Neustálý pláč a smutek

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.09.18 19:43
Neustálý pláč a smutek

Ahoj, už nějaký čas mě trápí neskutečná precitlivelost na každou situaci, občas mě to přepadne jen tak, bez impulsu. Přítel nyní začíná studium na druhé straně republiky, a i přesto, že se nejspíš uvidíme každý víkend, což vůbec není tak hrozné, jsem úplně na prášky. Ani nevim, jestli uplne z toho, vždycky jsem byla hrozně citlivá, ale s touto změnou to začíná být čím dál horší. Ten neustálý pláč mě už opravdu vysává a vůbec nevim, jak to zastavit. Je mi pořád smutno, nic mě nebaví, ze všeho mam strach, stýská se mi…bojím se, že tady bez něj budu hrozně sama..měli byste nějaké rady? Budu vděčná za každou odpověď.

Reakce:
Katka67
Povídálka 17 příspěvků 30.09.18 19:45

Chce to si najít koníčky, podnikat něco s přáteli, atp.. aby vám těch 5 dnů uteklo jako voda. :hug:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.09.18 19:47

@Katka67 to pro mě není problém, ale jsem smutná i ve společnosti kamarádů, při různých činnostech..a ty večery jsou nejhorší :(

Kriss Tina
Extra třída :D 11140 příspěvků 30.09.18 19:56

Jak dlouho to trvá? Nemůžeš být těhotná? Já u prvního těhotenství neměla žádné příznaky krom toho ze mě každou chvíli rozbrecela každá blbost :lol:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 30.09.18 19:57

Z vlastní zkušenosti - taky jsem bývala taková citlivka, že mě všechno rozplakalo, moje maminka je taková celoživotně. Já se toho zbavila tím, že jsem na sebe začala být tvrdá. Když jsem cítila, že zase natahuju, tak jsem si to prostě zakázala a začala se zabývat něčím jiným, čímkoli - žehlit, vařit, uklízet, jít ven, zaběhat si a k tomu stočit myšlenky jiným směrem. Nějakou dobu to trvalo, ale povedlo se. Hlavně se musíš naučit nebabrat se moc sama v sobě, nepřiživovat tu lítost neustálými myšlenkami a přemíláním a ujišťováním, jak je to hrozné, jak to nezvládnu, jak to nevydržím, nikdo mi nepomůže, zůstanu tu sama…to je cesta do pekel. Budeš pak celoživotně bulet při každé sebemenší maličkosti a první, komu se tím zprotivíš, bude tvůj partner. Moje mamka má štěstí, že táta je hodně chápavej a podporuje ji, ale celkově, když si vzpomenu na dětství, vím, jak mě to jako malou ničilo, vidt mámu brečet. Ona plakala např. i když brácha přinesl ze školy poznámku. Já se pak vždycky rozbrečela s ní, protože mi bylo líto, že pláče. Když jsem pak dospěla, došlo mi, že tohle není normální a snažila jsem se toho zbavit a povedlo se. Když budeš chtít, taky se ti to povede, jen se musíš naučit „nepodléhat tolik sama sobě“. :kytka:

Anonym prosím zachovat, info o rodině.

atominnka
Generální žvanilka 22275 příspěvků 30.09.18 20:16

Mám ted podobné období. Snažím se vždycky co nejvíc zabavít, najít si práci a myslet jinym směrem :nevim:

Váš příspěvek
Reklama