Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Z psychických důvodů nemůžu pracovat, co s tím?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.3.21 13:40
@Anonymní píše:
Jsem dlouho doma s ditetem. Zkousela jsem po materske pracovat, ale nikde nevydrzim, je mi v praci zle a mota se mi hlava a ani fyzicky to nedavam, co mam delat dal? Psycholog, psychiatr? Jsem vazne v koncich, okoli me nechape a furt mi to vycita, pritom jsem byvala pracovita.
Psychologa zkus tím nic nezkazíš. 
a možná i zajdi k praktikovi ať tě zkoukne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 13:46
[Citace] @Anonymní píše:
Páni, jsem ráda, že má někdo podobný problém, hned je člověku lépe. A mohu se zeptat, užíváš nějaká psychofarmaka? Já se léčím tradiční čínskou medicínou, akupunktury a prostě alternativní cesty, ale občas, když je nejhůř tak už zvažuji i tuto možnost, ale moc se do ní nehrnu zatím…
Jinak my tu máme krásný hotel a já tam v sezoně docházím dělat pokojskou a občas pomůžu i v recepci. Je to fakt super, máš tam svůj klid, krásné prostředí, málo zaměstnanců,…
Moc děkuju!
I ten tvůj je úžasný, už jen to, že se to snažíme vyřešit je velký kus práce. Ale jak říkáš…je to fuška 
(KONEC CITACE - chybka)
Páni, jsem ráda, že má někdo podobný problém, hned je člověku lépe. A mohu se zeptat, užíváš nějaká psychofarmaka? Já se léčím tradiční čínskou medicínou, akupunktury a prostě alternativní cesty, ale občas, když je nejhůř tak už zvažuji i tuto možnost, ale moc se do ní nehrnu zatím…
Jinak my tu máme krásný hotel a já tam v sezoně docházím dělat pokojskou a občas pomůžu i v recepci. Je to fakt super, máš tam svůj klid, krásné prostředí, málo zaměstnanců,…
Moc děkuju!
I ten tvůj je úžasný, už jen to, že se to snažíme vyřešit je velký kus práce. Ale jak říkáš…je to fuška (KONEC CITACE - chybka)
A co bys dělala, kdyby měl podobné problémy i přítel? Z letních brigád byste si vydělali na živobytí i na zajištění na důchod?
Já nepopírám, že psychika je svině a někdy je to pro člověka opravdu těžké. Znám i člověka, který to vyřešil velmi alternativním způsobem života - odstěhoval se na samotu, kde žije v modulovém domku, přes sezónu si sám pěstuje a výpomocí na farmách a při žních si vydělá tolik peněz, aby měl na zdravotní péči, případné léky apod., ale jinak se snaží žít z toho, co si vypěstuje. Jeho měsíční náklady jsou naprosto minimální. Bojí se lidí, nemá rád tlak konzumní společnosti, ale cítí za sebe zodpovědnost a uvědomuje si, že když odmítá do té společnosti tolik vkládat, tak nemůže vybírat.
Chtít využívat výdobytky té společnosti (jídlo z hypermarketu, TV a elektronika, módní oblečení, hezké bydlení atd.) a zároveň se bránit se přizpůsobit a přehodit tu zodpovědnost na partnera je podle mě pokrytecké a krátkozraké (může to člověka ze dne na den vrhnout do fakt nepříjemné situace, když vztah skončí nebo se sesype i ten druhý) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 14:08
@zrcadlo ale psychická nemoc je taky nemoc. To není o tom že si člověk řekne, že to překoná nebo vydrží. Uzdravit se je běh na dlouhou trať.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 14:15
@aiwwa píše:
@zrcadlo ale psychická nemoc je taky nemoc. To není o tom že si člověk řekne, že to překoná nebo vydrží. Uzdravit se je běh na dlouhou trať.
Jenomže to je pak potřeba, aby s tím člověk něco dělal a léčil se. Takže kolečko psychiatr, psycholog a pokud to dlouhodobě nejde ani s medikací, terapií a podobně, pak případně zvážit invalidní důchod.
Ale jako střídat práce jak ponožky nebo si vydělávat na brigádách prostě není moc konstruktivní řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 14:21
@Svistice píše:
Jenomže to je pak potřeba, aby s tím člověk něco dělal a léčil se. Takže kolečko psychiatr, psycholog a pokud to dlouhodobě nejde ani s medikací, terapií a podobně, pak případně zvážit invalidní důchod.
Ale jako střídat práce jak ponožky nebo si vydělávat na brigádách prostě není moc konstruktivní řešení.
Jojo, to každopádně, je potřeba to řešit, ale to nepsala zakladatelka ne? Těch anonymních je tu víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 14:30
@aiwwa Mě právě nepřijde, že by to zde přítomné anonymní řešily přes medikaci u psychiatra. Jinak pokud by i v rámci psychiatrické a podpůrné psychologické péče na tom byly jak popisují, tak mají normílně nárok na pracovní neschopnost a v případě víc jak rok trvající PN z důvodu psychiatrické diagnózy by byl k diskuzi i nějaký stupeň ID.
Edit: Já třeba měla kolegyni, které trpí dedičnou psychickou nemocí nemocí. Zvládala pracovat normálně, pak se to zhoršilo, takže občas do práce přišla, občas ne. Někdy třeba celý den byla v práci, ale nic neudělala. Občas byla na neschopence. A pak dala výpověď, s tím, že ji pracovat zmáhá, tak si odpočině těch 5 měsíců na pracáku. Pak si asi dodělá kvalifikaci a bude ji zatím živit přítel… Jako nemyslím si, že to vyřešila úplně nejšťastněji.
Příspěvek upraven 17.03.21 v 14:34
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
17.3.21 14:30
Nechci se nikoho dotknout, protože nevím nakolik jsou to opravdu nemoci a na kolik je to nechuť pracovat. Myslím že by se to poznalo v situaci, kdy se člověk musí sám živit, všechno zařizovat, hledat bydlení atd.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.3.21 14:34
Odsoudit člověka, když nejste v jeho kůži je straaaašně jednoduchý. Ale boj s vlastní psychikou je mega obtížnej. My to řešíme, víme, že to není ok, ale zároveň musíme hledat cesty kudy ano a kudy ne. Možností je víc. Snažíme se jak momentálně můžeme, umíme. Jsme prostě limitování. To je fakt a ne lenost nebo nevím co. Zkuste si zažít pocit, že se roztýkáte jak rosol, mít stavy, kdy se vám rozmazává obraz, hučení v uších, pocit neskutečna a ztráty kontroly nad sebou. A budete mluvit jinak. Bojujeme každej den o svý místo na světě a vše, co je s námi jinak, si uvědomujeme. Jenže psychika je běh na dlouhou trať. Není to slabost ani přehazování zodpovědnosti na druhý. Často se díky těmhle názorům za sebe stydíme a to je špatně. Že nespadáme do škatulek a společnosti se to nelíbí, tak ať. Jak já bych chtěla bejt normální ty jo…ale no nejsem. Ne z hlediska normálnosti pro okolí a společnost. Ale jak jsem psala nikdo není v mý kůži.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.3.21 14:36
@Svistice píše:
@aiwwa Mě právě nepřijde, že by to zde přítomné anonymní řešily přes medikaci u psychiatra. Jinak pokud by i v rámci psychiatrické a podpůrné psychologické péče na tom byly jak popisují, tak mají normílně nárok na pracovní neschopnost a v případě víc jak rok trvající PN z důvodu psychiatrické diagnózy by byl k diskuzi i nějaký stupeň ID.Edit: Já třeba měla kolegyni, které trpí dedičnou psychickou nemocí nemocí. Zvládala pracovat normálně, pak se to zhoršilo, takže občas do práce přišla, občas ne. Někdy třeba celý den byla v práci, ale nic neudělala. Občas byla na neschopence. A pak dala výpověď, s tím, že ji pracovat zmáhá, tak si odpočině těch 5 měsíců na pracáku. Pak si asi dodělá kvalifikaci a bude ji zatím živit přítel… Jako nemyslím si, že to vyřešila úplně nejšťastněji.
