Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
To že nejí je problém, mám doma také Nejedlíky tomu rozumím. Ale to, že dělá takovou hysterickou scénu, když po něm někdo chce aby jedl, že v akci nemůže pokračovat je velký problém.
Moji nejedlíci prostě Nejedí, ať jim kdo chce říká co chce a akcí se normálně účastní.
Spis bych se bala, ze ti ho ti vedouci nebudou chtit na celodenni/vicedenni akce brat, protoze mit tam dite co vubec neji je o usta.
@Anonymní píše:
Syn od mala nejí prakticky nic z běžných potravin. Od příkrmů do teď. Nikdy jsem nehysterčila s nějakým vykrmováním, prostě je drobnější, žádná hrůza. Snažili jsme se po dobrém, po zlém, školka, kamarádi, pediatr, prostě neochutná, nejí. Trvám na tom, že bude jíst z toho mála aspoň trochu normálně, žádné sladkosti (sní vývar, jednu úpravu masa, přílohy - polívám „omáčkou“ z masa a zeleniny, nějaké sladké pokrmy). Bohužel ovoce, zeleninu, maso, vajíčko ani skoro nic na pečivo nikdy nedal do pusy. Teď narážíme na další problém. Začal chodit do školy, s tím přišly kroužky a soustředění. Už mi ho dvakrát vraceli z celodenní akce. Nikdo dospělý i přes můj apel, aby ho nenutili jíst, to nedodržuje, on se zasekne, začne hysterčit a už není žádná domluva. Už jsme stokrát vysvětlovali, že má prostě říct díky, nechci (má svou svačinu a když nechce jejich jídlo, ať si má hlad, to prostě odmítám řešit) a klidně tam může být dál. A on ne. Dokola tvrdí, že na žádný tábor ani školní akci nepojede, kvůli jídlu. A já už toho mám dost. Chápu, že trestat celou výpravu tím, že tam má hysterického vybíravce nemůžu. Takže z celodenních akcí jsem ho zachránila. Ale donekonečna mu to prostě omlouvat nebudu. Dost na tom, že s tím jídlem se kolem něj skáče celý život. (Další 2 sourozenci jedí úplně normálně, doma vaříme, takže to není nějakou rozmazleností, nebo že bychom doma jedli jenom polévky z pytlíku). Velice důrazně jsem těm vedoucím zopakovala, ať ho nenutí, že vidí, kam to vede.No a teď co, nechat ho někde se v tom opravdu vymáchat? Nebo ho omlouvat a čekat až pobere rozum?
No a plánuješ nechat v tom vymáchat to děcko nebo učitele/vedoucího? Co když omdli z hladu, u toho se zrani a bude z toho mít následky? Koho tím potrestas? Sebe, dítě, učitele, ostatní děcka na výletě? ![]()
Já bych ho nikam neposílala, krom nepříjemné scény (což mi nepřijde normální, aby někde školní dítě dělalo hysterické scény kvůli jídlu) je to i nebezpečné, když nebude celý den jíst, budou mít nějakou náročnější zábavu, tak jim tam sebou za chvíli švihne a to je pak pro vedoucí horší, jak nějaká scéna.
@debra.morgan píše:
No a plánuješ nechat v tom vymáchat to děcko nebo učitele/vedoucího? Co když omdli z hladu, u toho se zrani a bude z toho mít následky? Koho tím potrestas? Sebe, dítě, učitele, ostatní děcka na výletě?
No, já bych to zas neviděla tak děsně tragicky, bude s sebou mít svačinu s tím co jí, takže úplně o hladu nebude a i kdyby jo, tak jeden den přežije.
Dala bych jim písemnou žádost, ať dítě do jídla nenutí a nechají ho na připravené svačině, kterou mu dáš ty.
Asi se připrav, že ho možná vyřadí. Jestli bude narušovat nějaký jejich řád. Ale v dnešní době. Kdy je tolik alergiků na vše možné. Tak mi to přijde zbytečné. Ty o tom víš, že nejí. Tak mu dávej víc svačiny, kterou máš jistotu, že jí.
Největší problém jsou ty scény a amok. Tím on rozhodí celou skupinu dětí. Tak snažit se předejít tím, že ho nebudou nutit.
