Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejsem a nebyla jsem ve tvé situaci, ktera me mrzi, musi to byt opravdu narocne a chapu te. Jen si dovolim postreh, myslim si, ze to, co tvoje zena momentalne dela, neni v pravem smyslu slova “pauza”, pauzu chapu jako preruseni kontaktů s partnerem (vice partnery) - “timeout”, kdy se pokousim pokud mozno s chladnou hlavou rozmyslet, co dal. To se u ni nedeje. Ma pauzu jen od tebe a zkouší rozvijet vztah s tou zenou. Je tedy ted na tobe, jestli pockas, jak se to vyvine a zda jsi ochoten toto tolerovat a cekat v zajmu rodiny.
Co zkusit parovou terapii? Preji hodne sil.
@Cirrus fibratus ja jsem ji rekl prakticky to same ze to je pauza jen ode me a ne od ni ze pokud chce aby se opravdu zamyslela tak ze si musi dat klid i od ni. A ona mi na to rekla ze proste musi zjistit jestli je na holky a ze si na to musi prijit sama ale ze me stale miluje a ze o me nechce prijit. Vubec nevim jak se s tim vyrovnat kdyz je mi jasny ze jakmile odejdu tak ona ten vztah s ni bude prohlibovat, prijde sex atd. Takhle prece nema sanci zjistit jestli nechce prijit o rodinu a manzelstvi kdyz nebude premyslet a bude v tehle emocni bubline. Na parovou terapii sme se domluvili az kdyby sme se k sobe vratili.
Řešíš nesmysly, měl jsi zůstat doma. Dokud se s tou ženskou nevyspí, nezjistí nic.
Já mám vztah taky se ženou, ona je vdova, má přítele, já mám muže a nikdo kvůli tomuto nikam neodchází.
@Anonymní píše: Více
Ja bych zacala tedy parovou terapii ted anebo chtela s nekym fundovanym celou vec probrat aspon ja sama. Ale jsem ted v rovine tech teoretickych rad ![]()
@Klopotkova to mam zit doma s vedomim ze je porad s ni, kdyz prijde dom tak je nepritomna a porad si s ni pise, se mnou sex nema a jen vedle sebe spime? Ja si myslim ze kdybych zustal doma tak by me to psychicky znicilo. Takhle kdyz odejdu tak ji to po case treba donuti k zamysleni jestli ji chybim a jestli chce vse napravit nebo zustat s ni.
@Cirrus fibratus hodne zvazuji navstevu psychologa protoze jsem na tom fakt spatne. Domyslim si, predstavuji si ruzne scenare atd. A ted mam byt buhvi kolik tydnu odlouceny od rodiny, od ni nez se rozhodne. Meli jsme pred 5ti mesicama svatbu a tohle je pro me fakt obrovska rána. Ale nevim uprimne jak by mi psycholog mohl pomoct kdyz si tim neprosel.
@Anonymní píše: Více
Psycholog je skoleny na ruzne narocne situace a v jedne takove se ted zrovna nachazis. Za me dobry napad!
@Anonymní píše: Více
Tohle vůbec neřeš, Klopotko ani její vyvolený nemají problém s nevěrou, mají na to žaludky ![]()
Určitě bych zvážila párovou terapii.
@izabe ja tu parovou terapii taky chtel ale ona ted nechce. Ze si te o te pauze chce na vse prijit sama a rozhodnout se.
Psycholog ničemu neuškodí, nejlépe zkus více, když se u jednoho nebudeš cítit dobře. Sice jsem si tímto neprošel, ale znám jednoho v okolí s podobnou situací a nakonec je bez ženy s dítětem, podrobnosti ale neznám.
Kdyby v tom hrál roli muž a ne žena, tak jak by ses zachoval? Já jen, že tady bych nedělal rozdíl mezi gay/lesba/hetero/bi. Mluví o zamilovanosti a ne nějaký úlet. V mém případě by přešla přes mou hranici a ona by byla tím, kdo rozbíjí rodinu, vztah a co jste vybudovali.
Nyní je to tak, že ty jsi v záloze, čekáš jak se milostpaní rozhodne a jde si vyzkoušet zda zamilovanost k někomu jinému je opravdová a ty jsi tady ten kdo je v prd..li, strachuje se o budoucnost, chce zachránit rodinu,… to je celé špatně. Vím, že to máš teď těžké a nejsi na tom dobře, ale věřím, že někteří lidé se dokáži poučit jen pokud tvrdě spadnou na hubu. Ona si ani trošku neuvědomuje jak se cítíš ty a myslí jen na sebe. Zeptal bych se jí, jestli to co cítí s ní je shodné jako to, co cítila na začátku s tebou. To ti hodně otevře oči, ale jen jedna odpověď je správná, takže se ptej jen v případě, pokud chceš slyšet i tu špatnou, která padne na 90%.
Tak to je hodně drsný příběh. Psychologa určitě navštiv, bude to chtít asi častější návštěvy. Já bych se v tomto zachovala asi tak, že bych jí dala měsíc na to, aby si srovnala priority a pokud by to do té doby neudělala, podala bych žádost o rozvod. A pokud by se chtěla tedy v průběhu té doby vrátit, byla by tam pro mě podmínka změny práce a intenzivní párové terapie. Ty nejsi ten, kdo něco provedl, to ona. Takže je vlastně i trochu na tobě, jaké hranice vytyčíš a jestli je ona zvládne akceptovat. Chápu, že se ti rozpadl svět a opravdu s tebou soucítím. Ale nestav se do pozice, kdy ona si bude diktovat. Ona je ten, kdo to zvoral, a proto by ona měla být ten, kdo se bude snažit to buď zachránit, nebo alespoň elegantně ukončit. Nenechej se tahat za nos nějakým dlouhým čekáním a řečmi o tom, že tě miluje, jen musí mít čas zjistit XYZ. Ne, měsíc na tohle bohatě stačí.