Příspěvek upraven 17.03.21 v 14:34
Tak medikace od psychiatra nás nespasí, že. Tam je zapotřebí spousta práce na sobě. Terapie, dlouhodobá. A ne každému ID přiznají.
- Citovat
- Upravit
Uslava
17.3.21 14:37
@Anonymní píše:
Jsem dlouho doma s ditetem. Zkousela jsem po materske pracovat, ale nikde nevydrzim, je mi v praci zle a mota se mi hlava a ani fyzicky to nedavam, co mam delat dal? Psycholog, psychiatr? Jsem vazne v koncich, okoli me nechape a furt mi to vycita, pritom jsem byvala pracovita.
Co děláš proto, abys situaci řešila? Když nezvlafaš sama. Koho jsi požádala o pomoc a s jakým výsledkem?
- Citovat
- Upravit
17.3.21 14:45
@Anonymní píše:
Odsoudit člověka, když nejste v jeho kůži je straaaašně jednoduchý. Ale boj s vlastní psychikou je mega obtížnej. My to řešíme, víme, že to není ok, ale zároveň musíme hledat cesty kudy ano a kudy ne. Možností je víc. Snažíme se jak momentálně můžeme, umíme. Jsme prostě limitování. To je fakt a ne lenost nebo nevím co. Zkuste si zažít pocit, že se roztýkáte jak rosol, mít stavy, kdy se vám rozmazává obraz, hučení v uších, pocit neskutečna a ztráty kontroly nad sebou. A budete mluvit jinak. Bojujeme každej den o svý místo na světě a vše, co je s námi jinak, si uvědomujeme. Jenže psychika je běh na dlouhou trať. Není to slabost ani přehazování zodpovědnosti na druhý. Často se díky těmhle názorům za sebe stydíme a to je špatně. Že nespadáme do škatulek a společnosti se to nelíbí, tak ať. Jak já bych chtěla bejt normální ty jo…ale no nejsem. Ne z hlediska normálnosti pro okolí a společnost. Ale jak jsem psala nikdo není v mý kůži.
Ahoj anonymní, já tě úplně chápu, taky nezvládám pořádně pracovat, nebo vždy jen nějakou dobu. Ráno vůbec nejsem schopná vstávat, je mi strašně špatně, v poslední práci jsem si každý pátek brala sick day, nebo dovolenou, protože jsem prostě nemohla. Ještě v poslední práci (rok 2019) jsem začala zvracet, zvracela jsem každý den, po cestě do práce, v práci na wc… Já se tedy léčím už dlouho na psychiatrii, beru 5 druhů psychiatrických léků, docházím na terapie… nic moc nepomáhá. Pracovat moc chci, ale ještě navíc jsem kvůli nemoci nedodělala VŠ a mám jen gympl a nic neumím. Zkoušela jsem studovat i několik VOŠ, ale vždy to dopadlo špatně (hospitalizace na psychiatrii). Teď zas pokukuji po nějaké práci (zkrácený úvazek), ale nic moc nenacházím, nebo samé pozice, na které nemám kvalifikaci, nebo nejsem reprezentativní (jako např. různé asistentky). Na úklid nemám sílu (kromě psychiatrické diagnózy mám i neurologickou), to je tak jediné, co by se asi ještě dalo najít a navíc mám OCD na špínu a kontrolování.
Takže tě opravdu moc chápu, vím, jak je to těžké, člověk se snaží, přál by si normálně fungovat a vydržet v práci, ale nejde to. Ty chodíš i na terapie? Jak dlouho se léčíš? Co ti na to říká psycholog/psychiatr…? Moc držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 14:49
V pripade psychiatricky choroby (neplest s nechuti pracovat) bych se snazila platit socialni, dokud to pujde, v pripade eventualni moznosti pobirani invalidniho duchodu, urcite stav hned resit s psychiatrem, minimalne at je zaznam o dobe vzniku nemoci! Ono pak na ulici ty penize nenajdes, i kdyby clovek mel duchod jen jednicku. Chapu, ze se chces hodit do klidu hned, ale jestli jsi ted po rodicaku, tak jsi mlada a do duchodu daleko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.3.21 15:04
Diskuze mi připomíná moji minulost. Byla jsem na to velmi psychicky zle, když jsem nastupovala do nové práce po rodicaku. Pamatuju si, jak jsem nemohla spát, jist, busilo mi srdce, vynechavalo, k tomu pocit na omdleni a taky, ze nechodím, nebo špatně ovladam svoje nohy a k tomu rozmazane vidění. Na základě své zkušenosti mohu napsat, ze toto utikani před problémem nic neřeší, jen oddaluje. Nejlepší je kousnout se, a z posledních sil, i za cenu problému výše napsaných, do práce chodit. Mě to trvalo asi 10 měsíců, hrozných 10 měsíců, kdy jsem se v tom patlala, ale paradoxně práce pomohla, protože jsem musela myslet na něco jiného než na to, jak mi je hrozne nebo kdy to zase přijde. Je to blby, ale práce je lék, nejenom z myšlenkových důvodu, ale i ze jste mezi lidmi. Po 10 měsících se to začalo zlepšovat, a bylo to dobré. Asi už vždycky budu náchylná na psychiku, ale nesmím se tomu poddat a vždycky se musím snažit víc než ostatní, a překonávat pořad a pořad sama sebe. A to je moje rada - nebabrat se v tom, nefnukat a překonávat sama sebe. A pracovat.
- Citovat
- Upravit
17.3.21 15:11
@Svistice píše:
@aiwwa Mě právě nepřijde, že by to zde přítomné anonymní řešily přes medikaci u psychiatra. Jinak pokud by i v rámci psychiatrické a podpůrné psychologické péče na tom byly jak popisují, tak mají normílně nárok na pracovní neschopnost a v případě víc jak rok trvající PN z důvodu psychiatrické diagnózy by byl k diskuzi i nějaký stupeň ID.Edit: Já třeba měla kolegyni, které trpí dedičnou psychickou nemocí nemocí. Zvládala pracovat normálně, pak se to zhoršilo, takže občas do práce přišla, občas ne. Někdy třeba celý den byla v práci, ale nic neudělala. Občas byla na neschopence. A pak dala výpověď, s tím, že ji pracovat zmáhá, tak si odpočině těch 5 měsíců na pracáku. Pak si asi dodělá kvalifikaci a bude ji zatím živit přítel… Jako nemyslím si, že to vyřešila úplně nejšťastněji.
Příspěvek upraven 17.03.21 v 14:34
Ono se lehce soudí, pokud nemáš na vlastní kůži zkušenost s psychickou nemocí. Léčba je zdlouhavá, na spoustu věcí neexistuje žádná zázračná pilulka. A to že je někdo dlouhodobě na neschopence vůbec neznamená že mu přiklepnou invalidní důchod. On si každý představuje, že psychiatr předepíše na depresi modrou pilulku, na úzkost červenou a člověk je za týden v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.21 15:13
@Uslava píše:
Nechci se nikoho dotknout, protože nevím nakolik jsou to opravdu nemoci a na kolik je to nechuť pracovat. Myslím že by se to poznalo v situaci, kdy se člověk musí sám živit, všechno zařizovat, hledat bydlení atd.
zajímavý je, že když tu někdo řeší tělesné nemoci, tak mu nikdo nenapíše že to může být nechuť pracovat. Tohle je tak strašně diskriminační pro lidi s psychickými poruchami. Já měla jen „blbou“ depresi, občas nějakou úzkost a i tak to bylo hrozné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