A oni ho nutí jíst jejich jídlo nebo jeho jídlo. Jestli jeho jídlo které jí. Tak jde o to, že potřebují, aby něco snědl a někde sebou nešlehl. Pokud jejich, tak si znovu důrazně promluv s vedoucími. Ale děti co nic nejí si sebou jen tak někdo nelajzne na celý den vzít.
@j.a.n.i1 píše:
No, já bych to zas neviděla tak děsně tragicky, bude s sebou mít svačinu s tím co jí, takže úplně o hladu nebude a i kdyby jo, tak jeden den přežije.
ale jo, spíš přežije než ne, ale stát se to prostě může. A nevím, kdo by tam byl ten potrestany.
Jde o to, že má svou svačinu, tu vím, že jí. Vysvětlila jsem vedoucím, jak to je. A asi někdo napůl ze srandy prohodí něco jako „však si dej s námi, pro nejíš“? A on si udělá nervy, aby ho nikdo nenutil jíst jejich jídlo, sekne se, začne řvát, že chce domů a už s ním není k hnutí. (Prvňák, teprve si na to zvyká, holt je nervák, ale tyhle situace mu to výrazně komplikují). Myslím si, že jinak, než pár takovými situacemi projít, se to nenaučí. Nechci z něj dělat skleníkovou kytičku. Řekla jsem mu jasně, že živiny z jídla potřebuje, že nejí je jeho problém a ať si to v hlavě přebere jak chce, ale donekonečna sedět doma kvůli tomu nebude. (Zas jako chce hrát hry s kamarády, ví, proč na soustředění je). Takže nevím, jestli třeba rok počkat a bude to lepší nebo se akorát víc zasekne jeho vzorec chování. ![]()
@Anonymní píše:
Jde o to, že má svou svačinu, tu vím, že jí. Vysvětlila jsem vedoucím, jak to je. A asi někdo napůl ze srandy prohodí něco jako „však si dej s námi, pro nejíš“? A on si udělá nervy, aby ho nikdo nenutil jíst jejich jídlo, sekne se, začne řvát, že chce domů a už s ním není k hnutí. (Prvňák, teprve si na to zvyká, holt je nervák, ale tyhle situace mu to výrazně komplikují). Myslím si, že jinak, než pár takovými situacemi projít, se to nenaučí. Nechci z něj dělat skleníkovou kytičku. Řekla jsem mu jasně, že živiny z jídla potřebuje, že nejí je jeho problém a ať si to v hlavě přebere jak chce, ale donekonečna sedět doma kvůli tomu nebude. (Zas jako chce hrát hry s kamarády, ví, proč na soustředění je). Takže nevím, jestli třeba rok počkat a bude to lepší nebo se akorát víc zasekne jeho vzorec chování.
tak jestli chytne hysterák takhle snadno. Tak bych nejdřív zapracovala na jeho psychice. Je dost přecitlevělý
@Anonymní píše:
Jde o to, že má svou svačinu, tu vím, že jí. Vysvětlila jsem vedoucím, jak to je. A asi někdo napůl ze srandy prohodí něco jako „však si dej s námi, pro nejíš“? A on si udělá nervy, aby ho nikdo nenutil jíst jejich jídlo, sekne se, začne řvát, že chce domů a už s ním není k hnutí. (Prvňák, teprve si na to zvyká, holt je nervák, ale tyhle situace mu to výrazně komplikují). Myslím si, že jinak, než pár takovými situacemi projít, se to nenaučí. Nechci z něj dělat skleníkovou kytičku. Řekla jsem mu jasně, že živiny z jídla potřebuje, že nejí je jeho problém a ať si to v hlavě přebere jak chce, ale donekonečna sedět doma kvůli tomu nebude. (Zas jako chce hrát hry s kamarády, ví, proč na soustředění je). Takže nevím, jestli třeba rok počkat a bude to lepší nebo se akorát víc zasekne jeho vzorec chování.
Jaké je to soustředění? Provozuje nějaký sport? V rámci školy v běžné třídě prvňáčci tolik akcí nemají, aby to byl problém.
Moje děti jsou starší. Občas jedou na celodenní akci bez zajištění oběda nebo kdo chce, koupí si menu na místě. Vybavit dítě jídlem na celý den není problém.
