Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
ahoj , je mi 22 let ajsem 2 roky vdaná ,vždycky jsem si myslela ,že děti budu chtít co nejpozději .Ale zhruba v září to na mě přišlo , ¨začala jsem toužit po mimču,Promluvila jsem si o tom s manželem a rozhodli jsme se ,že to zkusíme.Vůbec mě nenapadlo , že by to nemohlo vyjít.Zhruba od 15 jsem slýchala, že v žádném případě nesmím otěhotnět a , že si mám dát pozor.Prostě to nevyšlo , každý měsíc napětí , doufání , kupování těhotenských testů , deprese pláč, .Prostě něco hroznýho .Menses mám naprosto pravidelný již několik let, nikdy jsem neměla žádné problémy.Závidím všem holkám co hned na první pokus jen tak otěhotněly, já to prostě nechápu jak se jim to mohlo podařit.Jávím,že bych neměla na to myslet a stresovat se ,ale prostě to nejde .Letošní vánoce byly ty nejhorší , pod stromeček jsem si přála jediný dárek a když to nevyšlo ,upadla jsem do hrozné deprese.Ale pak v ůnoru jsem nedostala menstruaci a začala jsem doufat, vždy jsem měla totiž naprosto přesně na den.Začala jsem pocitovat ,,těhotenské příznaky,, i když test byl negativní ,týden po termínu jsem začala krvácet.příšerné zklamání .
Stala se ze mě hotová troska , která v noci nespí a počítá dny , brečí když vidí kočárek.Proto jsem se rozhodla , že už ne.Dáme si na chvilku pohov ,protože to zklamání bych už nevydržela.Za dny to mám dostat a jsem relativně v pohodě.Až na to , že moje kamarádka je těhotná a má každým dnem porodit.
Raději se s ní moc nestýkám , protože je to nad moje síly.Jen sem se potřebovala svěřit nějakým ženám , když kamarádce nemůžu .
Ahoj Andy,
nevěš hlavu, všechno chce svůj čas. Jsem na tom podobně. Je mi 23 let a před půl rokem jsem se vdala. Chtěli jsme s manželem miminko a doufali, že na náš slavný den již budu mít pod srdíčkem malého broučka. Marně. Byl to sice náš druhý pokus, ale velké bylo zklamání, když se o týden později MS dostavila. Od té doby už uplynulo dalších pět promarněných cyklů a ani v tomto se jak se zdá nic nezměnilo. Sestra je navíc těhotná a to hned na první pokus, navíc to bude již jejich druhé. Svého synovce mám moc ráda a i když se nám nedaří, děti pro mě zatím nejsou pláčem. Tato fáze mě asi ještě čeká. Jsem moc nedočkavý člověk, a tak se začínám pomalu smiřovat s tím, že už asi ani děti nepříjdou a začínám se rozhlížet po nějaké kariéře, protože co člověku zbývá jiného, než se upnout někam jinám. Nedokázalo jsem však zatím na dítě přestat myslet, a tak mě velmi často přepadá nálada typu „Proč zrovna já?“. No uvidíme, všechno ukáže čas. Měj se moc pěkně a držím ti palečky ve vašem dalším snažení.
Ahoj Pájulka
Taky jsem se vrhla na kariéru , říkám si ,že si aspon trochu našetřím a až bud ten správný čas tak aspon budu mít snad trochu víc peněz.Jinak ještě jsem to nedostala - je to paradox tenhle měsíc
jsem se dokonce vyhýbala jakémukoliv sexu v ,, plodných dnech,, .Každou chvilku čekám a čekám ,ale jsem relativně v pohodě , (na rozdíl v období před měsícem).Takže ted si jen hlídám ,abych si náhodou neumazala oblečení.Asi všechno má svůj čas.
