Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Nemiluju své dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
17.9.17 13:09
Nemiluju sve dítě..
Ahoj, jsem ted 11 dni po porodu a mám krizi…s prvnim synem bylo vse ukazkove. Krasny novorozenec, vsechno v poradku.. A teď prisel druhy syn. Porod se dal, ale maly byl opuchly, popraskane zilky v ocich… O co mi jde-je to uz 11 dni od porodu a jeste jsem se do nej nezamilovala. Musim se priznat, ze skoro cele dny probrecim, protoze je ro uzasne miminko a potrebuje mamu, ktera ho miluje, ale pro me je to jen dite… Je tu někdo, kdo by mi řekl jak na to, nebo ze to mel stejně a preslo to? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.9.17 13:12
To přejde za pár dní sestra to měla take u 3 dítěte a po měsíci jí to přešlo a Syna miluje jako předchozí děti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.17 13:17
Starala jsem se o druhorozeného mechanicky, prebalit, nakojit, pomazlit, pusu.
Cca po konci šestinedělí mi došlo, že už to nedělám mechanicky, ale ráda. Po ukončení kojení (4m) láska jako blázen.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.9.17 13:22
@Misheliiiina píše:
Ahoj, jsem ted 11 dni po porodu a mám krizi…s prvnim synem bylo vse ukazkove. Krasny novorozenec, vsechno v poradku.. A teď prisel druhy syn. Porod se dal, ale maly byl opuchly, popraskane zilky v ocich… O co mi jde-je to uz 11 dni od porodu a jeste jsem se do nej nezamilovala. Musim se priznat, ze skoro cele dny probrecim, protoze je ro uzasne miminko a potrebuje mamu, ktera ho miluje, ale pro me je to jen dite… Je tu někdo, kdo by mi řekl jak na to, nebo ze to mel stejně a preslo to?
Já to tak měla i u prvního dítěte. Prostě ve mně byla jen hrůza, abych to nepokazila a vůči miminu jsem cítila i mírnou averzi, protože ono bylo zdrojem té hrůzy. Všechno jsem dělala mechanicky, jako stroj - prostě cíl: udržet naživo. Láska přicházela postupně a takové to bláznivé zamilování, musím se přiznat, až tak kolem dvou let. 
A pak ta láska rostla a už nemůže být větší. 
- Citovat
- Upravit
Marie432875
17.9.17 13:28
@Misheliiiina ja ted prožívam to samé…a to mam od porodu 3 týdny…jen brecim, miminko me spis obtěžuje a ja si vycitam svůj nezájem o nej. Pri zdravém rozumu me drží jen starší syn. Je to peklo…ale vím ze to prejde. Vím ze rady,,vydrz bude to dobre" jsou o ničem, protože blby je to ted a tady…ale ja uz tuhle,,depku" prodělala i s prvorozený, a uz mam zkušenost ze to opravdu bude dobre. Klidne brec, bud na sebe hodna a drz se…nejsi sama komu je ouvej, je to docela běžný stav, co zaživá plno žen. Neboj. Happy máma hned od porodu je spis rarita nez skutečnost.
- Citovat
- Upravit
17.9.17 13:37
Já to taky tak měla - celé šestinědelí jsem myslela, že mít dítě je omyl mého života. Teď jí je necelý rok a půl a jsem z ní naměkko nejen já, ale i manžel. Nevím kdy přišla tá láska - ale rozhodně to nebylo v porodnici a hned. Hormóny jsou fakt mocné, nezažít to tak tomu nevěřím. Ale zažila. Vydržet a bude fakt líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.9.17 14:15
@Misheliiiina poporodní deprese…Budeš muset to řešit s lékařem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.9.17 14:29
Já to takhle měla skoro celé šestinedělí. Už jsem si myslela, že jsem nějaká vadná. Všichni se z miminka rozplývali a pro mě to byl zdroj neuvěřitelného stresu, kdyby to slo, tak ho vratim do břicha 
Potom to naštěstí přešlo a každým dnem, týdnem, měsícem se ta láska zvětšovala 
- Citovat
- Upravit
17.9.17 14:40
Není možnost, aby jsi nebyla sama, občas za tebou někdo přišel???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.9.17 16:10
Ja to mela dva roky - prvni byla ukazkove klidne hodne dite a druha malej cert. naucily jsme se spolu koexistovat az po jejim druhem roce. opravdu jsem se s ni „smirila“ az kdyz jsem dokazala rict, ze je v necem lepsi nez ta prvni. no, preslo to, ale byly to pro ne dost perne dva roky (tech vycitek…)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.9.17 19:26
U nás naše mamka - já ukázkové miminko, i primář prý říkal, že by mě mohl vystavovat, mamka mě zbožňovala hned, sestra se narodila údajně jako malá opička - měla dlouhé černé chlupy na tvářích i zádech, mamka brečela, že ji ani nemůže ukázat tátovi, ten si ji naopak hned zamiloval… pak ségra již normální, jen asi do 3 let to byla taková „koulička“ oplácaná. Mamka si ji později taky zamilovala a dnes? Ségra je krásná ženská (rozhodně o dost hezčí než já . Nebojte, to jsou hormony, přejde to…
- Citovat
- Upravit
18.9.17 08:47
Moc vám všem děkuju za příspěvky. Sama na malého nejsem a mám si s kým popovídat, ale toto bych nebyla schopná někomu říct. Ani přítel o tom neví ???? Musím ale uznat, že je mi teď trochu líp, když jsem to vyventilovala a vím, že nejsem jediná, kdo to tak má, nebo měl ☺
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.9.17 10:04
Já jsem měla náročné těhotenství a dost dramatický porod. Syna jsem udržela v náručí až za 2 dny po porodu, jak jsem byla vyčerpaná. Absolutně se mi netvořilo mléko, ale sestry mě pořád nutily, něchtěly mu dát příkrm, takže pořád brečel. Bylo to strašný. Nic jsem k němu necítila, jen zodpovědnost. Změnilo se to asi po měsíci, když jsem přešla plně na Sunar, už se dalo trošku v noci vyspat a ustal pláč. Teď je to můj miláček a když si ho chce babička půjčit na hlídání, trpím jak pes a pořád na něj myslím. Určitě se to zlepší, věřte tomu Máte v kýblu hormony a to je normální
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
