Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já bych na to neměla. Slepovaný hrnek je pořád jen slepený, takže nevěřím, že se změní. Ukončila bych to.
Vůbec bych tohle nedala. Šla bych od něj, ať si sám utribi priority a dospěje. Ve vztahu bez důvěry se opravdu žít nedá a tohle je cesta, aby sis znivila sebeúctu.
Tak ty se mu máš svěřovat se vším a on tobě s ničím? To si dělá srandu,ne? Navíc bude asi dost žárlivej, když potřebuje vědět o každém tvém kroku. Měli jste dost krizí? Tohle nemá cenu ani budoucnost.
Vztah bez důvěry nemá cenu.Pokud spolu nemáte děti ukončila bych to.
@Monchichik ano svěřovat se nechce protoze mi nevěří.. a zarlivy je az beda. Ja jsem taky zarliva, ale jen skrz ženy.. kdyz mi neříká o každém svém kroku tak mi to nevadi. Nemame deti, ale čerstvé spolu bydlíme takze porad zvažují zda odejit nebo ne. Mam ho rada a doufala jsem ze spolu budeme mit deti a tak.. davala jsem našemu vztahu velkou naději a proto je mi lito odcházet. ![]()
Jste spolu 3,5 roku a měli jste dost krizí? To je něco hodně špatně…
@Anonymní píše:
@Monchichik ano svěřovat se nechce protoze mi nevěří.. a zarlivy je az beda. Ja jsem taky zarliva, ale jen skrz ženy.. kdyz mi neříká o každém svém kroku tak mi to nevadi. Nemame deti, ale čerstvé spolu bydlíme takze porad zvažují zda odejit nebo ne. Mam ho rada a doufala jsem ze spolu budeme mit deti a tak.. davala jsem našemu vztahu velkou naději a proto je mi lito odcházet.
No jestli je takhle žárlivý, tak se připrav na neustále hádky a dohady, jestli s ním zůstaneš. To si musíš rozmyslet pořádně, protože on jiný nebude, s tím nepočítej. A ty budeš akorát brečet, protože tě bude podezírat a to, že si věrná se jaksi dokázat nedá.
Pust mu přednášku od psychologa Klimeše
Žárlivost je zbytečná. V krizi může zahnout každý. Bez krize je bud věrný, nebo nevěrnýu z povahy, když věrný, nemáš důvod žárlit a pochybovat, když nevěrný, k ničemu ti to nebude, takže ztráta energie.
Ne, vím, že takto logicky si ovlivnovat emoce nemůžeme.
Chce to sednotu si a promluvit si, řekni mu, že ti to hodně vadí, že jsi ho nikdy nepodvedla a bud budeš ve vztahu, kde si zkusíte navzájem věřit, i když tam bude možnost, že jeden druhého zklame, nebo si najdeš jiný vztah, že takto žít nemůžeš.
A vysvětli mu, že jsi mu nic neudělala, nic nezatajila.. prostě realitu. Bud mu to dojde a jestli nedojde, proč být v takovém vztahu.
Pamatuju na vztah mé babči a dědy, babča byla chorobně žárlivá, pravda, důvod měla, ale nepomohl si ani jeden, děda doted když se někde zdrží, má doma scény, kamkoliv chce, i když si chce volat s rodinou, vše natajno… jsou spolu přes dvacet let, docela je obdivuju, že jim z toho ještě nepřeskočilo.
Muj byvaly byl taky podobny extrem… kdyby me zavrel do sklepa tak si mysli, ze s povoukama su**m
zhruba po stejne dobe jako ty jsem ho poslala k sipku - jelikoz on byl extrem a sam byl podvratak a jednou to prestrelil az moc - no hodne se divil, ale diky bohu za ty dary, hned mi bylo hej a mela jsem po nem jedno z nejlepsich obdobi zivota (konecne jsem dychala) ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj děvčataMám takové trable co se týče vztahu.. s přítelem jsme skoro 3 a půl roku spolu..měli jsme za tu dobu dost krizí a já si teď ani nejsem jistá zda má smysl pokračovat, proto se chci zeptat vás zda máte zkušenosti s tím, že i když vám ten druhý partner nevěří tak se to dá časem zlepšit
. Mám od něj nulovou důveru, často mě obviňuje uplně nesmyslně že by si i člověk řekl, že je jak nemocný
.. Řeknu mu něco o den později s tím že jsem na to zapomněla a on to hned bere tak že jsem to chtěla ututlat
.. s ničím se mi nesvěřuje protože si myslí že to hned vyslepičím sestře..
(usuzuje tak kvůli tomu, že po jednom našem rozchodu jsem s ní probírala naše hádky..nikdy jsem nikomu nic takového neříkala a proto jsem potřebovala někoho komu se svěřit a zjistit zda je to ve vztahu běžné nebo ne
)..Trvá to tak už delší dobu a k tomu máme i jiné problémy.. Nebaví mě být pořád obviňovaná ze lží, když říkám pravdu..obhajovat se nepomáhá..jeho chování mu přijde odůvodněné, nejde s ním o tom vklidu mluvit
. Myslím že jeho chování by se dalo odůvodnit jedině kdybych ho podvedla nebo něco podobného, což se nikdy nestalo.
Bez vzájemné důvěry nemůže fungovat žádný kvalitní vztah. Věrnost se nedá dokázat.Pokud je ještě k tomu chorobně žárlivý, a nevěří ti ani v jiných věcech, pak má velký problém sám se sebou. Osobně bych v takovém vztahu nemohla žít. Bude to jenom horší.
@Anonymní píše:
@Monchichik ano svěřovat se nechce protoze mi nevěří.. a zarlivy je az beda. Ja jsem taky zarliva, ale jen skrz ženy.. kdyz mi neříká o každém svém kroku tak mi to nevadi. Nemame deti, ale čerstvé spolu bydlíme takze porad zvažují zda odejit nebo ne. Mam ho rada a doufala jsem ze spolu budeme mit deti a tak.. davala jsem našemu vztahu velkou naději a proto je mi lito odcházet.
No, tak důvěra je základ vztahu a pokud ti nevěří a proto se ti s ničím nesvěří je fakt směšné. Zeptala bych se ho jak se mu žije s člověkem kterému nevěří, to musí být těžké teda.
@Anonymní píše:
@Monchichik ano svěřovat se nechce protoze mi nevěří.. a zarlivy je az beda. Ja jsem taky zarliva, ale jen skrz ženy.. kdyz mi neříká o každém svém kroku tak mi to nevadi. Nemame deti, ale čerstvé spolu bydlíme takze porad zvažují zda odejit nebo ne. Mam ho rada a doufala jsem ze spolu budeme mit deti a tak.. davala jsem našemu vztahu velkou naději a proto je mi lito odcházet.
Až na něm budeš finančně závislá při mateřské, projeví se on v plné parádě a pak už bude mnohem těžší odejít, ted máš ještě čas…
@Anonymní píše:Život s žárlivcem je peklo…viz Mudr Plzák…soužití dvou žárlivců musí být lahůdka k sežrání…
@Monchichik ano svěřovat se nechce protoze mi nevěří.. a zarlivy je az beda. Ja jsem taky zarliva, ale jen skrz ženy.. kdyz mi neříká o každém svém kroku tak mi to nevadi. Nemame deti, ale čerstvé spolu bydlíme takze porad zvažují zda odejit nebo ne. Mam ho rada a doufala jsem ze spolu budeme mit deti a tak.. davala jsem našemu vztahu velkou naději a proto je mi lito odcházet.
Ahoj děvčata
Mám takové trable co se týče vztahu.. s přítelem jsme skoro 3 a půl roku spolu..měli jsme za tu dobu dost krizí a já si teď ani nejsem jistá zda má smysl pokračovat, proto se chci zeptat vás zda máte zkušenosti s tím, že i když vám ten druhý partner nevěří tak se to dá časem zlepšit
. Mám od něj nulovou důveru, často mě obviňuje uplně nesmyslně že by si i člověk řekl, že je jak nemocný
.. Řeknu mu něco o den později s tím že jsem na to zapomněla a on to hned bere tak že jsem to chtěla ututlat
.. s ničím se mi nesvěřuje protože si myslí že to hned vyslepičím sestře..
(usuzuje tak kvůli tomu, že po jednom našem rozchodu jsem s ní probírala naše hádky..nikdy jsem nikomu nic takového neříkala a proto jsem potřebovala někoho komu se svěřit a zjistit zda je to ve vztahu běžné nebo ne
)..Trvá to tak už delší dobu a k tomu máme i jiné problémy.. Nebaví mě být pořád obviňovaná ze lží, když říkám pravdu..obhajovat se nepomáhá..jeho chování mu přijde odůvodněné, nejde s ním o tom vklidu mluvit
. Myslím že jeho chování by se dalo odůvodnit jedině kdybych ho podvedla nebo něco podobného, což se nikdy nestalo.