Ahojte,
tak jsem se docela na dlouho odmlčela.Musela jsem se dát trochu dohromady.Tak mně bolest z neúspěšného IVF přešla.Už jsem přestala i brečet každou minutu.Jenže mně dnes přišla SMS od mé sestry a zase v tom lítam.Musím to někomu sdělit.Tak já se snážím přes dva roky o miminko a nic.Moje sestra má dvě perfektní děti.A taky 3 potraty.Nějak se odmítá zabývat antikoncepcí.A teď mi pošle SMS ,že je zase těhotná a řeší jestli si to nechá a nebo půjde na potrat.Existuje někde spravedlnost.Jak to ,že někdo má plodnost jak myši a nechce to a někdo chce a nemůže.Tohle opravdu není fér!!!!!!!!!!!!!!!!!§
![]()
[EMAIL]null[/EMAIL]
Milá Sunny,
nerada bych, aby to znělo jako klišé, ale myslím, že dobře vím, jak se asi cítíš. Taky se snažíme o miminko, i když ne tak dlouho jako vy, ale přes rok už to bude. Považuju se spíš za kliďase, takže jsem všechny ty prohlídky, léky, krátkodobá zlepšení cyklu a následné návraty do „normálního“ silně nepravidelného stavu brala víceméně v klidu, i když mě taky píchlo u srdíčka, když jsem se opět dívala na test s jednou čárkou, přestože menstruace po 45 dnech nikde - nechávala jsem si ale svoje zklamání zatím jenom pro sebe. Co mě dost vyvedlo z klidu bylo otěhotnění mé kamarádky, která se snažila podstatně kratší dobu, vlastně se to povedlo hned napoprvé… Strašně moc jsem jí to přála a připadala jsem si jako totální bídák, když jsem se po všech těch gratulacích (fakt upřímných) musela tajně vrhnout na záchod a tam plakat, plakat a plakat. Po pár dnech to nejhorší přešlo. Netrvalo to ale ani 14 dní a dozvěděla jsem se, že miminko čeká i má sestra, která už děti má a tohle si sice nechá, ale nijak zvlášť šťastná z toho není a v podstatě spíš chtěla politovat, jak to má těžké… Neměla jsem na to chuť ani sílu a bylo mi strašně, taky jsem si kladla ty otázky, co je to za spravedlnost. Teď už uteklo pár dnů, i když je to pořád dost čerstvé, ale je mi líp a už zase věřím, že i na mě se jednou usměje štěstí a vím, že si toho budu sakra vážit. Můj dopis neobsahuje žádná moudra ani radu, ale věřím, že ti alespoň trošku pomůže vědomí, že je nás takových víc. Držím ti moc a moc palce a zase někdy ve fóru.....Viktorka
Ahoj všem,
právě jsem si přečetla vaše příběhy a povídání. Jsem na tom vlastně stejně jako vy. O mimčo se snažíme něco málo přes rok. Už jsme s manželem absolvovali některá vyšetření i léčbu a výsledky se zatím nedostavily. Po hormonální léčbě se mi trochu upravila moje dost nepravidelná menstruace, ovšem po vysazení všech prášků jsem zase na začátku (skoro nevím, kdy mám s tou menstruací počítat a to vůbec nemluvím o výpočtu nějakých plodných dnů). Takže plně chápu vaše starosti a problémy. I když mám taky strach z toho, že děti mít nebudu a z toho, co všechno asi ještě budu muset pro to podstoupit, věřím, že jsem, jako všechny ženy, dost silná na to, abych všechno zvládla. V pátek 19. 4. jdeme prvně do ISCARu. Mám strašný strach, ale přitom doufám, že nám pomohou. Nevím, jak dlouho ještě vydržím „poslouchat“ ty myšlenky typu „Proč zrovna já?“.
Držím vám všem pěsti v dalším snažení a doufám, ne věřím!, že nám všem to snažení přinese ovoce v podobě miminka.
Ahoj Veronika
[ Tuto zprávu upravil: Veronika - 17.04.2002 08:46 ]
Ahoj Veroniko,
i mně připadá, že jsme na tom hodně podobně - taky jsem prošla hormonální léčbou, odešla od pana doktora coby „hormonálně napravená“, aby to po dvou měsících bylo to samé ne-li horší. Bláhově jsem si zkusila koupit ovulační test, kde v návodu píší, že jich máte od určitého data (podle délky cyklu) zkusit asi 5 než se ovulace dostaví. Zkusila jsem jich 20 a nic a radši jsem se na to „vykašlala“, protože lepší způsob, jak se trvale zdržovat v depresi neznám
Držím Ti moc palce, ať Vám to dobře dopadne a neboj se - určitě je lepší, když se věci hýbou a víš na čem jsi, než se trápit pochybnostmi a černými myšlenkami, které mohou být kolikrát černější než realita, protože fantazii máme všechny bujnou a přirozeně hned u sebe myslíme na to nejhorší. Takže hlavu vzhůru, dobře to dopadne. Já si dala ještě malý odklad do září, zkusím teď myslet na léto, zařídit nějakou pěknou dovolenou a pokud to nedopadne, jsme s panem doktorem domluveni, že do ISCARu taky zajdeme. Jsi teda o krůček napřed a určitě je dobře, žes vzala snahu do vlastních rukou. Držím palce, Viktorka.
Ahoj Viktorko,
děkuji za podporu. Asi jsme na tom opravdu stejně. Jenže já jsem nezkoušela ovulační test. Slyšela jsem, že je drahý. Ty určitě jeď na nějakou báječnou dovolenou. Spoustě žen to pomohlo. Návštěvu ISCARu jsem dlouho odkládala. Jenže už mám dělané nějaké testy a jejich platnost je prý rok (a ten vyprší v srpnu). Takže mi doktor doporučil už nic neodkládat (protože už jsme to na podzim jednou odložili). Držím ti pěsti a kdoví, třeba se v ISCARu časem potkáme (i když to není to, co bych ti zrovna přála).
I když si dáš odklad (který třeba pomůže), nezapomeň, že čím dřív začneš, tím dřív se můžete dočkat úspěchu. A i když to nepůjde úplně hladce, určitě budete mít pocit, že pro to něco děláte. Takhle to alespoň cítím já. Ještě jsem v životě nedosláhla ničeho, pro co bych nemusela nic udělat. Takže si říkám, že i v tomhle ohledu se matka příroda rozhodla nijak mi ten život neulehčit. Ale já věřím, že její nástrahy, společně s manželem, překonáme.
Buď silná a věř si.
Ahoj Veronika
[ Tuto zprávu upravil: Veronika - 17.04.2002 14:37 ]
Ahoj všichni,
člověka to trochu uklidní, když vidí, že není s tímto trápením na světě sám. Já jsem teď po prvním IVF. Zatím nevím jak to dopadlo, prožívám si 14 denní domácí klid a snažím se být opravdu hodná. Doufám, že z těch tří embryí mi zůstalo aspoň jedno. Jsem celkem dost netrpělivý člověk, ale v tomhle nic neuspěchám a dřív než příští týden se nic konkrétního nedozvím. Držím Vám všem palce a doufám, že nám to všem vyjde.
Ahoj Jana.
Ahoj všem!Už jsem tady přečetla hodně příspěvků,proto jsem se rozhodla napsat také.Čtyři roky běhám po lékařích a marně se snažím otěhotnět.Je mi 32 let,mám za sebou veškerá možná vyšetření,laparoskopii,několik neúspěšných inseminací.Teprve minulý týden jsem podstoupila konečně ICSI.Teď musím čekat do příštího týdne,abych si mohla udělat těhot.test.Jsou to opravdu hrozné nervy a to čekání - to je nejhorší.Tolik si přeji, aby to už konečně vyšlo.Uvidíme.Moc držím palce vám všem a přeji ať to všem pokud možno vyjde.Mějte se hezky a držím pěsti!!!! Ahoj všem Marika
Milá Viktorko a všichni ostatní,
1,5 roku se snažím otěhotnět. Po 1. neúspěšném pokusu jsem se dozvěděla, že bráchova žena, o 6 let mladší než já, čeká mimčo. Povedlo se jim to napoprvé, těhotenství je bez nejmenších komplikací, prostě pohoda. Strašně jsem to obrečela, u nás je to navíc tak, že to bude první vnouče i pravnouče a celá rodina se strašně těší. Já jsem přece starší, já jsem měla být první…!!! Jenže za chvilku ta lítost přešla, teď se taky moc těším na prcka, který se má za měsíc narodit, nakupuju dupačky a hadříky a říkám si, že to aspoň všechno zdědím. Za měsíc jdu na 3. pokus IVF, tak držte palce.
Leona
Ahoj Veronice, Leoně a všem ostatním, díky moc za dopisy, je moc příjemné popovídat si s lidičkama co mají podobné problémy, takže chápou ty vaše … takže ještě jednou díky Vám všem.
Veroniko, naprosto souhlasím s tím, co jsi mi naposledy napsala, určitě lékařskou pomoc nebudu odkládat donekonečna a v září už nebudu na nic čekat. Jinak ještě k tomu ovulačnímu testu - není to cenově tak strašné, dají se sehnat levnější varianty okolo 40,–Kč za ks, tzn. že při standardním počtu pokusů (doporučeno je 5) by to mělo na měsíc vyjít na cca 200,–Kč, což docela jde. Nám s nepravidelnou menstrucí se ale může stát to, co mně - použijeme jich 20 a stejně nic, takže už to pak do peněz leze… Já už do toho tedy znovu nepůjdu, ale někomu s pravidelnější menstruací se třeba tahle informace bude hodit a pomůže mu…
Leono, taky už jsem znovu docela v pohodě, těším se na mimčo sestry i kamarádky, sleduju fotky z ultrazvuků a obdivuju jejich pokroky. Nikdy jsem ani jedné z nich nedala znát jak je mi strašně líto, že se mi to zatím nepovedlo a nemůžu s nimi prožívat to samé, ulevila jsem si brekem v soukromí a docela se za ten svůj pláč styděla. Naštěstí mě povzbudil manžel (který si to se mnou chudák užil) a přesvědčil mě o tom, že není ostuda když nejsem ženou se železnými nervy a trochu si pobrečím… Horší by bylo kdybych se z radosti ostatních nedovedla těšit a to já zase dovedu a je vidět, že na tomhle fóru to umí všichni.
Takže se holky nebojte, určitě se nám to všem povede. Moc a moc se těším na Vaše další dopisy a pokroky,
Viktorka.
Ahoj Viktorko a všechny ostatní,
vidím, že je nás opravdu velká spousta. Potvrdilo se mi to i v pátek, kdy jsme s manželem prvně navštívili centrum ISCARe. Když jsem viděla to množství žen (a pochopitelně i mužů) v čekárně, tak se mi z toho skoro zatočila hlava! Opravdu velmi závidím generaci našich rodičů, která takové problémy poznala jen velmi málo.
Návštěva v centru proběhla velmi dobře a musím říct, že přes ten hrozný strach, který jsem měla, to dopadlo víc než dobře. Doktorka, která nás přijímala byla velmi příjemná a všechno se nám snažila vysvětlit. Teď nás čekají ještě nějaká vyšetření a když všechno dopadne „dobře“, tak bude následovat léčba zakončená IUI. Mám z toho docela strach, i když by to vlastně nemělo být nějak drastické. Ale přeci jen. Celý víkend jsem nad tím vším přemýšlela. Hodně mi ta návštěva zase zvedla psychiku a dodala novou sílu. Chvílema si ale říkám, jestli jsem se na tu pomoc neupnula moc. Vždyť první IUI vůbec nic neznamená!
Viktorko, děkuji za bližší informace ohledně toho ovulačního testu. Určitě se ale budu řídit tvými zkušenostmi, neboť mám menstruaci také nepravidelnou. Takže asi nemá cenu ten test kupovat. Máš také štěstí, že máš tak skvělého manžela. Má pravdu v tom, že se máš vyplakat, když se ti chce. Člověku to hodně uleví.
Můj manžel je také skvělý. Při té návštěvě mi hodně pomohl. A i potom. Vůbec jsem nečekala, že by se mnou chtěl absolvovat všechny návštěvy v centru, vždyť u některých nebude vůbec potřeba. Ale on řekl, že se mnou bude chodit! No, co víc si v takové chvíli může žena od svého muže přát?
Holky, přeji všem hodně moc síly a pevných nervů. I když je toho na nás moc, snažme se vydržet. Výsledek se určitě dostaví a pak bude stát za to.
Ahoj Veronika
Ahoj Veroniko a spol.,
koukám, že se nám tady konverzace poměrně rozběhla, to je dobře - docela to čekání příjemněji ubíhá, když je s kým o tom popovídat. Jsem ráda, že Tě návštěva v ISCARu povzbudila a že se vše hýbe správným směrem. Tak mi nějak připadá, že jak si tady s Vámi píšu a pídím se po informacích, mám čím dál tím menší strach, že to nedopadne. Těch možností léčení je tolik, že by v tom byl čert, aby některá z nich nevyšla… Neboj se, že ses na to moc upnula, člověk v něco doufat musí a (i když to zní možná nepřístojně) tak asi lepší překonat ještě nějaké to zklamání (které třeba vůbec nepřijde a všechno skvěle klapne), než být dopředu připravená na to nejhorší… Já jsem na tom tento měsíc relativně dobře (cyklus 35 dní - jupííí), tak ještě chvilku a zahájíme zase výrobu
Jsem možná cynik, ale my už tomu doma takhle říkáme. Tak se mějte fajn a napíšeme si zase jak se nám daří.
Ahoj Viktorka
Jsem strasne rada, ze nejsem sama, co ceka na nejakeho drobecka a porad nic. My s manzilkem cekame uz pul roku a doufam, ze s vama to bude mnohem snadnejsi. Diky ze jste .Efka