišťovala já. X-krát jsem mu říkala, jak se cítím, co bych si přála, ať to byl výlet, výstava, divadlo, nebo jen blbá procházka s pejskem…Bohužel se to nějak míjí účinkem. Při tom všem jak skáču kolem rodiny, mě už nějak přestává bavit ještě vymýšlet „program“ pro nás.
Asi ty antidepresiva nezabírají tak, jak by měly ![]()
@mmuerka Ještě jsem chtěla dodat, že už neni tak vyměněný. Vydrželo to pár dní, možná týdnů. V poslední době je to zase ve starých kolejích ![]()
@Lucciia Je možné, že je to vážně jen tím, jak jste se hádali. Byl smutný, nebo mu něco chybělo a možná to chtěl hledat jinde, možná mělo zůstat pouze při sms. To už nezjistíme. Já bych mu to odpustila. Píšeš, že se ted hodně snaží a je jak vyměněný, tak mu vás zřejmě hodně záleží. Chápu tě. Mě by to taky pořád vrtalo hlavou. ![]()
@Lucciia A jsi si tím jistá? Třeba tím, že máš deprese vnímáš věci, co nejsou. Zkus si s ním o tom promluvit. Říct mu, co cítíš.
Je hezké, že zakladatelku utěšujete, ale když někdo plánuje výřivku na 4 hodiny tak to asi nebudou jen kamarádi a když se na to přijde tak přítel žehlí a pak se to vrátí do starých kolejí. Já osobně si myslím, že tě bohužel podváděl a pokud tě to stále trápí (což chápu já bych to nedokázala jen tak odpustit) tak si o tom otevřeně promluvte. Myslím, že Vám to oboum pomůže a jak už někdo psal zkuste nějaký relaxační pobyt bez malé.
@Lucciia Základem každého dobrého vztahu je mluvit o všem co se v člověku děje. Ten druhý nikdy nemůže 100% do tebe vidět. Také jsem měla v létě velkou krizi (malé bylo 19 měsíců). Dusila jsem to v sobě a je to fakt cesta do pekel. Pak manžel na mě zahartusil, že už toho má dost co se děje.
Sesypala jsem se všechno to ze sebe vykecala. Můžu ti říct, že to byla tak neskutečná úleva. Kamarádky mě odtáhly do sklípku na Moravu, trochu jsme se opili
a mě to dalo neskutečně moc energie. Být tebou předám dítě na hlídání babičce/kamarádce, udělám dobrou večeři otevřu lahvinku a drahé polovičce navrhnu rozhovor o tom co se mezi Vámi děje. Jsou jen 2 možnosti jak to dopadne… dobře nebo špatně. A i kdyby to dopadlo špatně, tak alespoň budeš vědět na čem jsi a nebudeš se trápit tím co by a jak by. Nejistota tvým pochybám nepřidá. Ba naopak. Držím palce ať to pro tebe dopadne co nejlépe ![]()
Tak já si nemyslím, že nutně muselo jít o nevěru. Mohl „jen“ flirtovat přes mobil a mohlo se to odehrávat jen virtuálně ve fantaziích. A mohl jí klidně psát zlatí a posílat pusinky a plánovat si výřivku. Pravdu stejně nevypátráš, navíc nejde dokázat nevinu. Ale je jasné, že tvoje důvěra je nalomená, to je logické. Být tebou, pokusila bych se to překonat, odpustit, nevracet se k tomu. To je jediné řešení, ze kterého se nezblázníš. Dále aby ti bylo psychicky líp, doporučila bych psychoterapeuta, práci na sobě a zlepšení komunikace směrem k partnerovi. ![]()
Jak pise @janees, podle me si fakt jen psali a proste flirtovali po sms. Je to pubertacke, ale zas jestli jsi mela nejake problemy, mozna se k tomu fakt jen neumel postavit jako chlap.
Prave proto, ze tu vyrivkubteprve planovali a nepsali si o tom, jak v ni uz byli. A taky to muze byt jen plna huba kecu. Proste pujdem si uzit - jasne, uz se moc tesim - a co tam budeme delat? - bla bla bla a nic by z toho stejne nebylo.
Jako ja byvam k chlapum dost nekompromisni, le toto mi fakt neprijde jako nejaka hruza. Joo, nastvat se, dat mu to vyzrat, ale pak bych uz nad tim mavla rukou.
Holky dky. Já vím, že pravdu stejně už nezjistím. Asi mě v poslední době žere to, že ho to snažení zase přešlo. Že jsem to jen já, kdo připraví romantickou večeři (on neuvaří, ikdyž to umí, protože já prý vařím skvěle), jsme to já, kdo mu píše dráždivé esemsky, které ho rozpálí, on je nenapíše, protože se prý stydí, jsem to já, co se mu furt něčím snaží udělat radost, on prý na to není, je toho spoustu. A mě to poslední dobou přestává bavit, když se mi to nikde nevrací. Jo, jediné co umí, je roztáhnout ruce a říct:„obejmout“! Proto opět přemýšlím o těch jeho zprávách. Tuhle mě úplně rozsekalo, večer jsme leželi v posteli a já mu říkám, že bychom mohli spolu někdy zajít do výřivky (pod vidinou romantiky), že jsem unavená, potřebuju relaxaci a on mi řekl, ať si dojdu za holkama do práce na masáž
Prostě je mi to poslední dobou hrozně líto…
Mluvili jsme o tom několikrát, vše jsemmu řekla, včetně všeho, co se mi honí hlavou, svých obav, že bych mu telefon nejradši kontrolovala denně. Vždy to dopadne stejně. Řekně mi, že má rád jen mě, že chce být jen se mnou, že už to nikdy neudělá, že to byla blost. den, dva se snaží a pak je vše při starém.
@Lucciia tak to mas povahou podobneho chlapa jako ja
. Ze me miluje, mi rekl snad 1× za celou dobu, co jsme spolu. To vis, taky bych to od nej touzila zase slyset, kdyz uz na me jde vycerpani a pocit toho, ze jsem vlastne na vsechno sama. Ale pak si vzpomenu na to, jak me obcas necekane zlehka pohladi po ruce, da mi zniceho nic pusu mezi lidmi, prijde umyt zada do koupelny
…tyhle drobnosti rikaji ‚miluju te‘ i beze slov. Za tech 6 let mi doslo, ze po chlapovi nemuzu chtit neco tak, ze ho do toho budu tlacit hadkami ci vycitkami…proto zkus zase neco naplanovat sama a o to vic si to uzij
! A cas od casu ho zaukoluj. Treba si vyjdi s kamaradkami a jemu rekni (s dostatecnym predstihem),ze bys byla rada, kdyby pro vas udelal veceri. A pokud ti prasky, ktere beres, nevyhovuji, tak zkus jine. Treba i ty muzou za tvuj strach a obavy ![]()
@mmuerka Děkuji Ti moc za podporu. Někdy mám chuť se vším seknout, na všechno to snažení se vykašlat. Nechci ho jen kritizovat, on to umí, já to vím a někdy udělá něco, čím mi opravdu „řekne“ miluji tě! Tak jak to píšeš ty…Vím, že s chlapama je to těžké, že jim musíš říct věci na rovinu a ne čekat, že něco vyvedukují, a také vím, že s náma babama, to také není vždy lehké, le někdy mám prostě pocit, že ani když to řeknu přímo, tak na to prostě neslyší. Budem to asi muset ještě probrat, včetně těch prášků. Někdy mám pocit (když to na mě opravdu padne), že mě asi nemá rád, že ho nezajímám, že si udělá to své a já se postarám o vše ostatní. Včetně naší společné zábavy, relaxace…