Pokud by, se ale jednalo o tábor nebo vícedenní sportovní pobyt, těžko dítě vybavíš na celé dny a chápu, že to problém je. Navíc sportující dítě musí mít odpovídající výživu. Po nás chtějí učitelé a trenéři, aby děti měly u sebe stále hroznový cukr, musli tyčinky, kus čokolády nebo i ovesné kaše, instantní polévku, aby mohlo mezi hlavními jídly někde v horské chatě doplnit energii. Mají tréninky a nachodí denně 20 km na tůrách. Přesto se prý občas stává, že někoho táhnou vysíleného.
Myslím, že věkem se můžou jeho stravovací zvyklosti hodně zlepšit. Nejstarší syn byl jako malý hodně vybíravý. Ale ne až tak jako Tvůj. Teď v pubertě sní skoro vše včetně luštěnin a netradičních obilovin.
Je to prvňák, vůbec bych ho nenutila někam jezdit, pokud nechce. Teprve se musí se všemi těmi změnami vyrovnat, natož ještě být někde hladový. Nechala bych ho tak.
Můj syn taky nechtěl nikdy nikam jezdit přes noc, tak jsem ho nenutila. Jezdíme spolu na lyžák, jde na příměstský tábor. Jel poprvé na školu v přírodě až v páté třídě. A je to úplně normální kluk.
Já bych zkusila dohodu, chceš někam, můžeš, ale nesmíš se tam vztekat, pokud se budeš vztekat, na žádnou další akci nepojedeš. U mě ale dítko ví, že sliby vždy plním a obměkčit se moc nedám, takže dohody většinou plní, případně nese následky. Fungovalo to už ve školce.
@Kasandra159 píše:
Já bych zkusila dohodu, chceš někam, můžeš, ale nesmíš se tam vztekat, pokud se budeš vztekat, na žádnou další akci nepojedeš. U mě ale dítko ví, že sliby vždy plním a obměkčit se moc nedám, takže dohody většinou plní, případně nese následky. Fungovalo to už ve školce.
Teď jde o to, jestli to dítě vůbec někam chce
mě to zní, jak kdyby ho maminka nutila na kroužek, kde ho to třeba až tak nebaví.
Syn od mala nejí prakticky nic z běžných potravin. Od příkrmů do teď. Nikdy jsem nehysterčila s nějakým vykrmováním, prostě je drobnější, žádná hrůza. Snažili jsme se po dobrém, po zlém, školka, kamarádi, pediatr, prostě neochutná, nejí. Trvám na tom, že bude jíst z toho mála aspoň trochu normálně, žádné sladkosti (sní vývar, jednu úpravu masa, přílohy - polívám „omáčkou“ z masa a zeleniny, nějaké sladké pokrmy). Bohužel ovoce, zeleninu, maso, vajíčko ani skoro nic na pečivo nikdy nedal do pusy. Teď narážíme na další problém. Začal chodit do školy, s tím přišly kroužky a soustředění. Už mi ho dvakrát vraceli z celodenní akce. Nikdo dospělý i přes můj apel, aby ho nenutili jíst, to nedodržuje, on se zasekne, začne hysterčit a už není žádná domluva. Už jsme stokrát vysvětlovali, že má prostě říct díky, nechci (má svou svačinu a když nechce jejich jídlo, ať si má hlad, to prostě odmítám řešit) a klidně tam může být dál. A on ne. Dokola tvrdí, že na žádný tábor ani školní akci nepojede, kvůli jídlu. A já už toho mám dost. Chápu, že trestat celou výpravu tím, že tam má hysterického vybíravce nemůžu. Takže z celodenních akcí jsem ho zachránila. Ale donekonečna mu to prostě omlouvat nebudu. Dost na tom, že s tím jídlem se kolem něj skáče celý život. (Další 2 sourozenci jedí úplně normálně, doma vaříme, takže to není nějakou rozmazleností, nebo že bychom doma jedli jenom polévky z pytlíku). Velice důrazně jsem těm vedoucím zopakovala, ať ho nenutí, že vidí, kam to vede.
No a teď co, nechat ho někde se v tom opravdu vymáchat? Nebo ho omlouvat a čekat až pobere rozum? 