Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Pro mě není o čem mluvit, když už jsi těhotná. A radu žádnou nemám.
Dítě bych si nechala. Ale ty sama musíš vědět, jestli o něj stojíš nebo ne. Počtu dětí bych se vůbec nebála, budou za chvilku dospělý.
Spíš jestli se vám to chce všechno absolvovat znovu od začátku ![]()
Já sama mám pět dětí, které jsem porodila a je pravda, že páté bylo náročné. Věk a taky se k nám otočila zády manželova rodina, takže i psychicky to bylo náročné. Ale syna bych nevyměnila a čím je starší, tím je víc a víc super a je s ním sranda a vůbec jsem šťastná, že ho máme. Ale byly i těžké chvilky, když byl v batolecím období..
Hele finačně zajištění jste!!! A mít 4 nebo 5 dětí není takový rozdíl! Takže za mě gratuluji…
Málo kdo je takhle zajištěny, ve věku nevidím problém, starší děti pomuzou:) budete mít doma juniorka- dite je dar - a když tomu osud tak chtěl…
určitě bych si miminko nechala
Tak děti 16 a 14 let jsou už velké. Já bych potrat psychicky nezvládla, takže miminko bych si nechala. ![]()
@GabinkaCh píše:
Zakladatelka mi radši neodpoví
Sem si nevšimla, že jste položila otázku.
@GabinkaCh píše:
Zakladatelka mi radši neodpoví
Také jsem si nevšimla, ze by jste mi položila otázku? Pokud jste narazela na antikoncepci a její selhání, tak v případě, ze v mem nadpisu je “neplanovane těhotenství”, tak asi ta antikoncepce nějakým způsobem selhala, na to Vám nemusím odpovídat. A urcite v me nelehké situaci ani nechci číst tyto příspěvky, natož na ne odpovídat. Ale budiž. Hezky den.
@Anonymní píše:
Zdravím Vás tady všechny a moc Vás prosím o radu.
Je mi 37 let, Ja 2 děti 16 a 8, rozvedena, děti v me peci, partner 35let, 2 děti dvojčata 14 let, také rozvedený, 1× za 14 dni si je bere na víkend a samozřejmě častěji, jezdí s námi na dovolenou a když je možnost jsou u nás.Jsme spolu s partnerem 5 let a 2 dny zpět jsem zjistila, ze jsem těhotná!
Dite už jsme naplánovali a nyni se rozhodujeme zda si dítě nechat, či ne. Je to pro mne hrozná situace, ale představa, ze vlastne budeme mít 5 děti je pro mne nepředstavitelná.
Co by jste dělali na mem místě?
Jsme oba pracující, bydlíme ve vlastním. Ja mam baracek, partner dva byty, ale bydlíme u mne.Vztah je u nás takový, ze každý si jedeme celou dobu jakoby za sebe. Partner si nechává byty jako zadní vrátka, Ja baracek také, jelikož jsme se oba v předchozích vztazích spalili.
Myslím si, ze to těhotenství přišlo právě z tohoto důvodu, abychom konečně byli jako rodina. Ale 5 děti! Je to pro mne nepředstavitelná situace.
Plánovala jsem jít na vysokou, s partnerem cestovat. Také věk už je pro mne i problém, nevím, zda to fyzicky i psychicky zvládnu.
Partnerova reakce při oznámení byla Kladna, ale
Včera mi oznámil, ze neví. Ja také nevím.
Prosim poraďte. Nebo měli jste to také někdo tak? A jak jste se rozhodli. S Dr jsem domluvena, ze ji dam v ut vědět, jak jsme se rozhodli. Jsem zoufalá.
Víš co. Já neplánovaně (ale jako víme, kdy a proč se t stalo) otěhotněla v 36, doma tři děti. Konec světa. Zrovna v nové práci a tak. Nejmladšímu našemu bylo už 10.
A…tomu neplánovanému je už sedm let, já studuju až teď, našla jsem si po krátké MD jinou práci, lepší, na VŠ dodělávám specializaci. Z odstupem let vidim všechno jako mnohem lepší, než by bylo bez toho. ![]()
Donutilo me to ještě chvíli přibrzdit, dítě je úžasné, šikovné, utvrdila jsem se v tom, že manžel je muž do jakékoliv situace a bude vždy pro mě oporou.
Mám klidně svědomí, nemusím přemýšlet, co by, kdyby, jestli by to byla blond holčička, nebo chlapeček.
Je tady, u nás, krásnej a šikovnej, sourozenci ho milují a on je, svět je v pořádku, život jde dál.
A pracovat a studovat můžu ještě minimálně dvacet let.
Přeji správné rozhodnutí. Takové, které ti z dlouhodobého hlediska přinese klid. ![]()
Protože šok, to jako je pořádnej, já brečela asi tři dny…ale potom, potom už to bylo jen lepší, až dodnes.
Musis vedet, jak se citis, sepis si treba seznam pro a proti. rozhodnuti je na tobe. to ze dalsi dite uzivis nehraje roli.
První společne miminko, ostatní děti budou brzy samostatné… myslím, ze jste spis v šoku ze změny životních plánu, ale důvod k potratu osobně nevidim. Naopak mi to přijde krásný.
@Anonymní píše:
Víš co. Já neplánovaně (ale jako víme, kdy a proč se t stalo) otěhotněla v 36, doma tři děti. Konec světa. Zrovna v nové práci a tak. Nejmladšímu našemu bylo už 10.
A…tomu neplánovanému je už sedm let, já studuju až teď, našla jsem si po krátké MD jinou práci, lepší, na VŠ dodělávám specializaci. Z odstupem let vidim všechno jako mnohem lepší, než by bylo bez toho.
Donutilo me to ještě chvíli přibrzdit, dítě je úžasné, šikovné, utvrdila jsem se v tom, že manžel je muž do jakékoliv situace a bude vždy pro mě oporou.
Mám klidně svědomí, nemusím přemýšlet, co by, kdyby, jestli by to byla blond holčička, nebo chlapeček.
Je tady, u nás, krásnej a šikovnej, sourozenci ho milují a on je, svět je v pořádku, život jde dál.
A pracovat a studovat můžu ještě minimálně dvacet let.Přeji správné rozhodnutí. Takové, které ti z dlouhodobého hlediska přinese klid.
Protože šok, to jako je pořádnej, já brečela asi tři dny…ale potom, potom už to bylo jen lepší, až dodnes.
Moc děkuji za reakci. Uplne mne zamrazilo, jak jsem si to přečetla. Je to šok, veliký! Přesně jak píšeš. Mám z toho veliký strach, proto jsem tady ten příspěvek i dala, asi abych se utvrdila, jestli je to možné zvládnout. Děkuji za příspěvek.
Zdravím Vás tady všechny a moc Vás prosím o radu.
Je mi 37 let, Ja 2 děti 16 a 8, rozvedena, děti v me peci, partner 35let, 2 děti dvojčata 14 let, také rozvedený, 1× za 14 dni si je bere na víkend a samozřejmě častěji, jezdí s námi na dovolenou a když je možnost jsou u nás.
Jsme spolu s partnerem 5 let a 2 dny zpět jsem zjistila, ze jsem těhotná!
Dite už jsme naplánovali a nyni se rozhodujeme zda si dítě nechat, či ne. Je to pro mne hrozná situace, ale představa, ze vlastne budeme mít 5 děti je pro mne nepředstavitelná.
Co by jste dělali na mem místě?
Jsme oba pracující, bydlíme ve vlastním. Ja mam baracek, partner dva byty, ale bydlíme u mne.
Vztah je u nás takový, ze každý si jedeme celou dobu jakoby za sebe. Partner si nechává byty jako zadní vrátka, Ja baracek také, jelikož jsme se oba v předchozích vztazích spalili.
Myslím si, ze to těhotenství přišlo právě z tohoto důvodu, abychom konečně byli jako rodina. Ale 5 děti! Je to pro mne nepředstavitelná situace.
Plánovala jsem jít na vysokou, s partnerem cestovat. Také věk už je pro mne i problém, nevím, zda to fyzicky i psychicky zvládnu.
Partnerova reakce při oznámení byla Kladna, ale
Včera mi oznámil, ze neví. Ja také nevím.
Prosim poraďte. Nebo měli jste to také někdo tak? A jak jste se rozhodli. S Dr jsem domluvena, ze ji dam v ut vědět, jak jsme se rozhodli. Jsem zoufalá.