Hodně štěstí.
A už s ní spala, že jsi od nich odešel? To, že se s ní cucala neznamená, že je lesba
.
@Bytsamsebou píše: Více
Je to nevěra a je to hnusné. Bez ohledu na to, zda s ní už spala či se s ní jen líbala a udržuje s ní emocionální pouto.
A na deti mysli aspon jeden z vas? Jak jsou staré, jak to vnímají, co bude…? Odešel jsi někam, kam si je budes brát? Jak často? Co ona, bude tu ženskou brát k detem domu? Ja chápu tebe, ze jsi z toho v háji, chápu i ji, ze je zmatená a nevi, co dal. Ale ty tu píšeš jen o svých pocitech, o sobe. Z toho, co píšeš, i ona mysli jen na sebe. Ale máte deti, ktere to samozrejme taky dost ovlivňuje.
Ahoj,
píšu sem, protože už cítím, že to v hlavě sám neunesu a potřebuju se spojit s někým, kdo si prošel něčím podobným. Nehledám rychlé rady ani soudy, spíš zkušenost a lidské pochopení.
S manželkou jsme spolu 11 let, máme dvě malé děti. Náš vztah nebyl dokonalý, ale byl funkční, plný společné historie, plánů, smíchu i těžších období, která jsme vždycky zvládli. Největší pilíř našeho vztahu byla vždy komunikace a že jsme spolu přešli spoustu těžkých věcí a vše zvládli. Nikdy jsem neměl důvod jí nevěřit. Před pár měsíci jsem ale zjistil, že má vztah s jinou ženou. Nejdřív to bylo popírání a lhaní, pak se přiznala. Začalo to tak ze mou manzelku ta druhe zena chtela po firemni vecirku polibit a ona uhla. Manzelce to ale zaclo vrtat hlavou a jednoho dne ji v praci v satnach polibila. Od te doby zaclo intenzivní psani, dlouhe vecery ktere travila sama psanim s nou a nebylo to jen kamaradsky ale i intimne. Po dvou mesicich kdyz sem mel podezreni ze je neco spatne me porad lhala ze s ni nic nema a osocovala me co si to dovoluju ze ji obvinuju ze ma neco s zenskou. Jednou ale podlehla a priznala se me.
Odesel sem z domu, za 5 dni me psala at se vratim ze chce jen me a ne ji ze to s ni skoncila.
O 3 tydny později a to se dostáváme do pritomnosti si opet napsali a manzelka do toho znovu spadla protoze ji potkava porad v praci a zase si pisou.
Manželka mi opakovaně říká, že mě miluje, že o mě nechce přijít, že nechce vzít dětem tátu a že rodina je pro ni strašně důležitá. Zároveň ale nedokáže ten kontakt s tou druhou ženou přerušit. Říká, že je zmatená, že si potřebuje ujasnit, jestli není lesba, že to nikdy dřív necítila a že to má pořád v hlavě. Navrhla pauzu. Pauzu ne proto, že by se chtěla rozejít, ale proto, že „nechce nic řešit“, nechce hádky a tlak a chce zjistit kdo vlastne je. Chtěla, abych zůstal doma kvůli dětem a klidu abych nemusel spat jinde, ale já jsem cítil, že by mě to psychicky zničilo, tak jsem dnes 8.2. odešel.
Teď jsme ve stavu, kdy spolu nejsme jako pár, ale nejsme ani rozvedení. Já jsem pryč, ona zůstala doma s dětmi. S tou druhou ženou si dál píše, vídají se, flirtují, chybí si, plánují. Já o tom bohužel vím víc, než bych chtěl, a hrozně mě to ničí. Na jednu stranu se ke mně doma chová normálně, povídáme si, někdy se i zasmějeme, na druhou stranu vidím, jak emočně žije úplně jiný vztah.
Nejhorší je ta nejistota. Nevím, jestli má pauza vést k tomu, že si uvědomí, že chce zůstat se mnou, nebo jestli je to jen bezpečný způsob, jak si v klidu rozjet nový vztah a mě udržet „v záloze“. Bojuju s pocitem ponížení, s tím, že jsem manžel, otec jejích dětí, a přesto teď stojím stranou a dívám se, jak se zamilovává jinde. Bojím se, že když odejdu a dám jí prostor, jen jí ulehčím cestu k té druhé. Zároveň ale vím, že kdybych zůstal, žil bych v neustálém napětí a rozkladu.
Psychicky je to pro mě extrémně náročné. Mám úzkosti, paniku, výkyvy mezi nadějí a úplným zoufalstvím. Nejvíc mě děsí ztráta rodiny a to, že něco, co jsme spolu tolik let budovali, se může rozpadnout kvůli vztahu, který trvá pár měsíců. Zároveň si kladu otázku, jestli to celé není jen zamilovanost, únik, krize identity, nebo jestli si opravdu uvědomuje svou orientaci a já se mám připravit na konec.
Píšu sem, protože bych strašně rád mluvil s někým, kdo si prošel podobnou situací. Ať už jste byli v roli partnera, kterému se to dělo, nebo v roli ženy, která si později v životě uvědomovala svou orientaci. Potřebuju slyšet skutečné zkušenosti, ne teorie. Jak to probíhalo u vás, co byl zlom, jestli se něco změnilo po pauze, jestli přišlo uvědomění, nebo jestli bylo lepší se začít smiřovat s koncem.
Díky každému, kdo dočetl až sem a případně se ozve. Už jen vědomí, že v tom nejsem sám, by mi teď hodně pomohlo.