Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Nervy v kýblu - vážná nemoc, postoj
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
13.2.23 09:40
Nervy v kýblu - vážná nemoc, postoj
Ahoj děvčata,
mám nervy v kýblu už dlouhodobě. Před 13 ti lety mi umřel na rakovinu táta. Bohužel velmi bolestivě a dlouze. Celá ta léta se z toho dávám dohromady. Další rána byla, když se mi narodil syn s VV ortopedickou, avšak s dalšími problémy, které s vadou nesouvisí, ale nevíme na čem jsme vlastně doposud. To už jsem skončila na krizovém centru. Teď moje máma má rakovinu vaječníku, pozdní diagnóza. Kolotoč se roztáčí a já opět neumím racionálně přemýšlet, zmobilizovat se. Jsem nepoužitelná. Opět ožívají traumata. Znovu budu nucena být na antidepresivech. Psycholog je páse. Syna nemá kdo hlídat, soukromého jsem sice měla, ale musela jsem z finančních důvodu přerušit. A zřejmě se očekává že o mámu se budu muset postarat. Jenže co s tím malým synem? Mám ještě babičku, dědu a manžela mamky. Ten je k ničemu. Jak se zmobilizovat? Nejim, nespím a jsem duchem mimo. Musím pracovat, protože mám závazky. Nějaká rada? Přijdu si na to sama. Máma ví, že je zle, ale nechce se bavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.2.23 10:00
To že ti je zle je celkem logická situace na tu nesmírně těžkou situaci, co před tebou leží a co tě čeká.
Významnou část péče o mámu normálně vzládne její muž a ona sama, určitě se ozvěte nějaké hospicové službě. A využívej sama jejich podpůrné poradenství pro blízké lidi. A dokopej tam i jejího manžela, jakkoliv se možná bude bát tam jít a mluvit o tom.
Stejně tak začněte domlouvat pečovatelky a obědy na obci či jiné organizaci co to řeší. NE - nemusíš tam uklízet a vařit, je úplně jedno, že nejspíš budou rodiče proti. Je to prostě základ toho aby si mohla pečovat. Pokud maminka přestane být sobětačná, asap řešte příspěvek na péči. Ja - poradí buď v dané organizaci a nebo ta hospicová služba.
A teda samozřejmě že o syna by měl daleko víc teď pečovat jeho otec - jesti dobře čtu ta ještě před vánoci si měla partnera s vlastním synem. Tak je to partner a teď přichází čas aby tě podržel…
Případně zvaž že půjdeš na pár týdnů na nemocenskou, budeš dopoledne jednak chodit do stacionáře na úzskostě-derpeisvní problémy a pak za mámou.
Syna ber normálně za babičkou, pokud jí vyloženě nebude moc zle a nebude ho sama odmítat. Jeslti ho má ráda, tak s ním bude chtít být v kotnatku co nejvíc. A děti to zvládnou, i celkem dost malinké. Určitě to prober s někým z té hospicové péče. POdpoří tě v tom a vysvětlí spoustu věcí i ze své praxe jak to děti zvládají, když mají čas a bezpečný prostor se s tím smířit. Nejhorší je dětem věci tajit, protože stejně vycítí že se něco děje a většinou pak prppadají do paniky, že něco udělaly špatně a je to kvůli nim.
Máš někde nějakou kamarádku, třeba na horách, nebo někde, která ideálně má taky dítě, kam bys mohla zajet, nebo byste se domluvily že vypadnete na hory, které by se smohla vypovídat a vyplakat?
V případě zavalení emocema - volej na linku důvěry, libovolnou a můžeš opakovaně, když se vypovídáš, srovnáš si věci v hovoru s někým podpůrným, tak se emoce zklidní a ty nabereš trošku síly.
Jseš věřící, alespoň trochu? Modli se, nebo medituj, to je jedno - podle toho čemu věříš. Pravidelně, před spaním. A před tím si zkus psát deník, ne o tom, co si prožila, což můžeš taky, ale vypiš na papír rukou věci co se ti honí hlavou a děsí tě. Pak ten papír trhej a nebo pal.
Příspěvek upraven 13.02.23 v 10:11
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 10:00
Heled to je stasna naloz na jednoho cloveka. To nemuzes a nemusis zvladnout sama. Bez psychologicke pomoci mas naslapnuro se slozit a rimnepomuzes nikomu. Nemas ani partnera nebo kamaradku, ktera by ti syna pohlidala?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 10:17
Partnera mám, ale musí pracovat zrovna tak jako já. Do toho máme jeho syna v péči, který chudák má své problémy a musí se mu více věnovat. Takže nechat partnerovi dvě děti na krku, netuším. Teď cítím, že u mě se začíná probouzet panika. Obrazy, kdy táta brečel bolestí a rozsekal si hlavu o zeď. Kdy nám ho z nemocnice vraceli, že není jak mu pomoci. Já jít na nemocenskou, tak po chvíli bude zvonit exekutor. Mamin dům je totiž psaný na mě a platím půjčku. Tu mi platila máma, ale teď… Rezervy stačit nebudou a budu muset pracovat dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 10:19
Prostě se to po… Koníčky a zájmy, tak jako v případě tátovo onemocnění jdou do háje. Teď v práci sedím a řvu, doma sedím a řvu a absolutně jsem nepoužitelná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 10:22
@PalolaS píše:
Partnera mám, ale musí pracovat zrovna tak jako já. Do toho máme jeho syna v péči, který chudák má své problémy a musí se mu více věnovat. Takže nechat partnerovi dvě děti na krku, netuším. Teď cítím, že u mě se začíná probouzet panika. Obrazy, kdy táta brečel bolestí a rozsekal si hlavu o zeď. Kdy nám ho z nemocnice vraceli, že není jak mu pomoci. Já jít na nemocenskou, tak po chvíli bude zvonit exekutor. Mamin dům je totiž psaný na mě a platím půjčku. Tu mi platila máma, ale teď… Rezervy stačit nebudou a budu muset pracovat dál.
Léčba bolesti a obecně paliativní péče je někde úplně jinde, než před 13 lety. Fakt - vlastní zkušenost s umíráním mámy na rakovinu slinivky. Ta bolí kurevsky, ale tlumily to fakt jak kouzelníci.
Fakt teď hned najdi mobilní hospic co obhospodařuje místo kde vaše máma žije a začni domlouvat budoucí služby. A využij jejich poradenství pro sebe.
Stejně ta ty máš teď plné právo na obyčejná sedativa - zkus se domluvit s doktorem, jestli by na tebe nefungoval atarax či jiná nenávykové léky a pokud ne, tak se prostě neboj pár týdnů užívat benzodiazepiny, aby ses s novou situací srovnala a zjistila že to jde projít.
A teda ohledně toho domu - no pokud je psaný na tebe, tak nejjednodušší bude po mámině smrti se domluvit s jejím mužem, že mu pomžůete najít nové bydlení (což pro něj stejně téměř jistě bude přijatelnější, než být v prázdném domě po své mrtvé ženě) a ten barák prodáte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 10:24
@PalolaS píše:
Prostě se to po… Koníčky a zájmy, tak jako v případě tátovo onemocnění jdou do háje. Teď v práci sedím a řvu, doma sedím a řvu a absolutně jsem nepoužitelná.
Emoce, smutek, panika, řev, vztek - to je zcela na místě a tím že je ze sebe dostáváš, tak to pomáhá tomu, aby ses za ně dostala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 10:25
@PalolaS píše:
Partnera mám, ale musí pracovat zrovna tak jako já. Do toho máme jeho syna v péči, který chudák má své problémy a musí se mu více věnovat. Takže nechat partnerovi dvě děti na krku, netuším. Teď cítím, že u mě se začíná probouzet panika. Obrazy, kdy táta brečel bolestí a rozsekal si hlavu o zeď. Kdy nám ho z nemocnice vraceli, že není jak mu pomoci. Já jít na nemocenskou, tak po chvíli bude zvonit exekutor. Mamin dům je totiž psaný na mě a platím půjčku. Tu mi platila máma, ale teď… Rezervy stačit nebudou a budu muset pracovat dál.
Nemáte nejaký hospic, nevieš zohnať kontakt na niekoho, kto sa zaoberá paliativnou starostlivosťou? Pohovoriť si s niekým, v súvislosti so spomienkami na otca. Chápem, že máš toho veľa prevela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 10:25
Já si předně myslím, že abys mohla pomáhat někomu dalšímu, musíš být nejdřív sama v pohodě. Zmobilizuj maminky partnera, pomoz, když můžeš, ale neber na sebe veškerou zodpovědnost za zdraví celé rodiny. Sežeň si psychologickou pomoc, zapřáhni svého partnera, a dej se dokupy. Jinak se složíš a nepomůžeš nikomu, naopak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 10:27
@Mkmkz píše:
Nemáte nejaký hospic, nevieš zohnať kontakt na niekoho, kto sa zaoberá paliativnou starostlivosťou? Pohovoriť si s niekým, v súvislosti so spomienkami na otca. Chápem, že máš toho veľa prevela.
tak maminka ještě nemusí být indikovaná na paliativu, ještě klidně může být na místě i forma léčby, které prodlužuje život, zvyšuje kvalitu života a podobně
Tak jako tak je ptořeba zontaktovat hospicovou péči co nejdřív, aby pa časem, až bude potřeba bylo jednodušší využít službu a nečekat v pořadníku dokud, nebude pozdě.
No a hlavně mají poradenství problízké a právě s těmi emocemi, co teď celkem logicky prožívá zakladatelka jsou zvyklí pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 10:32
@Ou píše:
tak maminka ještě nemusí být indikovaná na paliativu, ještě klidně může být na místě i forma léčby, které prodlužuje život, zvyšuje kvalitu života a podobněTak jako tak je ptořeba zontaktovat hospicovou péči co nejdřív, aby pa časem, až bude potřeba bylo jednodušší využít službu a nečekat v pořadníku dokud, nebude pozdě.
No a hlavně mají poradenství problízké a právě s těmi emocemi, co teď celkem logicky prožívá zakladatelka jsou zvyklí pracovat.
Áno, presne tak som to myslela - kvôli poradenstvu. Správne si uviedla na pravú mieru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 11:00
No jo, ale já nevím, jestli máma bude chtít zůstat doma. Vždycky říkala, že by to řešila hospicem. I takto to chtěla řešit s tátou - k tomu nedošlo. Já jen vím, že pokud bude chtít zůstat doma, tak já na to nemám. Jenže ona v tuhle chvíli si nalhává/ale zápětí jde vidět, že tomu nevěří, že jí to vyndají a ona bude v pořádku. Takže mluvit s ní asi teď nema smysl a musí se opravdu počkat na vyndání. A potom až bude seznámena to řešit. Asi.. já nevím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 11:04
@PalolaS píše:
No jo, ale já nevím, jestli máma bude chtít zůstat doma. Vždycky říkala, že by to řešila hospicem. I takto to chtěla řešit s tátou - k tomu nedošlo. Já jen vím, že pokud bude chtít zůstat doma, tak já na to nemám. Jenže ona v tuhle chvíli si nalhává/ale zápětí jde vidět, že tomu nevěří, že jí to vyndají a ona bude v pořádku. Takže mluvit s ní asi teď nema smysl a musí se opravdu počkat na vyndání. A potom až bude seznámena to řešit. Asi.. já nevím.
Ne - řešit co bude po operaci s mámou vážně nemá smysl. Ale má smysl se ontaktovat s tím hospicem předem, zejména pokud je to něco, co sama zvažovala. Nic ti neslíbí a nezčanou řešit, ale proberou s tebou věci a připraví tě na to, až to bude potřeba řešit.
V tuhle chvíli primárně pečuj o sebe, včetně toho že prozkoumáš možnosti.
A jo - je úplně v pořádku na schlůzce s kontkatím pracovníkem/cí hospicové péče brečet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.23 11:19
@PalolaS píše:
Ahoj děvčata,mám nervy v kýblu už dlouhodobě. Před 13 ti lety mi umřel na rakovinu táta. Bohužel velmi bolestivě a dlouze. Celá ta léta se z toho dávám dohromady. Další rána byla, když se mi narodil syn s VV ortopedickou, avšak s dalšími problémy, které s vadou nesouvisí, ale nevíme na čem jsme vlastně doposud. To už jsem skončila na krizovém centru. Teď moje máma má rakovinu vaječníku, pozdní diagnóza. Kolotoč se roztáčí a já opět neumím racionálně přemýšlet, zmobilizovat se. Jsem nepoužitelná. Opět ožívají traumata. Znovu budu nucena být na antidepresivech. Psycholog je páse. Syna nemá kdo hlídat, soukromého jsem sice měla, ale musela jsem z finančních důvodu přerušit. A zřejmě se očekává že o mámu se budu muset postarat. Jenže co s tím malým synem? Mám ještě babičku, dědu a manžela mamky. Ten je k ničemu. Jak se zmobilizovat? Nejim, nespím a jsem duchem mimo. Musím pracovat, protože mám závazky. Nějaká rada? Přijdu si na to sama. Máma ví, že je zle, ale nechce se bavit.
zivot neni fer, preji ti moc sil at to zvladnes..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
