Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neposedná dvouletá, už si nevím rady
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.2.14 13:34
neposedná dvouletá, už si nevím rady
Dobrý den, prosím maminky s podobnými zkušenostmi o radu.
Mám téměř dvouletou dceru, od mala je zrychlená (od 9. měsíce sama chodí, od 16.měsíce mluví ve větách, tedˇve dvou letech mluví tak precizně a správně a s tkovou slovní zasobou, jako nemluví mnohé tříleté děti), ale zároven' byla od mimina neklidné, nesamostatné, nezabavitelné děcko.
Poslední měsíce si ale všímám čím dál tím víc rozdílů mezí ní a stejně starými dětmi. Ona se naprosto nikdy a vůbec ničím nezabaví, sama ani náhodou-to fakt neznám, že by si hrála sama. A to opravdu nepřeháním. Když nemám čas se jít věnovat, tak prostě chvilku bloumá, postupně vytahá pár hraček z krabice, dá na sebe 2 kostky z lega, vytáhne panenku a dá ji dudlíkm a přijde zase za mnou. Pořád tím pádem vyžaduje pozornost, ale když jí má, nechává se jen pasivně bavit-čtu jí, maluju jí, ale sama se nezapojí, nereaguje na hry, které vyberu. Prostě všechno je na pár desíek vteřin. Když jí čtu, pořád se ošívá, tahá si tepláky, natáčí vlasky na prst. kdyý se maluje, vytahá pastelky, udělá jednu čáru a konec. Na hřišti udělý jednu bábovku, jednu se zhoupne, prostě NIC ji nezaujme. Když ji vyzvu, ýe si budem dělat bábovky spolu, není to rozdíl, jednu udělám, pak když chci, aby dál spolupracovala, začne vyhazovat písek z pískoviště, věeljak se kroutit, běhat kolem pískoviště. Prostě ji tam neudržím, ani kdybych skákala na uších.
Před pár dny sem ji vzala na dětské představení pro děti max do 3 let, kde bylo asi 20 dětí plus minus jejího věku a ona jediná nevydržela ani tři minuty(z celkových asi 30 minut), porád vstávala, vyrušovala, lehala si na židličku, odbíhala ke mně, nakonec se pro něco rozvzteklila. Od té doby mám na ní úplnou ponorku. Pořád otravuje, ale nedbám toho, když nemůžu, tak nemůžu, nevybrečí si nic. Ale zároven' to určitě není malý tyran, není vyložně neposlušná nebo zlobivá. Jen je šíleně neposedná, nezabavitelná, nespolupracující.
Nedělám si extra iluze, že dvouleté děti si hrají celý den samy, ale všechny, co znám se dokážou na něco soustředit delší dobu a něčím se zaujmout. Ona je jako by byla na pérkách. Vlastně celý den jen leze po mně.
Dneska mám z toho pod psa náladu, doslova jí mám dost, když jsem ji dala lego na hraní, abych mohla uvařit, tak opravdu dala na sebe dvě kostky, přitáhla si židličku k lince, byla tam půl minuty, pak slezla, vylezla na parapet, aby viděla, kdo se pod oknem vysmrkal, hned slezla a začala me tahat, at'jdu za ní. Prostě jsem na ní hleděla a v tu chvíli ji nesnášla. Opravdu se nechci rouhat, ale poslední dobou se ta averze ve mně úplně stupňuje. Frustruje mně, nevím jak to přsně říct, že je tak jiná, že bude mít potíže, kvůli své hyperaktivitě a nesoustředěnosti i kdyby byla bůhvíjak chtyrá. Já mám teď největší problém, že to nedokážu přijmout, jaká je, protože je to totální energetický vysavač. A vůbec se to nezlepšuje. neřešila jsem, když byla pošuk v půl roce nebo v roce a půl, ale tedˇvidím, jaký je mezí ní a jinými dětmi rozdíl a strasně mě to štve. Jsou dny, dny jsem laskavá, trpělivá, milující, ale poslední dobou se fakt vidím jako vyhořelou, nenávistnou matku.
Maminky neposedných dětí, prosím vás, tak jako se všechny děti naučí mluvit dřív nbo později nebo na nočník nebo samy spát, naučí se moje dcera se na něco soustředit, vyvíjí se v čase tahle schopnost, že vy, co jste měly takové batole, můžete v klidu říct, že je to normální a že to bude v pohodě? Můžu to nějak sama ovlivnit? Nějak ji to učit u těch her vydržet?
Všem, co dočetly až sem, moc děkuju!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.2.14 13:49
Hele kdyz ctu co pises, jako bych videla segry syna… ten ma ted uz 4,5 roku, a prej uz je malinko klidnejsi a stavi si lego sam atd… ale ti reknu, do tech 4 let to byla hruza… jemu se venovali 4 dospeli, porad nekdo. jak otroci… a vsichni z toho byli na prasky. uplne se mu prizpusobili, rikali, JOO TO JE HYPERAKTIVNI DITE JE NTURNE HO ZAMESTNAT.. nejvic me pobavilo, kdyz si k nam prinesl omalovavanku… behal po byte a rika, ja chci malovat… tak mu to segra vytahla… za minutu byl na zemi deda, vymalovaval mu obrazek.. maly se na to koukal deset vterin, a pak radil po byte dal… pak si tam sedl, sla malovat segra… zas koukal 10 vterin a radil po byte… to same se stavenim lega, on zaukoluje vsechny cleny rodiny a pak radi a kouka se… pro mne nepochopitelne a jedien co jsem vypozorovala, ze misto novych podnetu je potreba mu ty nove pdnety vzit… ja mu vzala opici, kterou mlatil, to mu nikto nikdy neudelal, byl pak klidny… atd. proste asi neni dobre se bat byt malinko prisnejsi uz na tak male ditko… tem nervum co mas se vubec nedivim… a jinak maly se troska umravnil kdyz cacal chodit do skolky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.14 13:49
Samozřejmě, že je to normální, prostě potřebuje pořád něco dělat, něco zkoumat, jsou jí 2 roky, věčně to trvet nebude:-)jsi unavená, proto máš na to takový pohled..nemůžeš někam jednou týdně sama na pár hodin vypadnout? nebo jí dej do miniškolky na jedno dopoledne v týdnu..za rok už to bude jiné, ve třech letech už si děti povětšinou hrají spolu:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.14 14:00
A co navsteva detskeho psychologa? nemyslim tim, ze by dcera potrebovala nejakou lecbu ne tak 
tak vazne to fakt nezni. ale spis, ze by se naucila pracovat sama se sebou a ty bys taky dostala tipy, jak na ni, na cem pracovat a jak ji motivovat.
plus bych se priklanela k tomu, co tu uz padlo - dat na jeden den v tydnu nebo treba dve dopoledne nejak do soukrome skolicky nebo tak. ty si odpocines a ona bude mit zas uplne jine podnety a motivaci a treba se chytne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.14 14:02
Já ti napíšu, jak na mě tvůj příspěvek působí.. Podle mě jsi momentálně příliš zaujatá jejím chováním, do těď holčička k chlubení, teď zlobidlo a ty to nedáváš. Jestli to tak není, omlouvám se 
. Dva roky (necelé) věk kdy si právě začíná uvědomovat sebe sama, mít svoji hlavičku, jesli je trochu akčnější, chápu, že péče o ní je náročnější. Máme jednu takovou doma ikdyž s chozením a mluvením začala normálně 
. Jinak to byl pošuk, hračky jí nebraly nikdy, chvilku nevydržela na jednom místě, nejlepší hračky byly odrážedlo, balón a skákadlo. Chodit neuměla, pořád poskakovala, hodně se vztekala. U nás fungovalo být hodně venku, když jí bylo 21 měsíců, narodila se jí sestra a bylo potřeba občas být doma a pak jsme začaly spolu hodně tvořit, malovat, lepit, navlékat korále, vařila se mnou, musela ale doopravdy , misku, vodu a do toho sypat něco z „kredence“, loupat brambory, škrábat mrkev. Hrát si začala o mnoho let později 
, naučila jí to až sestřička, která je pravý opak. Dneska je jí sedm, je prvňák a přesto, že je jí pořád plný barák, na televizi se dívá vzhůru nohama a na místě chvilku neposedí 
, je moc šikovná, ve škole pozornost udrží, s tím teda neměla nikdy problém ani ve školce. Ona je to dítě, co je před „cizími“ andílek, ale vynahradí si to mezi svými. Nejhorší období rok až tři, pak se postupně klidnila, ale gaučák to nebude nikdy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.14 14:08
