Neschopnost vyvíjet v práci činnost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Lecit 
Nepomuze zmenit praci, je to pracovni moralkou. Znam to, podrebuji nad sebou urcity tlak, ale vzdy chci mit praci co nejkvalitnejsi, spatne odevzdana prace by byla pro me motorem do dalsi cinnosti. Nejvic na to pomaha pracovat s nekym, treba ve dvojci, kdy kazdy dela cast a jeden tahne druheho a naopak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Navíc dělám sama na sebe…takze o to hůř se donutit…
Také se cítím hrozne fyzicky…unavená…furt mi je blbe…neco bolí…
Psychika taky nic moc…
Myslim ze je to trochu neco jako vyhoření…
@Anonymní píše:
Máte prosím někdo taky podobný problém? Přijdete do kanceláře, máte něco udělat. Řekněmě, že je to něco spíše kreativního, žádná rutinní činnost, jako třeba jen zadávání dat nebo vyplňování výkazů. Je to něco, co vás ne úplně zajímá, takže je třeba přemýšlet nad něčím relativně nudným. A prostě se do toho nemůžete dát. V hlavě máte jiné věci, které vám přijdou zajímavější, radši se koukněte na mobil, projdete se po chodbě a ne a ne začít. Až když je večer před termínem, dáte se do toho, probdíte noc a něco zplodíte, ne příliš kvalitního. Šéf s vámi má mítink dejme tomu jednou za týden, tam vás trochu zprdne, trochu usměrní. Namotivuje vás to, chvíli něco děláte, ale pak do toho zpadnete zase. Celý den neuděláte třeba vůbec nic a domů jdete zbití jako psi… Dá se to léčit? Pomůže změnit práci? Čím to může být? Chcete něco dělat, ale prostě to nejde…
- Citovat
- Upravit
Zakl. Samozřejmě jsem se snažil o tomhle problému něco zjistit. Je to něco jako extrémní prokrastinace. Zkoušel jsem triky z té knihy Konec prokrastinace, na chvilku se to zlepší, když si to uvědomujete, ale za pár dní do toho člověk zase spadne zpátky. Pak by to mohlo být ADHD, jenže k tomu já nemám tu hyperaktivitu. I když udržet pozornost je pro mne spíš těžké. A o vyhoření jsem taky uvažoval, ale to se spíš stává lidem, kteří jsou workoholici, to já nejsem. Jak se léčí vyhoření? Dokážu si pžedstavit, že můžou pomoci antidepresiva nebo tak, ale tohle se mi teda brát nechce.
- Citovat
- Upravit
Prokastinace. Je toho mraky článků na netu co dělat nebo naopak nedělat a postupnými kroky se „toho“ zbavit.
Já sama to nemám, protože moje práce jednoduše nejde odložit (záchranář), ale v momentě kdy mám psát nějakou přednášku apod., jsem na tom podobně. díky bohu to není moc často, ale není výjimkou, že když mi teče do bot, pomáhá manžel (též zdravotník).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Máte prosím někdo taky podobný problém? Přijdete do kanceláře, máte něco udělat. Řekněmě, že je to něco spíše kreativního, žádná rutinní činnost, jako třeba jen zadávání dat nebo vyplňování výkazů. Je to něco, co vás ne úplně zajímá, takže je třeba přemýšlet nad něčím relativně nudným. A prostě se do toho nemůžete dát. V hlavě máte jiné věci, které vám přijdou zajímavější, radši se koukněte na mobil, projdete se po chodbě a ne a ne začít. Až když je večer před termínem, dáte se do toho, probdíte noc a něco zplodíte, ne příliš kvalitního. Šéf s vámi má mítink dejme tomu jednou za týden, tam vás trochu zprdne, trochu usměrní. Namotivuje vás to, chvíli něco děláte, ale pak do toho zpadnete zase. Celý den neuděláte třeba vůbec nic a domů jdete zbití jako psi… Dá se to léčit? Pomůže změnit práci? Čím to může být? Chcete něco dělat, ale prostě to nejde…
Pokud tě to moc nezajímá, je to o něco horší, ale obecně vcelku pomáhá si nastolit systém a vyprovokovat se k „soutěživosti“. Měla jsem s tím šílený problém, což dohromady s tím, jsem ještě pracovala a studovala zároveň byl úplný masakr navíc hrozně roztěkaná, zapomínala jsem hromadu věcí. Tak jsem to vyřešila diářem a poměrně pevným harmonogramem.
Pointou je si sepsat co musíš udělat, naučit se alespoň trochu odhadovat čas, který na to potřebuješ a prostě jet. Ono záleží, co to vlastně je za tu práci, ale obecně si nastav třeba budíka na 30 minut (nebo na nějakou podobnou dobu) a snaž se toho udělat „co nejvíc“ za tu dobu. Měj ty jednotlivé věci rozepsané na relativně malé části v diáři a odškrtávej. Docela to motivuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sama jsem se musela při studiu na VŠ několikrát hodně nutit, abych přestala prokrastinovat a dotáhla to do konce… Ale vždycky, jak už se to prostě muselo vyřešit, tak jsem to napsala/naučila se to.
Neber to zle, ale úplně nejraději bych na to odpověděla - odejdi z práce, řada nezaměstnaných (včetně mě) by tam moc ráda nastoupila. Možná že to, že si člověk uvědomí, co má a jak rychle by to mohl ztratit, je ta nejlepší motivace…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Můžeš tomu dát kolik odborných názvů chceš, ale jasné je to, že to prostě není práce pro tebe. Tečka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Tate píše:
Sama jsem se musela při studiu na VŠ několikrát hodně nutit, abych přestala prokrastinovat a dotáhla to do konce… Ale vždycky, jak už se to prostě muselo vyřešit, tak jsem to napsala/naučila se to.Neber to zle, ale úplně nejraději bych na to odpověděla - odejdi z práce, řada nezaměstnaných (včetně mě) by tam moc ráda nastoupila. Možná že to, že si člověk uvědomí, co má a jak rychle by to mohl ztratit, je ta nejlepší motivace…
Odchodem si fakt nepomůže si myslím. Takový člověk se nestane produktivní ze dne na den jen protože se nechá vyhodit a zažije pomyslné dno, naopak se z toho pak nemusí vyhrabat. Tohle je věc, která by se měla postupně řešit nějakým vhodným způsobem, viz. třeba zavedení nějakého systému, přinutit se fungovat postupně, po malých krůčkách a časem se to „vryje“ pod kůži tak, že bude produktivní sama od sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja to mam hodne podobne, rano nez zacnu neco delat, tak to chvilku trva, prokrastinuju velmi, neprijemne veci dlouho odkladam, nebo necham „vyhnit“. Ale prace me bavi a rada pracuju pod tlakem. Pod tlakem delam taky paradoxne mene chyb (protoze si uvedomuji, ze jsem na dobre ceste udelat nejakou chybu, tak vice po sobe kontroluju. Naopak kdyz neco nehori, tak pracuju mene kvalitne 
). Takova jsem od malicka, uz jako mala jsem delala ukoly na posledni chvili, ale kolikrat jsem je mela nejlepsi. Cili ja to sice vnimam jako svuj problem, na druhou stranu mi to zas zivot tolik nekomplikuje, abych to nejak resila. Osobne mi pomaha hodne ukoly kouskovat, planovat, strukturovat, psat si to a odskrtavat a davam si hodne *kratke pauzy. Tj. jdu si udelat kafco, nebo kouknu na net…atd atd..Spis na tvem miste bych uvazovala nad zmenou prace a novym impulsem.
*edit kratke
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Nimie Já to taky, pokud si přečteš můj příspěvek, netvrdím - jenom jsem psala, že „** úplně nejraději bych na to odpověděla**“.
Je jasné, že hodně záleží i na tom, co za tou prokrastinací vězí a mnohdy je problém daleko hlubší. Nicméně znám kolem sebe hodně lidí, kteří jsou prostě buď líní nebo si absolutně neumí zorganizovat čas, a v takovém případě mi přijde, že není omluva až tak na místě. Dospělý člověk nese prostě nějakou zodpovědnost a musí se s tím nějak vypořádat, najít si, co na nej platí, popř. zatnout zuby a naučit se nějakému režimu. Na to si ale musí přijít každý sám, co platí zrovna na něj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
** @Anonymní píše:
Ano…mam to stejně..
Navíc dělám sama na sebe…takze o to hůř se donutit…
Také se cítím hrozne fyzicky…unavená…furt mi je blbe…neco bolí…
Psychika taky nic moc…
Myslim ze je to trochu neco jako vyhoření…
- Citovat
- Upravit
Zakl. Děkuju za podnětné příspěvky. Ano, udělat si detailní plán určitě pomůže, ale já právě odprokrastinuju i udělání toho plánu, plán se mi chce dělat ze všeho nejmíň. A natahování budíku jsem taky zkoušel, i když v open space se to musí dělat trochu nenápadně. Zablokoval jsem si všechny rušivé stránky na netu, z mobilu odinstaloval FB, ale všechno pomůže jen na chvíli.
Zajímavé je, že tu napsali dva lidé, že se jim to stává, i když pracují na sebe. Já myslel, že je to právě problém toho pracovat ve velké korporaci, že dělat na sebe nebo v menší firmě by pomohlo.
A ano, taky se mi to časem zhoršuje. Když jsem studoval na VŠ a bylo zkouškové, prostě jsem všechno vypnul a 6 týdnů se věnoval na 100% studiu. Ale teď je to čím dál tím horší a poslední rok se už cítím, že se na to snad dá i umřít…
Asi by pomohlo mít práci, kde se věci rychle mění a je hodně akce, nemít dlouhodobé úkoly, u kterých se jen sedí u počítače. Ale na to jsem si vybral špatnou školu…
- Citovat
- Upravit
Máte prosím někdo taky podobný problém? Přijdete do kanceláře, máte něco udělat. Řekněmě, že je to něco spíše kreativního, žádná rutinní činnost, jako třeba jen zadávání dat nebo vyplňování výkazů. Je to něco, co vás ne úplně zajímá, takže je třeba přemýšlet nad něčím relativně nudným. A prostě se do toho nemůžete dát. V hlavě máte jiné věci, které vám přijdou zajímavější, radši se koukněte na mobil, projdete se po chodbě a ne a ne začít. Až když je večer před termínem, dáte se do toho, probdíte noc a něco zplodíte, ne příliš kvalitního. Šéf s vámi má mítink dejme tomu jednou za týden, tam vás trochu zprdne, trochu usměrní. Namotivuje vás to, chvíli něco děláte, ale pak do toho zpadnete zase. Celý den neuděláte třeba vůbec nic a domů jdete zbití jako psi… Dá se to léčit? Pomůže změnit práci? Čím to může být? Chcete něco dělat, ale prostě to nejde…