Z psychických důvodů nemůžu pracovat, co s tím?

Anonymní
16.3.21 16:04

Nemuzu pracovat, co dal?

Jsem dlouho doma s ditetem. Zkousela jsem po materske pracovat, ale nikde nevydrzim, je mi v praci zle a mota se mi hlava a ani fyzicky to nedavam, co mam delat dal? Psycholog, psychiatr? Jsem vazne v koncich, okoli me nechape a furt mi to vycita, pritom jsem byvala pracovita.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4950
16.3.21 16:10

Asi psycholog nebo psychiatr, jelikož normální to není. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
53760
16.3.21 16:14

Tak asi opravdu projít vyšetřením u Dr., jestli tam není nějaký vnitřní podnět. Bez důvodu se hlava motat nebude.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1455
16.3.21 16:15

Zalezi ceho konkretne se ta nevolnost tyka. Zda je to psychicke nebo to ma jinou pricinu. Sla bych k obvodnimu, at me na vysetreni k odbornikum doporuci. Zalezi take jakou praci delas - v kancelari to bude jine, nez prodavacka barev a laku. Nebo to myslis vylozene tak, ze nechces „nemuzes“ chodit do jakekoli prace?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17329
16.3.21 16:28
@Anonymní píše:
Jsem dlouho doma s ditetem. Zkousela jsem po materske pracovat, ale nikde nevydrzim, je mi v praci zle a mota se mi hlava a ani fyzicky to nedavam, co mam delat dal? Psycholog, psychiatr? Jsem vazne v koncich, okoli me nechape a furt mi to vycita, pritom jsem byvala pracovita.

Je ti zle jenom v práci? Odejdeš odtamtud a je to ok? Když děláš doma podobnou činnost, kterou děláš v práci, je ti dobře? Pokud ano, tak psychiatr. Pokud je ti zle při jakékoli činnosti, tak už dávno jsi měla být u obvodního lékaře a řešit to, může to být cokoli od nízkého tlaku přes skřípnutý nerv až po jsem-líná-jako-vešitidu :mrgreen: :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3157
17.3.21 08:58

Pokud je ti zle pouze v práci, může to být psychika, zvykla sis asi být doma. Jestli jsou problémy fyzického rázu aj doma, tak bych to řešila s lékařem a se všemi problémy se svěřila. Pak podle toho doporučí odborníky. Co se týká rad ohledně psychologa výše, tak bych se k tomu taky přiklonila. Ať se to brzy vyřeší :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 11:03

Ahojky, mám něco podobného řekla bych a taky jsem z toho byla dlouho v koncích. Bylo by potřeba více informací o tobě, abychom zhodnotili, kde je ta pravá příčina. Já třeba nedokážu pracovat na smlouvu na plný úvazek - přijdu si jak otrok, plno stresu všude kolem atd. V tomhle mi pomohlo vědomí, že může pracovat na dohodu či zkrácený úvazek. Ale furt tam je jakýsi psychologický blok…začala jsem hledat dál a v podstatě jsem doma cca 2 roky a hledám sebe samu (hodně mi pomohla astrologie - rozbor osobnosti; duchovní literatura; retrospektiva, co se týká dětství - většina psychických traumat je z dětství, aniž bychom o tom věděli). Občas brigáda, ale nic stálého. Musím říct, že se to daří, ale je to někdy peklo. Před nedávnem jsem přistoupila na pomoc psychologa. Nemůžu říct, zda je to efektivní, bylo to teprve mé 1. sezení. Podle mě hraje velkou roli i osobnost daného člověka, někdo prostě není stavěný každý den pracovat, ale má jiné přednosti, které nemá například druhý člověk. Takže bych doporučila určitě psychologa a uvidíš potom co dále. Hlavně mít okolo sebe milujícího člověka, já nemít chápajícího přítele, tak si vůbec nedokážu představit, co by se dělo. Každopádně nedoporučuji chodit někde do práce, když se necítíš. Z vlastní zkušennosti si myslím, že člověk v takovýhle chvílích potřebuje podporu a čas. Pokud nějak finančně nestrádáte, zkusila bych si promluvit s manželem/přítelem a říct mu, jak se cítíš atd.
Hlavně se „nebičuj“ za to, že nepracuješ a podobně. Kašli na řeči ostatních, oni nejsou v tvojí kůži. Kdyby byli, tak by něco takového jako výčitku ani nevypustili z pusy.
Přeji hodně štěstí!

  • Citovat
  • Nahlásit
11101
17.3.21 11:06
@unuděná píše:
Je ti zle jenom v práci? Odejdeš odtamtud a je to ok? Když děláš doma podobnou činnost, kterou děláš v práci, je ti dobře? Pokud ano, tak psychiatr. Pokud je ti zle při jakékoli činnosti, tak už dávno jsi měla být u obvodního lékaře a řešit to, může to být cokoli od nízkého tlaku přes skřípnutý nerv až po jsem-líná-jako-vešitidu :mrgreen: :mavam:

Ráno vstanu, deprese, dojdu do práce deprese, jsem v práci deprese. A když jdeš domů? To už jí nemám :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
17329
17.3.21 11:06
@boball píše:
Ráno vstanu, deprese, dojdu do práce deprese, jsem v práci deprese. A když jdeš domů? To už jí nemám :lol:
:mrgreen: :mrgreen: :palec:
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 11:09
@Anonymní píše:
Ahojky, mám něco podobného řekla bych a taky jsem z toho byla dlouho v koncích. Bylo by potřeba více informací o tobě, abychom zhodnotili, kde je ta pravá příčina. Já třeba nedokážu pracovat na smlouvu na plný úvazek - přijdu si jak otrok, plno stresu všude kolem atd. V tomhle mi pomohlo vědomí, že může pracovat na dohodu či zkrácený úvazek. Ale furt tam je jakýsi psychologický blok…začala jsem hledat dál a v podstatě jsem doma cca 2 roky a hledám sebe samu (hodně mi pomohla astrologie - rozbor osobnosti; duchovní literatura; retrospektiva, co se týká dětství - většina psychických traumat je z dětství, aniž bychom o tom věděli). Občas brigáda, ale nic stálého. Musím říct, že se to daří, ale je to někdy peklo. Před nedávnem jsem přistoupila na pomoc psychologa. Nemůžu říct, zda je to efektivní, bylo to teprve mé 1. sezení. Podle mě hraje velkou roli i osobnost daného člověka, někdo prostě není stavěný každý den pracovat, ale má jiné přednosti, které nemá například druhý člověk. Takže bych doporučila určitě psychologa a uvidíš potom co dále. Hlavně mít okolo sebe milujícího člověka, já nemít chápajícího přítele, tak si vůbec nedokážu představit, co by se dělo. Každopádně nedoporučuji chodit někde do práce, když se necítíš. Z vlastní zkušennosti si myslím, že člověk v takovýhle chvílích potřebuje podporu a čas. Pokud nějak finančně nestrádáte, zkusila bych si promluvit s manželem/přítelem a říct mu, jak se cítíš atd.
Hlavně se „nebičuj“ za to, že nepracuješ a podobně. Kašli na řeči ostatních, oni nejsou v tvojí kůži. Kdyby byli, tak by něco takového jako výčitku ani nevypustili z pusy.
Přeji hodně štěstí!

Jako bys psala o mně. Já mám tedy psychické problémy, léčím ale ta práce..Děs běs. Mám to stejně jako ty. Chvíli jsem ok, ale ten tlak na práci, že musím nějakou mít jako všichni normální je hroznej. Mám úplně špatné vnímání. Můžu se zeptat jak to máš se sociálním a zdravotním pojištěním?

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 11:40
@Anonymní píše:
Jako bys psala o mně. Já mám tedy psychické problémy, léčím ale ta práce..Děs běs. Mám to stejně jako ty. Chvíli jsem ok, ale ten tlak na práci, že musím nějakou mít jako všichni normální je hroznej. Mám úplně špatné vnímání. Můžu se zeptat jak to máš se sociálním a zdravotním pojištěním?

Určitě můžeš:-) Na pracáku nejsem, to jsem okamžitě odmítla, stačila mi jedna návštěva. Dokud nebyl Covid tak jsem si na zdravotko vydělávala brigádou a platila jsem si ho sama. Teď ho za mě dočasně platí přítel. A sociální neplatím. Cítím se zahnaná do kouta úplně vším - zajetý systém, nepracuješ - nedostaneš důchod a nejsi pojištěný, okolí atd. Tak jsem se na to jednoduše vykašlala. Já o sobě vím, že stejně 35 let pracovat nebudu, takže na co se trápit, když pak ten důchod ani nedostaneš. Takže jsem si říkala, že si časem založím penzijko a budu si tam sama spořit a zaopatřím se na stáří sama z brigád. Nebo se uvidí, jak se situace vyvrbí časem, ale teď to tak cítím.
Ale jak píšeš, taky s tím bojuju, ten tlak ze všech stran… Taky se léčím, snažím se dostat do klidu a být spokojená a vyrovnaná, ale stačí se zmínit o práci a zahltí mě velký stres…vůbec nevím proč. Já osobně jsem třeba vystřídala v poslední době 4 práce, ale z každé jsem odešla, protože jsem přestala přijímat jídlo a ten stres byl tak veliký, že to nešlo dál.
Ale myslím, že je to i o tom, jakou práci člověk má k dispozici. Třeba mám jednu brigádu už 4 roky a jsem tam celkem spoko. Hodně mi pomohlo přijmout moji povahu a podle toho si hledat práci pro mě - kde bude klid, málo lidí atd. Takže to určitě půjde, jen je potřeba čas:-).

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 11:47
@Anonymní píše:
Určitě můžeš:-) Na pracáku nejsem, to jsem okamžitě odmítla, stačila mi jedna návštěva. Dokud nebyl Covid tak jsem si na zdravotko vydělávala brigádou a platila jsem si ho sama. Teď ho za mě dočasně platí přítel. A sociální neplatím. Cítím se zahnaná do kouta úplně vším - zajetý systém, nepracuješ - nedostaneš důchod a nejsi pojištěný, okolí atd. Tak jsem se na to jednoduše vykašlala. Já o sobě vím, že stejně 35 let pracovat nebudu, takže na co se trápit, když pak ten důchod ani nedostaneš. Takže jsem si říkala, že si časem založím penzijko a budu si tam sama spořit a zaopatřím se na stáří sama z brigád. Nebo se uvidí, jak se situace vyvrbí časem, ale teď to tak cítím.
Ale jak píšeš, taky s tím bojuju, ten tlak ze všech stran… Taky se léčím, snažím se dostat do klidu a být spokojená a vyrovnaná, ale stačí se zmínit o práci a zahltí mě velký stres…vůbec nevím proč. Já osobně jsem třeba vystřídala v poslední době 4 práce, ale z každé jsem odešla, protože jsem přestala přijímat jídlo a ten stres byl tak veliký, že to nešlo dál.
Ale myslím, že je to i o tom, jakou práci člověk má k dispozici. Třeba mám jednu brigádu už 4 roky a jsem tam celkem spoko. Hodně mi pomohlo přijmout moji povahu a podle toho si hledat práci pro mě - kde bude klid, málo lidí atd. Takže to určitě půjde, jen je potřeba čas:-).