Z toho co píšeš mi jde mráz po zádech. Jsem sama s dvouleťákem, prakticky už dva roky jsem pernamentně s ním, otec se o kluka nezajímá. A pokud by byl tak jak píšeš o své holčičce, tak už bych si to šla asi hodit. Teď v březnu mu budou dva roky a musím teda říct, že s ním v klidu uvařím, uklidím, udělám co potřebuji. Samozřejmě hrajeme si spolu, učíme se básničky, barvy, malujeme, stavíme, chodíme ven, na cvičení, plavání atd. Ale nemám problém, aby si šel do pokojíku a tam si půl hodiny stavěl z lega komíny a ohrady pro zvířata a já mezi tím vytřela byt. Když vařím, většinou si do pokojíku natahá hrnce a vařečky, nasypu mu tam pět těstovin a to si tam hodinu vydrží přehazovat a krmit zvířata a míchat atd atd. Fakt už se umí hodně zabavit a zvlášť když s ním něco dělám já, tak to vydrží třeba pexeso hrát na dvakrát, malovat půl hodiny, u lega vydržíme i celý odpoledne. Ale musím teda říct, že už od malička byl zvyklej, že jsem u něj neseděla 24 hodin denně. Jako miminko byl na dece s hrazdou a já uvařila apod. To třeba sestra má o rok starší holčičku a ta od malinka byla zvyklá, že ségra je s ní furt, nenechala ji odejít ani na záchod, ale to si ji tak naučila, protože byla pořád u ní, pořád chovala atd. Vařila a uklízela pouze když malá spala, jinak když byla vzhůru, tak se věnovala jenom jí. A teď jí jsou tři roky a malá se taky neumí pořádně ničím zabavit. Ale zase tak divoká jak píšeš rozhodně není. Nemluvila jsi o tom třeba i s doktorkou? To musí být fakt hodně únavné a vyčerpávající a je to škoda, pak jsi akorát na nervy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.14 14:15
Pomáhá ti občas někdo s malou nebo jsi na ni pořád sama? Na mě to totiž působí tak, že bys asi potřebovala trochu oddych, vypnout. My máme doma podobně akční dítko, za měsíc dceři budou 2 roky a zabavit ji je taky nadlidský úkol, má hromadu hraček ale každá ji zabaví na pár minut, u malování vydrží tak minutu a pak běhá s tužkou a nejradši by čmárala na zdi, čtení ji nebaví, knížky mi bere z ruky a trhala by je. Ani když si hraju s ní, není to o moc lepší. Jakž takž je to lepší venku, pískoviště, na hřišti ji třeba baví skluzavka ale nemůžeme tam být věčně a v tomhle počasí je to naprd. Kamarádky se diví, že jsem schopná fungovat, vždycky jen kroutí hlavou, jak je malá akční ale já už jsem si tak nějak zvykla. Měla jsem podobné stavy jako ty, byla jsem už totálně vyčerpaná, protivná sama sobě a všechno mě štvalo.
Před pár dny nám tak nějak pomohl osud, bohužel jsem přišla o miminko v 10.týdnu těhotenství, pár dní jsem si poležela v nemocnici, odpočinula si a je to zas o něco lepší, i když mám za sebou takovou zkušenost, s malou je to lepší, protože jsem si od ní odpočinula a nejsem už tak na nervy. Být tebou, tak malou přenechám tatínkovi nebo prarodičům a na víkend jedu někam relaxovat. Vezmi kamarádku, udělejte si nějaký pěkný výlet třeba na wellnes, uvidíš, že ti bude líp…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.14 14:40
Me prijde na svuj vek uplne normalni 
domluv si hlidani a bez se nekam odreagovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.14 14:43
Já myslím, že rozhodující bude ten třetí rok a následný nástup do školky. Tvá dcerka je evidentně roztěkaná, živá, možná až neklidná. Tím jak stále někam odbíhá, nedokáže se zabavit, posedět…atd. Závěry bych nedělala. Je řada dětí, co z toho vyrostou, samozřejmě ta možnost hyperaktivity tu taky je.
Moje malá se narodila jako dráždivé, neklidné miminko a ten neklid trval do toho roku. Taky byla taková zrychlená, nezabavitelná, akční. Je pravda, že tomu už dávno není, ač je stále takové treperenda, co něco vymýšlí, ale problém se zabavením nemá. S mluvením je na tom spíše naopak. Ukecaná zrovna není Je klidná a už i v divadle vydrží. My jezdili do roka ne neurologii a tam nás učili jak v ní „neprobudit“ tu potenciální hyperaktivitu. Jde o klidný přístup, daná pravidla či mantinely. Ono je to těžké, člověk těžko soudí, či radí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.14 14:48
A možná, pokud jsi opravdu sama na pochybách, zkusila bych dětského psychologa. Není na tom nic špatného, může vám třeba jen poradit jak na malou. Třeba vás jen ubezpečí, že malá je prostě jen hodně živá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.2.14 15:01
@Misula.vdf píše:
A možná, pokud jsi opravdu sama na pochybách, zkusila bych dětského psychologa. Není na tom nic špatného, může vám třeba jen poradit jak na malou. Třeba vás jen ubezpečí, že malá je prostě jen hodně živá
Souhlasím, taky bych zkusila se poradit s psychologem. Aspoň ti poradí, jak u ní cvičit soustředěnost, nebo jestli to nemá smysl, jestli na to ještě není vyzrálá a musíte se tím ještě chvíli prokousat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.2.15 12:24
neposedný dvouleták
Holky, mám doma to samé. Syn má dva roky a dva měsíce.
Chodí od 10měsíce, ted se učíme na nočník, což mu už jde krásně. Plenku má ještě ven a na spaní. Mluvit se mu nechce ale ani omylem.
Dokonale ovládá „Mamíííííí“ a pár naprosto zanedbatelných slov.
Vím, že se nemá srovnávat, ale kluk od mojí kámošky o 4 měs. mladší mluví jak kniha.
Jenže jeho baví sednout si ke knížce, nechat si ukazovat zvířátka. Můj malej ani omylem. Venku se jakž takž zabaví, odrážedlo, skluzavky, písek. Ale doma je to na mašli. Jsem s ním sama. Tatínek ačkoliv ze začátku chtěl střídavku teď si pro něj nedojde ani v určené dny.
Je totiž zvyklý na svůj klid a pohodlí a myslím, že ho syn svým způsobem obtěžuje.
Co se týká pomoci od příbuzných. Vzhledem k tomu, že syn je nejen nezabavitelný ale také hodně hlučný nechci jím nikoho otravovat. Je mi jasné, že hlídat ho je prostě těžké a nikomu se do toho nechce. Navíc je to neřízená střela a než ho babička doběhne tak je na druhé straně baráku.
Nějaké jesle nehrozí, na to nemám finance. Jsem samoživitelka a žijeme opravdu z ruky do pusy.
Nehledě na to, že syn chytne veškeré nemoci co letí kolem něj.
Tzn.za jeden den odpočinku bych draze platila tím že bych s ním další týden lítala po doktorech.
Jak píše zakladatelka, jsou chvíle kdy je to O. K.a držím se, ale spíš už převažuje to, že jsem nenávistná, nervozni, unavená, otrávená. Prostě nemám si jak odpočinout.
U psycholožky jsem s ním byla vloni v léte, to když začal tlouct děti a kousat. Ta mi po hodině rozhovoru a pozorování jeho řekla, že je to naprosto zdravý normální kluk, že rozhodně není hyperaktivní a prostě je jen divočejší.
Opravdu nevím jak ho zabavit, nebaví ho knížky, nebaví ho stavět věž z kostek, lego, vozit auto. Ne, že by to vůbec nedělal, ale těch 10 sekund co u toho vydrží nepovažuju za to že jej to baví.
Jediné co ho baví a co by dělal pořád je bouchat mě, štouchat do me, hrát si na honěnou, nebo se prát spolu na posteli.
Bojím se, že bude hloupý, že nedostane do hlavy žádné znalosti, protože jak říkám, sednout si ke knížce a dívat se na zvířátka nezájem. Navíc začal být hodně vzteklý, jak není vše a hned po jeho tak začne ječet ale tak, že mi málem upadávají uši.
Samozřejmě na mě neplatí scény tohoto typu, takže když zjistí, že divadlo nezabralo za chvíli se uklidní.
Obávala jsem se agresivních sklonů, ale to mi také paní psycholožka vyvrátila. Jelikož on i zvířata bouchá, kočky tahá za ocas atd.
Tak nevím. Můžu říct, že ač je to hnusné, upřímně se těším až půjde do školky a já do práce. A taky si zpečetil to, že zůstane jedináček. Protože toto absolvovat ještě jednou leda bych byla blázen.
- Citovat
- Upravit
2.2.15 12:33
No jo, holt to musíš nějak vydržet, jiná rada asi není. Zkusila bych ho dát na chvíli třeba dědečkovi, jestli je to možné. U nás syn dědu poslouchá perfektně, mně venku zdrhâ a děda s ním v pohodě už dávno vyráží bez kočárku.
Ono to pomine, jenom to holt nějak vydržet. A že bude jedináček - to můj syn taky, co se dá dělat, takových dětí jsou mraky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.2.15 12:43
A nebaví jí ani nějaká pohádka v tv nebo písničky apod.?
Pokud ano, tak prostě to bude chtít neustále střídat činnosti, ale i ty, ve kterých budeš i ty sama s ní něco dělat. Ne všechny děti baví a dokážou hrát si samy, některé potřebují dospělého, i když na ně bude třeba jen „koukat“, protože je to samotné nebaví.
Prostě najeďte na režim „školka“, kde se různé činnosti střídají třeba po čtvrthodinách, nakreslí tři čáry - půjdete to uklidit, chvilku si pohraje, uklidíte, půjdete zpívat, pak něco stavět, něco zatancovat, pak vařit, pak ven, svačina, něco si vyrobíte atd atd.
Když budeš potřebovat třeba vařit, aby se tam nemotala, pustila bych jí nějaké písničky anebo hry na pc - zase třeba jen na čtvrthodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
