Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Asi bych vypustila tu brigádu, nebo na ni šla jen třeba 1× týdne pokud to jde a dočasně cestování omezila na nějaký hodně nízkonákladové.
@JancaS84 píše:
Asi bych vypustila tu brigádu, nebo na ni šla jen třeba 1× týdne pokud to jde a dočasně cestování omezila na nějaký hodně nízkonákladové.
Jojo, to já nejezdím na luxusní dovolené, jsem takový baťůžkář, ale jezdím víckrát do roka ![]()
Vrať se k těm antidepresivům, pomůžou ti, bojím se, že bez nich to nedáš. Až ti bude zase lépe, můžeš je postupně vysadit, ale být tebou, min. půl roku si je nechám.
No mě prijde ze samotná LF je dost náročná zrušila bych tu brigádu a cesty si nech po stanicích nebo jak dostudujes možná citis tlak ze když nebudeš mít peníze nebudeš cestovat ale když dostudujes najdeš dobře místo tak na cestování nebude potřeba brigáda hodně štěstí
@Mosie píše:
Vrať se k těm antidepresivům, pomůžou ti, bojím se, že bez nich to nedáš. Až ti bude zase lépe, můžeš je postupně vysadit, ale být tebou, min. půl roku si je nechám.
Já je právě brát nechci. Málo které mi sednou, jedny jsem brala 2 roky a nějak extra mi to nepomohlo a hlavně jsem po nich nabrala.. Teď zkouším třezalku.. Ráda bych to zvládla bez chemie..
Pokud máš zdravotní problémů tak bys je měla řešit! Samy totis neodletí jako rýma. nejspíš to bude tím, že se neléčiš. Bylinky nezachrání všechno
No Ja si pravé říkám, ze pokud bych ubrala v něčem, tak se to třeba samo zlepší. Jak říkám, antidepresiva jsem brala 2 roky a žádný velký zázrak se nekonal..
Základ žití s jakoukoliv psychoporuchou je přijmutí toho, že ta porucha je Tvojí součástí. Známá, co dělá primářku v Bohnicích mi řekla, že jsme z velký části to, co jsme prožili a je potřeba to akceptovat. Tím bych začala. A až se s tím fakt srovnáš, zkus se zamyslet, co je nejvíc zbytný ve všem tom, co děláš. A pak to odbourej a trochu si tím ulevíš.
Samo se nic nezmění. Zkus na to nahlížet komplexnějš. Víš, proč máš takový stavy? Nějaký dispozice v rodině? Mizerný dětství? Pokud na něco přijdeš, zkusila bych psychoterapii.
@Tarjei píše:
Základ žití s jakoukoliv psychoporuchou je přijmutí toho, že ta porucha je Tvojí součástí. Známá, co dělá primářku v Bohnicích mi řekla, že jsme z velký části to, co jsme prožili a je potřeba to akceptovat. Tím bych začala. A až se s tím fakt srovnáš, zkus se zamyslet, co je nejvíc zbytný ve všem tom, co děláš. A pak to odbourej a trochu si tím ulevíš.
Samo se nic nezmění. Zkus na to nahlížet komplexnějš. Víš, proč máš takový stavy? Nějaký dispozice v rodině? Mizerný dětství? Pokud na něco přijdeš, zkusila bych psychoterapii.
Děkuji. Dětství jsem měla super, rodiče spolu doteď. Jen jsem žila pár let ve velmi špatném vztahu, to bude asi to jádro.
@Anonymní píše:
Já je právě brát nechci. Málo které mi sednou, jedny jsem brala 2 roky a nějak extra mi to nepomohlo a hlavně jsem po nich nabrala.. Teď zkouším třezalku.. Ráda bych to zvládla bez chemie..
AD se musí bohužel vyzkoušet, nesednou všechny. Ale rozhodně je lepší ubrat aktivit a brát nějakou dobu AD, než sklouznout k alkoholu. Bohužel velmi dobře vím, o čem to je. Když mi bylo zle jak tobě, vždycky to těmi AD skončilo a čím déle jsem se tomu bránila, tím víc času jsem ztratila. Pro mě bylo vždycky takovou indikací, že je na ně čas, když jsem začala z malicherných důvodů brečet a nešlo to zastavit.
Máš toho hodně, ale mladý člověk hodně vydrží. Přijdou mi ale nesmyslné ty tvoje požadavky na to, že nesmíš brát léky a musíš být střízlivá. Jedno bych nechala až po škole. Někdy jsou berličky potřeba.
Tak s tím co jsi si naložila by se nervově zhroutil i člověk, který do té doby žádnými psychickými problémy netrpěl.
Vím o čem mluvím. Já sama mám tyhle megalomanské sklony na sebe sama také. A nejednou jsem se na pokraji nervového zhroucení ocitla. A to jsem si ještě nedlouho předtím pochvalovala jak to vše (škola a později práce na HPP, své podnikání, občasná brigáda, jazykový kurz, cvičení atd…) super zvládám.
No naštěstí už jsem se naučila si čas od času ubrat, když mi to zase začne přerůstat přes hlavu. Hlavní je mít i čas na sebe a odpočinek! Sice už nejsem zdaleka tak produktivní, ale jsem psychicky v pohodě!
Jinak ty AD bych na tvém místě přehodnotila. Bohužel u nich prostě jiná cesta než pokus omyl není, musí se najít ty, které budou fungovat. Ale ono se bez nich opravdu může stát, že se zhroutíš a na hodně dlouho vypadneš z normálního života. A během té doby se ti vše rozpadne jako domeček z karet. A to za to rozhodně nestojí.
Ja zkusila několik druhu a po všech mi bylo zle, jen jeden druh jsem zvládla, ale nebylo to nijak extra znát. Nějak se mi do nich nechce.. zkouším tu trezalku a rozhodla jsem se hodně zvolnit brigádu. Teď jsem třeba doma u TV a jsem v pohodě. Říkám si, ze snad zabere, když budu mít víc času na odpočinek
Přijmi to, že jsi prostě křehčí a nauč se s tím fungovat.
Já jela 15 let jako bagr, všechno jsem stíhala, zvládala, až mě panické ataky zcela sejmuly, z nejhoršího jsem se hrabala 3 mesice.
Teď už vím, že potřebuju pravidelně jíst, pit, spát, odbourávat stres (sport) a relax.
Obyčejná únava mě je schopna poslat na začátek ataky.
Takže je potřeba si vytvořit ten balance, aby mi bylo dobře. Znamená to nesnažit se urvat všechno, nemusí být všechno hned nebo to vůbec nemusí být.
Přiznej si to a zvolní.
Zdravím, měla bych na vás otázku. Mám totiž pocit, že se nervově hroutím. Je mi jasné, že za svoje problémy si mohu sama. Víceméně nepocituji, že bych toho měla moc, asi asi ano.. Je mi 29 let, děti nemám. Mám stálé zaměstnání, kancelářská práce, je to v pohodě práce. Chodím ještě na brigádu po práci, ne každý den, párkrát do týdne, ráda cestuji, tak si touto cestou přivydělávám. Do toho všeho studuji poměrně náročnou školu na 1.LF, není to přímo medicína, ale obor spadající do této fakulty. (kombinované studium). Už několik let mám úzkostnou poruchu. Nyní antidepresiva neužívám, zkouším přírodní cestu, někdy je to ok, ale někdy je toho prostě moc. Zničehonic třeba dostanu stav nereálna, jakoby všechno bylo jiné a divné, přepadne mě mozková mlha, jsem v tu chvíli mimo. Snadno se rozpláču, pociťuji vnitřní napětí, návaly na zvracení, velmi špatně se mi dýchá. Bývám více unavená, ale spím dobře. Občas mám pocit, že se už vážně zblázním. Terapii mám, teď nově, snažím se nepít alkohol (dřív jsem totiž měla alkohol jako berličku).
Potřevovala bych ještě názor nestranných lidí. Nedokážu se na to dívat s náhledem. Můžou tyto projevy souviset s tím, že toho mám hodně? Děje se mi toho vážně dost a vše by se sem asi ani nevešlo. Často uvažuji, co změnit, ale práci na HPP samozřejmě potřebuji, studium nechci zahodit, i když je stresující a druhá práce mi zas umožňuje dělat mou vášeň a to je cestování…
Je tu třeba někdo s podobnými problémy?
Předem děkuji všem..