A prosím tě co je to za brigádu? Šla bych touhle cestou ráda taky. Já jsem zatím na ÚP. A právě v terapii se věnujeme úzkostem, jak se mít ráda, přijmout se taková jaká jsem, i s těmi špatnými stránkami. Je to fuška. Ona ta práce nějaká by šla, ale klidná :roll: pohodová. Ne, že tam na mě někdo houkne a já budu vyřízená. Špatně to snáším a jdu hned do paniky. Na tom pracujeme taky, je to prý o sebedůvěře, kterou moc nemám. O tom, si věřit. Posilovat ty vnitřní zdroje, který mi v krizi pomůžou. Ale tvůj přístup je super. Že to uzpůsobuješ svým potřebám a svoji povaze. :potlesk: :palec: fakt za tohle buď na sebe pyšná.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 12:00
@Anonymní píše:
A prosím tě co je to za brigádu? Šla bych touhle cestou ráda taky. Já jsem zatím na ÚP. A právě v terapii se věnujeme úzkostem, jak se mít ráda, přijmout se taková jaká jsem, i s těmi špatnými stránkami. Je to fuška. Ona ta práce nějaká by šla, ale klidná :roll: pohodová. Ne, že tam na mě někdo houkne a já budu vyřízená. Špatně to snáším a jdu hned do paniky. Na tom pracujeme taky, je to prý o sebedůvěře, kterou moc nemám. O tom, si věřit. Posilovat ty vnitřní zdroje, který mi v krizi pomůžou. Ale tvůj přístup je super. Že to uzpůsobuješ svým potřebám a svoji povaze. :potlesk: :palec: fakt za tohle buď na sebe pyšná.

Páni, jsem ráda, že má někdo podobný problém, hned je člověku lépe. A mohu se zeptat, užíváš nějaká psychofarmaka? Já se léčím tradiční čínskou medicínou, akupunktury a prostě alternativní cesty, ale občas, když je nejhůř tak už zvažuji i tuto možnost, ale moc se do ní nehrnu zatím…
Jinak my tu máme krásný hotel a já tam v sezoně docházím dělat pokojskou a občas pomůžu i v recepci. Je to fakt super, máš tam svůj klid, krásné prostředí, málo zaměstnanců,…
Moc děkuju! :srdce: I ten tvůj je úžasný, už jen to, že se to snažíme vyřešit je velký kus práce. Ale jak říkáš…je to fuška :roll:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 13:09
@Anonymní píše:
Páni, jsem ráda, že má někdo podobný problém, hned je člověku lépe. A mohu se zeptat, užíváš nějaká psychofarmaka? Já se léčím tradiční čínskou medicínou, akupunktury a prostě alternativní cesty, ale občas, když je nejhůř tak už zvažuji i tuto možnost, ale moc se do ní nehrnu zatím…
Jinak my tu máme krásný hotel a já tam v sezoně docházím dělat pokojskou a občas pomůžu i v recepci. Je to fakt super, máš tam svůj klid, krásné prostředí, málo zaměstnanců,…
Moc děkuju! :srdce: I ten tvůj je úžasný, už jen to, že se to snažíme vyřešit je velký kus práce. Ale jak říkáš…je to fuška :roll:

Nápodobně, říkala jsem si úplně to stejný :hug: já beru antidepresiva právě. Ale víc mi pomáhá terapie a nějaký ty knihy o seberozvoji atd. Podcasty na téma duševní zdraví. A nedeptat se zbytečně no. Ale někdy to člověka přemůže. Ten úklid máš fajn. Já teď jezdím s kamarádkou taky uklízet. Ale domy a byty. To je pohoda. Sice makačka fyzicky, ale na hlavu balzám.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.3.21 13:18

Jako problém chápu, ale spíš by mě zajímalo, jak to chcete zvládat finančně? Takovýto „na zdravotko si vydělám brigádou“ je sice fajn, ale co nájem, jídlo, hygienické potřeby atd.? Teď to za vás platí asi partneři, ale co když zůstanete samy? Já nevím, ale myslím si, že i o sobě dost přemýšlíte. Já teda nemám čas se zabývat traumaty z dětství - a to jsem to dětství neměla růžové (týrání ze strany otčíma, sexuální zneužívání atd.) Jasně, že to člověka poznamená, ale utápět se v depresích celý život?
Já nevím, celkově na mě působíte úplně stejně jako moje švagrová - nikdy neměla v životě pořádný problémy, nemusí se starat o finance a jen hloubá sama v sobě.

Anonym - popis dětství

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat