Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Každý psycholog má jiný styl, používá jiné metody. Pokud z toho máš tento pocit, tak ji určitě změň ![]()
AHoj…každý psycholog má jiný výcvik a od toho se odvíjejí metody. Některé formy terapie jsou opravdu takové, že se jedná spíše o vcítění se, zrcadlení. Některé jsou více „razantní“. Pokud ti to nevyhovuje, změň ji…jistě máš ve svém okolí i jiné psychology/psycholožky.
Jo taky jsem zažila takovou, hned na začátku řekla, že jestli budu mlčet ona se mnou bude taky hodinu mlčet, tak mě ale tohle vždy rozpovídalo, jsem si říkala, že to jsem mohla zůstat doma.
A nechceš zkusit jí to říct takhle, jak to píšeš tady? Že nejsi s tímhle spokojená a jaké jsi měla představy atd. Když od toho utečeš rovnou, tak budeš pak utíkat pořád. Zkusila bych to a když se ti její přístup dál nebude pozdávat, zkusila bych změnu.
Díky za reakce. Já jí říkala, že mi dělá problém mluvení, ona mi řekla, že mi s tím pomůže, ale zatím teda nic. Prostě nějak neumím vést monolog hodinu v kuse ![]()
Zkusím tedy asi změnu a hned při hledání naznačím co a jak, aby se to neopakovalo, to bych už asi nedala.
Jo tak přesně tohle jsem taky zažila a bohužel rovnou dvakrát až na potřetí se mi podařilo najít někoho kdo mi naprosto vyhovoval. První doktor toho jsem si platila jen seděl a občas něco prohodil, ale z toho jsem měla často pocit jakoby mě nějak hodnotil a pohoršoval se nad tim co řikám (no měla jsem trošku bouřlivější mládí…) a druhý ten mi rovnou napsal prášky a bylo to raz dva vyřízený ten jel na pojišťovnu. Takže vyšel třetí pokus a ten byl úžasnej přesně to co jsem potřebovala a hodně moc mi pomohl. Takže jestli máš pocit, že je to na nic tak já doporučuju určitě změnit.
Nemáš přehnané nároky, prostě ti nesedla… Já jsem v 17 letech taky chodila k psycholožce a nakonec jsem z toho byla taky spíše otrávená. Normálně ji změň, nárok na to máš…
Ahoj děvčata,
. Psychiatr mi řekl, že když to chci zkusit bez léků, tak by mi měla psycholožka pomoct, ale necítím zlepšení spíš naopak, nejspíš jsem zralá na antidepresiva. Na každou další návštěvu u psycholožky se už vůbec netěším, spíš mám obavy, pár dní před skoro nespím.
kvůli psych. problémům jsem dostala doporučení k psycholožce. Prý je skvělá, samé chvály na ni, první termín jsem dostala za měsíc a půl. Ale já tak nějak nevím co si myslet, možná mám jinou představu. Dnes jsem u ní byla po šesté a vlastně je to pořád stejné. Jsem člověk málomluvný, nejsem zvyklá se svěřovat, mluvit o sobě a svých pocitech. Prý to není problém, že mi s tím pomůže. No ale nějak se k tomu nemá. Moje představa byla, že se mě třeba ze začátku bude trošku ptát, nějak mi pomůže se rozmluvit, že pak probereme jednotlivá životní období, problémy které mě dostali do současného stavu atd. Ale tak to není, sedí naproti mě a mlčí a kouká, za těch šest hodinových návštěch řekla tak asi celkem osm vět. A já už fakt nevím co povídat. To si můžu doma proti sobě posadit psa a mluvit k němu, tam aspoň uvidím nějaké reakce
A tak se chci zeptat, jestli mám já přehnané nároky a tenhle „styl“ je normální, nebo jak se mají návštěvy u psychologa vyvíjet? Děkuji za vaše postřehy a omlouvám se za anonymitu, ale je to pro mě dost osobní téma.