Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím si najít partnera
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
3.8.20 21:48
@Anonymní píše:
Ahoj, ráda bych se tu svěřila s problémem, který mě hodně trápí.
Je mi 25 let a nemůžu si najít partnera. Hrozně ráda bych měla někoho, s kým bych si už mohla zařídit život, s kým bych mohla do budoucna počítat.
Odmalička žiju jen s mamkou, se kterou mám moc hezký vztah. Otce jsem neviděla už několik let, ani nikoho z jeho nové rodiny. Zkoušela jsem kontaktovat svého nevlastního bratra, ale z jeho strany není zájem o to se stýkat.
Jsem introvert, typ člověka, který nikdy do žádného kolektivu nezapadl. Byla jsem dítě, které bylo v kolektivu dost neoblíbené. Problém je, že se vůbec neumím seznamovat a nikdo se nechce seznamovat se mnou (pokud tedy nepočítám chlapíky, kteří chtějí za každou cenu „urvat“ nějakou ženskou a je jim jedno jakou). Všechny mé dosavadní „vztahy“, jestli se to tak dá vůbec nazvat, vznikly přes seznamku a nikdy nevyšly.
Co se týká vzhledu, ohodnotila bych se jako průměr. Řekla bych, že problémem je moje vystupování, moje povaha a charakter. Už mi bylo řečeno, že jsem jako z jiné planety. Neumím vyhodnotit proč, nedokážu se posoudit, jen vím, že něco dělám hrozně špatně, nejsem pro opačné pohlaví přitažlivá. Chodila jsem k několika psychologům i psychiatrům, užívám antidepresiva kvůli úzkostem. Vlastně mi ty terapie ale k ničemu nebyly a myslím, že odborníci zkrátka nevědí, co mi poradit. Čas trávím buď v práci nebo s mamkou. Práce mě docela baví, přijdu tak na jiné myšlenky. Kamarády nemám. Vím, že doma zkrátka nikoho nepotkám, s kým bych se mohla seznámit. Jenže kamkoli jdu, vždy to dopadne stejně. Nezapadnu. A je mi trapně.
Chtěla bych žít jako ostatní, mít svou rodinu, mít pocit, že můžu být na něco pyšná.
Je tu někdo, kdo zažil něco podobného? Popř. znáte někoho podobného? Budu ráda za každý dobře míněný komentář.
Prosím o ponechání anonymu. Je to pro me citlivé.
Zkus být pyšná na něco už teď. Rodina neznamená nutně úspěch. Ani ten chlap. Musíš se naučit být sama sebou. Holt jsi jiná, no a co? Ty se předem diskvalifikuješ, když vzpomínáš na to, že ani jako dítě jsi někam nezapadla. Na to nemysli. Nesnaž se vyloženě zavděčit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.20 21:50
A máš nějaké koníčky? Že by ses seznámila přes ně? Já si taky často připadám jiná, divná. Ale kašlu na to. Nemám potřebu někam patřit, vlastně ani do žádné party patřit nechci. Nemám ráda takové to stadove chování, společné ježdění na dovolenou apod. Dělám si ráda věci po svém, kdy chci a jak chci. Trochu asociál ale nevadí mi to. 
Příspěvek upraven 03.08.20 v 21:52
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
puzzles
3.8.20 22:12
To je jako bys psala o mně 
S úzkostmi mi krásně pomohla skupinová psychoterapie, člověk potká stejné blázny . Zkus se odtrhnout od mamky, pořiď si vlastní bydlení a do něj třeba kytičky. Na to můžeš být hrdá. Taky můžeš být hrdá, když se naučíš něco nového, já jsem stavěla čím dál tím větší puzzle. A naučila jsem se jezdit na inlinech. Zajímavé lidi i aktivity jsem poznala v Mense (pokud máš na to buňky). A vykašli se na hledání chlapa, až budeš spokojená sama se sebou, on si tě najde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.20 22:19
Ty ses vůbec nepopsala. Vzhled, povahu, zájmy, práci, nenapsala jsi o sobě nic a chceš poradit v čem je chyba. Nevím, protože z tvého popisu nevím vůbec na čem třeba ztroskotaly ty vztahy ze seznamky. Proč nemáš kamarádky? To se s nikým nebavíš ani v práci? Vždyť s těmi lidmi trávíš osm hodin denně každý týden několik let. Nebavite se spolu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.20 22:32
Vztahy s lidma je potřea se učit. Běžný postup je, že se to nezapadání a divnost si užijeme do syta běhe dětství a dospívání a pak tak nějak už umíne odhadnout s kým nám to půjde a jak začít, jak udržovat a rozvíjet ten vztah - ať už přátelský, kolegiální, nebo partnerský. Stejně tak se člověk nejčastěji metodou pokus omyl naučí co nedělat a případně co dělat lépe.
Ty máš trošku nevýhodu toho, že ses někde vynula tomu, aby ses to učila průběžně a spíš ti sílil stach z kontaktů, prohlubovalo se nesebevědomí a tak, místo toho aby ses „otrkávala“. To se stává, ale dá se to přeučit - v dospělosti je to jednodušší, než třeba v dospívání, protože je snazší svou úzkost krotit a začít přebírat kontrolu. Tím fakt neříkám, že to je snadné.
Nejsnazší cesta je vstoupit do individuální psychoterapie, k nějaké ženě- terapeutce a učit se ten vztak takhle cvičně, porozumět svým obavám a hledat cesty jak je zvládat.
No a pak k tomu přibrat skupinovou teraii, aby ses v chráněném prostředí naučila fungovat mezi lidma.
Čím déle to budeš odkládat a čím víc se tomu budeš vyhýbat, tak tím těžší bude naučit se jiné způsoby.
Samozřejmě že z tebe prostě nebude lvice salónů - tvá síla leží někde jinde.
Pro začátek mrkni sem
https://www.kosmas.cz/…77698/ticho/
https://www.kosmas.cz/…ialni-fobie/
Ale bez toho, aby ses ty sama aktivně vydala za lidma a učila se s nimi být spíš zůstaneš osamělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.8.20 00:31
Ahoj. Napíšu ti, jak to mám já. V dětství jsem měla pár kamarádek, ale v kolektivu - ve třídě, na skautu, v hospodě u stolu jsem se vždy cítila, jako divná, že se mi všichni smějí (dodnes mi dělá problém hodně lidí), že nevím, co říct a když už něco řeknu, že budu trapná… ano, bylo pár chvil, třeba na skautu, kdy jsem přišla za holkama, česaly se a tak (bylo mi asi 13), když jsem vešla, řekli mi, co chci… dalších pár zážitků, co bolely. Ve dvaceti jsem se bála (styděla) zeptat prodavačky v obchodě, kde je mlíko… Výhoda byla, že jsem byla dost atraktivní - postavou, obličej, snad ještě jsem , takže chlapi si mě lovili sami. V 21 jsem měla za sebou vztah 2,5 roku a začla chodit s chlapem, s kterým jsem teď už 14 let, máme tři děti. Víš co mi zásadně pomohlo… práce nebyla, tak jsem začla dělat na poště, za přepážkou - musela jsem mluvit s cizíma lidma, časem jsem zjistila, že to jde, že mě lidi berou normálně. Dnes jsem v pohodě - v rámci možností… umím se seznamovat, nemám problém komunikovat s lidma v obchodě, v hospodě, s cizími muži, s ženami… ale - kamarádky mám, ale furt mám pocit, že když je chci vidět, slyšet, že se musím snažit já, kdybych nebyla, nevadilo by jim to. Teď se objevila jedna, vypadá to nadějně… a pak je problém práce, kde nemám žádné sebevědomí, vždy se objevil někdo, kdo se na mě vozil… no potřebovala bych psychologa, ale jsem na mateřské, nejsou finance… Teď jsem měla společný rozhovor s chlapem a kámoškou, prý furt jen hledám důvodu, proč něco nejde. To dělám celý život, protože mám pocit, že nikdy nic nedokážu. Takže radu asi úplně nemám, abych se hnula z místa, pomohla práce s lidmi, kde jsem prostě komunikovat musela. Teď je to běh na dlouhou trať. Před poslední dcerou jsem pár měsíců běhala, zase začnu v září, až starší synové budou ve škole - abych si vyčistila hlavu a hlavně proto, abych na sebe mohla být hrdá, začnu zas, za rok chci dát 12 km maraton… chce to mít cíle (reálný), ty dát - abys měla být na co hrdá - co jsi dokázala. Práce a pak čas s mámou tě nepohne z místa, chce to mít cíle. A mimochodem, běhat může každý, pokud jsi zdravá, i silnější lidi… Nic to nestojí, jen čas, který asi máš. Najdi si koníček, co tě bude bavit, zkus v něm být dobrá, ne, nejlepší, ten pocit, že jsi něco dokázala, tě posune dál. I kdyby jsi dokázala uplést krásný svetr, přečíst půl knihovny… tím, že si začneš vážit sama sebe, začneš přitahovat jiný lidi. Tím, jaká jsi, vyzařuješ ze sebe energii, pokud si začneš trochu věřit a budeš pozitivní, budeš přitahovat pohodový lidi… a pak je třeba občas někam vyrazit, doma nikoho nepotkáš, jak píšeš. Sama to určitě nedáš, to znám. Co vzít mámu (tak je na tom jak se sebevědomím?), nebo někoho z práce. Nebo zkus hledat na seznamkách kamarádky místo chlapů, ať máš někoho k sobě, komu se můžeš svěřit a tak. Odkud jsi, já jižní Čechy, můžeme se vidět. Klidně napiš sz, i jen pro ulevení srdíčka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.8.20 06:16
Musíš se naučit být spokojená a šťastná sama se sebou. Až se to naučíš, začneš chlapy přitahovat. Takhle prostě vesmír funguje 
. Nikdo nebude mít rád ženu, která nemá ráda ani sebe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.8.20 08:27
Také jsem introvert a předtím jsem s tím měl také problém. Jednu dobu jsem se snažil chovat jako extrovert, pak jsem si říkal, co je se mnou špatně. Naštěstí jsem si pak přečetl něco o introvertech a o sebepoznání. Pochopil jsem, že nejsem sám, ale je to tak nastavené. Dále mě pomohlo, že jsem si našel koníček, který mě baví. S někým se se sejdou třeba jednou do měsíce a určitě jsem spokojenější. Takže si myslím, že to chce přijmout sám sebe a využít pozitiva, která tam také jsou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.8.20 20:35
Moc všem děkuji za rady. Pravda je, že ráda se nemám, ale zkrátka objektivně vím, že je spoustu hezčích žen, zábavnějších, zkušenějších 
Vlastně nevím, proč by měl někdo chtít zrovna mě. Co se týká těch vztahů ze seznamek, buď jsem neměla štěstí na nikoho, kdo by měl zájem o trvalejší vztah a nebo neměl zájem mít ten vztah se mnou.
@roba18 Moc koníčků asi nemám. Chovám zvířata. Mám ráda sladké, občas peču, ale spíš jen jednoduché recepty.
@Sue2008 děkuji za příspěvek. Skupinovou terapii jsem zkoušela, ale moc mi nepomohla. I když asi nebyla úplně dobře vedená. To stěhování mě taky napadlo, ale bojím se. Co bychom obě dělaly, samy doma…
@Ou děkuji, tu knížku o sociální fobii mám doma a dost se v ní poznávám. Tu druhou neznám, podívám se na ní. Přijde mi, že když někam jdu, stejně je to jen další neúspěch.
@Serpentini děkuji, vím, že jsem sem moc informací o sobě nenapsala, nerada bych, aby mě podle popisu někdo poznal. Jsem spíš štíhlá, obličej průměrný. V práci se snažím bavit, ale nikdy to nepřesáhlo tu práci - tím myslím, že se s nikým nebavím natolik, abych s nimi šla někam i po práci.
@statecna.oslice moc děkuji za tvůj příspěvek Ráda ti napíšu ještě SZ.
- Citovat
- Upravit
4.8.20 20:39
@Anonymní píše:
Moc všem děkuji za rady. Pravda je, že ráda se nemám, ale zkrátka objektivně vím, že je spoustu hezčích žen, zábavnějších, zkušenějších
@roba18 Moc koníčků asi nemám. Chovám zvířata. Mám ráda sladké, občas peču, ale spíš jen jednoduché recepty.
@Sue2008 děkuji za příspěvek. Skupinovou terapii jsem zkoušela, ale moc mi nepomohla. I když asi nebyla úplně dobře vedená. To stěhování mě taky napadlo, ale bojím se. Co bychom obě dělaly, samy doma…
@Ou děkuji, tu knížku o sociální fobii mám doma a dost se v ní poznávám. Tu druhou neznám, podívám se na ní. Přijde mi, že když někam jdu, stejně je to jen další neúspěch.
@Serpentini děkuji, vím, že jsem sem moc informací o sobě nenapsala, nerada bych, aby mě podle popisu někdo poznal. Jsem spíš štíhlá, obličej průměrný. V práci se snažím bavit, ale nikdy to nepřesáhlo tu práci - tím myslím, že se s nikým nebavím natolik, abych s nimi šla někam i po práci.
@statecna.oslice moc děkuji za tvůj příspěvek
Prosimtě, vždy bude někdo hezčí, hubenější, chytřejší, hloupější atd. než jsi ty. Takhle vůbec neuvazuj. Ty jsi prostě Ty se všema chybama a dobrými vlastnostmi a že jich je! Pokud chováš zvířata, co zkusit nějaký kroužek nebo svaz chovatelů? Tam by se pak našlo téma na mluvení a navázání vztahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.8.20 20:51
Nevím, jestli bylo dobré kontaktovat nevlastního bratra, on tě stejně bude vždy mít za sestru a ne za potenciálního partnerku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.8.20 20:52
@roba18 píše:
Prosimtě, vždy bude někdo hezčí, hubenější, chytřejší, hloupější atd. než jsi ty. Takhle vůbec neuvazuj. Ty jsi prostě Ty se všema chybama a dobrými vlastnostmi a že jich je! Pokud chováš zvířata, co zkusit nějaký kroužek nebo svaz chovatelů? Tam by se pak našlo téma na mluvení a navázání vztahu.
Může chovat holuby, nebo chodit do lesa se zálesáckým kroužkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.8.20 20:56
@Anonymní píše:
Ahoj, ráda bych se tu svěřila s problémem, který mě hodně trápí.
Je mi 25 let a nemůžu si najít partnera. Hrozně ráda bych měla někoho, s kým bych si už mohla zařídit život, s kým bych mohla do budoucna počítat.
Odmalička žiju jen s mamkou, se kterou mám moc hezký vztah. Otce jsem neviděla už několik let, ani nikoho z jeho nové rodiny. Zkoušela jsem kontaktovat svého nevlastního bratra, ale z jeho strany není zájem o to se stýkat.
Jsem introvert, typ člověka, který nikdy do žádného kolektivu nezapadl.Byla jsem dítě, které bylo v kolektivu dost neoblíbené. Problém je, že se vůbec neumím seznamovat a nikdo se nechce seznamovat se mnou (pokud tedy nepočítám chlapíky, kteří chtějí za každou cenu „urvat“ nějakou ženskou a je jim jedno jakou). Všechny mé dosavadní „vztahy“, jestli se to tak dá vůbec nazvat, vznikly přes seznamku a nikdy nevyšly.
Co se týká vzhledu, ohodnotila bych se jako průměr. Řekla bych, že problémem je moje vystupování, moje povaha a charakter. Už mi bylo řečeno, že jsem jako z jiné planety. Neumím vyhodnotit proč, nedokážu se posoudit, jen vím, že něco dělám hrozně špatně, nejsem pro opačné pohlaví přitažlivá. Chodila jsem k několika psychologům i psychiatrům, užívám antidepresiva kvůli úzkostem. Vlastně mi ty terapie ale k ničemu nebyly a myslím, že odborníci zkrátka nevědí, co mi poradit. Čas trávím buď v práci nebo s mamkou. Práce mě docela baví, přijdu tak na jiné myšlenky. Kamarády nemám. Vím, že doma zkrátka nikoho nepotkám, s kým bych se mohla seznámit. Jenže kamkoli jdu, vždy to dopadne stejně. Nezapadnu. A je mi trapně.
Chtěla bych žít jako ostatní, mít svou rodinu, mít pocit, že můžu být na něco pyšná.
Je tu někdo, kdo zažil něco podobného? Popř. znáte někoho podobného? Budu ráda za každý dobře míněný komentář.
Prosím o ponechání anonymu. Je to pro me citlivé.
Ahoj zakladatelko, v závěru se ptáš, jestli je tady někdo, kdo zažil něco podobného. Tak tady se Ti jedna hlásí.
Je pro mne velice těžké fungovat v rámci jakýchkoli sociálních skupin, vždy mne to stojí obrovské zásoby energie. Odevšad uteču, miluji své bezpečí, svůj klid. Život jsem si musela zařídit tak, abych byla co nejméně vázaná na ostatní lidi. Ale i přes své introvertní zkraty jsem našla protějšek, s kterým najednou vše předešlé dává smysl.
Nechci se zde veřejně rozepisovat více – nevím, jak téma uchopit, abych byla dostatečně srozumitelná a zároveň si udržela určité soukromí. Přitom bych si o tom s tebou tak ráda popovídala!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj, ráda bych se tu svěřila s problémem, který mě hodně trápí.
Je mi 25 let a nemůžu si najít partnera. Hrozně ráda bych měla někoho, s kým bych si už mohla zařídit život, s kým bych mohla do budoucna počítat.
Odmalička žiju jen s mamkou, se kterou mám moc hezký vztah. Otce jsem neviděla už několik let, ani nikoho z jeho nové rodiny. Zkoušela jsem kontaktovat svého nevlastního bratra, ale z jeho strany není zájem o to se stýkat.
Jsem introvert, typ člověka, který nikdy do žádného kolektivu nezapadl. Byla jsem dítě, které bylo v kolektivu dost neoblíbené. Problém je, že se vůbec neumím seznamovat a nikdo se nechce seznamovat se mnou (pokud tedy nepočítám chlapíky, kteří chtějí za každou cenu „urvat“ nějakou ženskou a je jim jedno jakou). Všechny mé dosavadní „vztahy“, jestli se to tak dá vůbec nazvat, vznikly přes seznamku a nikdy nevyšly.
Co se týká vzhledu, ohodnotila bych se jako průměr. Řekla bych, že problémem je moje vystupování, moje povaha a charakter. Už mi bylo řečeno, že jsem jako z jiné planety. Neumím vyhodnotit proč, nedokážu se posoudit, jen vím, že něco dělám hrozně špatně, nejsem pro opačné pohlaví přitažlivá. Chodila jsem k několika psychologům i psychiatrům, užívám antidepresiva kvůli úzkostem. Vlastně mi ty terapie ale k ničemu nebyly a myslím, že odborníci zkrátka nevědí, co mi poradit. Čas trávím buď v práci nebo s mamkou. Práce mě docela baví, přijdu tak na jiné myšlenky. Kamarády nemám. Vím, že doma zkrátka nikoho nepotkám, s kým bych se mohla seznámit. Jenže kamkoli jdu, vždy to dopadne stejně. Nezapadnu. A je mi trapně.
Chtěla bych žít jako ostatní, mít svou rodinu, mít pocit, že můžu být na něco pyšná.
Je tu někdo, kdo zažil něco podobného? Popř. znáte někoho podobného? Budu ráda za každý dobře míněný komentář.
Prosím o ponechání anonymu. Je to pro me citlivé.