Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Já se řídím tím, že ty nejdůležitější věci si za peníze nekoupis. Jinak jsem ale i praktická, takže si zvysuju kvalifikaci ![]()
Ahoj, tak to už budeš Mít po celý život, Já to mám podobný, a ještě se strachu ji i o se příbuzného, bratr, rodiče, sestra, jak deti vyrostou ať se ne chytnout party atd. No blázen ![]()
Zkus rodicum rict, aby te neurazeli a nepodryvali sebevedomi. A zkus se osamostatnit. Najsi si sve bydleni, jed do sveta atd.
Jestli tohle od rodicu poslouchas porad a i oni se takhle chovaji, tak se nedivim. Bydlis s nimi? To by nejspis chtelo trochu zmenit vzduch…pokud by to neslo, zvaz odbornou pomoc
S rodiči právě už nebydlím dlouho, ale kdykoliv se vidíme a řešíme budoucnost nebo nějaké majetkové věci-zdědení a financování bytu, hypotéka, tak tohle poslouchám. Ve všem je nějaký problém, všechno je divný, podpora žádná. Asi bych potřebovala někoho, kdo mi řekne-jo, jdi do toho, zkus to, zariskuj a když to nevyjde, tak to nevadí. Takhle si to musím říkat jen sama a to nestačí, no.
@Anonymní píše:
S rodiči právě už nebydlím dlouho, ale kdykoliv se vidíme a řešíme budoucnost nebo nějaké majetkové věci-zdědení a financování bytu, hypotéka, tak tohle poslouchám. Ve všem je nějaký problém, všechno je divný, podpora žádná. Asi bych potřebovala někoho, kdo mi řekne-jo, jdi do toho, zkus to, zariskuj a když to nevyjde, tak to nevadí. Takhle si to musím říkat jen sama a to nestačí, no.
Pritel/kamaradi/znami…fakt nikdo? Vsichni kolem tebe zijou s hlavou v pisku? Nevim, kolik ti je, ale tipuji, ze nejsi uplne piskle a mela by ses umet tomu postoji rodicu trochu branit (ale castecne chapu, taky mi nikdo neumi udelat bordel v hlave tak dokonale, jako moje mamka
). Potrebujes posilit sebevedomi a nejspis i se naucit vyrovnat s nejistotou. Co tak zkouset male krucky? Jednou jsem cetla, ze clovek by mel kazdy den udelat neco, z ceho ma strach… i neco maleho. Treba konecne se odhodlat a objednat ja nevim k zubari, i kdyz to uz pul roku odklada
(ber to jako ilustracni pripad, ze to nemusi byt hned neco mega).
To máš asi od rodičů. Tak si prostě řekni - když přijdu o práci - no a co? Nebudu první ani poslední. Tak půjdu na pracák. A když nic neseženu? No a co, tak do Kauflandu za pokladnu mě vezmou, taky je to práce. Dělají to ostatní, tak to můžu dělat také. Hypotéka? No tak to zkusím, bez ní nebudu mít kde bydlet. Když to neutáhnu, tak mi vezmou byt a já půjdu bydlet k našim, než se zas postavím na nohy. Prostě si vždycky představ, co nejhoršího by se mohlo stát a uvědom si, že to nikdy není nejhorší, že tak žije spousta jiných lidí a jsou i šťastní v tom, co je pro tebe hrozná představa.
@bigl Přesně takhle se snažím přemýšlet, ale pak to probírám s našima a oni ve všem vidí to špatný-jak hypotéka, z čeho to utáhneš, nejdřív si najdi pořádnou práci nebo snad líp jdi na školu a pak hypotéka, přestaň lítat hlavou v oblacích a vzpamatuj se…
Ve skutečosti to bude horší, spoustu práce od lidí převezmou stroje = místo řidičů bude za 10let v tranzitní mezinárodní dopravě vše řídit počítač. Do toho podepíšeme obchodní dohodu s USA dojde k prodloužení copyrightu na léky z 20 na 60let, zvýší se nezaměstnanost. Poslanci nebudou moct schválit žádný zákon který před tím neprojednají korporacemi, a pokud ten zákon ovlivní příjmy mezinárodních firem tak budou moct žalovat stát o ušlý získ. V podstatě očekávej že se zhorší dostupnost zdravotní péče, raketově vzroste nezaměstnanost. Dojde k privatizaci veřejných služeb jako je školství zdravotnictví bezpečnost, doprava. Pořídit si dneska dítě to chce fakt hodně silný žaludek nebo antidepresiva.
Obavy mám úplně stejné jako ty, akorát já mám 3 děti
U mě je to výchovou, protože mě vychovavali prarodiče. Bratr je úplně stejný, jsme velice ctizadostivípokud se to týká manuální práce. Než udělám nějaké vážně rozhodnutí, tak si řeknu pro a proti, porad se snažím mít v rukávu aspoň 2 řešení, prostě mít nějaké zadní vrátka. Bohužel věkem a větší zodpovědností se to zhoršuje. Ke změně práce jsem se odhodlavala rok, protože jsem měla smlouvu na dobu neurčitou
Rodičům bych asi řekla, že určitou situaci budu řešit, až nastane a dokud nemam děti, tak si chci užívat života ![]()
Radši anonymně…Začalo to hned jak jsem nastoupila do práce. Nedokážu si moct užívat život, neustále myslím na nějaké problémy a na budoucnost. Pořád myslím na to, že v práci propouštějí a odejdu i já. Na to, že nikdy nebudu mít dostatek peněz, abych si pořídila rodinu atd atd atd. Strach z budoucna mi prostě svazuje ruce a neustále mám sevřený žaludek. Když mám jo pozitivní dny v životě, tak mi je překazí naši-A ty se nebojíš, že nebudeš mít peníze? A ty nechceš lepší práci? A ty jen tak utrácíš za blbosti, když máš šetřit atd atd. takže mě zase srazí na zem a mám po optimismu. Nevím jak se tomu bránit. Hrozně závidím lidem, kteří žijí šťastně a bezstarostně a užívají si života..