Netěším se na mimi

Anonymní
5.5.20 22:49

Netěším se na mimi

Mimi jsme nechali s manželem osudu. Manžel je strašně rodinný typ, ten chtěl dítě už když mi bylo 20. Provozovali jsme prerusovanou soulož. Mimi se má narodit na termín mých 24. narozenin :srdce:
Ale jak jsem že začátku byla nadšená, netěším se. Mám pocity ze ho nechci, nechci být matkou. Život jaký jsem znala se změní - a bude to k dobrému? Nepřijdu o nic? Nejsem na to moc mladá? Jsem ještě dítě. Jak to zvládnu? Je to obrovská zodpovědnost a náročnost. Je to na celý život! A to neustále hlídání a strach o dítě! 8o :poblion: Jsem z toho tak nervózní. Myslím ze to nezvládnu. Nejradši bych čas vrátila zpět. Jak jsem vůbec mohla miminko chtít a těšit se na něj? Měli jste taky ty pocity nebo jsem divná? :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
177
5.5.20 22:56

23 let a cítíš se jako dítě? Netrollíš zde? Vyjadřování je takové nějaké… uhlazené. No, dobře. Dítě jste si udělali, nést následky musíte. Na novou roli si zvyknete.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
462
5.5.20 22:58

Neboj se, je to normální. :) Je mi 23 a máme půlroční holčičku. Ke konci těhotenství jsem měla úplně stejné pocity, jako ty. Ano, život se ti změní od základů. Na šestinedělí mě nikdo nepřipravil, malou jsem moc nechtěla a říkala si, že jsme udělali chybu, že už si nikdy nedojdu ani pořádně nakoupit. A teď? Jsem šťastná, mladá máma! Malá je skvělá, je s ní hrozná sranda a hlavně je to čímdál lepší. :) Děti jsou požehnání, dar od Boha. Nebudu ti říkat, ať si toho vážíš, co by za to jiné neplodné ženy daly. To mi lezlo hrozně na nervy. Řeknu ti jen, že je to sice jiné, ale jeden úsměv toho piditvorečka ti vše nahradí :) a určitě na to nejsi mladá - až prcek odroste, tak budete s manželem v nejlepších letech :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.5.20 22:59

A ve kterem jsi tt? My miminko s manzelem dlouho planovali, moc jsem ho chtela… kdyz jsem otehotnela, byla jsem stastna… nez mi zacalo byt zle, zvracela jsem vjednom kuse, hormony se mnou zamavaly a ja si najednou nebyla jista, rikala jsem si, proc jsem to udelala, meli jsme pockat, to nezvladnu… dokonce me prepadaly myslenky na potrat… hrozne se za to stydim a krome manzela to nikdo nevi… bylo to strasne obdobi, ted za necele dva mesice rodim a tesim se na miminko moc, i kdyz nezastiram, ze nemam strach, co prijde… a to mi bude 29… za svoje myslenky v prvnim trimestru bych si namlatila…
Prosim anonym, citlive info :oops:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
5.5.20 22:59

@subrag upřímně se necítím na svůj věk ;) :nevim: myslím že jsem zamrzla v 19. Ale to mám asi po rodičích.. Ti zůstali v mládí dodnes a to jim je přes 50 :D

  • Citovat
  • Nahlásit
177
5.5.20 23:00
@Anonymní píše:
@subrag upřímně se necítím na svůj věk ;) :nevim: myslím že jsem zamrzla v 19. Ale to mám asi po rodičích.. Ti zůstali v mládí dodnes a to jim je přes 50 :D

je pravda, že to mám podobně :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.5.20 23:05

@marlenka216 děkuji ti za takový povzbuzující a milý, komentář!! :) odkud jste Marlenko? Ano taky jsem na jednu stranu ráda že si ještě užiju života až dítko odroste a uvidím i vnoučata. Kamarádka stejného ročníku má rodiče kolem 70 a to bych opravdu nechtěla :? Moc jsi mě povzbudila, klidně nápis i zprávu:)

@Anonymní píše:
Přesně za měsíc mám termín. No.. Ten potrat jsem měla na mysli taky :roll: neboj nejsi v tom sama. Možná až porodime, všechny obavy se rozplynou. Doufám. :roll: Lae stejně bych možná vrátila čas a dítě neměla.. Zase na druhou stranu bych ho asi neměla s takovou nikdy :? A to zas chci
  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
18056
5.5.20 23:05

Hele ty obavy jsou úplně normální a někde vespod je má i tvůj muž. A teda když najdeš odvahu je s ní sdílet, tak je pak i společně pořekonáte a zvládnete to.

Ano - život se změní. Ale to tak život dělá. Ano, nebude to lehké, ale bude ti i skvělé a to způsoby, které si teď vůbec neumíš představit.

podstatný je obavy si připustit, pojmenovat je, ale moc se v nich nepatlat a nenechat se jimi zastrašit. je to jen úzkost, má za úkol upozorńovat na rizika. Když jí člověk věnuje moc pozornost ( a těhotenské hormony ji navíc zesilují) tak ji tím krmí a ona sílí a chce mít vládu nad dalšími a dalšími částmi života.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
18056
5.5.20 23:07

A jinak ne, ty obavy se nerozplynou a už vůbec ne porodem a šestinedělím. Je potřeba s nimi počítat a naučit se je krotit předem. Šestinedělí bývá hodně náročné a náslledné chronické nevyspání taky nepřidá.

Je potřeba ignorovat barvotiskové kecy o dokonalém mateřsvtí a nekončímím rauši z dětských očíček - tak to úplně nefunguje a nemá smysl to očekávat a trápite, pokud to nedorazí.

To ale neznamená, že to člověk nezvládne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19848
5.5.20 23:09

Promin, ale i kdyby jsi zamrzla v 19 ti, porad to neni 12,takze na dite zrala jsi. Jestli ses nechala vmanipulovat nekam, kde byt nechces, je to jen tva chyba, bohuzel. Nicmene jiste obavy zaziva kazda prvne tehotna zena, je to normalni :hug: Ano, prijdes o spoustu veci, to je jasne, ale spoustu veci naoplatku ziskas, pokud svou roli prijmes. Dite fakt nejsi! Bradu vzhuru a uzivej si toto obdobi, co jen to jde! :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.5.20 23:12

To má spousta nastávajících matek takové pocity…já jsem dítě plánovala a přesto jsem byla nesvá z toho, co mě čeká a jak se mi převrátí život. Ještě tak 14 dní po porodu jsem nechápala, jak se s tím srovnám, ale ono si to pak sedne a jak čas poplyne, bude to lepší a lepší. Dítě si zamilujes ani nebudeš vědět jak. Především po prvním úsměvu, kdy začne miminko komunikovat.

  • Citovat
  • Nahlásit
25855
5.5.20 23:16

Máš manžela, který se na dítě těší a bude ti oporou a podporou, to taky každá, která čeká dítě ve 24 nemá :(
budete se společně těšit z jeho projevů, z jeho pokroků, važ si toho
vím o čem mluvím
začátky budou těžké, ale pak je to pořád lepší a zábavnější, dítě s tebou komunikuje, to nic jiného na světě nevynahradí
drž se :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.5.20 23:22

Je mi 35 a čekám první a zřejmě poslední dítě. Měla jsem úplně stejně obavy a myšlenky, které občas mám i teď v 7 měsíci těhotenství.. už to ale pomalu ustupuje a začínám se těšit.. myslím že je to normální…

  • Citovat
  • Nahlásit
11115
5.5.20 23:25

Můj manžel si moc přál dítě. Já souhlasila a přesto, když jsem v ruce držela pozitivní test, bylo mi na zvracení a do pláče. No, dneska vedle chrápou dva. Díky nim jsme nejbohatší člověk na světě. Nestyď se za svoje pocity. Jsou oprávněné. Život už nikdy nebude jako dřív. Ale nebude horší, bude jen jiný. Někdy tak, že bys to nejraději vrátila a někdy tak, že bys to za nic nevyměnila. A víš co si myslím? Jen žena, která pochybuje o tom, že bude dobrá matka, jí opravdu může být. Protože má v sobě dostatek pokory.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1182
5.5.20 23:41

Je mi přes 30 a vždycky jsem říkala že v životě NIKDY dítě nechci! Ještě v 7m těhu jsem brečela co jsem to udělala, jak jsem mooc mladá(haha :mrgreen: ) a jak to nezvládnu. Teď mi tu chrní rok a půl malý čertisko všech čertisek, co mi dává brutálně zabrat, nestíhám při něm skoro nic, jsem nevyspaná, doma čurbes, ale už nikdy bych neměnila :srdce: Hned po porodu to nepoznáš, ale časem ti dojde, že to dýchající bezbranné cosi miluješ tak jak nikdy nic a nikoho a budeš brečet-ale teď už štěstím :kytka: Drž se, tyhle pocity má moc mamin :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat